Úvod - Nahkohe

 V hlubokých lesích Ohia se nachází malý, lidmi téměř zapomenutý hřbitůvek, na kterém je několik zarostlých hrobů. Jeden z nich má skromný náhrobek a je obehnán kovovou ohrádkou. Zde leží pozůstatky Davida Zeisbergera, misionáře Moravských bratrů, který přes padesát let pracoval mezi indiány v New Yorku, Pennsylvanii, Ohiu, Michiganu a Kanadě. Nutno dodat, že dnes je o hrob i hřbitov řádně postaráno.

Jak se ale rodák z moravského Suchdolu nad Odrou dostal mezi indiány severoamerických lesů? Podívejme se tedy na jeho stručný životopis. David se narodil jedenáctého dubna roku 1721 ve výše uvedeném Suchdole nad Odrou, což je malá obec na severní Moravě. Malý Zeisberger vyrůstal v období pobělohorském, což byl pro české protestanty, k nimž se hlásili i Davidovi rodiče, nelehký čas. V roce 1726 rodina Zeisbergerových emigrovala do Ochranova (Hehrnhnut)v německém Sasku a asi o deset let později odplouvá do Ameriky. David však zůstává v Evropě, aby dokončil studia.

Když přicestoval do Ameriky i mladý David, nejdříve žil s rodiči v Georgii, ale brzy se připojil k církvi Moravských bratří a podílel se na založení misie Bethlehem v nábožensky tolerantní Pennsylvanii. Tam se začal zajímat o jazyk Delawarů od řeky Susquehanna. David byl nadaný a učenlivý, proto ho představitelé církve chtěli poslat na prestižní univerzitu do Evropy, ale jemu k srdci přirostli indiáni pennsylvanských lesů. Zeisberger se z New Yorku vrátil do Bethlehemu a začal studovat jazyk Irokézů.

V roce 1745 byl Zeisberger a jeho přítel Frederick zajat a uvězněn ve městě New York. A vazby? Misionář byl obviněn z toho, že prý nabádal irokézské kmeny, aby ve válce mezi Francií a Británii podpořili francouzského krále. Přátelé pobyli ve věznění šest týdnů, než před guvernérem Clintonem složili slib věrnosti anglické koruně. Zeisberger se vrátil mezi Irokéze, kde se staral o bílé zajatce, kázal evangelium a pokračoval ve studiu jazyků. Krom sira Williama Johnsona si už žádný jiný běloch nevysloužil od Irokézů tolik důvěry, jako právě David Zeisberger. Pobýval hlavně mezi Onondagy, kteří měli mimo jiné na starost archív rukopisů, smluv a dopisů od koloniálních úřadů.

 
Mezi léty 1745 až 1750 působil Zeisberger v New Yorku, v Shamokinu v Pennsylvanii a v údolí Wyomingu. Poté na malou chvíli odplul do Evropy a pak se vrátil k Onondagům. V roce 1766 misionář poprvé překročil Alleghanské hory a poznal západní Delawary od řeky Allegheny. Působil také na Beaver River a Muskingum River (Ohio), kde se podílel na založení misií Gnadenhütten, Lichtenau a Shonbrunn, které byli určeny převážně Delawarům, ale misionář se nebál navštívit i bojovné Šavany od Sciota.

Když začala válka o Ohio, které vedly indiánské kmeny s Američany, musel se Zeisberger se svými následovníky mnohokrát stěhovat. Nejprve to bylo na Sandusky, pak do Macomb County v Michiganu a odtud k Odžibwejům. Když tito osamělí poutníci pluli na dvou šalupách přes jezero Erie, zahnala je bouře do ústí Cuyahoga River. Nějakou dobu přebývali v Independence Township v Cuyahoga County (Ohio), ale odtud je vyhnal hlad. Nakonec odešli do Kanady, kde na řece Grand River žili celých šest let. Po návratu do Ohia jim vláda poskytla několik akrů půdy na místě, kde kdysi stály výše zmíněné misie Moravských bratří.

Ještě předtím se v roce 1781 David Zeisberger žení se Susann Lecron, která byla jeho věrnou společnicí na cestách i během jejich zajetí hurónskými indiány.

I když nová misie Goshem sotva přežívala, našel tam starý misionář a jeho padesát Delawarů alespoň trochu klidu. V zimě roku 1808 indiánům oddaný David Zeisberger umírá a kolem jeho smrtelného lože stojí dvacet čtyři věrných přátel.

John Heckewelder a Benjamin Mortimer na něj vzpomínali, jako na zásadového člověka a ochránce lidí, který byl svému poslání natolik oddaný, že se nebál ani osobních útrap. Žil s indiány v divočině, daleko od příbuzných a přátel. Byl odvážný a neoblomný, ale zároveň velmi pokorný a vůči indiánům otevřený a upřímný. Za tvrdou práci, kterou vykonával, neočekával žádnou odměnu, ale byl šťastný, když se mu podařilo pokřtít třeba i jediného indiána.

Jeho rukopisy byly archivovány v misi Moravských bratří Bethlehemu a staly se neocenitelným studijním materiálem pro mnoho historiků a učenců. Jeho dílo zahrnovalo celou škálu faktů, které se týkali indiánské historie, zvyků a životního stylu. Neocenitelné byly jeho studie jazyka Delawarů a Onondagů. Misionář se snažil poznat indiány takové, jací doopravdy byli, a nenechal se ovládat romantickými představami. Naopak psal realisticky, ale s citem.