Maskouteni - Nahkohe

Vesnice Maskoutenů se nacházely na jihozápadě dolního Michiganu. Maskouteni rádi bojovali s Ottawy a Neutraly, ale v roce 1660 museli kvůli Irokézům opustit své domovy, a jako mnozí jiní odešli do Wisconsinu. Maskouteni tam dorazili ve dvou skupinách. Severní se společně s Wey usadili na jižním břehu jezera Winnebago, přesněji na Fox River Portage a jižní skupina žila s Liščími indiány a Kikapy na řece Millwaukee.

Odhaduje se, že v roce 1600 mohlo být Maskoutenů kolem šesti tisíc, ale Francouzi jich v roce 1670 napočítali méně než dva tisíce a v následujících letech jejich počet dramaticky klesal. Když ovládli region po Francouzích Britové, William Johnson se o Maskoutenech vůbec nezmiňuje, ale v roce 1764 podal jeden britský důstojník zprávu, že na západním břehu jezera Michigan žije pět set Maskoutenů. Wabašské skupiny si nikdo nevšiml až do roku 1779, kdy jich bylo asi osm set.

Původní název Maskoutenů se nedochoval, a ten nynější pochází z jazyka Liščích indiánů a znamená Malí prérijní lidé. Maskouteni patří do algonkinské jazykové rodiny větvě Wakashan a podobně, jako oni mluvili Liščí Indiáni a Kikapové.

Maskouteni byli tak nenápadní, že si je Evropané pletli s Liščími indiány, Kikapy nebo Wey. Maskouteni dříve v dolním Michiganu sousedili s Potawatomii, proto musí název Malí prérijní lidé pocházet z pozdějších časů, kdy se usadili v Illinois. První Evropan, který se s Maskouteny mohl potkat, byl Jean Nicolet, který se o kmeny kolem jezera Michigan dost zajímal, ale o Maskoutenech se nezmiňuje.

Podle Francouzů vedli v roce 1641 Ottawové s Neutraly válku proti nějakým Assistaerononům – Ohňovým lidem, ale dodnes se neví, kdo to vlastně byl. Mohli to být Maskouteni nebo také Potawatomiové, kterým se opravdu říkalo Ohňoví lidé. Francouzi ale mínili, že podle lokality přepadených vesnic se spíše jednalo o Maskouteny. Každopádně dva tisíce Ottawů a Neutralů dobylo vesnici Assistaerononů, kde vzali do zajetí osm set lidí. Sedmdesát válečníků bylo upáleno. Staří lidé byli oslepeni a pak propuštěni do lesů. Ostatní byli adoptováni, pokud jsou tyto francouzské informace pravdivé.

Poté, co se válečné iniciativy chopili Irokézové, musely na západ prchnout téměř všechny kmeny od Jezer. Irokézové napadli Maskouteny v roce 1665 na Fox Portage. Po válce začali Maskouteni obchodovat s Francouzi. Jezuita Claude-Jean Allouez byl první Evropan, který Maskouteny identifikoval, jako samostatný kmen. Allouez byl přesvědčen, že to jsou Assistaerononi z dolního Michiganu. Je nutno ještě uvést, že název Assistaeronon pochází z jazyka Wyandotů. Allouez se snažil Maskouteny několikrát kontaktovat, ale oni stejně jako Weové a Kikapové pokládali misionáře za čaroděje. Obchodníky měli radši.

Kvůli Bobřím válkám se mnohé kmeny ve Wisconsinu z obraných účelů spojily a založily smíšené vesnice a z toho důvodu některé menší národy úplně zanikly. Mezi takové patřili Kitčigameové, Asseguni, Munduové a Noquetové. Někteří příslušníci těchto kmenů se nejspíš smísili i s Maskouteny. V roce 1673 založili Maskouteni vesnici na Melleoki (Millwaukee) River. Severní a jižní Maskouteni navzdory odloučení udržovali stále kontakt, a to prostřednictvím francouzských obchodníků z La Baye.

Maskouteni se kvůli obchodu s kůžemi dostali do křížku s Illinoi, paradoxně kvůli francouzským obchodníkům, kteří konkurovali i sobě navzájem. Když chtěl Robert La Salle v roce 1679 obchodovat s Illinoi, obchodníci z Green Bay mu v tom chtěli zabránit, a to tím, že proti němu poštvali Maskouteny a Miamie, kteří mu měli zabránit v cestě do Illinois. Náčelník Maskoutenů Manso, chtěl údajně požádat o pomoc Irokéze, ale z toho nejspíše sešlo, neboť v roce 1682 zaútočili Irokézové na vesnici Maskoutenů u Chicaga. Následující rok udeřili Irokézové podruhé a tentokrát zahubili šedesát lidí. Maskouteni se poté připojili do proti irokézské aliance. Když Irokézové napadli v roce 1684 Fort St. Louis, narazili na tuhý odpor, poněvadž kolem pevnosti tábořilo mnoho národů, včetně Maskoutenů.

