Výroční shromáždění - Nahkohe

Hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Výroční shromáždění

Severovýchodní kmeny > Irokézové


Výroční shromáždění rady Šesti národů dle poznámek G. S. Rileye z Rochesteru.


Jedna z velkých rad Irokézů byla zahájená prvního října roku 1845 v rezervaci Tonawanda (Genesee County). Na třídenním shromáždění se sešli zástupci Mohawků, Onondagů, Seneků, Oneidů, Kayugů, Tuskarorů a jejich hostů. Byla to pravděpodobně poslední rada, která se sešla v kompletním obsazení.

Poradu organizovali tradičně Senekové a malá delegace Mohawků přicestovala z Kanady a Onondagy zastupoval jejich velký sačem Todotahhoh a jeho dva poradci. Náčelník svou přítomností udělal na všechny velký dojem.

Shromáždění zahájil slavnostním přivítáním předák Seneků Black Smith, šedesátiletý, ale stále statný muž. Náčelník měl tak přirozeně přátelské vystupování, že se v jeho přítomnosti necítil nikdo v ohrožení. Dále byl přítomný Sasehawa (Jemmy Johnson), devětašedesátiletý vrchní šaman sdružení, na svůj věk stále energický, přímý a dobře vypadající. Byla majitelem medaile, kterou v roce 1792 dostal jeho strýc Rudý kabát od George Washingtona. Dále byli mezi shromážděnými Američané kapitán Frost, Le Fort Hill, John Jacket, Dr. Wilson a další. Přítomní významní Irokézové dlouze rokovali o kmenové organizaci, vládě, zákonech, náboženství a podobných záležitostech, které se týkaly sdružení. Politické a sociální uspořádaní Ligy Irokézů je velmi komplikované a v podstatě nebylo bělochy nikdy pořádně zdokumentované, ačkoli se o to pokoušeli historikové, jako Stone, Schoolcraft, Hosmer, Yates a další.




Mnoho z přítomných indiánů mluvilo slušnou angličtinou, ale pokud nebylo něco jasné, pomohl slova interpretovat v původním jazyce Ely Parker, který byl společně s Onondagou Le Fortem odborníkem na irokézskou historii a tradice.

Jak už bylo uvedeno, rada započala prvního října o středečním poledni. Úvodní obřady, byly pro Američany těžko pochopitelné, jelikož byly prováděny v jazyce Seneků a nebyly překládány.

Jedním z hlavních důvodů proč bylo shromáždění svoláno, byla volba nových sačemů, kteří měli nahradit místa po dvou zemřelých seneckých náčelnících. Je to víceméně smutná záležitost, protože přítomní pro zesnulé bědují, a proto samotná volba nových zástupců probíhá citelně a s úctou k zesnulým. Doprovází ji několik obřadů, které zabraly většinu odpoledne.

Po západu slunce proběhla slavnostní večeře, která se skládala z vařeného hovězího, které bylo přineseno ve velkém kotli a společně s ním se podával chléb a vařená zelenina. Ke kotli postupně přistupovali lidé, kteří vydávali citoslovce „wah“ nebo „yah“ a dlouhé „whe“, či „swe“, což vyžaduje slušnost. Před jídlem i po něm proběhla modlitba díkuvzdání.

Po večeři následoval tanec, který byl zpočátku zdrženlivý s ohledem na mrtvé náčelníky, ale později bylo dovoleno, aby se zábava uvolnila. Slavnostní večer zahájil proslovem kapitán Frost. Pak už nic nebránilo tomu, aby se přítomní lidé věnovali zábavě.

První večer se tančil Kulhavý a Rybí tanec. Kulhavý tanec se tančí v kruhu a tanečnici se v pravidelném taktu pohybují, jakoby kulhali. Jako doprovod zní píseň Yo-ho-ha nebo Yo-ho-ha-ha-ho, kterou zpívá vedoucí zpěvák, ke kterému se příležitostně přidávají jeho pomocníci, nebo ostatní přítomní. Při Rybím tanci se tanečníci pohybují v kruhu husím pochodem, přičemž dva tanečníci stojí tváří proti sobě a pravidelně se k sobě přibližují a oddalují v intervalech rytmu hudby. Zpěv doprovází tlukot bubnu a chřestidla z želvích krunýřů, či skořápek.

Čtvrteční shromáždění začalo dopoledne v jedenáct hodin náboženskými obřady a skončilo asi ve čtyři odpoledne. Tento den byla největší pozornost věnována Sasehawovu kázání. Ačkoli byli mezi Irokézy nějací křesťanští konvertité, většina se držela tradičního vyznání otců, které přece ale jenom bylo upraveno novým zjevením Velkého ducha.

Sasehawa v podstatě kázal během všech tři dnů a všechna jeho slova zapisoval mladý Parker. Po čtvrtečním zasedání se konal Kukuřičný tanec. Tanečníci vystupovali v křiklavém barevném oblečení a další vystupovali v oblečení podle poslední mody. Měli na sobě košili, ale nohy měli obnažené. Na hlavě měli válečné peřové čepky a na obličeji malování, a pod koleny uvázané rolničky a jiná cingrlátka. Kukuřičný tanec trval asi dvě hodiny.

V pátek pokračoval Sasehawa v kázání a konal se znovu i Kukuřičný tanec, ale s daleko větším nadšením než prve. Účastnil se ho také dvojnásobný počet lidí, a to v daleko pestřejších krojích. Tanečníci se snažili provádět ty nejpodivuhodnější taneční kreace, a pak následoval ještě Kulhavý a Rybí tanec, což byla velká zábava

V sobotu ráno se lidé srdečně rozloučili a odešli do svých domovů.


2 komentáře
Průměrné hodnocení: 5.0/5

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky TOPlist