Irokézové II. - Nahkohe

Hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Irokézové II.

Severovýchodní kmeny > Irokézové


21. 02.

Odchodem křesťanských Irokézů byla Liga dosti oslabená, a to ještě nebyl konec. Jak už jsme uvedli, opustili Irokéze nespokojenci z řad adoptovaných kmenů a vytvořili v Ohiu nový národ Mingů. K nim se navíc přidali i nějací Senekové a Kayugové. Irokézští sačemové tím nebyli nijak nadšeni, ale vzhledem k tomu, že Kaughnawaganové i Mingové stále ctili zákony Ligy, smířili se s tím. Nakonec z toho ještě měli prospěch, jelikož Mingové neměli problém vycházet s algonkinskými kmeny, polevilo tím napětí i mezi těmito národy a Irokézi, kteří už zdaleka neměli tolik válečné moci, jako před léty. Nakonec se stalo, že v irokézské radě sačemů mohli hovořit wyandotští vyslanci, což bylo ještě před několika lety zhola nemožné, jak byla nenávist mezi oběma svazy obrovská.

Irokézové přesto nadále uplatňovali svůj vliv na základě Covenant Chain a v roce 1737 se zastali pensylvánských osadníků na úkor Delawarů, kteří „reklamovali“ nespravedlivý pozemkový převod. Delawarové požádali Irokéze o pomoc, ale dočkali se jenom vyhrůžek a urážek. Irokézové pak na horním toku Susquehanny zřídili jakousi indiánskou rezervaci, kde se mohly usadit kmeny vyhnané z východu. Byla to však nezdravá země, kde se šířila malárie, takže se lidé stěhovali raději do západní Pennsylvanie a Ohia a Liga proti tomu nic nenamítala. Jednalo se hlavně o Šavany, Delawary a přeživší ze zaniklých kmenů. V roce 1748 byli do Covenant Chain zahrnutí Mingové, Šavani a Delawarové a Irokézové pro ně zřídili „zvláštní úřad“ jakýchsi polovičních sačemů, kteří mohli zasedat v radě. V roce 1752 na základě smlouvy uzavřené v Logstownu, umožnili Irokézové vstup bílým osadníkům do Ohia, ale to se tamním kmenům vůbec nelíbilo. V předvečer Francouzsko – indiánské války, britští pozemkoví spekulanti opili několik irokézských náčelníků a přiměli je podepsat jisté obchodní smlouvy. Když pak sačemové vystřízlivěli, zjistili, že prodali pozemky v údolí Wyoming, které náležely Delawarům. Irokézové následkem tohoto podvodu nechtěli již s Angličany jednat o válečném spojenectví a Delawarové hrozili, že zabijí každého bělocha, který se na inkriminovaném území usadí.




Mezitím v Kanadě Francouzi vytvořili koalici, známou, jako „Sedm národů Kanady“ (Sedm ohňů Kaughnawagany). Bylo to spojenectví vesnic St. Lawrence, Caughnawagana, Kanesatake, Oswegatchie, St. Regis, St. Francois, Becancour a Huron at Lorette.

Vraťme se ale zpět na jih. Když se zpráva o podvodném prodeji půdy donesla do Ohia, postavily se místní kmeny na stranu Francouzů a Irokéze už nepokládali za důvěryhodného spojence. Akorát Mingové nemohli Francouzům přijít na chuť. Poté co virginská milice přepadla válečnou společnost Seneků táhnoucích na Katawby, nemohli Irokézové takovou zradu nechat bez povšimnutí. Senekové, Kayugové a Onondagové se spojili s Francouzi a Britům zůstali věrní akorát Mohawkové náčelníka Soiengarahta a Oneidové, kteří měli úzké vazby na obchodníka Williama Johnsona. Johnson se nejen naučil irokézským jazykům, ale seznámil se i s jejich složitou kmenovou etiketou, a toho si Irokézové považovali. Krátce po skončení války, vypuklo Pontiakovo povstání během kterého byla většina Irokézů neutrální, ale Senekové proti Britům vytáhli. William Johnson měl časem takový vliv, že v podstatě ovládal veškerou irokézskou politiku a Mohawkové mu s troškou nadsázky sloužili jako soukromá armáda. Na jeho pokyn v roce 1763 zničili Mohawkové delawarskou vesnici Kanhanghton. Když se v roce 1768 ve Fort Stanwix konala velká rada, měl Johnson věci pevně v rukou a s Irokézy dojednal odstoupení Ohia. Vedlejším produktem smlouvy pak byla padesátiletá válka o Ohio, která měla na svědomí přibližně 30 000 obětí.

Mezitím ještě propukla Americká válka o nezávislost, která měla na Irokéze poměrně fatální dopad. William Johnson coby loajální royalista podnítil své Mohawky k boji proti Američanům. Sám pak v roce 1774 podlehne smrtelnému zranění a úřad přebírá jeho zeť Guy. Ten je sice hodně bohatý, ale zdaleka nemá na Mohawky takový vliv, jako jeho zesnulý tchán. Byl to však příbuzný náčelníka Josepha Branta[1], švagra Williama Johnsona.

