David Zeisberger VIII. - Nahkohe

28. 07.

Čtvernožci na Ohiu.

V prvé řadě je to jelen, jehož kůže je ta nejžádanější obchodní komodita. Do září má jelen načervenalou srst, která postupně na podzim zešediví a zhoustne. Parohy shazují jeleni na začátku roku a nové jim vyraší na jaře. Mladé parohy jsou pokryté tenkou kůží, která opadne, až parohy ztvrdnou. Ocas je třicet centimetrů dlouhý a při běhu ho má jelen vyšponovaný nahoru. Jeho spodní strana je bílá, takže běžící zvíře je vidět na velkou vzdálenost. Mláďata se rodí v měsíci červnu a mají rudou srst s bílými puntíky. Na podzim jim zešediví. Laně rodí jedno, maximálně dvě mláďata. S nárůstem poptávky po kůžích, jelenů každým rokem valem ubývá, třebaže jsou místní lesy zdánlivě nekonečné. Lovců je až příliš mnoho. Velká jelení kůže má cenu jednoho španělského dolaru. Dvě srnčí kůže mají hodnotu jedné jelenice.

Místní medvědi mají černou srst, mohutnou hlavu, krátké uši a poměrně špičatý čenich. Mají mohutné tlapy s drápy a krátký ocas. Medvědi umí lozit po stromech, ze kterých sbírají kaštany a žaludy. Medvěd to dělá tak, že vyleze na strom, kde si utrhne větev s kýženými plody a hodí si to na zem, kde to spořádá. Můžete si být jistí, že tam, kde jsou bukvice, budou i medvědi. Na podzim, kdy indiáni loví jeleny si medvědů nevšímají, ale pečlivě sledují jejich stezky. Na konci prosince, kdy jsou medvědi vykrmení, pak hledají jejich zimní brlohy, které bývají v kmenech dutých stromů, jeskyních nebo hlubokých lesích. Z brlohů nevylezou dříve, než na jaře. Během tohoto období medvědí nic nežerou a žijí jen z vlastního tuku. Samice rodí obvykle dvě mláďata, a to v květnu. Když indiáni přestanou na konci podzimu lovit jeleny, přeorientují se na medvědy. Jsou to odborníci na vyhledávání medvědích doupat. Pokud medvěd zimuje v dutém stromu, indiáni ho jednoduše podetnou. Během bušení do stromu jsou někteří lovci připraveni se zbraněmi, to pro případ, kdyby medvěd vylezl dříve, než strom spadne. S medvědími kůžemi se moc neobchoduje, ale indiáni je používají jako podestýlku.

V regionu žije ještě druh medvěda, který je o dost větší. Na tlapách je huňatý, ale jeho tělo je téměř hladké. Indiáni ho považují za náčelníka všech medvědů. Jelikož jsou všichni medvědi masožraví a tento je obzvláště žravý, loví ho indiáni na masové návnady. Tyto šelmy už mnohokrát napadly bezbranné ženy a děti. Více na severu, na území Mingů, zabili medvědí už mnoho lidí (snad se tu jedna o Grizzlyho – Nahkohe)

Los je podle mého názoru stejného druhu, jako ten evropský. Dříve jsem si myslel, že to čemu se tady říkají los, je evropský daněk. Ale já jsem stejně nikdy žádného evropského daňka neviděl, tak to ani nemůžu posoudit. Vím, že angličtina losa od daňka rozlišuje, ale nevím jak. Místní losi jsou na jaře načervenalí stejně jako jeleni a na podzim také zešediví. Jejich parohy jsou dlouhé, těžké a mají mnoho vidlí. Ty shazují každý rok přesně jak jeleni. Ocas mají krátký a kůži tak silnou a těžkou, že nemá v podstatě žádnou hodnotu. Indiáni losy neloví, ale když se tak stane, nechají většinu jeho masa ležet ladem. (Zde je těžko říct, co měl Zeisberger na mysli. Použil výraz Elk, což by mohl být jelen wapity.)

