Menomini - Nahkohe

Hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Menomini

Severovýchodní kmeny


Původní domovinou Menominiů býval Wisconsin a Horní Michigan. Zmíněný kraj obývali od nepaměti a vesnice stavěli na březích řeky Menominee, které tvoří hranici mezi severovýchodním Wisconsinem a Horním Michiganem. V minulosti žili ve Wisconsinu také Dakotové a Šajeni. Když v roce 1667 začali Menominiové obchodovat s Francouzi, rozšířili svá loviště dál na západ a ještě více území zabrali, když algonkinská aliance porazila Ligu Irokézů. Poté co uprchlické kmeny opustili Wisconsin, Menominiové zabrali prázdné prostory. Z dob největší slávy ovládali střední Wisconsin, téměř 10 milionů akrů půdy, ale během osidlování přišli skoro o veškerou půdu, ale přesto se jim podařilo ve Wisconsinu zůstat do dnes.



Odhaduje se, že v roce 1600 mohlo být Menominiů od dvou, maximálně do čtyř tisíc. Bylo jich málo, ale na rozdíl od Noquetů, Kitčigamů, Assegunů a Munduů se jim podařilo přežít. Zmíněné národy také žily v té oblasti, ale vymřely a bylo na ně zapomenuto. Kvůli nemocem a válkám přežívalo v padesátých letech 17. století pouze čtyři sta Menominiů, takže také měli namále. Potom se ale začali pozvolna regenerovat a v roce 1736 jich bylo osm set padesát, v roce 1764 tisíc sto a v roce 1806 tisíc tři sta padesát. Vládní komisař pro indiánské záležitosti v roce 1829 hlásil, že Menominiů je 4 200, ale tento údaj byl poněkud zkreslený, poněvadž úředník do tohoto počtu zahrnul i sousední kmeny. Přesnější sčítaní lidu z roku 1854 ukázalo, že Menominiů žije v sedmi vesnicích 1 930, ale poté jejich populace o něco klesla. Menominiů bylo 1 400, a to se počítali i míšenci. Pak přišla obroda a v roce 1937 Úřad pro indiánské záležitosti měl v záznamech, že Menominiů je 2 221 a v roce 1957 tři tisíce sedm set dvacet.

Název Menomini (Menominee) je původní a znamená Dobré semeno, nebo Lidé divoké rýže. Menominiové byli rozděleni do těchto tlup: Kakanikone Tusininiwug, Kakapakato Wininiwuk, Kipisakia Winiwiwdk, Manitowuk Tusininiwug, Mato Suamako Tusininiu, Minikani Wininiwuk, Misinimak Kimiko Wininiwuk, Muhwao Sepeo Wininiwuk, Namao Wikito Tusiniu, Nomakokon Sepeo Tusininiwug, Okato Wininiwuk, Pasatiko Wininiwuk, Powahekune Tusininiwug, Suamakosa Tusininiu, Wiskos, Sepeo a Wininiwuk a v 19. století: Aiamiqta, Aqkamot, Keshok (Keso), Le Motte, Manabusho, Ohopesha, Oshkosh, Peshtiko, Piwaqtinet, Shakitok a Shununiu (Shunien). Dochované názvy vesnic byly Fort Howard (Green Bay), Keshena, Menominee, Millwaukee, Neopit, a Tokaunee.

Menominiové nosili podobné oblečení, jako Odžibwejové, to znamená, že nosili dlouhé jelenicové legíny a bederní roušku. Vlasy nosili dlouhé, zdobené kůží a peřím. Vzhledem k tomu, že obývali severní oblasti, kukuřici nepěstovali, ale sbírali divokou rýži, které si cenili tak, že nosí její jméno. Lovem a rybařením se samozřejmě zabývali také.

V létě Menominiové obývali velké vesnice tvořené pravoúhlými domy. V zimě se rozdělili do rodinných tlup a zimních loveckých táborů. Když se ve Wisconsinu začalo v padesátých letech sedmnáctého století válčit, museli své vesnice také opevňovat. Rody byly patriarchální a dělily se na dvě skupiny. Jedna se starala o společenské a druhá o obřadní záležitosti. Rody byly samostatné a neměly centrální vedení. To se ale změnilo během Bobřích válek, kdy byla založena kmenová rada, která se starala o bezpečnost národa. Menominiové se ani nevěnovali sběru a obchodu s divokou rýží, tak jako dříve a raději lovili bobry.