Samotná rada Irokézů byla nejprve pro neutralitu, ale ta nevydržela dlouho. Když jedna z anglických armád plukovníka St. Legera táhla na Albany, žádala o povolení projít územím Irokézů. Jenže nedávná epidemie neštovic zabila mnohé vlivné náčelníky, a ti kteří přežili, se nebyli schopní domluvit. Zatímco Oneidové sačema Skenandoaha s průchodem nesouhlasili, Senekové a Kayugové ano. Onondagové znechuceni těmito třenicemi, uhasili v radě svůj poradní oheň a většina z nich se připojila k Britům. Tak se Liga Irokézů po mnoha letech de facto rozpadla. V bitvě na Oriskany (6 srpna 1777) bojovali na straně Američanů Oneidové, zatímco s Brity byli Mohawkové se Seneky. Pradávny posvátný zákon, jenž nepřipouštěl zabíjení vlastních lidí, byl porušen. Oneidové přispěli Američanům k vítězství u Saratogy jako zvědové a stopaři a v zimě zásobami zachránili před vyhladověním Washingtonovu armádu ve Valley Forge. V květnu 1778 se účastnili bitvy na Barren Hill.

Mohawkové operovali na území Cherry Valley a horním údolí Susquehanny. Podařilo se jim nalákat do léčky americkou milici a pobít třicet mužů ze sto padesátičlenného oddílu. V září Joseph Brant znovu napadl German Flats v údolí Mohawku a o čtrnáct dní později Američané oplátkou zničili dvě mohawské vesnice Unadilla a Oquaga. Brant se spojil s britskými Butler Rangers se kterými v listopadu napadl Cherry Valley a Američané na bitvu vzpomínají, jako na „Masakr v Cherry Valley“. Bylo zabito třicet lidí a sto padesát jich bylo odvedeno do zajetí. Útok na pevnost stála Američany dalších šestnáct životů a Joseph Brant získal přezdívku „Příšerný Brant“, ale zdá se, že ne zaslouženě. Jak se nakonec ukázalo, mnoho pobitých měli na svědomí Butlerovi muži, kteří se podle pamětníků chovali hůře než Mohawkové. Je pravda, že Butler Rangers řádili na civilním obyvatelstvu také v údolí Wyomingu. Prý se onehdy vrátili na svou základnu ve Fort Niagara s dvě stě šedesáti sedmi skalpy.

V roce 1779 poslal George Washington proti Irokézům tři vojenské oddíly a Oneidové jim dělali průvodce a zvědy. U Oriskany došlo k druhé bitvě a Mohawkové s Butler Rangers byli poraženi. Američané posléze zničili vesnici Onondagů Kanadaseagea a dalších čtyřicet irokézských vesnic a množství potravinových skladů! Mrtvých indiánů byly desítky. Washington dostal od Irokézů jméno Caunotaucarius – „Ten, kdo ničí vesnice.“ Irokézové pak jako uprchlíci přežívali u pevnosti Niagara. Mohawkové měli ještě sílu zaútočit na Oneidy a mnoho jich pobili. Oneidové po zbytek války strádali o hladu a chodbě v Schenectady.




I když se náčelník Seneků Červený kabát snažil s Američany vyjednat mír, Brant mu v tom bránil. Roku 1781 napadl Brant v Ohiu pensylvánskou milici a měl spadeno i na oddíl George Rogerse Clarka, ale ten mu o vlásek unikl. Brant se nakonec vrátil do údolí Mohawku, kde vedl partyzánskou činnost až do konce války.

Potom se Brantovi Mohawkové s Kayugy vydali do Kanady na Grand River, poněvadž ve Spojených státech již pro ně nebylo bezpečno. Část Irokézů se usadila v Tyendinaga. Brant se pokusil na Grand River opět zažehnout poradní oheň Šesti národů, a o to samé se pokusili Irokézové, kteří zůstali na Buffalo Creek (New York). Irokézové ve Spojených státech museli, co by poražený národ podepsat kapitulační smlouvu následkem které jim byly odebrány skoro všechny kmenové pozemky. Irokézové se rozdělili na kanadskou a americkou větev a v jakési symbióze tak žili až do roku 1803. Od té doby američtí Irokézové ty kanadské nepovažovali za součást Ligy.




Joseph Brant se ještě nějaký čas v zájmu Britů angažoval v Ohiu při jednání s místní indiánskou koalicí, ale časem ho to přestalo bavit a vrátil se natrvalo do Ontaria. Oneidové byli mezitím přinuceni k odstoupení většiny kmenového území, i když jim bylo za spolupráci s Američany přiřknuto na „věčné časy.“ Kmen doslova živořil v rezervacích Christian Stockbridge a Brotherton, a aby vůbec přežil, museli sačemové prodat dalších 6 000 000 akrů půdy, výměnou za malinkou rezervaci.

