Manah VI. - Nahkohe

7. 5.

Benjamín Fletcher se stal guvernérem New Yorku v srpnu roku 1692 a přední měšťané na jeho počest uspořádali grandiózní večeři. Veřejnost od tohoto napohled spořádaného a zbožného muže očekávala mnoho dobrého, jenže chyba lávky. Fletcher totiž hledal každou příležitost, jak si finančně přilepšit, ale nezůstalo jen u pohnutek mamonářských. Guvernér chtěl ve městě povolit pouze toliko jedno náboženství, a to anglikánské. Navíc chtěl ještě zavést jednotný úřední jazyk, samozřejmě anglický, a přitom většina lidí mluvila holandsky a vyznáním to byli holandští protestanté.

V roce 1693 přišel z Philadelphie William Bradford a založil veřejnou tiskařskou dílnu, která pak vydávala první newyorské noviny. Bradford toho ve veřejné službě vykonal ještě mnoho jiného, a když zemřel, byl s poctou pohřben na hřbitově Trinity Church, kde je dodnes k vidění jeho náhrobek.

V té době došlo k ozbrojenému konfliktu mezi Kanadou a provincii New York, ale i když se na hranicích tvrdě a krvavé bojovalo, Francouzi se nikdy k městu nedostali.

A neméně vážným problémem se stalo rychle šířící se pirátství, a jelikož se jednalo o dost lukrativní podnik, piráti se nezaměřovali jenom na nepřátelské lodi, nýbrž i na plavidla vlastních krajanů a nebrali ohled ani na jejich životy. Poté, co skončili s loupením, loď nemilosrdně potopili i s posádkou i pasažéry. Nejvíc aktivní byli piráti právě u amerického pobřeží a zločinci byli tak drzí, že se nebáli útočit na dohled od břehu a několikrát se dokonce objevili přímo v přístavu.

Provinční úředníci neměli dostatek moci, či vůle, aby pirátství potlačili, ale navíc existovalo i silné podezření, že jsou piráty upláceni. Samozřejmě, že obvinění se týkalo i samotného guvernéra. Pak tu byla řada obchodníků, kterým nebylo stydno kupovat zboží od pirátů, které potom s klidným svědomím prodávali dál. Vhledem k tomu, že na moři nebylo vskutku bezpečno, zasáhla britská vláda. Fletcher byl odvolán a na jeho místo nastoupil někdo mnohem schopnější.

Anglický král William měl dobrého přítele lorda Bellomonta, a toho v roce 1696 ustanovil guvernérem New Yorku. Lord Bellomont by s piráty rád zatočit, jenže vláda mu krom úřední moci neposkytla ani muže, ani lodě, ani zbraně. Přesto guvernér založit vlastní armádu, když povolal do služby řadu dobrovolníků a vybavil pro ně rychlou galéru jménem Adventure Galley. Zbývalo už jen pro posádku a loď vybrat vhodného kapitána. Guvernér se rozhodl pro Williama Kidda, ale jak se prokázalo, bylo to fatální omyl.

Kapitán Kidd se narodil 22 ledna roku 1645 ve skotském Dundee. V dospělosti se usadil v provincii New York, kde se seznámil s mnoha prominenty, včetně třech guvernérů. Roku 1689 se stal členem britsko francouzské pirátské posádky, která operovala v Karibském moři. Později se stal kapitánem na lodi Blessed William, která byla součásti malé flotily, ježto chránila před Francouzi britskou kolonii Nevis. Místní guvernér dovolil námořníkům, aby si nechávali válečnou kořist, a tak to Kidd a jeho posádka pojali ve velkém. Přepadli francouzský ostrov Mariegalante, kde zničili město a vyrabovali, co se dalo. Šestnáctého května 1691 se kapitán oženil s jednou s nejbohatších vdov v New Yorku. Roku 1695 přišla žádost od guvernéra Bellomonta, aby se „postaral“ o piráty, kteří sužovali newyorské pobřeží. Pokud by kapitán odmítl, pokládalo by se to za projev neloajálnosti vůči Koruně. A tak William Kidd „nabídku“ přijal, a tím započalo i jeho nejslavnější pirátské období.

