Doslov - Nahkohe

Poté, co náčelník dokončil a zkontroloval svůj životopis, opouští desátého října 1833 Rock Island a s rodinou a malou skupinkou přátel odchází do svého nového domova na Skunk River, kde byl pro něj postaven dům.

Na podzim roku 1834 se náčelníci Sauků scházejí v obchodní stanici pana Phelpse a požadují na agentech, aby prezident změnil způsob rozdělování splátek. Černý jestřáb byl vůdčím duchem těchto aktivit. Za účasti tlumočníka, pana Phelpse a náčelníků, byla sepsaná žádost, která zněla, jako jednoduchá modlitba k americkému prezidentovi. Saukové chtěli, aby splátky dostávali hlavy jednotlivých rodin. Náčelníci se „dotkli husího brku“ a podepsali dokument. Ministr války tento návrh schválil a na schůzce Kabinetu jej osobně prosadil, takže roku 1835 mohl vejít v platnost.

Jinak žil náčelník v poklidu ve svém domě, kolem kterého měl pěkné kukuřičné pole. V jeho sousedství tenkrát žilo jenom málo bílých lidí.

Na sklonku roku 1836 bylo na březích Yellow Banks založeno město Oquawka, což se Černému jestřábovi líbilo, jelikož to byl indiánský název. Saukové žili ve vesnici Shokokon, kde krom srubu stály i pěkné domy. Saukům se tady dařilo a měli i vlastní poradní dům. Občas válečníci ještě vytáhli proti Dakotům a Černý jestřáb jim ochotně radil. Ve vesnici byla i stanice Fur Company.

Vzhledem k tomu, že bílých osadníků u Mississippi stále přibývalo, potřebovali Američané koupit další pozemky. Z toho důvodu si úředníci v létě roku 1837 pozvali náčelníky pohraničních kmenů. Za Sauky tam byl Keokuk s manželkou a synem, Černý jestřáb se synem a několik dalších náčelníků. Černý jestřáb byl opět středem pozornosti. Delegace navštívila Boston, kde indiány osobně přivítal starosta města a po slavnostním obědě měl k delegátům slavnostní řeč guvernér Everett:

„Náčelníci a válečníci kmenů Sauků a Liščích indiánů! Bratři, ušli jste dlouhou cestu z vašich domovů, abyste navštívili své bílé bratry. Jsme rádi a podáváme vám ruku. Bratři, známe jména vašich náčelníků i válečníků. Víme o vás hodně a jsme rádi, že vás vidíme na vlastní oči.

Bratři, jsme ve státě, kterému se říká Massachusetts. Takto se jmenovali rudí lidé, kteří tady kdysi žili. Stály tady jejich wigvamy a plál zde jejich poradní oheň. Dnes již nejsou a přitom byli stejně mocní jako Saukové a Liščí indiáni.

Bratři, když naši otcové přišli přes velkou vodu, bylo jich jenom málo. Indián stál na útesu u moře a viděl je. Možná, že je mohl zatlačit do moře a utopit. Místo toho jim ale podal ruku a řekl: ‚Vítej bílý muži‘! Naši otcové měli hlad a indiáni jim dali kukuřici a zvěřinu. Byla jim zima a indiáni je zabalili do kožešinových plášťů. Nyní jsme početní a silní, ale nezapomínáme na laskavost, jež byla prokázána naším otcům.

Bratři, naše tváře jsou bledé a vaše tváře jsou tmavé, ale naše srdce mají stejnou barvu. Velký duch nás vytvořil různých barev, ale miluje nás všechny stejně. Bratři, bydlíte mezi Mississippi a Missouri, což jsou mocné řeky, které se však v jednom okamžiku spojí a pokračují k moři jako jeden nezastavitelný proud. Stejně tak se jednou indiáni a bílí spojí v jednu rodinu.

Bratři, v poradním domě jste viděli sochu velkého otce Washingtona. Je to jen chladný kámen, který nemůže mluvit, ale on byl za života přítelem indiánů. On již odešel do světa duchů, ale jeho slova jsou hluboce vtištěna do našich srdcí, jako stopa silného buvola na měkkém jílu prérie.