V roce 1788 čekal podobný osud Onondagy a o rok později Kayugy. I když se státní úředníci pokoušeli pozemkovým spekulantům zabránit v absolutním ovládnutí irokézské půdy, nepovedlo se. Senekové se vzdali velkých pozemků v Big Tree a další prodali v letech 1802 až 1823. V roce 1807 Kayugové prodali poslední zbytky půdy v New Yorku a odešli do Ohia k Mingům. Tam se stali známí jako Senekové ze Sandusky. Jiní se rozptýlili po New Yorku, nebo se odstěhovali do Kanady.

Co se týče Mohawků, většina z nich stála na straně Josepha Branta a se smlouvou podepsanou ve Fort Stanwix (1784) nesouhlasili. Dokonce jí žádní Mohawkové nepodepsali, takže formálně byli se Spojenými státy pořád ve válce. I když se do New Yorku vrátit nechtěli, práv na tamní pozemky se nevzdali. Nakonec je k prodeji donutila nouze a hlad. Nejprve prodali pozemky na Grand River v Ontariu a potom v New Yorku.

Onondagové prodali rozlehlé parcely v New Yorku v roce 1822 a ve stejný rok Oneidové konvertovali ke kvakerům a prodali zbylou zem. Polovina z nich se odstěhovala do Wisconsinu a křesťanští Stockbridgeové a Brothertoni odešli s nimi. Asi šest set Oneidů se usadilo v Green Bay v roce 1838. Tuskarorové prodávali také, ale většina z nich chtěla zůstat v New Yorku, nebo v Kanadě.

Další tlak byl vyvinut na Irokéze odsouhlasením zákona Removal Act (1830) tzv. zákonem „o vystěhování“. V Buffalo Creek byla podepsána nová smlouva (Treaty with the New York Indians -1838) a Irokézové souhlasili s odchodem do Kansasu. Jenže k realizaci dohody díky silné kvakerské loby nikdy nedošlo a do Kansasu se odstěhovalo akorát dvě stě deset Seneků.

Oneidové se dlouho nemohli vymanit z existenčních potíží. Dvě stě padesát si jich zakoupilo pozemek blízko Londonu v Ontariu a z New Yorku odešli v roce 1839. Dvě stě se jich v New Yorku připojilo k Oneidům a někteří k Onondagům ve Wisconsinu. Mingové se v roce 1807 spojili s Kayugy v New Yorku. Senekové ze Sandusky dostali přiděleno 30 000 akrů na témž místě, ale v roce 1831 odcházejí do Oklahomy. V roce 1845 opouštějí New York Senekové a s příbuznými v Oklahomě a zakládají rezervaci Seneca-Cayuga Tribal of Oklahoma.

Kaughnawaganové v roce 1796 prodali veškerou půdu v New Yorku, vyjma padesáti sedmi kilometrů čtverečních, kde založili rezervaci St. Regis. Je to jediná rezervace Mohawků na půdě Spojených států. Kaughnawaganové se společně s dalšími kanadskými Irokézy velkou měrou živili lovem kožešin pro Hudson Bay a Northwest Company. Mohawkové od Montrealu pracovali pro Mackenzie Delta a Pacifik Coast. Při tomto zaměstnání přišli Irokézové do styku se  západními kmeny. V roce 1840 doprovázeli Kaughnawaganové jezuitského misionáře Ignace Lamoose až ke kmeni Kalispel v Montaně. Několik Irokézů se usadilo v údolí Willamette v Oregonu a někteří se odstěhovali do kanadské Alberty a v roce tam zakládají rezervaci náčelníka Michela Calihoo.

Deset let mezi podepsáním smluv ve Fort Stanwix (1784) a Canandaigua (1795) bylo pro Irokéze období největšího národního úpadku, ale přesto, jak je to jejich povaze vlastní, nerezignovali. V roce 1799 měl Seneka Krásné jezero[2] vizi, která Irokéze vedla novým náboženským směrem. Prorok Kaiwicyoch - "Dobré poselství", následně založil náboženství Dlouhého domu, což byla směska tradičního a křesťanského vyznání. Nové náboženství uznávali také Američané a Krásné jezero byl osobně pochválen prezidentem Jeffersonem.

Díky své neobyčejné houževnatosti zůstali Irokézové těmi Irokézy, jakými bývali v minulosti. Zažili období neobyčejného rozkvětu, ale také úpadku a přes občasné různice přežívají dodnes. Občas se kmenové rady přou o to, jestli má poradní oheň Šesti národů hořet v Kanadě, nebo u Onondagů v New Yorku. Z Irokézů povstal Seneka Eli Parker – Donehogawa, který to „dotáhl“ až na komisaře v Úřadě pro indiánské záležitosti. Jako vystudovaný právník vykonával praxi v New Yorku City a během občanské války byl u podpisu kapitulační smlouvy u Appomattoxu.

Mezi Mohawky se narodila Catherine Tekawitha - Mohawská Lilie (1656-80), kterou katolická církev chtěla dokonce kanonizovat za svatou. Mohawkové se prosadili ve stavebnictví, jako lidé, kteří netrpí závratěmi, proto byli najímaní na stavbu mrakodrapů a mostů.


[1] Thayendanegea
[2] Ganiodayo




dickshovel/ wikipedia/ accesgenealogy/nahkohe


Bez komentářů
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky TOPlist