Dub - Charity Oak - Nahkohe

A nastala divoká noc jednadvacátého srpna léta Páně 1856, kdy vichřice řádila až do svítání a k ránu vyvrátila v Hartfordu prastarý dub. Mohutný, avšak dutý kmen se zlomil asi šest stop nad zemí, atak tragicky skončil svůj rostlinný život staletý veterán. Celý den se na něj chodili lidé dívat a jeho dřevo bylo pečlivě uschováno, aby se z něj vyráběly židle, stoly, truhly, rámy na obrazy, pažby mušket atd. Jeden kus zůstal uchován v depozitu Connecticutské historické společnosti. Traduje, že ten strom pamatoval první osadníky a zakladatelé Hartfordu, kteří klučili zdejší les a tehdy už statný strom ušetřili. Podle jarních poupat listí pak hospodáři sázeli kukuřici. „Až budou jeho listy velké jako myší uši, to je čas zasadit semínko do země,“ říkali.

Tento příběh vlastně započal roku 1613 kdy z Holandska vyplulo pět malých lodí směrem k břehům Nového světa. Jednalo se o Little Fox, Nightingale, Tiger a dva koráby se shodným jménem Fortune. Flotile velel kapitán Adriaen Block a bezpečně jí dovedl k ostrovu Manhattan, kde stála malá holandská osada o několika domech.

Tiger však nešťastnou shořel, takže Block nechal rychle postavit nové plavidlo Restless. V létě roku 1614 na něm plul po řece East River směrem k Long Island Sound. Řeky Bast i Sound pojmenoval Hellegat podle jednoho holandského toku. Úzkému průplavu na řece East se dodnes anglicky říká Hell Gate. Block se plavil podél zalesněného pobřeží, proplul kolem ústí Housatonicu a doplul k mohutnějšímu toku Connecticutu. Tam se otočil a přistál na místě, kde již příliv nebyl tak silný a voda byla sladká. Když se o tomto místě doslechli Holanďané z Manhattanu, začali tam cestovat za obchodem s indiány. V červnu 1633 zde zakoupili pruh země o délce jedné holandské míle a šířce jedné třetiny této míle a zaplatili za ní velkým kusem těžké látky, šesti sekerami, šesti kotlíky, osmnácti noži, jedním mečem, jedněmi nůžkami, několika hračkami a mušketou. Zde pak postavili opevněný srub pojmenovaný Hope House vyzbrojeny dvěma malými děly.

Brzy nato připlul po řece z anglického Plymouthu s posádkou poručík William Holmes. Holanďané vyzvali Angličany k debatě, ale Holmes jim nevěnoval pozornost. Od guvernéra měl pokyny plout k ústí Farmingtonu (Windsor), postavit tam srub a obehnat ho palisádou.

Další Angličané z Massachusetts dozvěděvše se o nových úrodných zemích a výnosném obchodu s kožešinami přišli skrz divočinu. Holanďany nakonec vyhnali a založili kolonii Connecticut. Jednu ze společností vedl Thomas Hooker, reverend z Cambridge. Duchovní přivedl v červnu 1636 sto členů své denominace tvořenou rodinami s dětmi. Samotná paní Hookerová musela být nesena na nosítkách. Pradávným pralesem vedli po indiánské stezce i sto šedesát kusů dobytka a měli k dispozici i nějaké vozy se stany. U řeky Connecticut záhy vznikly tři malé osady Hartford, Windsor a Wethersfield. Zpočátku spadaly pod vládu Massachusetts, ale zanedlouho si zorganizovali vlastní vládu, a jelikož si z metropole nepřivezli žádný patent, rozhodli se uspořádat vlastní záležitosti bez ohledu na vnější autoritu. Prvního května 1637 si ustavili vládu tvořenou Thomasem Hookerem, Johnem Haynesem, právníkem Rogerem Ludlowem a poslanci tří osad. Úředníci vypracovali jedenáct „základních nařízení“ podobných zákonům kolonií Plymouth a Massachusetts. Tato forma vlády fungovala dvacet let, až do konce anglické občanské války, kdy byla v roce 1660 obnovena královská moc Karla II. Osadníci pak poslali do metropole guvernéra Johna Winthropa zajistit u krále „listinu výsad a svobod.“ Winthrop měl dobré vystupování, vzdělání a zdvořilé chování, a navíc měl u dvora vlivné přátele. Vypráví se, že při královské audienci vrátil panovníkovi prsten, který králův otec Karel I. daroval Winthropovu dědečkovi. Monarcha byl natolik potěšen, že podepsal vše, o co Winthrop žádal. Ať už to byla pravda či nikoli, jednalo se o jednu z nejliberálnějších koloniálních listin v Americe. Lidé si mohli volit vlastního guvernéra a tvořit vlastní zákony. Jeden z dokumentů byl údajně ukryt v kmeni víše zmíněného dubu. V září 1662 poslal Winthrop domů v podivně tvarované krabici potažené kůží kopii. Krabice je vyložena listy starých dějin krále Karla I. a má přihrádku, v níž byla uložena královská pečeť ze zeleného vosku. Dnes je majetkem Connecticutské historické společnosti.

