Válka královny Anny II. - Nahkohe

Hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Válka královny Anny II.

Dějiny Želvího ostrova > Válka královny Anny

28. 11.

Mezi významné francouzské obchodní stanice druhé poloviny sedmnáctého století jistě patřila Fort de Buade. Postavena byla roku 1683 a situována v nejsevernějším bodě „palčáku“ dnešního státu Michigan. Původně to byla misie St. Ignace, kterou roku 1671 založil Jacques Marquette, a kolem které se shromáždily zbytky severovýchodních kmenů, které rozprášili v polovině sedmnáctého století Irokézové. Roku 1680 to však už byla smíšená vesnice francouzských Kanaďanů, Wyandotů a Ottawů. Roku 1681 zde Wyandoti zabili náčelníka Seneků, jménem Annanhac, který za časů Bobřích válek vedl své válečníky proti západním národům.



Místní indiánské vesnice nesly zajímavé známky wyandotské a algonkinské kultury. Sídla Wyandotů a Ottawů stály vedle sebe oddělené plotem, ale společně byly chráněné trojitou palisádou, která měla pravidelné mezery, pro střelce z mušket a luků. Vesnice byly stejné, jako ty, které popsal Jacques Cartier v Hochelaga, tvořené dlouhými domy s klenutou střechou a Jean de Brébeuf takové viděl na březích Matchedash Bay a Isaak Jogues u řeky Mohawku. Francouzi bydleli ve srubech se střechou udělanou z cedrových kůrových plátů.


Roku 1683 guvernér Joseph de La Barre přikázal svým podřízeným Greysolonu du Lhut a Olivieru de La Durantaye, aby u misie nechali postavit pevnost, která by chránila strategickou úžinu Mackinac, jenž spojuje jezero Michigan s jezerem Huronským. Velícím důstojníkem opevnění se stal kapitán Olivier La Durantaye. Na jaře roku 1684 kapitán vedl ze Saint Ignace pomocnou výpravu do Fort Saint Louis des Illinois, kterou obléhali Senekové. To léto a ještě roku 1687 vedl La Durantaye partu Coureurs de Bois  a indiány proti Senekům přímo v jejich mateřské zemi v horním New Yorku. Toho roku pak angličtí obchodníci z New Yorku pronikli k Velkým jezerům, a to vedlo k ozbrojeným střetům (1689) a k posílení Fort de Buade. O rok později se novým velitelem místní posádky stal Louis de Louvigny.




Během devadesátých let se pevnost stala základnou pro francouzsko indiánské výpady proti Senekům a zároveň byla důležitou obchodní a distribuční stanicí pro zboží, zbraně a výzbroj. V roce 1694 guvernér Louis de Frontenac poslal do pevnosti mladého a horkokrevného kapitána Antoine de la Cadillac, aby převzal velení.


La Durantaye předtím vedl stanici pevnou rukou. Přísně reguloval výdej brandy, dohlížel na obchod s kožešinami a obchodníky držel na uzdě i po morální stránce. Paradoxně tento poctivec zemřel v relativní chudobě, zatímco Cadillac si díky úplatkům pomohl k nemalému jmění. Během jeho úřadovaní se ze stanice stal pelech, kde se „po galonech rozlévala brandy a nabízely se tam padlé indiánské ženy, zkrátka místo málo ušlechtilých scén.“ - Old Régime in Canada.


Jezuité Étienne de Carheil a Pierre-Gabriel Marest, kteří se tehdy starali o misii, se proti Cadillacovýcm praktikám ohrazovali, pročež na vlastní kůži pocítili jeho „zvláštní antipatie.“ Mezi velitelem a misionáři se vyvinula oboustranná nevraživost, o to více, že se kněží museli vznětlivému kapitánovi podřizovat. Misionáři ho obviňovali z toho, že se ze stanice stalo doupě neřesti, protože povoluje nezřízené pití a uvolněnou morálku. To vskutku byla pravda, poněvadž Cadillac na alkohol lákal indiány, aby jim bránil v kontaktu s konkurenčními Angličany. Oficiálně to však vysvětloval tím, že alkohol je nutný k tomu, aby chránil zdraví posádky, poněvadž hlavní jídlo v pevnosti jsou jenom ryby a uzené maso. „Malá brandy po jídle, jak se zdá, je nezbytná, aby zmírnila odpornost a hrubost, kterou dělají v žaludku místní jídla.“ La Mothe-Cadillac à 3 Août, 1695




