Pottawatomiové - Nahkohe

V roce 1600 byl domovem Potawatomiů Dolní Michigan a jejich počet se odhadoval na osm tisíc. Název Potawatomi je odvozen z odžibwejského slova „potawatomink“ jehož význam je Lidé ohně, Ochránci posvátného ohně, nebo Ohňový národ, ale sami si říkali Nishnabek – Lidé.

Potawatomiové byli původně lovci a sběrači, protože kraj ve kterém žili, se nehodil pro zemědělství. Kromě lovu sbírali žaludy červeného dubu a javorový sirup. Když se časem přestěhovali do Wisconsinu, naučili se obdělávat půdu. V roce 1660 byli Potawatomiové zemědělným lidem. Po roce 1760 přestali používat tradiční kánoe, jelikož dali přednost koním. Podobně, jako prérijní indiáni se naučili střílet bizony ze hřbetu koní. V boji si osvojili bělošský způsob střílení po salvách, což využívali v boji s Poníi v 50. letech 19. stol. To už Pottawatomiové žili v oblasti řeky Mississippi.

V čase, kdy ještě bydleli u Jezer, stavěli Potawatomiové v letním období čtvercové wigvamy pokryté kůrou. V zimě budovali kopulovité chaty a v pozdějším období už stavěli sruby, jako běloši. Potawatomiové, jako jedni z mála algonkinů žili v polygamních manželstvích. Muž si obvykle bral i sestry své první manželky, ale jinak byli Potawatomiové velmi počestní a mravní lidé. Bojovníci nosili dlouhé vlasy, do kterých si vplétali dikobrazí ostny a jedno orlí péro, a jako válečné barvy používali červenou a černou. Ženy nosily dlouhé vlasy spletené do jednoho copu.

Potawatomiové měli podobnou kmenovou organizaci, jako Odžibwejové. Z původně malých a nezávislých tlup se vyvinul kmen, který ovládala vysoce organizovaná společnost Midewiwin - Společnost velké medicíny. Pottawatomiové původně tvořili s Odžibweji a Ottawy jeden kmen, to když ještě žili na březích Atlantiku. Když se ale v 15. stol. výrazně změnilo klima, kmen opustil pobřeží a odstěhoval se do vnitrozemí. Někde u Hurónského jezera se rozdělil a budoucí Potawatomiové odešli do Dolního Michiganu. Všechny tři kmeny nadále úzce spolupracovaly a říkaly si „Tři bratři“. Potawatomiové byli v alianci Ochránci poradního ohně.

pottawatomi-a-misionari.jpgJejich poklidný život v Michiganu ukončila Bobří válka, když je začali napadat puškami vyzbrojení Tionontaté a Neutralové. Potawatomiové se bránili statečně, ale vojenská převaha nepřátel je přinutila ustoupit. Odešli společně dalšími uprchlíky z východu do Green Bay ve Wisconsinu. Potawatomiové se usadili na poloostrově Door, což bylo nejúrodnější místo v Green Bay. Zde se naučili pěstovat kukuřici, squash a ořechy. Ženy se staly majitelkami velkých polí a jejich hospodářství skvěle prosperovalo. Potawatomiové začali obchodovat s Francouzi, ale vzhledem k tomu, že lovili na území Dakotů, často s nimi i bojovali. V roce 1677 mezi sebe pustili jezuitské misionáře.

Ve Wisconsinu se Potawatomiům přihodila zvláštní věc. Na jedné z loveckých výprav, zabil medvěd mladého lovce, když ho doslova roztrhal na kusy. To samo o sobě nebylo nic divného, takové nehody se v divočině prostě stávaly, ale vhledem k tomu, že mladík pocházel z významné rodiny, Potawatomiové se rozhodli, že medvědímu národu vyhlásí válku. Během několika let podle všech válečných pravidel umučili a zabili na 500 huňáčů.

