Arbor croche - Bratr William - Nahkohe

Po návratu otce do Arbor Croche se stal hlavním mluvčím v radě Ottawů a Odžibwejů, jelikož byl dobrý řečník. Tuto funkci zastával do doby, kdy se mu začalo s přibývajícím věkem zhoršovat zdraví. Horšila se mu paměť, a tak předal úřad muži jménem Joseph As-saw-gon. Ten byl zabit indiánským agentem Leachem z Traverse City během nedávného povstání. As-saw-gon byl vynikající řečník, i když neměl žádné vzdělání, krom přirozeného nadání. Ve vyjadřování byl velmi logický a alegorický. I běloši ho chválili coby řečníka, který má důkladné vzdělání.

Můj otec byl jeden z mála, který měl kladný vztah ke učení. Vzpomínám si, na dobu, kdy jsem byl malý chlapec a on vytvořil abecedu, kterou nazval „Paw-pa-pe-po“. Pomocí ní učil číst a psát ostatní indiány. Neučil děti, ale jenom dospělé. Náš wigvam byl dlouhý asi dvacet metrů a v létě fungoval, jako opravdová škola a lidé tam chodili rádi. Některé učení bavilo a bylo pro ně snadné, zatímco pro jiné bylo obtížné.

V naší rodině nás bylo deset dětí. Šest chlapců a čtyři dívky. Já byl nejmladší z těch, kteří v té době žili. Nejstarší bratr patřil k nejlepším lovcům mezi Ottawy. Jmenoval se Pung-o-wish po pradědečkovi, ale katoličtí misionáři mu dali při křtu jméno Peter. Další bratr byl mimořádně zajímavý chlapec. Jmenoval se Pe-taw-wan-e-quot, ačkoli mu později říkali William. Rychle se naučil jazyk Paw-pa-pe-po a otci často kladl zajímavé otázky, na které starý muž jen těžko hledal odpověď.

Indiáni v Arbor Croche pobývali pouze v létě. Zaseli kukuřici, brambory a zeleninu. Jakmile byla úroda sklizena, kukuřice se usušila a vymlátila. Zrna se prosela a uložila do pytlů. Ty se vkládaly do velkého válce vyrobeného z jilmové kůry a zapuštěného hluboko do země. Válec se zakryl a kukuřice v něm dlouho vydržela. Potom se lidé vydali společně na jih a posléze se rozdělili. Někteří šli až k Chicagu lovit ondatry, bobry a další kožešinová zvířata na řekách St. Joe, Black, Grand a Muskegon. Tam trávili zimu a na jaře vyráběli javorový cukr. Poté se vraceli do Waw-gaw-naw-ke-zee, neboli Arbor Croche.

Při plavbě po Michiganském jezeře se používaly dlouhé březové kánoe. Přepravovaly se na nich celé rodiny s majetkem a zásobami. Byly lehké a za příznivého větru se po vodě lehce a rychle nesly. Zvládaly rovněž velmi rozbouřené vody. Za jeden den mohly urazit dlouhou vzdálenost podél pobřeží Michiganského jezera. Na noc se stavěly wigvamy z lehkých cedrových tyčí převážených v člunech. Tyče byly pokryty rohožemi z rákosí. Byl to dobrý úkryt před deštěm a větrem a udržel teplo z ohně. Na zem se dával jiný druh rohože na sezení a spaní. Jsou pěkně barevné a tkané z pečlivě připravených rákosů. Rákos se sklízí ještě zelený a musí se napařit. Po vybělení na slunci se obarví.