Menominiové byli výjimeční tím, že dokázali v tak malém počtu přežít v sousedství výbojných Dakotů i Winnebagů, jinak se snažili se svými sousedy udržovat přátelské vtahy. Jezuity mezi sebe nepustili, ale Františkány v roce 1831 ano. V roce 1855 byla více než jedna polovina kmene římskokatolického vyznání a mnozí zůstali této víře věrni až do moderních časů. Ostatní Menominiové si za svou církev zvolili Presbyteriány nebo Assembly of God Churches, ale tradičně stále udržují Náboženství velkého bubnu. Mezi historický známé náčelníky kmene patří Tomah, Oshkosh a Grizzly Bear.

Podle kmenové tradice Menominiů, stály jejich první vesnice kolem Sault Ste. Marie a Michilimackinacu. Před příchodem Evropanů, pravděpodobně v 15. stol. se museli kvůli Odžibwejům a Potawatomiům přestěhovat k řece Menominee. První Evropan, se kterým se setkali, byl Francouz Jean Nicolet, který v roce 1634 cestoval za Winnebagy. Když se do Green Bay vrátil v roce 1639, Menominiové a Winnebagové žili v sousedství. Třicet let stabilního života ve Wisconsinu zničily Bobří války. U Sault St. Marie se usadili Odžibwejové a do války se zapojili i Dakotové.

Menominiové se v roce 1658 dostali do Jeseteří války, která vznikla proto, že Menominiové postavili na Menominee River hráz, ve které uvízli jeseteři táhnoucí nahoru do jezera Michigan, kde se třeli. Na jeseterech byli závislí Odžibwejové, kteří byli od táhnoucích ryb odříznuti. Odžibwejové vyzvali Menominie, aby tu hráz odstranili, ale ti to odmítli. Když místo diplomacie promluvili zbraně, Menominiové požádali o pomoc Liščí indiány, Sauky, Potawatomie a Noquety.

V roce 1665 navštívili Green Bay po delší přestávce obchodník Nicolas Perrot, jezuita Claude-Jean Allouez a čtyři další v doprovodu Wyandotů a Ottawů. Allouez ve svých poznámkách uvedl, že Menominiů bylo asi čtyři sta a Winnebagů ještě méně. Obchodník Perrot nechal v La Baye (Green Bay) postavit v roce 1667 stanici a o dva roky později přišli jezuité. Menominiové se prozatím drželi své víry a raději se stali komerčními lovci. Kvůli konkurenci to v regionu docela vřelo, ale prozíravý Perrot, který se v indiánské mentalitě dobře vyznal, dokázal indiány držet na uzdě. Zprostředkoval také mír mezi Menominii a Odžibweji, ale Odžibwejové náčelníka Achiganagana byli na Francouze naštvání, protože se paktovali s Dakoty, které Odžibwejové nesnášeli. Odžibwejové zabili na poloostrově Keweenaw (1682) dva francouzské obchodníky. Danielu Dulhutovi se podařilo Achiganaganu s několika jeho muži zadržel a chtěl je také potrestat, jenže tím by proti sobě poštvali celý odžibwejský svaz. Dulhut Achiganaganu a jeho Odžibweje propustil a místo nich popravil několik Menominiů. Menominiové chtěli Francouzům vyhlásit válku, ale na to neměli dost sil. Po ukončení Bobřích válek Francouzi z Green Bay odešli.

S Dakoty a Odžibweji žili v míru, takže se začali opět věnovat lovu a sběru rýže, jako za starých časů. Klidu si ale moc neužili, protože vypukla První válka Liščích indiánů. Menominiové byli zpočátku neutrální, a když odmítli pomoc Liščím indiánům, připojili se k Francouzům. Během zimy 1729 válečná společnost Menominiů, Winnebagů a Odžibwejů zaútočila na vesnici Liščích indiánů, kde pobili přes osmdesát válečníků a do zajetí vzali sedmdesát žen a dětí. Liščí indiáni přešli do protiútoku a pronásledovali Winnebagy až do jejich opevněné vesnice na Fox River. Když Liščí indiáni začali vesnici obléhat, Winnebagové si chtěli nepřítele získat tím, že zabili dva Menominie a jejich bezhlavá těla hodili přes palisády. Liščí indiáni však v obléhaní pokračovali, dokud Winnebagům nepřišli na pomoc Francouzi v doprovodu třiceti čtyř Menominiů.