Bratři, za chvílí k vám ještě jednou promluvím v zasedací hale.“

Keokuk povstal a také pronesl zdvořilostní řeč a stejně tak učinili další náčelníci a nakonec Černý jestřáb, kterého všichni zvědavě sledovali. Pak guvernér rozdal hostům dárky. Keokuk dostal skvělý meč, pistolí a jeho syn malou pušku. Ostatní náčelníci dostali dlouhé meče a Černý jestřáb ještě pistolí. Indiáni před Kapitolem předvedli válečný tanec před očima tři tisíců diváků.

Po návratu z Bostonu se Černý jestřáb stěhuje s rodinou a přáteli k Des Moines. Jeho nový domov stál blízko skladiště obchodníka. Náčelníkovi dva synové se jmenovali Nashashuk a Gamesett, ale jméno dcery se nedochovalo. V té době již byla vdaná. I když starý náčelník nemohl lovit, byl dobře zaopatřen prostřednictvím splátek. Černý jestřáb byl často navštěvován bílými lidmi, kteří toužili tohoto významného indiána poznat. Náčelník své hosty vždy pohostinně přijal.

V roce 1838 zvou Černého jestřába obyvatelé Fort Madisonu na oslavu Dne nezávislosti a při té příležitosti měl náčelník tento proslov: „Je mi potěšením zde dnes být. Země je naše matka a Velký duch nad námi bdí. Doufám, že všichni zde jsme přátelé. Před několika léty jsem proti vám bojoval. Ale všechny vzpomínky na to jsou pohřbeny a zapomenuty. Kolem Rock River bývala krásná země, kterou jsem měl rád. Měl jsem rád svojí vesnici a naše kukuřičná pole. Byl to náš domov, proto jsme za něj bojovali. Nyní je to vaše, tak se o to dobře starejte.

Děkuji Velkému duchu, že jsme nyní s bílými přátelé a že společně můžeme jíst. Děkuji vám za přátelství. Býval jsem kdysi náčelník, ale dnes jsem nikdo. Do této situace mě dostal Keokuk, ale já ho neviním. Jsem už starý. Na Mississippi se dívám již od dětských let a dívám se na ni stále. Potřesu vám rukou a doufám, že zůstaneme přáteli.“

Ke konci svého života už byl náčelník hodně trudomyslný. S nostalgií vzpomínal na svá válečnická léta a s nevolí na Keokuka. Říká se, že peníze ze splátek rád rozdával svým oblíbencům. Je zřejmé, že se Černý jestřáb znal s Tekumsehem a bojoval v několika střetech Války 1812. Možná byl i v bitvě na Temži.

V září roku 1838 Černý jestřáb na zpáteční cestě z Rock Island, kde se rozdávaly splátky, onemocní. Ve svém domově leží na lůžku dva týdny, až do 3 října, kdy ve věku sedmdesát jedna let umírá.

Černý jestřáb byl pohřben na břehu Des Moines, mezi jeho domem a řekou. Byl pochován ve vojenské uniformě a s čapkou s pery. Na krku měl tři medaile. Prostý náhrobek chránila dřevěná ohrádka a vlála nad ním hedvábná vlajka.

Žel náčelníkovy kosti byly krátce po pohřbu odcizeny, aby si je mohl jeden soukromý „sběratel“ nechat zkompletovat v kostru a vystavit. Synové Černého jestřába byli velice rozhořčení a stěžovali si přímo u guvernéra Iowy. Ten použil svého vlivu a náčelníkovy ostatky byly navráceny do hrobu. Po čase byly opět vyzvednuty, aby mohly být vystaveny v Burlington Geological and Historical Society, kde roku 1855 padli za oběť požáru.

Na úplný závěr můžeme říci, že Černý jestřáb byl podle dochovaných svědectví skutečně ctnostný náčelník, který se vyhýbal alkoholu a dobře se staral o rodinu. Byl to vynikající řečník a mezi indiány i diplomat. I když byl mírné povahy, v boji byl nebojácný a v úctě ho měla většina jeho soukmenovců, zvláště mladé lidé, nevyjímaje indiány z okolních kmenů.