Oblíbeným zimním útočištěm otce bylo místo někde nad Big Rapids u řeky Muskegon. Lovil tam, chytal do pastí a vařil javorový cukr. Jednou se při vaření přihodila devítiletému Williamovi velmi záhadná věc. Toho dne v lese střílel z luku, ale domů se nevrátil. Rodiče měli o něj strach, ale řekli si, že je v nějakém sousedním táboře. Tehdy tam tábořilo mnoho rodin. Brzy ráno obešel otec všechny sousedy, ale Williama nenašel. Okamžitě začalo pátrání, ale nikde po něm nebylo ani stopy. Rodiče byli bez sebe strachem a pokračovali v pátrání tři dny, marně však. Čtvrtého dne šel bratranec Oge-maw-we-ne-ne do hluboké rokle. Vylezl na nejvyšší kopec a začal hlasitě křičel indiánské jméno bratra, Pe-taw-on-e-quot. Když přestal, zdálo se mu, že slyší odpověď: „Wau?“ To znamení: „Co?“ Opět zavolal a zase stejná odpověď. Slyšel to přímo nad hlavou, a když vzhlédl, uviděl chlapce v koruně vysokého stromu. Zvolal: „Co tam nahoře děláš? Nemůžeš dolů?“

„Ano, můžu,“ zazněla odpověď, „Vylezl jsem nahoru, abych se podíval, kde je náš tábor.“

„Tak slez a já tě zavedu domů.“

Bratr slezl a bratranec mu nabídl jídlo, ale on odmítl, protože už jedl.

„A kdo ti dal jídlo? Hledáme tě už několik dnů.“

„Měl jsem všechno, co jsem mohl mít na velké hostině lidu Wa-me-te-go-zhe-wog, bílých lidí,“  

„Kde jsou teď?“

„To bych také rád věděl. Jakmile jsem vyšel ze dveří jejich domu mezi dvěma kopci, ten dům rázem zmizel.“

„A jak jsi se k těm Wa-me-te-go-zhe-wogům dostal?“

„Ti Wa-me-te-go-zhe-wogové přišli do našeho tábora a pozvali mě k nim. Myslel jsem, že to bude kousek, ale bylo to dál.“

Bratranec věřil, že došlo na nějakou nadpřirozenou událost a odvedl chlapce k ustaraným rodičům. Když příběh znovu převyprávěl, celá rodina uvěřila, že se o něj ty tři dny starali andělští tvorové.

Na ostrově Mackinac byla založena protestantská misijní škola a otec Williama do ní zapsal. Po necelém roce už bratr pomáhal učitelům jako tlumočník v indiánských táborech na celém ostrově. Byl jsem ohromen, jak rychle se naučil anglicky. Po zániku misie se William vrátil domu. Tehdy byla v Little Traverse založena katolická misie. Po dvou letech ho biskup Reese s naší sestrou odvezl do Cincinnati v Ohiu. Bílí lidé půvabnou dívku nazvali Margaret. V Cincinnati byli přihlášeni na vyšší školy a bratr dosáhl tamní nejvyšší vzdělání. Udělal maturitu, jak se tomu říká. Potom ho odvezli přes oceán do italského Říma. Tam se měl stát knězem. Sestra zůstala v Cincinnati. Říká se, že William byl velmi působivým řečníkem a Italové ho považovali za nadějného muže. Díky jeho moudrosti, talentu a díky tomu, že byl indiánem se mu dostávalo velké pozornosti i ze strany šlechtických rodin. Měl mnohem světlejší pleť než náš bratranec Hamlin, kterého také odvezli do Říma, ale kterého představovali coby Francouze.

Mezitím vláda Spojených států chtěla odkoupit území michiganských indiánů. William radil do Arbor Croche a Little Traverse nic neprodávat, dokud se nevrátí a nedohlédne na uzavření smlouvy. Nemají se nechat zastrašit vyhrožováním ani hrozbou bajonetů. Z celé jeho korespondence jsem zachránil pouze tento jeho dopis:

Řím, sedmnáctého dubna 1833

Moje drahá sestřičko

Už je to dlouho jsem Ti nepsal. Psal bych častěji, kdyby mi to dovolil čas, ale mám jen málo volného času. Dnes mám však volno, tak napíšu pár řádků. Od rána do večera se musím věnovat studiu. Velmi Ti děkuji za tvůj milý dopis, který jsem obdržel díky laskavosti reverenda Seajeana. Má nejdražší sestro, možná ses cítila ztracená poté, co jsem Tě opustil, musíš však myslet na lásku naších rodičů. Co jiného jim můžeme dát za tolik jejich dobrodiní než pokorné modlitby. Aby je Všemohoucí odměnil za dobro, které vykonali v tomto ubohém smrtelném světě. Byl jsem velmi šťastný, když mi otec Mullen sdělil, že jsi při zkoušce získala šest ocenění. Nic jiného by mé srdce nepotěšilo víc než zpráva o tvém úspěchu ve studiu. Prosím Tě, nejdražší sestro, abys ses učila dobrým věcem a pohrdala zlem. Abys ses modlila k Všemohoucímu Bohu a spoléhala se pouze na Něj. Díky Jeho požehnání můžeš i nadále dobře využívat svůj čas. Nemáš ani tušení, jak jsou zdejší lidé oddaní Panně Marii. Na každém rohu ulic je její obraz a u některých z nich hoří světla dnem i nocí. Velmi často na Tebe myslím. Možná už nikdy nebudu mít to potěšení Tě znovu vidět. Od té doby, co jsem přijel do této země, se necítím dobře. Přesto jsem zatím schopen chodit do školy a věnovat se studiu. Doufám, že se mi zdraví nezhorší, abych mohl splnit svůj záměr.

V Římě je k vidění opravdu mnoho krásných věcí. Na svátek svatého Sebastiana a Fabiana jsme navštívili katakomby, které se nacházejí asi pět kilometrů od města. Stojí tam kostel zasvěcený těmto dvěma svatým. Naši krajané by asi nevěřili, že existuje takové místo, jaké jsem viděl na vlastní oči. Vešli jsme dovnitř s pochodněmi a uviděli jsme rakve naskládané jednu na druhou. V jedné z nich byli nějaké ostatky. Jeskyně se táhne všemi směry a má několik úrovní. Jeden by se tam snadno ztratil. Jsou tam velké kaple a studenti mi řekli, že v jedné papež Řehoř sloužil mše. To by vzrušilo každé lidské srdce, vidět místo, kde se starověcí křesťané skrývali před pronásledováním. Vskutku byli chránění Boží mocí. Hledali Ježíše a milovali jen Jeho.

Na Kolegiu je zvykem, že na svátek Zjevení Páně přednesou studenti projevy ve svých rodných jazycích. Letos hovořili v jednatřiceti jazycích, takže si můžeš udělat představu, o jakou školu se jedná. V současné době je kolegium téměř plné. Je zde třiadevadesát studentů, z nichž třináct pochází ze Spojených států.

Velikonoční neděli celebroval Svatý otec v kostele sv. Petra. Je velmi vzácné, že to osobně pro veřejnost udělal. Kostel byl přeplněn, jak Římany, tak cizinci. Po obřadech udělil papež lidem otcovské požehnání. Před bazilikou sv. Petra se nachází velké náměstí, které bylo tak přeplněné, že nebylo možné pokleknout.

Tento týden panuje mezi námi veselé naladění. Náš sekretář je nyní kardinálem a zítra bude korunován. Naše kolej byla po dva večery osvětlena a byly otevřeny společenské sály. Kardinál pak přijímal blahopřání od jiných kardinálů, biskupů, prelátů, velvyslanců, princů a dalších významných osobností. Seděl v jedné ze dvou společenských místností.

Je čas, abych skončil. Doufám, že mi někdy napíšeš. Pozdravuj sestry a otce Mullena. Sbohem, drahá sestro. Modli se za svou představenou a za mě.
Zůstávám tvým nejoddanějším bratrem.

                              William Maccatebinessi.

Po jeho smrti někdo v Cincinnati napsal oslavnou báseň. Měla ho číst před velkým publikem Margaret. Báseň byla přednesena působivě a mnoho lidí ji poslouchalo se slzami v očích. Margaret zemřela pětadvacátého června 1833. říkalo se jí Královna Ottawů nebo Teta Margaret.