Loď Adveture Galley vyplula na moře se stopadesátičlennou posádkou a výzbrojí o čtyřiatřiceti dělech. Vzhledem k tomu, že jednalo o galéru, vesla lodi umožňovala lepší manévrování v bitvě a za bezvětří. Když se Kidd zachoval vůči královskému námořnictvu neuctivě, byla mu značně zredukována posádka. Kapitán ji pak v New Yorku doplnil o otrlé chlapy, kriminálniky a bývalé piráty.

Během dvou následujících let stal nejstrašnějším pirátem a postrachem všech lodí a během toho času nashromáždil nesmírné bohatství. Když se kapitán Kidd pirátství nabažil, odplul Ameriky, a to na ostrov Gardiner, což byl kus pevniny u východního konce Longu Islandu. Tam jako v nějaké pohádce zakopal část pokladu a zbytek rozdělil mezi posádku, načež odplul do Bostonu, kde hodlal strávit zbytek života v poklidném luxusu, samozřejmě pod jiným jménem. Jenže jak už to občas bývá, sehrála svou roli náhoda. V Bostonu se kapitán Kidd potkal se zrovna přítomným guvernérem Bellomontem, a ten jej nechal okamžitě zatknout. To se stalo šestého července 1699. O několik měsíců později, byl pirát deportován v řetězech do Anglie, kde byl 23 května 1701 popraven smrti pověšením, a to muselo být vykonáno nadvakrát, poněvadž při prvním pokusu lano oprátky prasklo. Tělo pak bylo veřejně vystaveno v kleci, jako odstrašující příklad pro další piráty. A co se stalo s pohádkovým pokladem? Inu, jak už to v takových případech bývá, mnozí se jej snažili najít, marně však.

Guvernér lord Bellomont byl šlechtic v pravém slova smyslu. Byl pohledný, urostlý, bystrý a dobrý velitel. Měl údajně jemné ruce, dobrácký pohled a příjemný hlas. Elegantně se oblékal a jeho koně i kočár patřily mezi nejlepší ve městě. Ale byl to i přísný zastánce králových zákonů. Sám byl přesvědčen, že mnozí obchodníci profitovali z obchodu s piráty, proto ho řada podnikatelů neměla ráda. Byly tu i zákony, které nedovolovaly obchodníkům, aby obchodovali s jinými zeměmi krom mateřské Anglie a Bellomont byl v prosazovaní těchto zákonů nekompromisní.  

Na druhé straně dělal mnoho pro veřejné blaho, mezi což patřilo zavedení pouličního osvětlení. Jednalo se o lucerny vybavené svíčkou, které vysely na každém sedmém domě. V noci ulice hlídali ještě čtyři ponocní. Staré hradby byly odstraněny a stejně tak bylo naloženo i s budovou Stadt Huys. Nová radnice byla postavena na Wall Street, na místě, kde se dnes ulice kříží s Nassau Street. Na radnici byla založena první veřejná Corporation Library.

Celkově vzato byl lord Bellomont dobrý guvernér, který učinil z města příjemné místo pro život, a tak lidé smutnili, když v roce 1701 guvernér náhle skonal. Bellomont byl pochován v pevnostní kapli a na jeho počest byla na zdi radnice umístěna památeční deska, která však byla o několik let později lůzou stržena.

Prozatímním řízením města se ujal nadporučík John Nanfan, než přicestoval nový úředník, lord Cornbury. Nicholas Bayard, který tak neměl rád Jacoba Leislera, neměl ani v lásce Nanfana, protože ten stranil Leislerian Party. Když Bayard poslal na nadporučíka udání, Nanfan nechal Bayarda zatknout, a kdyby nebylo královské milosti, byl by i popraven. Tak mělo být nakládáno se zrádci, kteří rušili veřejný pořádek. Nicméně guvernér Cornbury naopak neměl rád následovníky Jacoba Leislera, nechal jeho stranu rozpustit.