Jak se zdá, kluci se ve stanici pomlouvali vzájemně. Podle Cadillaca byl páter Carheil, nejprudší a nejpanovačnější muž jakého kdy poznal. Stěžoval si, že ho jezuita provokoval k násilným činům, že jej cíleně obviňoval a napadal, samozřejmě nespravedlivě. Jednou, kdy se opět hádali kvůli prodeji brandy, Cadillac se ohrazoval, že se misionářům nebude zodpovídat, protože se zodpovídá svým vlastním nadřízeným. Kněz na to reagoval tím, že ho varoval, aby se spíše podrobit Bohu, a nikoli člověku. Důstojník odpověděl: „Řekl jsem mu, že ty jeho řeči zavání pobuřováním, a ať si je vede někde o sto yardů mimo tuto kancelář. Tam venku s tím může něco udělat. On mi řekl, že se vypínám a začal mi mávat pěsti před nosem. Přísahám, že v tu chvíli jsem téměř zapomněl, že je kněz. Tak rád bych mu vykloubil tu jeho čelist, ale díky Bohu jsem se ovládl, chytl ho za tu ruku a vyprovodil ho ven se slovy ‚ať už se nikdy nevrací!‘“ - La Mothe-Cadillac à 3 Août, 1695
Nicméně byl roku 1689 Cadillac nahrazen Alfonsem Tontim.


Jinak je zánik pevnosti Fort de Buade poměrně nejasný. Poté, co byla vyklizena, nějaký čas ji používali Coureurs de Bois, kteří s tichým souhlasem guvernéra Vaudreuile pašovali během Války královny Anny zboží severním národům a skladovali v ní kontraband. Po válce se pravděpodobně veškerá stavení rozpadla. O čase uplynulém mezi léty 1701 až 1715 neexistují žádné oficiální zprávy o kanadsko francouzské přítomnosti v úžině Mackinac. Až roku 1715 zde Constant de Lignery postavil nové opevnění s názvem Fort Michilimackinac (dnes Mackinaw City). Většina místních Wyandotů a Ottawů se přestěhovala s Cadillacem k Detroitu, jak si ještě řekneme později, takže oblast se do devatenáctého století stala de facto opuštěnou.


I když sesazený, přesto stále podnikavý Cadillac nelenil. Věděl totiž, že západ nabízí daleko větší možnosti, než byly doposavad využity. Byl tu však problém s montrealskými konzervativními obchodníky, kteří neměli západní aktivity rádi. Byli totiž přesvědčení, že je nejlepší, aby indiáni ze západu a severozápadu sami přes léto přicházeli k městům, utábořili se u palisád a obchodovali. Říká se, že až čtyři sta takových obchodníků, bylo na tomto způsobu podnikání zcela závislých. Proto plně využívali svůj vliv, aby bránili udílení nových obchodních licencí. Nicméně Cadillac loboval u politiků a využíval k tomu vlastenecké nálady, aby dosáhl svých cílů.