Po roce 1682 byly mnohé kmeny ve Wisconsinu nespokojeny s francouzskými obchodníky a mezi Pottawatomii se začal šířit názor, že jezuitští kněží jsou čarodějové působící nemoci. Kmenový náčelník Onanghise chtěl s Francouzi bojovat, ale kvůli válce s Irokézy k tomu nedošlo. Když se v devadesátých letech podařilo algonkinské koalici zahnat Irokéze zpět do New Yorku, Potawatomiové opustili Wisconsin. Společně s několika Abenakii šli na jih podél pobřeží Michiganského jezera. V roce 1685 se část Potawatomiů usadila v Millwaukee, zatímco jiní si založili vesnici u Chicaga (1695) a asi tisíc Potawatomiů našlo svůj domov v misii St. Joseph. V roce 1704 odešli někteří Potawatomiové na výzvu páně Cadillaca k Detroitu, kde Potawatomiové s Ottawy, Wyandoty a Odžibweji vedli válku proti Liščím indiánům. V této válce byli Potawatomiové hlavními francouzskými spojenci. Po boku Francouzů bojovali i během Druhé války Liščích indiánů a v illinoiské prérii uštědřili Liščím indiánům těžkou porážku. V roce 1736 nakonec Potawatomiové společně s dalšími kmeny Francouze přemluvili, aby Liščí indiány nechali být.

I tak ale Potawatomiové bojovali ve prospěch Francouzů proti Čikasawům a Čerokíům (1740-41). Během Války královny Anny hájili Quebeck a Montreal a během Francouzsko – indiánské války se účastnili bitvy proti generálu Bradockovi (1755). Dále obléhali F. W. Henry, ale pak se kvůli neštovicím vrátili domů, kam sebou zavlekli i nákazu.

Po válce Potawatomiové jednali s Angličanem Williamem Johnsonem a čekali, co jim nabídne jejich nový anglický otec (generál Armherst), ale ten naopak ubral. Během následného Pontiakova povstání, bojovali Potawatomiové s Ottawy u Detroitu. Mír s Angličany uzavřeli ve F. Niagaře roku 1764. Následně se podíleli na tažení proti Illinoiům Peoriům, poněvadž jeden z jejich lidí zavraždil Pontiaka. Poté Potawatomiové ovládli výhodní Illinois.

Během americké revoluce bojovali Potawatomiové proti Američanům většinou v Ohiu, ale prérijní skupina byla kvůli vzdálenosti války neúčastnila, ale to se změnilo roku 1778, kdy do Illinois vtrhl J. R. Clark se dvěma sty kentuckymi milicionáři. Clark překvapil anglickou posádku v Cahokii a Kaskaskii, a pak se obrátil k Detroitu. Zde milicionáři sekerami zmasakrovali desítky pokojných indiánů, včetně neutrálních Potawatomiů. Pak už zůstali neutrální jenom Potawatomiové z Millwaukee. Pokus o znovudobytí Cahokie se sice nepodařil, ale někteří Potawatomiové byli v bitvách proti Williamu Crawfordovi a kentucké milici na Blue Licking, kdy v obou případech byli Američané poraženi.

K Tekumsehovi se přidali hlavně prérijní Potawatomiové, kdy v jejich čele stál náčelník Poche, který se svými lidmi odešel roku 1807 do Tippecanoe. Říká se, že to byli tito Potawatomiové, kteří v Illinois zabili nějaké Američany. Zdali to byla pravda se neví, ale každopádně to guvernér Harrison využil, jako záminku k útoku na Tippecanoe. Během Války 1812 se k Tekumsehovi opět přidala jenom tlupa náčelníka Poche. Potawatomiové napadli posádku Fort Dearborn (Chicago) a následně ji zmasakrovali. Po pádu Detroitu se k Tekumsehovi přidali i další Potawatomiové. Černá koroptev z Illinois byl neutrální do doby, než illinoiský guvernér Ninian Edward zničil v listopadu 1812 vesnice Potawatomiů a Kikapů. Během akce zemřelo na třicet Potawatomiů, včetně dcery a vnuka Černé koroptve. Od této chvíle už nebyli žádní neutrální Potawatomiové.

Potawatomiové tvořili nejpočetnější část domorodých válečníků v Tekumsehové armádě. Úspěšní byli u Frenchtownu, ale při obývání Fort Meigs utrpěli vážnější ztráty, což je zdeprimovalo. Většina bojovníků se vrátila domů, mezi nimi i Poche, který ale nadále vedl v Illinois proti Američanům svou soukromou válku. Shabbona a jeho bojovníci s Tekumsehem zůstali a kryli ústup britské armády do Kanady. Po bitvě na kanadské Temži (1813) Potawatomiové a Kikapové v Illinois bojovali dál, až do chvíle, kdy Američané vystavěli v Peorii pevnost Fort Clark, kde bylo posádkou skoro tisíc mužů. Vojáci zničili dvě nejbližší vesnice Pottawatomiů, včetně té Gomovy a Potawatomiové se vzdali. Mír podepsali v roce 1814 náčelníci Sanatuwa, Iatapucky a Černá koroptev. Gomo zásoboval Fort Clark masem, ale i tak mu Američané zavraždili několik lidí.

