Hlavní nabídka:
28. 08.
Jak již bylo uvedeno v předcházejícím článku, většina Tuskarorů se přiklonila ve Válce o nezávislost na stranu Američanů. Mezi jejich nejhorlivější podporovatelé patřili sačemové Cusick a Solomon Longboard.
Cusick byl jeden z mála pokřtěných tuskarorských konvertitů a ve válce spadal pod velení markýze de Lafayette a osobně se znal i s Georgem Washingtonem. Když se posléze starého náčelníka ptali, zdali vyžaduje poválečnou rentu, on jenom prostě odpověděl: „Zde stojí můj malý srub a tady mám kousek země, kde mohu pěstovat kukuřici a fazole. Támhle je jezero Oneida, kde mohu lovit ryby. To mne uživí. Klidně se bez penze obejdu a před Velkým duchem budu mít čisté svědomí, že jsem nelhal.“ Takhle čestně by se nezachovala většina Američanů, takže náčelníkovi byla doživotní renta bez problému přiznána. I když Cusick uměl dobře anglický, přesto při modlitbách používal rodný jazyk, a to, jak sám řekl: „…abych mohl před svým stvořitelem volit vhodná slova. Během rozhovoru s Velkým duchem chci být klidný a mít jasnou mysl. Moje řeč je jako můj dech…“
Solomon Longboard to mněl poněkud obtížnější. Byl totiž na jedné z průzkumných výprav zajat Brity a odveden do Fort Niagary. Tam na něj naléhali, aby se připojil k Angličanům a Longboard na oko souhlasil. Ve skutečnosti chtěl britské indiány dovést na místo, kde by je Američané mohli snadno zneškodnit. Američané skutečně oddíl zneškodnili, ale zajali přitom i nešťastného Longboarda, kterého obvinili ze zrady. Místo toho, aby byl za konspirační plán poctěn, odsoudili ho vojenské autority k trestu smrti. Kdyby za něj nakonec neorodovali ostatní tuskarorští sačemové, byl by Longboard jistě zastřelen. Válečnou penzi Američané náčelníkovi nepřiznali.
Tuskarorové bojovali za Američany i ve Válce roku 1812. Jejich úkolem bylo střežit řeku Niagaru a zde se opět setkáváme s náčelníkem Longboardem, který se svými pětatřiceti bojovníky tento úkol dobře plnil. Podle pamětníků byli pod jeho velením dva jeho synové a další příbuzní.
V noci devatenáctého prosince 1813, zpozorovali Tuskarorové na řece světla. Za svítaní tudíž poslal náčelník na výzvědy dva muže, kteří se vrátili se zprávou, že u Kelvin Hotchkis' je velké soustředění nepřátel. Longboard nechal raději vesnici Lewiston evakuovat a ustupoval s lidmi na východ. Tuskarorové na místě, kterému se říká Horská cesta, sestřelili z koně britského indiána. Buďto to byl zvěd, anebo jen zatoulaný válečník, každopádně výstřel na Tuskarory upozornil nepřátelské indiány. Prohnaný Longboard ihned poslal tři muže, aby obešli horu a troubili na roh, aby tak předstírali, že je v lesích americká armáda. Sám se pak hnal se svými bojovníky s válečným pokřikem do útoku. Lišácká lest dokonale zabrala a zpanikaření britští indiáni ustoupili.