Cadillac se svěřil se svými záměry hraběti de Maurepas a navrhoval, aby se všechny kmeny od Jezer usadily u nové obchodní stanice. Tam by se indiáni učili francouzsky, „poněvadž to byli pohané, a je třeba, aby se stali dobrými dětmi církve a ještě lepšími poddanými krále. Oni by vytvořili komunitu dost silnou na to, aby držela Angličany a Irokézy daleko od Montrealu.“ Nová stanice by byla centrem obchodu, kde by se reguloval pohyb komodit, aby nadbytek kožešin nekazil ceny. Proto by nebylo legální provozovat obchod někde jinde. - Mémoire de La Mothe-Cadillac adressé au Comte de Maurepas


Tahle zpráva vyzní poněkud komicky v porovnání s kapitánovým osobním názorem, podle kterého „byli Wyandoti i Ottawové dokonali divoši, ačkoli Wyandoti provozovali vlastní formu římskokatolického vyznání. Tento národ je už dnes malý napočet, a to je dobře pro nás. Jsou většinou špatně naladěni a připraveni pro každou lotrovinu. Naštěstí už nemají velkou moc, takto už si nemohou hrát na lva, i když jsou prohnané lišky. Většinou dělají problémy mezi námi a našimi spojenci.“ - Relation de La Mothe-Cadillac



Nicméně, výborným místem pro novou stanici, by byla parcela někde na břehu řeky Detroit , která spojuje Huronské jezero s jezerem Erie, což byl hodně důležitý západní průchod, klíč k dalším jezerům a obrovskému území, včetně údolí Mississippi, což by Angličanům odříznulo cestu na severozápad a výrazně omezilo jejich obchod s kožešinami. - N. Y. Col. Docs., iv. 650


Francouzská přítomnost na západě by zároveň omezila moc Irokézů, kteří ve své houževnatosti pronásledovali nepřátele, až na daleký severozápad. Zároveň by Francouzi mohli získat významné spojence mezi stále mocnými západními kmeny. Francouzský úředník Denonville to pochopil, a proto již v roce 1686 přikázal Greysolonu Du Lhut, aby tu zemi zabral a postavil tam pevnost Fort Gratiot, která ale neměla dlouhou životnost. – Denonville à Du Lhut, 6 Juin, 1686. Count Frontenac, 133.


Základem nové stanice by byla dobře stavěná pevnost a misie, samozřejmě ne jezuitská. Měl by jí spravovat řád Récolletů, což je francouzská větev Řadu menších bratří, což jsou vlastně Františkáni, což se nelíbilo jezuitům, kteří si automaticky dělali na misijní činnost právo. Podle Cadillaca však dělali divochy ještě divočejší a učili je akorát ceremoniály a pasivní dogmata. „Je základ, aby misionáři učili indiány mluvit francouzsky. Potom Jeho Veličenstvo může těmto lidem lépe rozkazovat. Je proto několik důležitých důvodů. Indiáni mohou sloužit jako královi a guvernérovi tlumočníci. Pokud budou všichni indiáni mluvit francouzsky, potom je budou kněží moci snáze instruovat…“ - Early History of Michigan




Champigny, oddaný přítel jezuitů, Cadillacovu plánu houževnatě odporoval, proto se v Quebecku konala schůzka, kde se o problému vášnivě debatovalo, nebo spíše hádalo. Champigny tvrdil, že indiánská děvčata nerespektují klášterní řád sester voršilek, zatímco chlapci byli na tom v semináři podobně, že jejich převýchova je marná. Cadillac svým sarkastickým způsobem odpověděl, že to je sice pravda, co se říká, ale že za to mohou strnulí učitelé, kteří se pokoušeli z děvčat dělat jeptišky. Champigny pokračoval, že důvěřovat indiánům je nebezpečné a kazí to samotné Francouze. Jediná jistota je držet indiány, co nejdál od osídlení. - Mémoire adressé au Comte de Maurepas, v. 138.
Jednání dopadlo pro Cadillaca fiaskem, proto napsal přímo koloniálnímu ministrovy Ponchartrainovi: „… nemůžete nikdy doufat, že tady uspějeme, když se o důležitých věcech rozhoduje přímo zde. Kanada je země úkladů a machinací a je nemožné něco prosadit, když se tu hají tolik různých zájmů.“ - Rapport au Ministre


Cadillac se následně plavil do Francie, což bylo zřejmě na podzim roku 1699, aby se osobně se setkal s ministrem, který byl stejně, jako on voják a mohl mít pochopení pro politickou prospěšnost projektu. - Early History of Michigan