Celkově měli Potawatomiové klid do roku 1820, kdy na ně vláda začala naléhal, aby prodali půdu. Během několika let prodali 70% země.

Náčelník Shabbona se snažil vycházet s Američany po dobrém, a proto odmítl pomoci ve válce Černému jestřábu (1832). Potawatomiové s Černým jestřábem sympatizovali a po bitvě na Sycamore Creek se k němu několik bojovníků přidalo. Byli to vesměs lidé s tlupy Velké nohy, které osobně navštívil Shabbona a chtěl je přemluvit k návratu, marně však. Shabbona měl strach, že se do války zapojí ještě více Potawatomiů, proto Američany varoval. Mezitím odbojní Potawatomiové zabili na Indian Creek šestnáct osadníků, zatímco Shabbona pomáhal vojákům Sauky stopovat. Za odměnu pak dostal v Illinois malou rezervaci, o kterou stejně přišel. Saukové mu tuto zradu nikdy neodpustili a jeho soukmenovec, prorok Neopope (Bílý oblak) se jej dokonce pokusil zabít (1849). Náčelník zemřel roku 1859 a byl pohřben v Ottawě a Američané mu postavili v roce 1903 pomník.

Ve 30. letech 19. stol. se vláda snažila všechny Pottawatomie přestěhovat do Kansasu. Ti, kteří to odmítli, odešli do jižního Ontaria k Odžibwejům a Ottawům. Další odešli k Odžibwejům a Ottawům na ostrovy Manitoulin a Cockburn. Těchto Potawatomiů bylo asi 290, ale časem se Odžibweji a Ottawy úplně promíchali. Tzv. Občanští Potawatomiové z Michiganu, Indiany a misie St. Joseph, byli většinou pokřtění a neměli problém přijmout americké občanství (1861). Kvůli tomu jimi tradičně smýšlející příbuzní pohrdali. V roce 1870 se Občanští Pottawatomiové přestěhovali do Oklahomy. I když mnoho Potawatomiů odešlo do Kalifornie, žije dnes v Oklahomě přes osmnáct tisíc Potawatomiů.

Lesní Potawatomiové jsou nejtradičněji smýšlející skupina, která žije ve Wisconsinu, kde si udržují vlastní jazyk, kulturu a náboženství. Dokázali se vyhnout tomu, aby byla jejich rezervační půda přerozdělena mezi jednotlivé rodiny. Jejich kmenová rada sídlí v Crandonu.

Hannaville Potawatomiové jsou ti, kteří se do Států vrátili z Kanady a usadili se ve Wilsonu v Horním Michiganu, kde pro ně zřídil rezervaci odžibwejský misionář Peter Marksnian (1883) a pojmenoval ji po své ženě Hannaville. Dnes jich je asi devět set.

Huron Potwatomiové pocházejí od Detroitu, ale přestěhovali se do Kansasu, odkud se tlupy Mogwago a Pamptopee vrátili do Michiganu, kde jim vláda zřídila v roce 1845 malou rezervaci. I když mnozí přijali americké občanství, stále zachovávají kmenové tradice. Jejich jich asi šest set.

Pokagon Potawatomiové jsou římští katolíci ze St. Joseph, které vláda nechala v Michiganu. Jmenují se po svém náčelníkovi Simonu Pokagonovi, který získal univerzitní vzdělání. Jejich kmenová rada sídlí v Dowagiac, ale většina z těchto dvou a půl tisíc Pottawatomiů je rozptýlena po celém jižním Michiganu a severním Illinois.

Prérijní Potawatomiové jsou smíšená skupina s lesních a prérijních indiánů, kteří v roce 1834 se usadili v jihozápadní Iowě. Společně s nimi tam žili i nějací Ottawové a Odžibwejové. V roce 1840 byli přesídleni do Kansasu a v roce 1870 se od nich oddělili Občanští Potawatomiové. Prérijní skupina čítala v roce 1908 676 duší, ale dnes jich je asi čtyři tisíce. Uznávají tradiční hodnoty a kmenová rada sídli v Mayeta.

Některé nucené přesuny proběhly za velmi dramatických okolností a mnoho lidí cestou zemřelo. Dnes má většina pottawatomijských skupin statut kmene.

dickshovel.com - nahkohe