Aby mohli Francouzi obchodovat s Dakoty, postavili v roce 1685 Fort St. Nicolas (Prairie Du Chien) a Fort St. Antoine (jezero Pepin). Maskouteni, Kikapové a Liščí indiáni to pokládali za zradu. Začali tudíž bojovat nejen s Dakoty, ale i obchodníky, kteří Dakotům dodávali zbraně. Několik Francouzů bylo zabito a okradeno a Maskouteni měli spadeno i na Perota, jejich šéfa. Chtěli ho okrást a upálit, ale v poslední chvíli ho zachránili Kikapové. Maskouteni od Chicaga se v roce 1695 se odstěhovali do západní Indiány, kde je soužili neštovice a Čikasawové. Proto Maskouteni odešli na sever do údolí Wabash, kde utvořili spojenectví s Wey, Piankašawy a vermillionskými Kikapy.

V roce 1696 se severní Maskouteni přestěhovali k Detroitu a chovali se tam k přistěhovaleckým kmenům arogantně, poněvadž se tam cítili být doma. Indiáni si na Maskouteny stěžovali u Francouzů, ale těm to bylo jedno. Stěžovatelé nakonec Maskouteny napadli, a ti se uprchli k Liščím indiánům. Poté začala První válka Liščích indiánů (1712-16) a Maskouteni s Liščími indiány a Kikapy se ocitli v obležení Wyandotů, Ottawů, Potawatomiů a Missisaugů. Ve velké bitvě padlo přes tisíc Maskoutenů a jejich spojenců, proto se všichni stáhli do Wisconsinu, odkud podnikali tři léta odvetné nájezdy k Detroitu. V roce 1715 je porazili Francouzi a Potawatomiové a hned na to Maskouteni uzavřeli s Francouzi mír. Po nějaké hádce Liščí indiáni a Kikapové zabili několik Maskoutenů, kteří se pak připojili k Francouzům.

V roce 1746 se Maskouteni spojili s Potawatomii, Menominii a Odžibweji, aby přes protesty Francouzů vyhnali z jižního Wisconsinu Peorie. Během roku 1751 postihly Maskouteny neštovice a zredukovali wisconsinskou skupinu na tři sta lidí. Wabašští Maskouteni se mezitím úplně smísili se spojeneckými kmeny. Když se v roce 1750 vydali náčelníci Maskoutenů a Kikapů do Fort de Chartres, žádali velitele pevnosti, aby z vězení propustil náčelníka Piankašawů, Vlka. Francouze to poněkud vyvedlo z míry, poněvadž by o vydání Vlka měli žádat Miamiové, poněvadž byl jejich náčelníkem. Jenže otcem Vlka byl Kikapo a matka z kmene Maskouten, tak byli kmeny mezi sebou promíchány. Francouzi Vlka propustili, a on jim byl nadosmrti vděčný.

Maskouteni Francouzům pomáhali ve Francouzsko-indiánské válce, když bojovali proti Čikasawům. Jinak obchodně navštěvovali hlavně Fort Ouiatenon v Indianě až do pádu Quebecu v roce 1759. Následující rok pevnost obsadili Britové, ale obchodovalo se dále. Roku 1762 postihlo region velké sucho a hladomor, a omezené dodávky Angličanů indiány znepokojily. V tom roce navštívil wabašské kmeny Thomas Hutchins a indiáni po něm žádali, aby obnovil zásobování, ale v tom jim vyhovět na příkaz nadřízených nemohl. Proto se i wabašské kmeny zapojili do Pontiakova povstání.

Maskouteni se podíleli na dobytí Fort Ouiatenon a britské zajatce vzali pod svou ochranu Weové a Piankašawové. Jinak se na válce nijak zvlášť nepodíleli. I když Pontiak podepsal v roce 1765 mírovou smlouvu, Maskouteni, Kikapové, Piankašawové a Weové navštívili francouzský Fort de Chartres, aby žádali o zbraně a střelivo, poněvadž chtěli pokračovat ve válce. Pierre de Villiers, poslední francouzský velitel v Illinois jim zdvořile poděkoval za předešlé služby, ale jejich žádost odmítnul. Weové, Piankašawové a Miamiové tedy složili zbraně, ale Maskouteni s Kikapy v boji pokračovali. V roce 1765 přepadli plukovníka George Croghana, kterého zajali. Maskouteni a Kikapové nakonec museli pod tlakem okolnosti Croghana propustit a v roce 1766 uzavřeli mír.

Poslední zmínka o Maskoutenech z Wisconsinu pochází z roku 1768. Poté se nejspíše úplně smísili s prérijními Kikapy nebo Potawatomii v severním Illinois. Maskouteni od Wabash se uklidnili a nezapojili se ani do vleklé války o Ohio. Valley a do americké revoluční války. Když ale v roce 1778 přitáhl do Illinois George Rogers Clark a začal tam vypalovat vesnice, poštval tím proti Američanům i wabašské kmeny. V roce 1791 vzal útokem wabašské plukovník Hardin s milicí, vzal mnohé zajatce a přinutil indiány uzavřít mír.

Smlouvu v Putnam podepsalo třicet jedna náčelníků, z toho dva Maskouteni. Pokud je známo, je to jediná smlouva, kterou kdy Maskouteni se Spojenými státy uzavřeli. Od té doby jsou zmínky o Maskoutenech jen sporadické. Od roku 1788 až do roku 1792 měli dostávat dary os španělské vlády. Pak se Američané zmiňují o Maskoutenech jenom ve dvou případech. První je z roku 1813 a týká se toho, že Maskouteni jsou součásti národa Kikapů druhý záznam z roku 1825 je stejný. Pak už nic.