Kraj pod Smutným Měsícem - XIV. - Martha Dowdenová - Nahkohe

Kentona čekalo několik osobních změn. Dozvěděl, že s ním Ruth čeká dítě, ale stále si ho nechce vzít. Naopak. Oznámila mu, že se zasnoubila s jistým Williamem, že ho má ráda a on je ochoten starat se o cizí dítě. Kenton neměl nic proti a souhlasil, aby dítě neslo jméno adoptivního otce.

Hraničář posléze navštívil generála Clarka. Ten už podléhal docela těžkému alkoholismu, ale svou práci ještě zastával dobře. Jelikož pro zvěda neměl velitel žádné zaměstnání, odebral se Kenton na východ za svými rodiči.

***

Toho roku se účastnil své první bojové výpravy patnáctiletý Tekumseh. Se spolubojovníky napadl skupinu bílých osadníků tábořících u Ohia. V bitvě prokázal značnou statečností a údajně pobil čtyři osadníky. Během upalování jediného přeživšího se Tekumseh proti tomuto zvyku přísně ohradil. Věděl, že se jedná o národní zvyk, přesto mu byl protivný. Zabíjení bezbranných se mu příčilo. Válečníci byli sice zaskočeni jeho mladistvou drzostí, ale ohromeni jeho smysluplnou řečí. Dobré řečníky indiáni vždy obdivovali. A byl tu jeho vlivný bratr Čiksika, který se ho zastal.

***

Uběhl další rok a v Kentucky se udály významné změny. Navzdory pokračujícím útokům Šavanů na Ohiu a občasným přepadům osamělých osad, přistěhovalců neustále přibývalo. Lexington, Harrodsburg, Danville, Stanford, Frankfort a Georgetown už nebyly osady, nýbrž města s tisíci obyvateli. Původní sruby rychle nahradily cihlové a patrové stavby. Po celé krajině vznikaly desítky nových osad a zasahovaly daleko do vnitrozemí. Podél jižního břehu Ohia bylo však stále ještě nebezpečno. Tam se na Lawrence Creek usadil Simon Kenton a nechal si postavit robustní dvoupatrový výstavní cihlový dům. Stál na kopci s pěkným výhledem na širé okolí. Kolem se usadilo ještě několik rodin. Kenton shromáždil skupinu šedesáti dobrovolníků a na Salt River postavil opevněný srub coby předsunutou hlídku. Chtěl tak chránit svou investici a dál pokračoval ve vyměřování a prodeji dalších pozemků. Jeho parcely se táhly daleko na západ do hustě zalesněných oblastí. Tu a tam se na krátko zdržel u Boona či Clarka, ale většinu času byl na cestách.

Indiáni se mu vyhýbali. Šavani ho poznávali už z dálky a nechtěli s ním mít nic společného. Nešlo ho zabít a jeho přítomnost přinášela trable. Věřili, že ho chrání nějaké kouzlo, když přežil všechna ta mučení a pokusy ho zabít.

Opevněný srub dostal jméno Fort Hinks a měl skýtat útočiště i pro cestující z Pittsburghu, kteří měli za sebou mnohé únavné kilometry. Ale už dvaadvacátého června stanici napadla početná skupina indiánů a obránce ze srubu vyhnala. Opevnění bylo vypáleno, ale nikdo nepřišel o život. Smrtelně zraněn byl toliko Šavan Štíhlý strom. Kenton ho ošetřil a vyslechl. Většina osadníků byla pro jeho okamžitou popravu a skalpování. Kenton však váhal a indián mu vděčně odpovídal na otázky. Ptal se ho na Girtyho, zdali vedl tento útok. Šikmý strom odpověděl, že ne. Útok vedl Čiksika a jeho mladší bratr Tekumseh. „Ten mladý bojovník“ povídá Šikmý strom, „ten vykoná za Šavany ještě mnohé věci.“ Po čtyřech dnech Šavan zemřel a Kenton ho pohřbil, aniž by zajatec ztratil svůj skalp. Pevnůstka byla obnovena a vylepšena a kolem vznikla další nová osada.

V červenci navštívil Kentona bratr Mark, a byla to smutná návštěva. Mark umíral na souchotiny. Zdržel se jen krátce a v rámci možnosti spěchal za rodiči na Salt River. Mezitím se v Kentucky usadil další Kentonův bratr, Jan.

