Manah II. - Nahkohe

01. 11.

První guvernér Nového Holandska, Peter Minuit byl vysoký muž středního věku a tvrdých manýrů. Západoindická společnost mu dala nad kolonii téměř neomezenou moc a Minuit toho plně využil. Co se týkalo zásadních rozhodnutí, měl se samozřejmě radit s vedením společnosti, ale Holandsko bylo až příliš daleko. Jedno z prvních rozhodnutí, které guvernér učinil, byl odkup ostrova Manhattan. Legendární transakce, kdy od Delawarů koupil ostrov za korálky a jiné zboží v hodnotě čtyřiadvaceti dolarů.

Poté, co Minuit dokončil transakci, začal organizovat koloniální vládu. Jeho zástupcem byl koopman, jakýsi ministr provincie a dále byl důležitou osobou účetní a správce firemního skladiště. Dalším provinčním úředníkem byl schout-fiscal, univerzální pracovník, který zastával funkci šerifa, advokáta a celníka. Celou koloniální vládu tvořilo pět mužů, ale ti měli málokdy sílu ovlivnit vůli guvernéra.

Ačkoliv byli Munseeové vůči Holanďanům velmi přátelští, přesto Minuit učinil preventivní obranná opatření. Inženýr Kryn Frederick vytvořil plány na zbudování bytelné pevnosti, jež byla pojmenována Fort Amsterdam. Bytelná cedrová palisáda byla dost rozsáhlá, aby se v případě nebezpeční mohli za ní skrýt všichni obyvatelé kolonie. V areálu bylo guvernérské sídlo, skladiště pro kožešiny a mlýn poháněný koňskou silou. V mlýně byla velká místnost, která sloužila, jako provizorní kostel. Minuit rozdělil dolní část ostrova na jednotlivé farmy, kterým se v těch dnech říkalo „bouweries.“ Cesta, která vedla skrz farmy, byla pojmenována „Bouwerie Lane“ a dnes se nazývá Bowery Street.

Peter Minuit

Uplynuly čtyři roky a na Manhattanu bylo usazeno dvě stě osadníků, přesto nebyli šéfové Západoindické společnosti spokojeni. Dle jejich mínění postupovala kolonizace příliš pomalu. Bylo navrženo, aby každý, kdo dokáže naverbovat padesát dobrovolníků ochotných se v Americe usadit, dostane zdarma velký kus pozemku. Jednalo se skutečně o rozsáhlé parcely, ale všechny se nacházely mimo ostrov Manhattan, ten si společnost vyhradila pro sebe. Parcelám se říkalo manor (panství) a ten, komu byly přiděleny, byl patroon, Lord of the Manor. Patroon dohlížel na to, aby jeho poddaní vyčistili a zúrodnili panství a celkově se staral o jeho prosperitu. Poddání odváděli daně patroonovi, a ten zase koloniální vládě. Patrooni měli ale zapovězeno obchodovat s kožešinami, poněvadž to byla doména obchodníků společnosti.

Časem se však patrooni vymkli kontrole a místo, aby pracovali ve prospěch kolonie, dbali hlavně o vlastní kapsu. Dokonce ignorovali zákaz a obchodovali s kožešinami. I guvernér Minuit byl obviněn z nadržování patroonům a z funkce guvernéra byl odvolán. Když se pak vracel do Holandska, loď u pobřeží Anglie ztroskotala a Minuit byl Brity zatčen. Angličané ho obvinili z nezákonného obchodování v teritoriu jejich krále, což nebylo poprvé, kdy si dělali nárok na holandské země v Americe. Král Charles I. prohlásil, že Nové Holandsko náleží Velké Británii, poněvadž víc než sto let před Hudsonem objevil tyto země pro Anglii John Cabot a jeho syn Sebastian. Holanďané samozřejmě na to nehodlali slyšet, poněvadž si na země dělali stejný nárok, zvláště když už nějaké kolonizovali a další od indiánů nakoupili. Minuit se nakonec mohl vrátit do Holandska a guvernérem se místo něj stal Walter Van Twiller.