Bizoni jsou bázeň vzbuzující ohromná zvířata s tmavě hnědou dlouhou srstí. Jejich krátké nohy nesou velmi robustní tělo. Hlava je velká a na bradě má dlouhé vousy. Rohy mají krátké, silné a černé. Jsou mnohem větší a těžší než naše krávy. Viděl jsem indiány zkroceného jednoručka, který už byl velký jako malá kráva. Kolem Muskingumu žilo hodně bizonů, ale jak sem přišli indiáni, vytratili se. Podél Sciota a dál na jih jsou jich stovky, jak potvrzují indiánští i bílí lovci. Když je zastřelena bizoní kráva a zůstane po ní telátko, mládě dál stojí u své mrtvé matky, i když jí lovec už zpracovává. Tele pak dokonce člověka doprovází až do jeho domu, a to je pravda, jak mi to mohou mnozí dosvědčit.

Puma vypadá docela jako kočka. Má krátké nohy, ale silné tlapy a mocné drápy. Ve srovnání s kočkou má velmi dlouhý ocas. Šelma je to neobyčejně silná a klidně skolí i velkého jelena. Puma na lovu se plazí těsně při zemi tak dlouho, dokud si není skokem na kořist jistá. Pak se v několika mocných skocích vrhne na svou oběť a zasekne do ní drápy a neuvolní je dokud je zvíře naživu. Pokud puma napoprvé kořist neskolí, už jí dále nehoní, ale raději se pokusí o štěstí jinde. Puma je výborný skokan, jak do dálky, tak do výšky. Není znám případ, že by kdy zaútočila na indiána, ledaže by byla vyprovokována. Pokud se ocitnete v blízkosti jejich mladých, je s vámi konec, tedy pokud nevíte, co v takovém případě dělat. K pumě se nikdy nesmíte točit zády, aby si nemyslela, že chcete prchnout. V takovém případě nemáte šanci. Pokud nemáte kuráž na ní vystřelit, dívejte se jí zpříma do očí a pomalu couvejte. Pokud střelíte a minete, je to zlé, ale stále je tu šance pokud se jí upřeně díváte do očí. Takovým způsobem si mnozí indiáni zachránili život. Když se dostanou do křížku puma s medvědem, je boj téměř nerozhodný a už se stalo, že obě zvířata společně zahynula v boji.

Kočka divoká je šedě zbarvená a od domácí se liší tím, že nemá téměř žádný ocas. Kočky divoké jsou drsné šelmy a neváhají krást ani u indiánských chat.

Lišky jsou červené, šedé a černé.

Mýval je kapánek větší než klasická kočka a má špičatý čenich. Jeho přední tlapky používá stejně jako ruce, za to zadní běhy se podobají medvědím. Mýval je nejtučnější na podzim a v zimě. Přebývá podobně jako medvěd v různých dutinách. Když je zima drsná, vydrží tam dva měsíce, jinak spí v kuse čtyři týdny. Maso mývala je zdravé a chutná jako medvědí. Jeho kůži mají v oblibě výrobci čepic.

Bobr býval dříve nesmírně rozšířený, ale od té doby, co ho indiáni loví do kovových pastí, ho rychle ubývá. Indiáni umístí na past návnadu, která je vyrobená z aromatické stromové kůry a pro bobry je nesmírným lákadlem. Bobří kůže mají velkou cenu. Bobr je na svou velikost velice silné a pracovité zvíře. Jejich hráze jsou tak precizní, že to vypadá jako nějaké lidské dílo. Na stavbě hrází bobři spolupracují harmonicky a uspořádaně. Uprostřed hráze stojí nad vodní hladinou, těžko dostupné hlavní doupě. Bobr má výrazně velké, silné a ostré čtyři zuby. S nimi jsou schopni přehlodat dobře rostlý kmen stromů. Dřevo dále nakouskují tak, aby ho byli schopní dotáhnout ke hrázi. Takto připravený materiál spojí tak zručně, že hráz dokáže odolat i silnému přívalu vody. Takovou bobří hráz jsem osobně viděl, a měl jsem také možnost sledovat zvyky a chování bobrů. Hráz je vysoká tak metr nad hladinu a člověk po ní může klidně přejít suchou nohou na druhý břeh potoka. Bobři jsou tmavě hnědí, mají krátké nohy, ale široké tlapky přizpůsobené k plavání. Široký a plochý ocas je bez srsti a vypadá, jako by mněl rybí šupiny. Na ocase je také nejtučnější maso, které chutí připomíná rybu.

