Potvory od řeky Saco - Nahkohe

Potvory od řeky Saco

Zlí vodní skřítkové z oblasti hory Katahdin opustili své sluje a přestěhovali se k hoře Agiochook, což tamní indiáni ihned poznali. Začali se jim ztrácet věci, a dokonce i lidé. Když se Glooskap doslech, že tito raraši pojídají i lidské maso a páchají další zlotřilosti, vzal na sebe podobu jednoho z nich a vydal se je hledat se záměrem je zničit. Wigvam si postavil poblíž jejich příbytku na místě, kterému Angličané začali říkat Dianiny lázně. Poté šel navštívit skřítky a byl pozván dál, kde mu nabídli jídlo. Předložili mu maso z velrybího ocasu, avšak jeden ze zmetků zvolal: „To je příliš dobré pro pobudu jako jsi ty!“ a vytrhl mu mísu z rukou, poněvadž cítil, že je něco v nepořádku. Šotkové začali intenzivně kouřit se záměrem hosta kouřem omámit a uspat. To však na Glooskapa nikterak neplatilo, tak si mezi sebou šeptali: „To je jistě mocný kouzelník. Musíme jeho sílu vyzkoušet jinak!“ Navrhli tudíž hru s míčem a Glooskap proti tomu nic nenamítal. Hráči se přesunuli na písečný břeh v zákrutu řeky Saco a pustili se do hry. Místo míče měli ovšem ohavnou lebku, která s Glooskapem lomcovala a snažila se ho kousat. On ji však mocným úderem nohy rozdrtil a slovem ji proměnil v lebku desetkrát větší. Ta pak pronásledovala vyděšené skřety, jako divoká kočka. Hrdina znovu dupl nohou do písku a na horách se rázem otevřely všechny prameny, takže se Saco se brzy rozvodnilo. Následující povodeň sebou strhla všechny rarachy a odnesla je do moře, kde je Glooskap proměnil v ryby.

Chocorua

V Bílých horách (White Mountain) se tyčí krásná hora, která indiánům svým vhledem připomínala proroka z kmene Pequawket jménem Chocorua. Když byl jednou jeho syn na návštěvě u spřáteleného osadníka Campbella, chlapec nešťastnou náhodou vypil jed určený pro lišky a zemřel. Chocorua se v zármutku nedal přesvědčit, že se jednalo o nehodu a jeho srdce se zatvrdilo. Když se jednou Campbell vrátil z pole, našel ve srubu skalpované mrtvoly své ženy a dětí. Následovala další hrozná msta, neboť nenávist má kolikrát větší moc než zármutek.

Farmář popadl pušku a vydal se po čerstvé stopě vraha. Otisk mokasínu v prachu, ohnuté stéblo trávy, utržený list, to byla dostatečná vodítka, která ho vedla přes bažiny do lesa, a nakonec k horám. Hospodář se bez oddechu pustil do svahu a nahoře spatřil toho, koho hledal. Indiána stojícího nehnutě na skále, jako socha. Byl to Chocorua, a i když viděl, že se blíží mstitel, nepokusil se uniknout. Ještě více se napřímil a rozpřáhl ruce a zvolal: „Proklínám vás bíle muže! Ať vás Velký duch prokleje! Až promluví z oblaků, jeho slova budou ohněm! Chocorua měl syna a ty jsi ho zabil během jasného dne. Blesky rozmetají tvou úrodu! Vítr a oheň zničí tvé obydlí! Smrt přijde na tvůj dobytek! Panteři vrčí a vlci vyjí. Touží po tvých kostech a ztloustnou. Chocorua nyní odejde k Velkému duchu. Jeho kletba padne na bílého muže!“

Pak nad horami zahřměla rána Campbellovy pušky. Chocorua vyskočil a vrhl se ze skály rovnou do propasti pod sebou. Jeho ostatky byly později pohřbeny poblíž Tamworthské stezky. A jeho prokletí? Nejspíš bylo vyslyšeno, neboť hurikán zpustošil okolní krajinu i několik osad. Campbell se stal mrzutým poustevníkem a za dva roky byl nalezen mrtvý ve své posteli.

***

Hora Chocorua je 1060 metrů vysoká a je dominantou pohoří White Mountains v New Hampshire. Je z ní vynikající výhled na širé okolí a okolní jezera.