Kapitán žádal o padesát vojáků a padesát Kanaďanů, aby mohl příští rok začít se stavbou pevnosti. Chtěl, aby se tam usadilo dvacet, až třicet rodin a nějací zaměstnanci, kteří by se starali o obchod. Dále žádal o kněze a jeptišky, které by se staraly o nemocné a učily to indiánská děvčata. M. de Ponchartrain projekt podpořil a Cadillac se mohl vrátit do Kanady s povolením na stavbu stanice. Počátkem června roku 1701 vyrazil z La Chine se stovkou mužů, dvaceti pěti kánoemi naplněnými zásobami, zbožím, výzbrojí a výstrojí, doprovázen Alfonsem de Tonti, jeho bratrem Henrim La Salle a dvěma poručíky Duguésem a Chacornaclem a jezuitou Récolletem. - Callières au Ministre, 4 Octobre, 1701


Na místo určení se výprava dostala čtvrtého července. Poté, co se muži utábořili, započala stavba pevnosti, která byla pojmenována na počest guvernéra, Fort Ponchartrain. Stavba byla situována na západním břehu řeky Detroit, a to byl základ budoucí metropole Detroit.

Cadillac poslal zpátky na východ poručíka Chacornacle, aby tam podal zprávu, o tom, jak se dílo daří, a jak vypadá okolní země, a přitom nešetřil květnatými slovy, které byly v kontrastu s jeho obvyklými sarkastickými poznámkami. Ale ať už se věci u Fort Ponchartrain vyvíjel jakkoliv, král Ludvík XIV. dal svůj souhlas k založení společnosti „Company of the Colony of Canada, jenžto byla firma, která převzala autoritu nad Detroitem. Společnost byla povinována splatit Koruně tisíc franků, společně s dalšími závazky. Starost o konsorcium mělo sedm ředitelů, kteří si od počátku stěžovali na nevhodné podmínky, pro obchodování a žádali o úlevy. Mezi stěžovateli, byli i jezuité Carheil s Marestem poněvadž se jim nelíbilo, že od Fort Buade odešla většina Wyandotů i Ottawů, což Cadillaca, coby starého odpůrce jezuitů potěšilo a doufal, že Carheil „zemře bez jediného farníka, který by ho pohřbil.“ Carheil si zase roku 1703 stěžoval u ministra kolonií, že v Baude zůstalo nějakých pětadvacet Wyandotů.


Nová pevnost měla dvě brány, jižní a východní. Byla chráněna palisádou, která měla na každém ze čtyř rohů obrannou baštu s pozorovatelnou. Uprostřed stála velká obchodní budova a na rozdíl od většiny ostatních stavení, byla ze silných dubových prken. Během extrémních zim, se do velké budovy shromažďovali místní obyvatelé, poněvadž byla nejteplejší. Krom obytných srubů tu dále byla pekárna, stodola a ledárna.


O duchovní blaho lidí se starali dva misionáři, františkánský Constantine Recollet a jezuitský Francois Vaillant. Vaillant opustil Detroit krátce poté, co přicestoval, poněvadž nesouhlasil s tím, že je indiánům prodáván alkohol, a že se vojáci žení s indiánkami. Možná mu pouze vadilo, že jeho františkánský kolega je více protěžován.


