Wanata - Nahkohe

26. 02.

Wanata – „Ten, který nabíjí“ se narodil někdy kolem roku 1795 a stal se jedním z nejvýznamnějších náčelníků Dakotů.

Když byla v roce 1823 na příkaz amerického ministra války J. C. Calhouna podniknuta výzkumná expedice k řece St. Peter, jezeru Winnipeg a Wood, geolog a spisovatel William Keating vzpomíná na setkání s náčelníkem. „Wanata měl na sobě tradiční oděv indiánského náčelníka. Dosud jsme nespatřili víc důstojného muže v tak pěkném oblečení. Jeho nejskvělejší části oděvu byl skvostný bizoní plášť bílé barvy. Plášť byl zdoben malými trsy sovího peří a kousky látky různých barev. V našem teritoriu takové pláště domorodci stále ještě nosí a nosí se i v severovýchodních a severozápadních částech kontinentu. Měl skvostný náhrdelník vyrobený asi z šedesáti medvědích drápů, což dodávalo jeho zjevu opravdu mužný znak. Jeho legíny, tunika a mokasíny byly vyrobeny podle dakotské módy z bílé kůže, hojně zdobené lidskými vlasy. Mokasíny byly zdobené pestrým peřím z několika ptáků. Ve vlasech měl devět orlích per, pečlivě ořezaných a obarvených rumělkou. Na hlavě je držela čelenka z červené látky a nosil je jako vyznamenání za stejný počet střelných zranění. Dva culíky mu vysely podél tváře, kterou měl vkusně pomalovanou rumělkou. V ruce držel vějíř z krocaních pér. Ještě nikdy jsme neviděli ušlechtilejší tvář. Bylo by třeba mít talent umělce, aby člověk mohl popsat podobu tohoto náčelníka. Ty pravidelné indiánské rasy byly podivuhodně kombinované s rysem mírnosti a skromnosti, jako rysy jeho krásného pláště.“

Geolog pokračuje popisem jiného dne: „Když jsme vyšli na vrchol kopce, kde stála firemní pevnost, zdravili nás indiáni ze svých stanů, které stály v nejbližším okolí pevnosti. Jakmile jsme sesedli s koní, dostali jsme pozvání k hostině, kterou pro nás připravil Wanata. Gentlemani od společnosti nás informovali, že jakmile se indiáni doslechli o naši chystané návštěvě, okamžitě zahájili přípravy na hostinu. Při té příležitosti zabili tři psy. Vešli jsme do jakéhosi pavilonu, který postavili spojením několika kožených stanů. Pěkné bizoní kůže byly rozprostřené všude kolem a vzduch byl provoněný pálenou sladkou trávou. U vstupu do stanu jsme viděli sedět náčelníka a jeden z jeho význačných mužů nám poukázal na místo, které bylo určené pro nás. Jinak se indiáni tvářili, že si nás vůbec nevšímají. Byl tam náčelníkův syn, asi osmiletý chlapec a asi deset význačných válečníků. Oblečení byli v kombinovaném stylu evropské a domorodé módy. Měli mokasíny, legíny ze šarlatové látky a pěkné košile z potištěného mušelínu, kolem pasu přepásané. Náčelník měl na hlavě modrou soukennou čepici, německého stylu a Mackinaw přikrývku mírně obarvenou, kterou měl přehozenou přes ramena.“

Yankton Dakotové sídlili na řece St. Peter v Minnesotě a byli rozdělení do šesti skupin obývajících asi sto padesát típí. Na počet jich mohlo být až šest tisíc, z toho cirka třináct set válečníků.

Wanata se stal bojovníkem v osmnácti letech a na stezku války se nejčastěji vydával se svým otcem, Rudým hromem. Během Války 1812 bojoval pod velením britského plukovníka Roberta Dixona a podle Američanů to byla krvavá banda. Když se indiáni a Britové pokoušeli dobít Fort Sandusky, byl Wanata zraněn a vysloužil si tam přezdívku „Nabiječ.“ Od té doby náčelník veřejně deklaroval, že je přítelem Spojených států, ale byla to údajně jenom zástěrka. Ve skutečnosti se dále stýkal se svými britskými přáteli, ale je pravda, že přispěl k rozvoji amerického obchodu na Missouri. Jinak Wanata často cestoval k jezeru Winnipeg, kde měli Britové izolovanou stanici, a kde náčelník dostával cenné dárky, jako ocenění za jeho loajálnost.

Wanata se i nadále aktivně věnoval indiánskému válečnictví, hlavně proti Odžibwejům a Illinoiům. Říká se, že roku 1822 se zcela sám potkal s několika nepřátelskými Odžibweji, což pro něj zavánělo jistou smrtí. Wanata v té chvíli učinil Slunci slib, že pokud se z té patálie dostane živý, bude se postit po čtyři dny a noci a potom rozdá všechen svůj majetek. Za jakých okolností se náčelník z nebezpečenství dostal, není známo, ale když se vrátil do vesnice, skutečně uspořádal soukromý obřad Tance slunce, který trval slíbené čtyři dny. Celou tu dobu byl přes zářezy na prsou připoután k řemenům přivázaným k pružnému kůlu. Náčelník byl na řemenech zavěšen celou svou váhou, přičemž střídavě tančil, nebo vysel. Nakonec ho úplně vyčerpaného uvolnili přátelé. Když se dostatečně zotavil, splnil druhou část slibu, a to že rozdal všechen svůj majetek. Jednalo se o típí, psy, zbraně, ozdoby, oblečení a několik koní. Wanata potom se svýma dvěma manželkami žil nějakou dobu ve volné přírodě.

Když v roce 1823 americký plukovník Leavenworth vypálil vesnici Arikarů na Missouri, vrátili se o rok později nešťastní indiáni do původního bydliště. Jejich těžké situace využil Wanata a povzbuzen americkými obchodníky na Arikary zaútočil. Oslabený a deprimovaný kmen nedokázal klást velký odpor, takže Wanata vesnici opět vypálil a Arikary vyhnal.

Americký plukovník Stephen Long,  který byl velitelem víše zmíněné expedice, popsal náčelníka rovněž v superlativech, jako šest stop vysokého muže, s jemnými a rezervovanými způsoby, který má ve svém kmeni absolutní moc a nenašel se tam nikdo, kdo by mu mohl konkurovat.

Obchodníci byli ve svém popisu méně lichotiví. Podle nich byl Wanata opravdu odvážný a inteligentní, ale na druhé straně lstivý, lakotný a arogantní.

Náčelník byl nakonec roku 1848 zavražděn vlastními lidmi, kteří přestali být spokojeni s jeho vedením.

R. Fulton „Indians of Iowa“; Accessgenealogy; Nahkohe