V zápise z valného shromáždění z devátého října 1662 je uvedeno: „Patent byl dnes veřejně přečten svobodným lidem a prohlášen za jejich majetek a majetek jejich nástupců.“ Devětadvacátý říjen byl stanoven jako „Den díkůvzdání, zejména za velký úspěch, který Bůh dal úsilí našeho ctěného guvernéra při získání naší listiny od Jeho Veličenstva, našeho panovníka.“ Samuel Wyllys, před jehož domem stál dub, který se později stal známým jako „Dub Charty“ byl jmenován prvním ze strážců listiny.

Když Karel II. zemřel a jeho nástupcem se stal jeho bratr vévoda z Yorku, Jakub II., jeho poradci mu doporučili sjednotit novoanglické kolonie pod jednu silnou vládu. Proto roku 1686 připlul do Ameriky sir Edmund Andros, bývalý guvernér New Yorku a stal se guvernérem dominia Nová Anglie. Osadníkům se však nová politika nelíbila, poněvadž si chtěli zachovat svou nezávislost, ale zároveň očekávali od Anglie ochranu před nepřáteli. Connecticut žádal ponechat si svá privilegia a odkládal podřízenost novému guvernérovi. Sir Edmund Andros napsal guvernérovi Connecticutu Treatovi, že „bude v Hartfordu koncem příštího týdne“ což se stalo dvaadvacátého října 1687. V záznamu se uvádí: „Jeho Excelence s několika členy rady, soudci a dalšími pány, čtyřmi vojáky, dvěma trubači, patnácti královskými vojáky s malými děly a krátkými kopími vyšla do Connecticutu, aby se ujala vlády v tomto místě.“ Do Hartfordu dorazil jednatřicátého poté co překročil řeku Connecticut u přívozu ve Wethersfieldu. „Okresní jízdní oddíl ho čestně doprovodil od přívozu až do krčmy v Hartfordu. Andros jel od rána po drsných cestách přes divoké potoky bez mostů a přívozů, ale dorazil." O Edmundu Androsovi se vědělo, že dvanáct let předtím byl guvernérem New Yorku a Saybrook požadoval na příkaz vévody z Yorku, který si nárokoval část Connecticutu. Jenže velitel pevnosti kapitán Bull vztyčil nad pevností královské vlajky a zakázal čtení vévodova patentu, takže Andros musel použít sílu. Byl to voják zvyklý na polní tábory, a jako chlapec byl pážetem v králově domácnosti. Když pak vstoupil hospodské místnosti, usedl na guvernérské křeslo a nechal si přečíst královské pověření, které ho jmenovalo guvernérem celé Nové Anglie. Poté prohlásil, že stará vláda je rozpuštěna, a požádal o předložení listiny, na jejímž základě byla dosavadní vláda vykonávána. Shromáždění bylo nuceno uznat jeho autoritu a přijmout novou vládu.

„Shromáždění zasedalo toho dne dlouho do noci a debata byla dlouhá.“ Robert Treat vyprávěl o velkých nákladech a útrapách, které lidé vytrpěli při zakládání kolonie a o krvi prolité při obraně proti divochům. Řekl, že je to jako vzdát se „života a výsad, které byly tak draze zakoupeny a kterých se tak dlouho užívalo.“ A během toho, co mluvil, náhle zhasly všechny svíčky a nastal okamžik zmatku. Pak někdo přinesl troud a křesadlo a svíčky byly znovu zapáleny. Vše bylo stejné, krom toho, že původní patent zmizel. Byla to záhada! Nikdo nemohl nedokázal, zdali bylo zhasnutí svíček úmyslné či náhodné. Ovšem dle starých pověstí se tu noc pohybovali krajem čarodějnice, víly a skřítci plně zaměstnání svými alotriemi. Major John Talcott měl za zetě Josepha Wadswortha, který postával venku. Byl to údajně odvážný muž, který schoval listinu pod plášť a rychle zmizel opuštěnými ulicemi ve tmách.  Poté dokument s přáteli uschoval v dutině starého dubu. I v dalších těžkých časech se dub osvědčil jako dobrý strážce a úkryt pro jiné cennosti.

Nicméně guvernér Andros převzal vládu, avšak lid si zachoval svou hrdost, protože se listiny nevzdal. Ležela dva roky na jiném bezpečném místě, podle tradice v domě Andrewa Leeta. S nástupem vlády Williama a Marie byla vláda okamžitě obnovena.

V Pamětní síni Státní knihovny v Hartfordu dodnes leží jeden ze dvou originálních výtisků Connecticutské charty. Je v dobrém stavu a písmo je jasně zřetelné, stejně jako portrét krále Karla II. Část současného rámu je vyroben ze slavného Dubu Charty. Do roku 1818 v ní nebyla provedena žádná změna. Starý dub byl ctěn a chráněn, až do osudné noci jednadvacátého srpna 1856.