Indiáni k Detroitu přišli, ale Francouzů tam bylo poskrovnu, proto Cadillac omezil své požadavky a žádal společnost, aby do Detroitu poslala alespoň šest rodin, jako skromný začátek osídlení. Jak se zdá, nakonec byli nespokojeni rovněž indiáni, neboť společnost nasadila na zboží vysoké ceny, zatímco firma si stěžovala, že dodávky kožešin malé. Cadillac se k tomu vyjádřil: „Detroit je dobrý nebo špatný, a jestli je dobrý, bude to trvalý stav, i bez připomínek Kanaďanů, kteří o tom neví nic. Jestli je špatný, královský dvůr by ho měl okamžitě podpořit s náležitou péčí. Říkám jenom to, co si myslím, a abych vysvětlil, jaká je situace. Vy tušíte, jak je Detroit důležitý pro slávu Boží k šíření náboženství a naši dobré kolonie. Můžete mi věřit, že společnost se stará toliko o svůj zisk. Chce mít jenom skladiště a úředníky, nikoliv velící důstojníky, vojáky a osadníky. Zastavte to, a já slibuji, že za dva roky bude Váš Detroit stát na pevných základech.“ Dále ministra informoval, že jak si společnost stěžuje na ztrátu peněz, sám se nabídl, jestliže přejdou velicí práva na něho samotného, vrátí se všechny dosavadní investice. „Já slibuji Vám, že jestli přijmete můj návrh, udělám Detroit slavným.“  




Cadillacovy návrhy vládě jsou v historii koloniální Kanady jedinečné. Žádný guvernér Nové Francie, dokonce ani svébytný Frontenac, si netroufl psát rovnou ministrovi Ludvíka XIV., a to s takovou svobodou vyjadřování, až je to na „pouhého“ kapitána zarážející. Ale jak se zdá, v případě našeho kapitána se to vyplatilo. Kanadský guvernér dostal příkaz poskytnout Cadillacovy několik vojáků, plus „dobrovolníky“, kteří se měli v Detroitu usadit. Měl právo si vybrat i vlastní misionáře s varováním, aby již neprovokoval jezuity a neprovokoval ani Irokéze.
Roku 1702 už se z detroitských polí sklízela kukuřice, vinná réva a další úroda a všichni vojáci měli vlastní ubikace. V zimě u stanice tábořilo v několika vesnicích na šest tisíc indiánů. Ottawská vesnice stále u Belle Isle, wigvamy Miamiů při ústí řeky Detroit, blízko palisád pevnosti a Pottawattomiové sídlili při ústí Knagg Creek. O rok později v létě přišli Wyandoti ze St. Ignace. Toho roku kdosi zapálil pevnostní budovu a požár poškodil také kostel Ste. Anna a domy pánu Recolleta i Cadillaca.  


Nějakou chvíli trvalo, než se Cadillac opět ujal velení nad Detroitem a musel z toho důvodu cestovat i na východ. Když se pak druhého listopadu roku 1702 vrátil, shledal, že správci Arnault a Radisson vedou stanici tak, že vztahy obchodníků s indiány jsou téměř na bodu mrazu. Zatímco Cadillac chtěl, aby indiáni chodili do pevnosti poměrně svobodně, správci drželi skladiště se zbožím a kořalkou uzamčeny, proto už nějací indiáni Detroit opustili. Zlé jazyky tvrdily, že ani Cadillaca nebrali vážně, neboť zjistili, že je méně postavený, než král ve Francii.




 Čtrnáctého června 1705 získal Cadillac plnou kontrolu nad Detroitem. Když se pak vrátil z jedné z cest do Montrealu, vypukl během jeho nepřítomnosti spor mezi Miamii a Ottawy. Ottawové z nejasných důvodu přepadli Miamie a několik jich zabili. Miamiové hledali pomoc v pevnosti, proto zastupující velitel Étienne Bourgmont povolal vojáky a v odvetné akci pobil třicet nebo více Ottawů. Během nepokojů zemřeli i páter del Halle a vojín Riviere. Bourgmont a pár vojáků z pevnosti utekli, poněvadž velitel byl obviněn z neadekvátního postupu proti Ottawům. Jeden z uprchlíků byl chycen a zastřelen. Bourgmont se údajně usadil se svou indiánskou ženou u jejich lidí.


