Mackinaw - San-ge-man - Nahkohe

Mackinaw a jeho okolí má zajímavou, romantickou a dobrodružnou historii sahající do pradávna. Vůbec celý ten severozápadní region s obrovskými jezery a temnými pralesy je odedávna opředen záhadami. V algonkinském jazyce výraz Mackinaw znamená „Příbytek velkých duchů“. K tomuto místu se váže mnoho legend. Pokud lze věřit svědectví starého indiánského náčelníka z Thunder Bay, právě v Mackinac žil a zemřel Mud-je-ke-wis, otec legendárního Hiawathy.

Tradice nám říká, že Ottawové s Odžibweji přišli od Velkého slaného jezera (Atlantik). Oba národy byly neustále v pohybu, proto jim sousedé říkali Paw-pau-ke-wis, což je výraz pro vznášející se sněhovou vločku. Ta se na počátku zimy zvedne a vznáší se přes tu velkou zamrzlou zem a víří nad krajinou. Paw-pau-ke-wis může vyjadřovat i „útěk“. Takto se jmenoval i jeden významný náčelník rovnající se svou statečností samotnému Hiawathovi.

Ottawové s Odžibweji nějaký čas obývali ostrov Manitoulin na Huronském jezeře. Během té doby tam vynikli dva výjimeční mladíci, Ottawa San-ge-man a Odžibwe Kau-be-man. V té době bylo u mladíků zvykem držet půst a hledat vedení u neviditelných duchů světa. Za tímto účelem si postavili dočasný wigvam. Půst jim zpravidla doporučí Metaisové (šamani), avšak někteří mladíci své vize z nedostatku sebeovládání nedosáhnou. Pokud jsou úspěšní, zjeví se jim jejich osobní duchovní strážce, který může mít jakoukoliv podobu, ale nejčastěji je to nějaké zvíře. San-ge-man se postil sedm dní a zjevil se mu duch hada vládnoucího podzemním vodám. Díky tomu se stal mocným válečníkem. Ottawové si ho časem velmi oblíbili, ale zároveň se ho báli.

Někdy v té době měli dle legendy podnikat na Manitoulin jeho bývalí obyvatelé, příslušníci kmene Au-se-gum-a-ugs, nájezdy. To se ctižádostivému mladému válečníkovi pramálo líbilo. San-ge-man shromáždil skupinu zdatných bojovníků, vypátral vesnici nepřátel a napadl ji. Překvapení bylo dokonalé a nepřátelé ve zmatku utíkali. Pak se však karta obrátila. Au-segum-a-usinové zvedli hlavu se dali do kupy a přešli do protiútoku. San-ge-man, veden svým ochranným duchem, se nechal zajmout. Nepřátelé mu svázali ruce a donutili ho kráčet středem jejich průvodu. Večer po jídle se konaly obřady a válečné tance v rytmu bubnů a chřestidel. Vůdce skupiny se zeptal San-ge-mana, zda umí tanec che-qwon-dum, a podal mu chřestidlo. Náčelník ho vzal a začal zpívat tichým a žalostným hlasem. Nepřátelé začali křičet: „Je to přece jen slaboch, zbabělec a stará ženská!“ A on jenom dál předstíral slabost a bázeň. Tančil kolem táborového ohně, nicméně postupně začal zvyšovat rychlost tance i sílu svého hlasu. Nakonec tanec zakončil tím, že se přiblížil k válečníkovi, jemuž vytrhl z ruky válečnou palici a smrtelně ho udeřil se slovy: „Ano, je to zbabělec! Fuj!“ a s děsivým řevem pokračoval ve svém smrtícím díle. Pobíjel nepřátelské bojovníky jednoho po druhém. Hodně jich stačilo naštěstí v hrůze utéct. Padlé náčelník skalpoval a vrátil se ke svým spolubojovníkům.

San-ge-man se díky své statečnosti stal jedním z nejvýznamnějších vůdců Ottawů. Časem ovládl zemi východně a severně od Huronského jezera. Válečné nadšení se mezi Ottawy rozšířilo po všech vesnicích až k Sault St. Marie. Část Ottawů se přestěhovala k ústí řeky St. Mary, kde obsadili nějakou opuštěnou vesnici.

Po roce vedl San-ge-man bojovníky k Moran’s Bay, kde stála velká nepřátelská vesnice a několik menších. Jiná byla ještě situována u Point Au Chenes na severním břehu Michiganského jezera. Tam se také nacházely prastaré mohyly neznámého původu. Dnes jsou zarostlé hustým lesem.

Po tvrdém boji San-ge-man nepřátele porazil, vyhnal je a vypálil jejich vesnice. Někteří uprchlíci se usadili v Old Mackinaw. San-ge-man přestěhoval své lidi na Point St. Ignatius. Když byly následujícího jara během sázení kukuřice zabity dvě ottawské ženy válečníky kmene Au-se-gum-ug, reagoval rychle. Sestavil trestnou výpravu a pronásledoval útočníky po řece Cheboy-e-gun. Na písčitém břehu při ústí jedné řeky našel kánoe nepřátel. Náčelník rozmístil své válečníky do zálohy a čekal na návrat nepřátel. A nemusel čekat dlouho, neboť následujícího dne se protivníci objevili. Rozpálení a unavení nejspíš dlouhým pochodem se svlékli a jali se vykoupat v řece. Nic netušící ohledně strašného nebezpečí se spokojeně ráchali ve vodě, než se to stalo. Z lesa se ozval obávaný válečný pokřik Ottawů a nastala krutá řež. Tenkrát v řece zahynulo kolem stovky bezbranných bojovníků kmene Au-se-gum-ug. Zbytek nešťastného národa odešel k řece Grand. Opuštěná vesnice se stala novým domovem Ottawů. Zde zůstali až do doby, kdy se San-ge-man zmocnil kouzelného kopí.

Jednoho dne navštívila Ottawy početná delegace kmene Mush-co-dan-she-ugs od Bear River a Grand Traverse. Chtěli vykouřit dýmku a sjednat mír. Slyšeli o San-ge-manově válečné slávě a chtěli ho osobně poznat. Náčelník se na radu dostavil se svými válečníky oděn v té největší parádě. Na to si Ottawové náramně potrpěli. Jednání dopadlo dobře a bylo sjednáno nové spojenectví. Ottawové pak každé léto podnikali válečné výpravy na jih a dobývali území podél východního břehu Michiganského jezera. S podporou Odžibwejů vyráželi také na západ, až k řece Illinois.

Pak se ovšem na scéně objevili ještě drsnější Irokézové. Ti vyhnali Ottawy jak z ostrova Mackinaw, tak i z Point St. Ignatius. San-ge-man se pak nepochopitelně pustil do Odžibwejů, což se mu stalo osudným. V souboji ho zabil ušlechtilý náčelník Kau-be-man.

Pak přišli do země tolika indiánských kmenů misionáři a lovci. Na vzdálených březích severozápadních jezer vztyčili jezuité kříž a postavili kaple. Tam zpívali své „Otče náš“ a „Zdrávas Maria“ a zpívali „Te Deum“ ještě dříve, než se Angličané vylodili v Jamestownu a Plymouthu. Jezuité byli na severu nejen prvními misionáři, ale rovněž to byli jedni z prvních průzkumníků v oblasti Velkých jezer. Pronikali do panenské divočiny, sjížděli na kánoích neznámé řeky.