Narragansetti - Nahkohe

Domovem Narragansettů býval Narragansett Bay v západní části Rhode Islandu. V roce 1610 byl odhadovaný počet těchto indiánů kolem deseti tisíc. Název Narragansett je anglická forma algonkinského slova „nanhigganeuck“, což znamená „bezvýznamní lidé.“ Holanďané si vytvořili vlastní zkrácený tvar - Nahican. Narragansetti byli algonkini hovořící Y-dialektem, stejně jako například Pequotové, Mohegani, Niantikové a Montaukové. Kmen tvořily podkmeny: Aquidneck, Chaubatick, Maushapogue, Mittaubscut, Narragansett, Pawchauquet, Pawtuxet, Ponaganset, a Shawomet. Kmenová vláda se skládala z osmi dědičných náčelníků, kteří byli podřízení hlavnímu sačemovi. Vesnice stavěli Narragansetti dobře opevněné a většinou na některém z ostrovů v Narragansett Bay. Tyto vesnice tvořily dlouhé domy, které byly obehnány palisádou. Narragansetti byli zemědělci a starali se o velká kukuřičná pole a pěstovali i mnohé další plodiny, jako ořechy, dýně apod. Na kvalitních kánoích pak na moři rybařili.

Epidemie, které se prohnaly Novou Anglií a Kanadským Maritimes v letech 1614 a 1620 Narragansetty nepostihly snad proto, že žili na ostrovech poměrně izolovaně. Posléze mezi sebe přijali mnoho indiánů z vymírajících kmenů, díky čemuž velmi posílili, takže začali usurpovat své sousedy. V roce 1620 už obchodovali s Holanďany.

V roce 1621 poslal jejich náčelník Kanonikus do anglické kolonie Plymouth v hadí kůži zabalené šípy. Narragansetti chtěli Angličany postrašit, ale ti se nedali a na oplátku poslali indiánům ve stejné kůži zabalený střelný prach. Narragansetti usoudili, že si zatím nebudou Angličanů všímat. Sami však následně museli čelit Pequotům[1] a o rok později Mohawkům. Ve válce s Mohawky padl významný náčelník Pessakus. V roce 1633 Narragansetti přece jen neunikli nákaze neštovic, kvůli které zemřelo sedm set příslušníků kmene.

V Massachusetts žil jistý Rogers Williams, podle dochovaných záznamů muž čestný a bezmezně oddaný anglické koruně. Williams vždy zdůrazňoval, že půda od indiánů musí být řádně a poctivě koupena. Kvůli těmto, ale i náboženským názorům ho Puritáni od sebe v roce 1636 vypudili. Ten s několika věrnými odchází na Rhode Island, kde od Narragansettů kupuje půdu. Mezi ním a indiáni vzniká přátelství.

  
Když v roce 1636 s Angličany v Connecticut válčí Pequotové, žádají Narragansetty o pomoc, ale Williams je od toho odrazuje a před indiány varuje Boston. Pequotové zaútočili v dubnu a pobili třicet Angličanů. Guvernér Hartford proti Pequotům poslal devadesát dobrovolníků a sedmdesát Moheganů. Ve Fort Saybrock se k nim přidali ještě další chlapi a oddíl pokračovalo v pochodu na Rhode Island. Náčelník Narragansettů Kanonikus poskytl vojsku dalších dvě stě bojovníků pod vedením jeho syna Miontonima a navíc umožnil Angličanům projít jeho zemí, takže mohou Pequotům vpadnout do zad. Milice dělá v lese takový rámus, že to Narragansetty přivádělo k zoufalství. Báli se, že je Pequotové uslyší a napadnou, proto se také chtěli vrátit. Ale Unkas, náčelník Moheganů k nim promluvil, tak vášnivě, že v nich opět vyburcoval odvahu. Armáda k pequotské vesnici Mystic dorazila bez úhony a obklíčila ji. V pasti se tak ocitlo přes sedm set Pequotů. Velitel invazního oddílu John Mason, nechal vesnici zapálit a jeho střelci pak skolili každého, kdo se z hořící pevnosti snažil uniknout. Mohegani a Narragansetti doráželi ty, které se nepodařilo dostat střelcům. Narragansetti protestovali proti zabíjení žen a dětí, marně však. Dobitím Mysticu byla moc Pequotů zlomena, a ti v malých skupinkách prchali na západ. Angličané je za pomoci Moheganů a Narragansettů pronásledovali a válečníky bez milosti pobíjeli. Ženy a děti byli brány do zajetí, aby byly později prodání do otroctví. Válka skončila roku 1628 a Narragansetti dostali za „odměnu“ osmdesát zajatců, které adoptovali a patnáct set Pequotů a západních Niantiků adoptovali Mohegani, díky čemuž se s podporou Angličanů stali nejmocnějším kmenem regionu.