Po svém návratu nechal Cadillac uvěznit ottawského náčelníka Lea Pesanta a Miamiům slíbil jeho hlavu. Jelikož však byli Ottawové pro Francouze významnými spojenci, chtěl tajně náčelníka z pevnosti propustit, ale Miamiové se to nějak dozvěděli a zabili za to tři osadníky a jednu z Cadillacových krav, takže velitel se pomstil tím, že zaútočil na vesnice Miamiů, zkrátka pěkný zmatek. Ministr Ponchartrain nechal následně celou záležitost vyšetřit a jeho agent François d'Aigremont v listopadu 1708 nahlásil, že Ottawové znervózněli na základě jakýchsi zpráv, že je Francouzi chtějí odstranit. - New France 1701-1744


D‘Aigremont dále zjistil, že většina detroitské půdy patří Cadillacovi, a že palisáda je v desolátním stavu. Podle jeho hlášení byl Cadillac tyran, který vybírá poplatky za každou maličkost a vojákům dává omezené příděly. Také že hojně vydělává na kořalce, a co je skandální, prostřednictvím Irokézů posílá kožešiny do anglické Albany. Na závěr napsal: „Stanice Detroit je pro Kanadu příliš těžkým břemenem. Když to tady bude takhle pokračovat, bude to konec.“


Co na tom všem bylo pravdivé lze těžko říci, zdá se však, že tuto zprávu ministr Ponchartrain králi nikdy neukázal a spíše se Cadillaca zastal. Ale aby přece jenom kritiky uklidnil, poslal kapitána Cadillaca roku 1710 do Louisiany, kde se stal guvernérem, ale jeho majetek byl zkonfiskován. Samotný Detroit opustilo hodně osadníků, takže velikost palisád musela být zmenšená o polovinu.


Antoine de la Mothe Cadillac



Narodil se 5. 4. 1658 a jeho rodina se hlásila k protestantským hugenotům, a proto snad odtud pramení jeho nevraživost ke katolickým jezuitům. Do Ameriky připlul v pětadvaceti letech (1683), jako poručík batalionu Clairembault a svou kariéru započal v Acadii, jako průzkumník, lovec kožešin, obchodník s alkoholem a kožešinami a časem dosáhl i jisté politické moci. Dobře se seznámil s pobřežím Nové Anglie a snad se naučil i nějakým indiánským jazykům a zvykům.

Roku 1688 mu guvernér Jacques de Denonville udělil koncesi feudálního pána panství Douacques v Maine, ale ze kterého nebyl kdovíjaký profit. O rok později byl poslán na průzkumnou expedici do okolí Bostonu, načež se v Quebecku seznámil s guvernérem Louisem de Frontenac, v jehož službách se na lodi Léčka plavil na průzkumné misii podél pobřeží Nové Anglie. Byl přesvědčen, že kolonie New York a město Boston, by se dalo dobít určitě z moře. Tento názor často prosazoval s vysvětlením, že tímto by se Francie stala neomezeným pánem regionu. Cadillac byl velký obdivovatel rázné politiky guvernéra Louise de Frontenac, proto sdílel a striktně uplatňoval i jeho rozkazy. Sám měl údajně dobrý pozorovací talent a povahou byl energetický, podnikavý a rád byl dobře informovaný.


Po všech těch událostech, jenž se udály v Detroitu, žil Cadillac se svou rodinou v Louisianě, konkrétně v Missouri, kde v St. Philippe založili farmu. Zde měli mimo jiné důl na ledek, kde pro Cadillacy pracovali první černošští otroci teritoria. Roku 1715 se Cadillac se synem Josephem vydal do Illinois pátrat po měděných dolech.


Rodina se vrátila do Francie roku 1717 a usadila se v La Rochelle. Poté, co toho roku Cadillac odcestoval se synem do Paříže, byli oba dva okamžitě zatčeni a pět měsíců si „odseděli“ v Bastile.


Zbytek života už Cadillac prožil v klidu, poněvadž byl za svou třicetiletou službu odměněn tím, že byl ustanoven guvernérem francouzské provincie Castelsarrasin.


Antoine de Lamothe Cadillac zemřel šestnáctého října 1730 „kolem půlnoci“ ve věku 72 let.    




 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky TOPlist