Do druhé Války Lišek se Menominiové zapojili také, ale když bylo jasné, že jsou Lišky na pokraji vyhubení, Menominiové s dalšími spojenci na poradě v Montrealu (1737) vyjednali Liščím indiánům milost, přesto Liščí indiáni Menominiům nikdy neodpustili a mezi oběma národy stále panovalo nepřátelství. Po válce Menominiové rozšířili loviště o střední Wisconsin, odkud odešli Saukové a Lišky. Také lovili na území Dakotů a Odžibwejů, kterým to kupodivu nevadilo.

Během Války krále Jiřího (1744-48) Menominiové s Winnebagy, Saulteur a Mississauga Odžibweji, Illinoii, Potawatomii a Wyandoty chránili Quebeck. Vzhledem k tomu, že Angličané bránili francouzským lodím vstupu do Kanady, byli indiáni připraveni o hmotnou podporu. Menominiové se poté v roce 1746 s Odžibweji, Potawatomii a Maskouteny pustili do Peoriů a ve stejný rok společně s Winnebagy napadli Missourie.




Menominiové pomohli Francouzům také Francouzsko - indiánské válce (1755-63) a bojovali u Fort Duquesne, Fort Oswego, Fort William Henry a u Quebecku. Cena za tuto pomoc však byla hořká! Během roku 1557 se bojovníci od Velkých jezer během obléháni Fort William Henry nakazili neštovicemi, které pak zavlekli do svých vesnic. Menominiů přežilo jenom osm set. Menominiům se ale Francouzi z nějakého důvodu zprotivili a během zimy 1759 zabili v Green Bay dvacet dva vojáků. Svého skutku však litovali a poslali do Montrealu sedm válečníků, aby byli potrestání. Tři z nich byli popraveni, či zbičování (zápisy nejsou zcela jasné) a čtyřem bylo odpuštěno. Menominiové pak s Francouzi spolupracovali až do pádu Quebecku v září 1759.

Když se vlády v Severní Americe ujali Angličané, přejmenovali Fort La Baye v Green Bay na Fort Edward a Menominiové se s nimi dohodli na spolupráci a nakonec byli Britům naprosto oddáni. Během Pontiakovy války pomohli Menominiové Ottawům zaplatit výkupné za britské vězně, které ve Fort Michilimackinac drželi Odžibwejové.

Během americké revoluční války Britové v roce 1778 spojili Menominie s Odžibweji z Michilimackinacu, a ti se společně s Liškami, Sauky, Potawatomii, Dakoty a Winnebagy pokoušeli dobít St. Louis, ale nepodařilo se jim to. Britský agent v Detroitu, Simon De Peyster chtěl Menominee zapojit i do války o Ohio, ale do toho oni nešli. Možná, že několik bojovníků bylo na Fallen Timbers.

Menominiům se zdárně dařilo vyhnout následkům vleklé války mezi Odžibweji a Dakoty, což bylo pozoruhodné, když uvážíme, že žili přímo mezi znepřátelenými stranami. Green Bay bylo tou dobou poměrně zpustošené a lovné zvěře bylo jen poskrovnu. Lovci museli za kořistí daleko do vnitrozemí, až k řece Millwaukee. Někteří jednotlivci odešli do Tippecanoe za Tekumsehem, a také s ním byli ve Válce 1812. Podíleli se na dobití Prairie du Chien a Fort Michilimackinac.

Američané se v Green Bay objevili v roce 1815 a s Menominii v březnu roku 1817 podepsali v St. Louis smlouvu. Zebulon Pike ve svém deníku v roce 1804 zaznamenal, že Menominiové jsou pokojní lidé žijící v míru se sousedy, což ale nebyla úplně pravda. S Liškami se stále nesnášeli a po roce 1815 proti nim válčili společně s Dakoty.

Američané na rozdíl od Francouzů a Britů chtěli Wisconsin osídlit. Celá věc začala v New Yorku roku 1821, kdy pozemkoví spekulanti připravili Irokéze o většinu pozemků a vláda je nutila k odchodu. Menominiové v roce 1822 prodali některé ze svých pozemků, na kterých se mohli usadit Stockbridgeové a Brothertoni, smíšené kmeny křesťanských indiánů z východu. Přestěhovali se také Munseeové a Oneidové. Menominiové za zmíněné pozemky nikdy nedostali řádně zaplaceno. Později (1831) prodali za 285 000 dolarů další tři miliony akrů půdy.