Spolu s růstem počtu obyvatel v Kentucky přišly i občanské problémy. Brzy se ukázalo, že Kentucky je přece jen příliš velké a bude muset být rozděleno na okresy. Okres pak bude spravovat okresní poručík a šerif. První vznikly dva velké okresy Fayette a Bourbon. Boone se přestěhoval do Lexingtonu a neochotně přijal úřad šerifa hrabství Fayette. Pak se začaly řešit i pozemkové problémy a nároky. Ve většině případů se nároky vzájemně překrývaly. Někdy si i tři jednotlivci nárokovali stejný pozemek. Vypukly hádky, a dokonce i boje a někdy prostě nějaký osadník zmizel a už ho nikdo nikdy neviděl. Také úřady žádaly své a vyžadovaly za obsazené pozemky zaplatit.

Prvního srpna nařídil virginský zákonodárný sbor zřídit v Louisville pozemkový úřad, který měl na starost pozemky na jih od Ohia. Všem žadatelům o registraci bylo doporučeno sepsat popisy pozemků a zažádat o potvrzení. Mnozí tak bez problému učinili, ovšem mnozí byli tak negramotní, že takovou žádost nedokázali uplatnit. Oni prostě udělali značku na strom a basta. Je pravda, že řada dalších měla neskonalou víru ve svobodu a tyto zákony ignorovala. A mezi ně možná patřil Kenton. Kdo ví.

Prvního října k Limestone dorazila početná skupina nových přistěhovalců z Virginie a chtěla se zde usadit. Byla mezi nimi vdova Mary Cleland Dowdenová a přišla se čtyřmi dětmi. Dvěma kluky, sedmnáctiletým Jackem a dvanáctiletým Archibaldem. A dcerami patnáctiletou Jane a čtrnáctiletou Marthou. Martha byla tak atraktivní a zralá dívka. Motalo se kolem ní až příliš mnoho chasníků ochotných pomáhat rodině se stavbou srubu. Vřelou láskou k ní zahořel i vzdálený příbuzný Simon Kenton. Byl dvakrát starší, proto se rozhodl vydat do divočiny ujistit se, zdali jsou jeho city opravdové. Ujistit se, zdali není špatné milovat tak mladou dívku. Sotva odrostlé dítě. A vrátil se dříve, než si původně plánoval. Touha po Marthině přítomnosti byla mnohem silnější. Nechtěl už dál váhat a požádal o její ruku a Martha souhlasila. Velký zálesák se jí také moc líbil. Ovšem byla tu matka Dowdenová, a ta měla pochybnosti, zdali je čtrnáctiletá dívka pro sňatek dostatečně vyspělá. Proti Kentonovi nic neměla a partie s její dcerou bude jistě výhodná. Přesto mladým doporučila ještě nějaký ten rok počkat. Hlavně naléhala na Simona, aby projevil zdrženlivost a zdravý rozum. I když to bylo zklamání, oba souhlasili. Vdova Dowdenová předpokládala, že Kenton bude pro její dcerku dobrým a váženým manželem.

Kentona nicméně nejvíce překvapil příjezd Williama Leachmana, kterému při návštěvě rodičů předešlého roku slíbil sto akrů dobré půdy. A svůj slib také dodržel.

Poslední výprava, která dorazila v roce 1784, byla srdečně vítána, protože poskytla Limestone, Kenton's Station a rozrůstající se farmě Johna Kentona něco, co velmi potřebovali. Vysvěceného baptistického kazatele Williama Wooda. Kazatel se svou partou dorazil do Limestone kolem poledne posledního prosincového dne. Přišel se svou rodinou a rodinami Benjamina Frye a Jamese Turnera. Cestovatelé měli v úmyslu pokračovat do Louisville, ale řeka začínala zamrzat a kvůli plovoucímu ledu byla cesta na malých člunech nebezpečná.

Simon Kenton coby zdejší vůdce jim učinil nabídku: „Prodám vám tady půdu, dobrou a levnou. Potřebujeme tady duchovního.“ Návštěvníci odpověděli, že o tom budou uvažovat. Kraj si důkladně prohlédli a s tím, co viděli byli spokojeni. Koupili od Kentona čtyři sta akrů půdy v sousedství osady jeho bratra Johna a založili osadu Washington. A tak navzdory kruté zimě a opakovaným menším útokům indiánů počet obyvatel Kentucky stále rostl. Poslední významnou zprávou roku bylo: Kontinentální kongres ustanovil New York hlavním městem Spojených států amerických.