Přátelství - Nahkohe

19. 05

Přátelství

V době, kdy byla Virginie kolonií a posléze mladým americkým státem, docházelo mezi osadníky a indiány k mnoha střetům a virginská milice měla pověst té nejdrsnější, zvláště co se indiánů týkalo. Nájezdy na domorodné vesnice byly brutální a nemilosrdné, proto není divu, že se indiáni mstili neméně hrozným způsobem. Přesto i během těchto krvavých konfliktů docházelo k událostem, které dokázaly, že přátelství může mít převahu nad nenávisti a vražednou vášní, jenom je škoda, že se to týká spíše jednotlivců, než celých národů.

Tento příběh se týká plukovníka Byrda a čerokíjského náčelníka Couleeho. Plukovník Byrd dostal od nadřízených příkaz, aby navázal smluvní styky s Čerokíi, ale stalo se to žel v době, kdy nějací bílí muži zabili dva místní indiány, jenom proto, že je údajně urazili. Rozčílení Čerokíové už jen čekali na příležitost, jak mrtvé pomstít. Když pak přišel do vesnice plukovník Byrd, začali se radit, zda by se tento důstojník stal terčem jejich pomsty. Plukovník si nemohl nepovšimnout, že je s indiány něco v nepořádku a znervózněl. Jenže, co dělat, když se ocitnete sám v cizí zemi a ještě bez ozbrojeného doprovodu.

Naštěstí ve vesnici přebýval vlivný pohlavár Čerokíů, kteří se s plukovníkem osobně znal a přátelil. Jmenoval se Silouee a těšil se mezi Čerokíi velké reputací, významného postavení v radě a byl i svatý muž. Silouee v této kritické chvíli Byrda ujistil, že se není čeho bát, že mu indiáni jistě neublíží.

O osudu anglického důstojníka se v radě dlouze a vážně rokovalo, a i když se Silouee plukovníka zastával, jak se dalo, byl nad Byrdem vynesen rozsudek smrti. Podle názoru většiny bylo důležité, aby řádně pomstěna smrt soukmenovců.

Do plukovníkova obydlí byli posláni dva válečníci, aby exekuci vykonali a Silouee je doprovázel. Jakmile se přiblížili na několik desítek metrů od wigvamu, kde byl plukovník ubytován, náčelník je předběhl, postavil se před Byrda a zvolal: „Tento muž je můj přítel. Dříve než zabijete ho, budete muset zabít mne!“

Přirozený respekt, který Silouee měl, nedovolil mladým mužům, aby na plukovníka vztáhli ruku, a už vůbec by jí nevztáhli na náčelníka, tak se vrátili do rady, aby oznámili, co se stalo.

Indiáni si všeobecně věrného přátelství váží, a když někdo pro svého přítele nasadí život, jak to učinil Silouee, obdivují to a respektují to. Nebylo to ovšem pravidlem. Někdy byla situace tak vážná, že odsouzenému nepomohlo vůbec nic, jako v případě plukovníka Williama Crawforda, který byl roku 1782 upálen na Sandusky. Zločiny Američanů byly tehdy tak veliké, že nepomohlo ani orodování delawarského náčelníka Wingenunda. V tomto případě ale rada rozsudek přehodnotila. Všichni ocenili vznešené chování náčelníka Siloueeho, a proto se rozhodli, že plukovníka propustí. Když se tak stalo, Silouee plukovníka kus cesty doprovodil a na rozloučenou mu řekl: „Když uvidíš indiána, který se bojí o život kvůli krutým bělochům, nezapomeň na Siloueeho!“

***

Uplynulo několik let, během kterých si plukovník Byrd staral o farmu a dům na řece James. Silouee se s ním i nadále přátelil a často jej navštěvoval. Žel stejně jako většina indiánů, i on si našel oblibu v „silné vodě“, a když byl opilý, mnohdy ztrácel svou důstojnost.

Jednou plukovník Byrd opustil z obchodních důvodů dům a odcestovat do vzdálených krajů. Když za ním přišel Silouee, popovídal si alespoň se správcem farmy, který si stěžoval, že letošní úroda tabáků bude nejspíš mizerná, poněvadž už dlouho nepršelo a růst rostlin se zastavil. Náčelník se správce zeptal:
„Dobře. Co mi dáš, když sem přivedu déšť?“
„Ty že způsobíš déšť?“ smál se správce.
„Můžu to udělat. Dej mi dvě láhve rumu, jen dvě a já přivedu déšť.“
Správce pozvedl k nebi zrak a neviděl na něm žádné znamení, které by předpovídalo déšť. Potom indiánovi z legrace slíbil, že mu ty dvě lahve dá, ale až se vrátí plukovník a zaprší dřív, než bude úroda ztracena.

Silouee nic neřekl, ale začal tančit a zpívat pro správce nesrozumitelnou řečí. Byl horký a bezmračný den a vypadalo to, že stejně horká bude i noc. I podvečer byl stejně jako už mnoho dní předtím jasný a lidé z plukovníkovy farmy šli spát se smutnou myšlenkou, že s letošní úrodou je konec. O půlnoci je však ze spaní vytrhnulo hromobití, a jaké to bylo překvapení, když příchozí bouřka přinesla vydatný déšť, který důkladně zavlažil tabáková pole. Ale to nebylo všechno! Jak se přes den ukázalo, bouřka se přehnala pouze přes plukovníkova pole, a ty sousední zůstaly i nadále suché. Silouee počkal, až se bouřka přežene a vrátil se domů. Jakmile se doslechl, že se Byrd vrátil, jal se ho navštívit. Když se muži setkali, indián jednoduše požádal:
„Přišel jsem si pro dvě láhve rumu.“
„Jaké láhve rumu?“ ptal se překvapený plukovník „ty ses snad modlil, ať ti nějaké lahve dám?“
„To jsem udělal.“
„Proč?“
„Protože jsem přivedl déšť, aby ti zachránil úrodu.“
„Tis přivolal déšť? Nic takového!“
„Udělal jsem to, protože tě mám rád. Správce mi slíbil, že když déšť přivedu, dostanu rum. Mrak přišel a donesl déšť a já chci rum.“
„Že jsi přivolal mrak? Jsi smutný podvodník.“
„Nejsem podvodník.“
„Dobře, dobře“ rezignoval plukovník „jsi můj dlouholetý přítel, proto dostaneš rum, když ho ode mne tak tvrdě žádáš. Ale pochop, není to proto, co říkáš. To Velký duch poslal déšť, ne tebe.“
„Dobře“ odpověděl náčelník „tvůj tabák dostál déšť, tak mi vysvětli, proč ho nedostal tabák jiných lidí. Odpověz, jestli můžeš.“

***

Co se týče plukovníka, mohlo by se jednat o Williama Byrda III (6. 9. 1782 – 1. 1. 1777), plantážníka, vojáka a člena sněmovny Burgesses. Plukovník zdědil po otci rozsáhlý pozemek o výměře cirka 179 000 akrů půdy. Účastnil se Francouzsko indiánské války a dosáhl hodnosti plukovníka Druhého virginského regimentu. Plukovník byl znám, jako notorický karbaník, který se nakonec velmi zadlužil, rozprodal rodinný majetek a ze zoufalství spáchal sebevraždu.  

The Indian: On the Battlefield and the Wigvam; John Frost, Wikipedia, Nahkohe