Bratr zemřel pár dnů před tím, než měl být vysvěcen na kněze. Toho večera ho navštívil bratranec Hamlin. Seděli dlouho do noci a povídali si o různých věcech, zejména o amerických záležitostech a jeho vysvěcení. Bratr byt tehdy ještě naprosto zdravý a silný a plný elánu. Tu noc řekl bratranci, že Ottawové a Odžibwejové z Michiganu by měli navždy zůstat tam, kde jsou. Spojené státy by je neměly dokázat donutit odejít za Mississippi. Říkal, že zná způsob, jak tomu zabránit. Řekl, že jakmile bude vysvěcen a uvolněn z Říma, okamžitě vyrazí do Ameriky a zamíří rovnou do Washingtonu za prezidentem Spojených států, a bude s ním jednat. Jeho vysvěcení se mělo konat v kostele sv. Petra. Na počest indiána, syna náčelníka kmene Ottawů, prince michiganských lesů se měla konat velká náboženská slavnost. Měl to být historicky první indiánský katolický kněz.

Druhý den nepřišel bratr k snídani. Když se šel na něj někdo podívat, vrátil se s šokující zprávou, že je mrtev. Vedení školy se okamžitě sešlo a spěchalo do jeho pokoje. Ležel na zemi v tratolišti krve. Hamlin poznal, že se jednalo o dílo vraha. Tělo bylo odneseno v bílém prostěradle
.
Když se o tom zpráva dostala do Little Traverse, celá oblast Arbor Croche se ponořila do hlubokého smutku. Ottawové a Odžibwejové naříkali: „Všechna naše naděje je pryč.“ Mnoho lidí k nám přišlo zjistit všechny podrobnosti o smrti bratra. Utěšovali nás a truchlili. Proč byl bratr zabit se nikdy neobjasnilo. Neměl žádného známého nepřítele a lidé z koleje si ho velmi vážili a milovali. Každý se těšil na rozhovory s ním. Vypráví se, že studenti mezi sebou soupeřili o to, kdo u něj bude sedět. Italové tvrdili, že ho zabil některý z amerických studentů. Měl odstranit indiánského mladíka, jenž byl přirozeně moudrý a získal velké vzdělání. Byl zavražděn, protože chtěl radit svému lidu v otázkách smluv s vládou Spojených států. Zdá se však nemožné, aby Američané v tak křesťanské zemi spáchali tak zlovolné spiknutí proti ubohému synu lesa, který se stal stejně moudrým jako kdokoli z nich. Přesto dobře víme, že Američanům nelze vždy důvěřovat.

Říká se, že skvrny bratrovy krve jsou v jeho pokoji vidět dodnes a jsou ukazovány turistům. Dali tam rovněž jeho sochu v životní velikosti. Jeho kufr s knihami a oblečením dorazil do Detroitu v pořádku, ale tam se ztratil a již se nenašel. Další záhada.

Krátce po bratrově smrti se Margaret přestěhovala do Detroitu, kde učila děti v katolickém sirotčinci. Detroit opustila roku 1835 a vrátila se do Little Traverse, aby učila indiánské děti v katolické misii. Byla tam velmi užitečná. Ve stáří se věnovala výrobě indiánských suvenýrů, aby si vydělala na živobytí. Zkazila si oči a prsty. Stejně jako mnoho jiných indiánů se stala obětí podvodu a vydírání. Do naší země přišel běloch a spáchal mnoho zločinů, za které je nyní ve vězení. Předstíral, že ho poranil býk, ačkoli neměl na sobě žádné zranění. Tvrdil, že patří Margaret a jejímu manželovi žaloval je za náhradu škody ve výši několika set dolarů. I když to nemohl nikdo odsvědčit, soud vyhrál. Sestra s manželem si museli vzít na vyplacení vládní hypotéku. Slovo indiána nemá v Státech žádnou váhu. I když jsou dokonce občany, jsou neustále okrádáni a podváděni díky šikovným právníkům.

Než bratranec Hamlin opustil Itálii, ptali se ho, zdali nemá William mladšího bratra vhodného pro studium. Odpověděl, že jsem to já. Pak přišel příkaz, abych jel do Říma. Otec to však nedovolil: „Ne. Zabili tam jednoho z mých synů, dalšího jim nedám!“

Hamlin se vrátil domů a po uzavření smlouvy z roku 1836 se stal vládním tlumočníkem až do roku 1861, kdy jsem ho nahradil.