Mezitím se horní část údolí Mississippi stalo válečnou zónou. Indiáni napadali americké osadníky, kterých bylo v regionu, čím dál tím více. Vláda vyzvala indiánské náčelníky, aby se sešli k poradě v Prairie du Chien. K jednání došlo v srpnu 1825 a sešli se tam Menominiové, Odžibwejové, Lišky, Saukové, Iowové, Dakotové, Winnebagové, Ottawové a Potawatomiové. Obě strany se dohodly na nových hranicích a válka na dalších dvacet pět let ustala.

Nějací Menominiové pomáhali Američanům během Války Winnebagů (1827), ale to byla jenom kratičká epizoda. Dál však pokračovali i mezikmenové války, v roce 1830 válečná společnost Menominiů a Dakotů zabila patnáct Liščích indiánů, kteří cestovali do Prairie du Chien. Během Války Černého jestřába, zabili Liščí indiáni odplatou několik Menominiů, kteří sloužili v americké armádě jako zvědové. Menominiové se pomstili tak, že se podíleli na zmasakrováním Sauků, kteří jsou s Liščími indiány v úzkém spojenectví.

Přestože Menominiové Američanům pomáhali, byla to pro ně medvědí služba. Vláda je nutila k prodeji další půdy, čemuž se Menominiové dlouho bránili, ale náčelník Grizzly přece je rezignoval. Menominiové se vzdali 4.2 milionů akrů půdy za 620 000 dolarů. Američané nabídli Menominiům, aby Wisconsin opustili a usadili se na Crown Wing River v Minnesotě. Byla to sice dobrá země, ale místo, kde často bojovali Dakotové s Odžibwejové. Náčelník Oshkosh nabídku odmítl s tím, že Wisconsin nehodlá se svými lidmi opustit. Když se Wisconsin stal jedním ze státu Unie, jeho ústava zakazovala, aby tam žili indiáni bez amerického občanství, ale Oshkoshova zarputilost se vyplatila. Vláda byla donucena Menominiům zřídit rezervaci, a tak se stalo v květnu roku 1854.



Velký oblak


Konečná smlouva se Spojenými státy byla podepsána v roce 1856 a indiánům byly vyhrazeny dva okresy. Jeden pro Stockbridge z New Yorku a druhy o velikosti 235 000 akrů pro Menominie. Byly to sice pouhé tři procenta jejich původních pozemků, ale i tak to byl úspěch. Menominiové umožnili americkým těžařským firmám povolení těžit dřív v jejich rezervaci. Dali jim k dispozici 350 čtverečních mil lesů na White Pine. Jenže dřevaři začali zemi plundrovat a docházelo i k podvodům a krádežím. Zdálo, že Menominiové, jako národ upadnou, ale v roce 1872 postavili vlastní pilu a dali se do boje s americkou konkurenci. Když byly lesy v rezervaci téměř vykáceny, Američané odešli. Menominiové si v roce 1908 zřídili vlastní program těžby, který měl zajistit příjem i budoucím generacím. Podnik uspěl a stal se hlavním zdrojem příjmů rezervace. V roce 1955 měli Menominiové v bankách nastřádáno přes 10 000 000 dolarů.

Vláda házela Menominiům klacky pod nohy v podobě právních omezení, ale oni se právně dokázali bránit. Soudní cestou vyhráli za obchodní podvody spáchané na jejich kmeni odškodné v celkové výši 9.5 milionů dolarů. Je nabíledni proč vláda krátce na to, v roce 1961 zrušila Menominiům statut kmene. Rezervace se stala okresem a kmenové podnikaní zatížili daně. Menominiové se jakoby přes noc stali jedním z nejchudších kmenů v Americe. Aby mohli zaplatit vysoké závazky, museli prodat další půdu. Statut kmene jim vláda obnovila opět v roce 1973.


                                                               

dickshovel.com - nahkohe

1 komentář
Průměrné hodnocení: 0.0/5

2017-12-04 12:15:49
is elocon a steroid cream
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky TOPlist