Odchod náčelníka Passaconawaye

Zdali mocný sačem a prorok Passaconaway kdy žil, se nedá doložit. Někteří historikové ho ztotožňují s Aspenquidem, nejstarším známým abenakijským misionářem. Ten měl po svém pokřtění francouzskými Jezuity cestovat od pobřeží Maine až k Pacifiku a údajně kázat šedesáti šesti kmenům. Cestou uzdravoval nemocné a konal zázraky. Pak se vrátil domů, kde ve věku čtyřiadevadesáti let zemřel. Jeho tělo bylo pohřbeno na vrcholu hory Agamenticus v Maine. Na jeho náhrobku stálo: „Přítomný, užitečný, nepřítomný hledaný, žijící žádaný, umírající je oplakávaný.“

Jiní považují Passaconawaye za „Potomka Medvěda“, náčelníka Abenakiů Merrimaků a konvertitu misionáře Eliota. Všichni ho měli rádi pro jeho výmluvnost, statečnost a ctnost. Kdysi byl údajně čarodějem, který se pomocí kouzel snažil zarazit příliv bělochů do indiánských lesů a hor. Chtěl proti nim poštvat duchy z hory Agiochook. Prý uměl zapálit vodu, přimět skály k pohybu, stromy tančit a sám se proměňovat v ohnivý plamen. Prý dokázal v zimě spálit strom a z jeho popela nechal přivést mrtvé dřevo k rozkvětu. Ve věku sto dvaceti let odešel od svých lidí a žil v osamělém wigvamu mezi Abenakii Pennakuky.

Za jedné mrazivé zimní se vesnicí prohnala smečka vyjících vlků. Za sebou toto podivné spřežení táhlo saně z hikorového dřeva se sedadlem vystlaným pěknými kožešinami. Vlci se zastavili u Passaconawayova wigvamu. Starý náčelník vyšel ven, nasedl na saně a nechal se odvézt doprovázen vytím šedých šelem. Přes zamrzlou hladinu jezera Winnepesaukee uháněli coby vítr. Opožděný lovec spatřil obra tyčícího se proti polární záři a slyšel jeho píseň smrti. Vlci uháněli dál nepolevujíc rychlostí do labyrintu soutěsek Agiochooku. Hnali se k hoře dnes známe coby Washington. Před vrcholem hory saně vzplály a vlci vyli do tmy. Planoucí saně vystřelily k nebi jako meteor a ztratily se mezi hvězdami mrazivé noci. Tak odešel indiánský náčelník. Odešel coby meteor.

***

Indiáni hoře říkali Kodaak Wadjo (Příliš skrytý vrchol) či Agiochook (Místo Velkého ducha) či Waumbik (Bílá skála). Když roku 1642 vystoupil na horu Darby Field, chtěl náčelníkovi Abenakiů Passaconawayovi demonstrovat, že Angličané moci kmenových duchů nepodléhají.

Bílé hory

Bílé hory byly odedávna domovem nadpřirozených bytostí a místem záhadných událostí. Nejvyšší vrchol Agiochook byl samozřejmě sídlem nejmocnějšího mocného ducha, kterému se příchod bílého člověka nelíbil. Pod horou, na jednom z nejdivočejších míst, v soutěsce mezi vysokými skalními stěnami se usadil starý Willey a provozoval tam pro pocestné krčmu. Když v roce 1826 strašlivá bouře způsobila uvolnění skal, přišla o život Willeyho rodina i hosté. Všichni totiž při zvuků hromů a praskajících skal vyděšeně vyběhli ze stavení, a to je žel zabilo. Kdyby zůstali uvnitř, nic by se jim nestalo, protože dům ochránil před lavinou skalní klín a malý hostinec zůstal stát. Zemřelo tam sedm lidí a proslýchalo se, že osmou obětí bouře byl mladý muž procházející horami. Posel, který nesl tuto smutnou zprávu do North Conway, byl zastaven povodní na řece Saco. Kurýr se tudíž postavil na vysoký břeh rozběsněné řeky a zatroubil na trubku. Tón nesoucí se půlnočním údolím vzbudil několik osadníků. I psi žalostně zavyli, jako by pochopili, co to zlověstné troubení znamená. Tu noc měl bratr nešťastného krčmáře James Willey z Conwaye sen, v němž viděl svého mrtvého sourozence stojícího vedle postele. Ten mu vyprávěl příběh o padající skále a oznámil mu, že se vidí už naposled. Zdatný lovec, odvážný zálesák a muž statné postavy byl pohřben v úpatí starobylé hory. Když na tomto místě byla postavena další hospoda, zakrátko vyhořela. A shořela i další, proto se říkalo, že to místo je prokleté. Kdosi totiž vzpomněl, že na tam kdysi přišel indián, postavil se na skálu, mával hořící pochodní a hlasitě volal: „Na tomto místě se žádný bledý obličej nikdy neusadí. To mi do ucha pošeptal Velký duch!“

***

Jiná smutná událost se v horách stala ještě mnohem dřív. Na podzim roku 1788 byla v jedné hluboké roklí nalezena zmrzlá dívka jménem Nancy. Ta se sama vydala z Jeffersonu přes hory za svým vyvoleným mladým farmářem. Dívka se trmácela mnoho kilometrů sněhovými závějemi a bezútěšnou krajinou, než jí došly síly a ona vysílením padla a umrzla. Když se o tom dozvěděl její snoubenec, neštěstím a výčitkami svědomí zešílel. Trápilo ho velmi moc, jakým způsobem jeho milá skonala, takže sám dlouho nepřežil. Muži, kteří pak za chladných říjnových nocí procházeli divokými průsmyky hor slyšeli v šumění potoků a ve větru v korunách stromů rozechvělé sténání mladé dívky smíšené se zoufalými výkřiky nešťastného mládence. Hora i potok nese jméno po zamilované dívce.