Vačice je masožravec velký asi jako malý pes a má bílou barvu. Když najde vačice mršinu mrtvého jelena, usadí se u ní tak dlouho, dokud jí nesežere. Zvíře nocuje v korunách stromů a před pádem se jistí tak, že se ocasem omotá kolem větve. Když se k vačici přiblíží něco většího, lehne si na záda a předstírá mrtvolu. Vačice totiž neumí rychle běhat. Samice má pod břichem vak, ve kterém přenáší své mladé. Dělá to tak dlouho, dokud nejsou mláďata dostatečně veliká, aby jí sama následovala. Pokud vačice s mláďaty narazí na padlý strom nebo jinou překážku, vezme své mladé do zubů a jedno po druhém je přenese. Jejich maso chutná jako vepřové, ale Angličané ho jedí jenom občas.

Skunk je černobílé, mile vyhlížející stvoření, ale sotva se někdo k němu přiblíží moc blízko, zvíře ho za jeho zvědavost krutě potrestá. Skunk má zvláštní žlázu, ze které stříká tekutinu nesnesitelného zápachu. Zápach je tak odporný, že ho nemůže nikdo snést. Když vás skunk takto obdaruje, dříve, než se vrátíte do společnosti, musíte se umýt a vyprat si věci. Dokonce i psi od skunka načichnou, když ho někde zakousnou. Indiáni jeho maso jí a tvrdí, že je moc dobré a vůbec nesmrdí.

Dikobraz (Urson) u Muskingumu nežije a u Ohia jen ojediněle. Najdete ho spíše na severu v zemi Mingů. Indiáni ho považují za lahůdku a tvrdí, že chutná jako vepřové. Dikobraz přespává v dutých stromech. Je těžší než liška a hřbetě má bílo hnědé ostny. Indiánské ženy, zvláště Mingové je barví na červeno a vyšívají s nimi mokasíny, váčky na tabák, kalumety a jiné věci. Dikobraz není dobrý běžec, a tak když se ocitne v nebezpečí, naježí své záda a vystřeluje proti nepříteli své bodliny. Psi, kteří na ono stvoření zaútočí, na to pěkně doplatí a někdy i na pobodání zemřou.

V zemi Mingů žije kuna, malé ale pro kůži ceněné zvířátko. Indiáni ho chytají do pasti, kam ho přilákají na maso.

Los žije na severu, ale z něj sem viděl jenom parohy. Ty jsou velmi velké, široké a zaoblené (lopaty). Indiáni říkají, že los je velký jako kůň, má rozštěpené kopyta, a tak široké chřípí, že do něj můžete strčit ruku. Víc o těchto zvířatech nevím.

Ondatra je vodní tvor, dost podobný bobrovi. Její ocas není plochý, ale oválný. Ondatry mají hnízda vyhloubená pod břehy řek a potoků, do kterých mají podvodní vchody. Ondatra disponuje vonným pižmem, které v malém množství voní příjemně. Ondatry mohou škodit na hrázích vodních mlýnů, když si tam postaví hnízda.

Veverek jsou tři druhy – černé, šedé a červené. Černé jsou nejhojnější, šedé největší a červené nejmenší. Veverčí maso jí indiáni, když jsou nemocní, nebo když není co jíst.

Křeček žije pod zemí a je o něco menší než běžná krysa. Křeček velmi škodí indiánským polím, když vyhrabává semena kukuřice, dýní a melounů. Zralou kukuřici okousávají, nacpou si jí plné škraně a v doupatech si udělají zásoby na zimu.

Svišť lesní také žije pod zemí a je velký asi jako kočka, ale je těžší. Žere trávu, ale pošmákne si také na melounech a dýních. V případě nouze umí svišť lozit i po stromech. Jeho maso je chutné a indiáni ho běžně jí.

Jiná kočka divoká je velká jako pes (asi rys). Je velmi divoká a dokáže skolit i jelena.

Místní zajíc je malý a loví ho jen draví ptáci a šelmy. Na severu jsou větší a žijí tam i bílé odrůdy.

Bílý jelen je vzácný. V létě má na sobě červené skvrny a v zimě šedé. Indiáni ho pokládají za náčelníka jelenů a věří tomu, že ho ostatní následují.

Vlci jsou hojní, většinou šedě, ale někdy i černě zbarvení. O jejich kožešiny není žádný zájem. Vlci jsou drzí a za jídlem proniknou i do indiánské chaty, kde napáchají velké škody. Lidi napadají jen výjimečně, nikdy ne tam, kde jsou jeleni. Vlci jsou vytrvalí lovci. Jelen se před nimi uchrání jen tak, že jim uplave. Vlk, který ulovil jelena, svolá vytím své kamarády, aby se s nimi o maso podělil.