Narragansetty Unkasova ctižádostivá politika znervózňovala, proto se v roce 1640 spojili s Pokumtuky a Mattabesiky – Tunxy. Miontonimo také jednal s Metoaky z Long Island, Mattabesiky ze západního Connecticut, Mohykány z Long Islandu a Wappingery z Hudson Valley. Holanďané, kteří v té době válčili s Unami Delawary, si to špatně vyložili a „preventivně“ zaútočili na Wappingery a zahájili tak Válku Wappingerů (1643-45), do které se zapojilo na dvacet kmenů. Za úplatu 25 000 holandských stříbrných přišli Holanďanům na pomoc Angličané s Mohegany. Toho briskně využili Narragansetti a vzali útokem oslabenou hlavní vesnici Moheganů, Shetucket. Byl to tvrdý a překvapivý úder, který málem přivedl Mohegany do záhuby. Oni se však zmohli na protiútok, během kterého zajali Miontonima a zmatení Narragansetti přerušili boj.

Unkas odvedl významného vězně do Hartfordu, kde se dlouho jednalo o tom, jak s náčelníkem naložit. Narragansetti za svého sačema nabídli tak vysoké výkupné ve formě wampumů, že se Angličané rozhodli náčelníka propustit. Miontonimo byl odveden do Shetucket, odkud jej měla k Narragansettům doprovodit ozbrojena družina Angličanů. Sotva však společnost opustila brány vesnice, udeřil Unkasův bratr Miontonima tomahavkem do hlavy tak silně, že ten na místě padl mrtev. Proč to udělal a jestli s tím Angličané souhlasili, to se neví.
Smrti svého náčelníka byli Narragansetti paralyzováni, takže souhlasili Angličanům vyplácet každoroční tribut wampumů. Ty zase vymáhali od Montauků, což jim Angličané později zatrhli. Kanonikus zemřel v roce 1647 a po něm nastoupil Kanončet (Nanunento). Williamse měli Narragansetti stále v oblibě a v roce 1647 mu prodali další pozemky. V roce 1674 navštívil Narragansetty náčelník Wampanoagů Metakom, který organizoval velké proti anglické povstání, do kterého chtěl zapojit i Narragansetty. Stárnoucí Williams byl opět silně proti, ale Kanončet mu slíbili, že jemu nikdo neublíží a svůj slib také dodržel.

Válka začala roku 1675 a Narragansetti se stáhli do velké opevněné vesnice, která se nacházela v močálech poblíž dnešního města Kingston. Zde se také ukrývali ženy a děti Wampanoagů, což Angličané považovali za válečný akt, a vypravili proti Narragansettům tisícičlennou armádu doprovázenou sto sedmdesáti Mohegany. Angličané nabídli Narragansettům spojenectví, ale Kanončet ho odmítl. Vypálení vesnice Narragansettů vešlo do historie, jako „Velká močálová bitva“. Byl to spíše masakr, během kterého zahynulo šest set Narragansettů.

Kanončet s velkou skupinu lidí unikl do západního Massachusetts, kde se připojil k Wampanoagům, načež se stal postrachem Angličanů. Počátkem února, vedl několik útoků proti Connecticut a v březnu rozprášil jednotku kapitána Wadswortha. Další jeho útok způsobil smrt alespoň sedmdesáti Angličanů a společně s Pokumtuky napadl Northfield. Válečné akce začal brzdit nedostatek zásob, proto se Kanončet rozhodl pro nebezpečný podnik. Chtěl v dubnu vyzvednout z tajných skrýši na Rhode Island potřebné potraviny, ale na zpáteční cestě ho překvapili Mohegani a zajali. Když byl předán do rukou Angličanů, byl okamžitě popraven.

Mnoho z tří tisíc Narragansettů, převážně ženy, děti a staří lidé následně zemřelo hladem nebo násilně. Válečnici byli zabíjeni na místě a ostatní byli určeni pro otroctví. Několik Narragansettů se zachránilo útěkem k  Abenakiům, Mohykánům a Irokézům, ale v jakém počtu se neví. Před válkou bylo Narragansettů asi pět tisíc a po ní jenom pět set. Ti pak podepsali v roce 1682 s Angličany smlouvu a usadili se v malé rezervaci Východních Niantiků u Charlestownu (Rhode Island). Nad Narragansetty se smilovali nakonec i Mohegani a nechali některé tlupy, aby se usadily u nich v Connecticut. V roce 1788 odešla většina Narragansettů k Brothertonům a později se s nimi odstěhovali do Wisconsinu.

V roce 1880 odebrala vláda Narragansettům z Rhode Island statut kmene, díky čemuž přišli o 3200 akrů rezervační půdy. Vše, co jim zbylo, byly pouhé dva akry. Soudní žaloba vyšla vniveč, poněvadž Narragansetti neměli se Spojenými státy žádnou smlouvu. Přesto se Narragansetti nevzdali a v roce 1983 si vydobyli statut, díky němuž mohou dnes žít v rezervaci o výměře 2 500 akrů poblíž Charlestownu.