***

Břehy v okolí vodopádů Waternomee na Hurican Creek jsou porostlé hustým mechem, na kterém za svitu měsíce tančí a zpívají skřítkové. Jsou to údajně proměněné indiánské dětí, které se zatoulaly a ztratily z rodných wigvamů. Když pak děti ochutnaly jídlo trpaslíčků, zmenšily se a staly se lesními bytostmi. Tito tvorové nebyli nikterak zlí, spíše veselí, ovšem s příchodem drsných hraničářů se jejich letora začala měnit.

***

Na Eagle Ridge žil muž podivného a úctyhodného zjevu. Indiáni na něj pohlíželi s pověrčivou bázní a nikdy ho neobtěžovali. Obsadil jeskyni na jižním svahu hory a když procházel lesem, něco si mumlal a výrazně gestikuloval. Říká se, že to byl Thomas Crager, vdovec po ženě, která byla v Salemu oběšena coby čarodějnice a jehož jediné dítě bylo uneseno indiány. Po dlouhém a marném pátrání po dítěti propadl trpkému zoufalství a vyhýbal se obydlím osadníků i indiánů. Nakonec před svou smrtí našel svou dceru žijící mezi indiány u řeky Svatého Vavřince.

Vidění na Mount Adams

S touto horou je spojeno mnoho tradic a většina z nich se již vytratila z lidské paměti. Staří lidé však rádi vzpomínají na nález kouzelného kamene. O kostlivci indiána, který se zjevil za velké bouře. O věštkyni, která se vydala na půlnoční výpravu daleko nahoru mezi skaliska atd. V říjnu 1765 se tudy ubírala parta devíti Rogersových rangerů vracejících se z nájezdu na St. Francis. Nesli s sebou kořist, kterou získali vyrabováním tamního kostela. Nějaké talíře, svícny a stříbrnou sošku. Jejich indiánsky průvodce však nebyl přátelsky nakloněn poddaným anglické Koruny a zavedl harcíře labyrintem soutěsek až k prameni řeky Israel, kde jim zmizel. Předtím ještě jednoho z mužů otrávil nožem namočeným v chřestýším jedu. Dezorientovaní rangeři se potáceli mezi skalisky a jeden po druhém umírali. Jenom jediný se prý po mnoha dnech vrátil do osady s tornou plnou lidského masa. Roku 1816 se stříbrná kořist krom sošky našla poblíž jezera Memphremagog. Duchové vyhladovělých mužů pak během krutých zim v horách žalostně naříkali. Jedné noci byl osamělý lovec tábořící na úbočí hory Mount Adams probuzen tóny varhan. Když pak opadla mlha, spatřil mohutný kamenný chrám ozářený matným světlem. Dveře byly otevřené a uvnitř byli klečící indiáni. Na oltáři zářili svíce a od skal se odráželo hromové dunění varhan. Poté se vidění ztratilo a z mlhy se vynořila řada neohrabaných mlčky pochodujících bytostí. Pak se vše rozplynulo.
Skinnerová jeskyně.

Mnozí lidé si od nepaměti chtějí ulevit od placení daní a další se snaží vydělat, že poskytují neproclené levnější zboží. A věru se není co divit, protože se nikdy nedá přesně zjistit, jakým způsoběm budou prostředky danových poplatníků použity. Na počátku osmnáctého století chtěli američtí farmáři ušetřit na platbě daně z krajek, stříbrného nádobí, pálenky a jiných komodit, a to přeje podnikání pašeráků. Mezi ty nejlepší v horách Maine patřil jistý Skinner. Svou činnost páchal pochopitelně většinou po západu slunce a své zboží ukrýval na ostrovech jezera Memphremagog. Tato krásná vodní plocha totiž ležela napůl na kanadském a napůl na americkém území. Dodnes se věří, že se na ostrově Province Island je zakopaný poklad. Tamní jeskyně byla jeho obvyklým útočištěm, a když byl pronásledován, obeplul ostrov a zmizel v jeskyni druhým tajným a křovím zarostlým vchodem. Jednou však celníci jeho tajemství odhalili a zatarasili. Psanec pak uvnitř bídně zahynul hlady a jeho kostra byla o několik let později nalezena v jeskyni. Poklad tam ovšem nebyl.