Nový guvernér byl příbuzný Kiliaena Van Rensselaera, který se řadil mezi nejbohatší z patroonů. Bylo tedy nabíledni, že společnost neudělala příliš šťastné rozhodnutí. A vskutku Van Twiller nadržoval patroonům stejně, jako před ním Minuit, však s jediným rozdílem, že Van Rensselaera protěžoval víc než ostatní a v jeho prospěch podnikl dvě průzkumné plavby proti proudu Hudsonu.

Loď na které připlul, přivezla také stovku vojáků, nového ministra Everarduse Bogarduse a učitele Adama Rolandsena. Ten ale neměl na růžích ustláno, poněvadž si učitelskou profesí nebyl schopen vydělat na živobytí, a tak musel vykonávat mnohé pomocné práce, včetně praní prádla. Z Afriky byli do kolonie dopraveni černošští otroci, kteří vykonávali domácí práce, zatímco jejich pánové obdělávali pole. Byli to převážně otroci, kdo se podíleli na stavbě dřevěného kostela, který byl postaven na pokyn nového ministra.

Van Twiller nechal postavit tři větrné mlýny, které měly nahradit ten koňský, jenže mlýny byly postaveny v závětří pevnosti, takže byly k ničemu. Pro sebe nechal postavit pohodlný zděný dům a na jedné farmě bouweries ještě letní sídlo. Na jiné farmě vlastnil tabákovou plantáž, o kterou se starali nádeníci placeni z fondu společností. Guvernér si pomáhal i jinak. Jednou přidělil farmáři jménem Jans pozemek na západním břehu Hudsonu, a když po roce farmář zemřel, guvernér si pozemek přivlastnil, přičemž vdovu Annetje Jans nechal, aby se o majetek starala. Když pak po létech získala nad holandskou kolonii nadvládu Anglie, královna Anna darovala farmu církvi Trinity Church, která majetek zpravuje až do nynějších dnů. Dnes se jedná o velký obchodní komplex.

Van Twiller

Na rozdíl od opatrování vlastního majetku dbal Van Twiller jen pramálo o blaho prostých obyvatel kolonie. Za zboží nepatrné hodnoty koupil od Metoaků (kmenový svaz, který ovládal ostrov Long Island a přiléhlé ostrůvky)  ostrov, který pojmenoval Governor’s Island, jenž byl později přejmenován na Nut Island (Ořechový ostrov), poněvadž tam bylo mnoho ořešáků. Ostrov je dnes od Long Islandu oddělen hlubokým průplavem Buttermilk Channel. V té době byl ale průliv tak úzký a mělký, že se tam klidně mohl brouzdat dobytek. Přes kanál bylo později z Long Islandu převáženo do New York City máslo, proto prohloubený kanál dostal jméno Buttermilk. Twiller ještě koupil ostrovy Randall a Ward a stal se nejbohatším statkářem kolonie. Na svých farmách pak choval dobytek a pěstoval tabák.

Většina osadníků neměla guvernéra a jeho praktiky v oblibě a mezi jeho nejvýznamnější odpůrce patřil účetní Van Dincklagen. Otevřeně Twillerovi řekl, že je velmi očividné, jak se na úkor kolonistů obohacuje stejně, jak to dělal Minuit. To guvernéra samozřejmě popudilo a účetnímu pohrozil, že mu okamžitě zastaví plat, což Dincklagena akorát pobavilo, poněvadž z koloniální pokladny nedostal už po tři roky ani gulden. Van Twiller tedy nechal nespokojence uvěznit a deportovat do Holandska, ale tím si pěkně naběhl. Dincklagen samozřejmě referoval vedení společnosti o praktikách guvernéra, načež byl Twiller povolán do Holandska. Po čtyřech letech pobytu v Americe byl hamižný úředník v roce 1637 odvolán.