Wappingerové - Nahkohe

29. 10.

Domovem Wappingerů, což byl svaz několika menších kmenů, býval východní břeh řeky Hudson, území mezi Bronxem a Rhinebeckem. V roce 1600 jich bylo kolem osmi tisíc. Wappingerové jsou v překladu „Východní lidé“, kteří hovořili algonkinským R-dialektem. O chod vesnic se starali sačemové, kteří řešili běžné lidské záležitosti a spory. Během války se ujal velení válečný náčelník, kterému byli všichni podřízení. Jinak byli Wappingerové pokojní lidé, kteří se sousedy žili většinou v míru. S příchodem Evropanů a vzestupem válečnictví začali opevňovat vesnice.

Byl to typický zemědělný lid, který se ve větší míře zabýval i rybolovem. Pro obřadní účely se pěstoval tabák. Wappingerové měli jeden neobvyklý zvyk, a ten zvláště Evropanům naháněl husí kůží, pokud byli Wappingery pozvání na oběd. Oni totiž ulovenou zvěř nekuchali, ale pekli ji tak, jak byla. I přesto si mnoho Holanďanů bralo za manželky wappingerské ženy.

Řeka Hudson sloužila Wappingerům jako vynikající dopraví tepna. Kvůli přílivovým vlnám ji říkali Mahicanituk – „Vzdouvající se řeka.“ Se Sawinuky (Lidé mořské vody, jak říkali Evropanům) neměli od počátku dobré zkušenosti. Námořníci jim s oblibou kradli jídlo a unášeli lidi. Nebylo divu, že když k nim v roce 1609 připlula průzkumná loď Henryho Hudsona, začali po Holanďanech pálit z luků. Jednoho chlapa zabili a dva zranili. Přesto se Hudsonovi podařilo na loď přilákat jednoho z náčelníků. Ten dostal napít, najíst a nějaký dar, což pro něj bylo dobré znamení. Námořníci pak pokračovali v plavbě do vnitrozemí.

Na zpáteční cestě vzal Hudson na palubu pro změnu dva Munsee. Ti si chtěli z lodi něco nedovoleně odnést, a když jim to námořnicí nedovolili, pokusili se o útěk. Jeden z nich byl zastřelen a druhému se podařilo skočit přes palubu. Wappingerové to ze břehu sledovali a začali loď opět ostřelovat.

Napřesrok připlulo mnohem více holandských obchodníků. Ti se zajímali zvlášť o vnitrozemské kmeny, které měli kvalitnější kožešiny, takže Wappingerové měli relativní klid, i když také obchodovali. Situace se změnila založením Fort Amsterodamu (1623), kdy se v údolí Hudsonu začali usazovat farmáři. Ve stejném roce byl na Manhattanu zabit a okraden jeden náčelník Wappingerů, ale jeho mladý synovec na zločin nezapomněl.

V roce 1643 žilo v kolonii už sedm set padesát Holanďanů. K jejich dobru lze přičíst, že získané pozemky od indiánů řádně odkupovali, i když se občas také uchýlili ke kořalce a podvodu, ale ne tak často jak to dělávali Angličané. Na pořádek v kolonii dohlížel rozvážný guvernér Peter Minuit, toho však metropolitní vláda odvolala a nahradila jej arogantním a nerozvážným Kieftem. Ten domorodci pohrdal a často je nutil odvádět daně ve formě dávek kukuřice a wampumů. Zdrojem nepokojů se také stal holandský zvyk nechávat stáda bravu na volné pastvě. Zvířata často zabloudila až do indiánských polí, kde ničila úrodu. Indiáni dle své mentality „provinilé“ čuňata trestali zabitím a následným upečením. Farmáři zase chtěli ztrácené kusy nahradit. Napětí vyvrcholilo ve chvíli, kdy synovec zavražděného náčelníka odpravil vraha vlastní sekerou.

Kieft krevní mstu neuznal a poslal proti Wappingerům osmdesát ozbrojenců. Trestná výprava však ztroskotala na tom, že se její přední voj ztratil někde v lesích. Přesto se Wappingerové zalekli a raději s Holanďany uzavřeli mírovou smlouvu. Synovec mrtvého náčelníka musel prchnout k jinému kmeni.

Během zimy 1624-43 zaútočilo na jednu z wappingerských vesnic asi osmdesát dobře ozbrojených Mohykánů. Zabili sedmnáct lidí a odvedli sebou mnoho žen a dětí, aby je použili jako rukojmí pro vymáhaní wampumů, které se staly po bobřích kožešinách druhou nejžádanější komoditou. Wappingerové – Wecquaesgeekové uprchli na jih k Tappanům a Hakensakům do Pavonie a Corlear‘s Hook. Hysterický Kieft si myslel, že se připravují na válku, a proto rozhodl, že dá Wappingerům preventivně za vyučenou. Muži, kteří se měli podílet na tažení, dostali rozkaz zabít všechny muže a brát do zajetí jen ženy s dětmi. V noci 23. února zaútočil na Pavonii oddíl seržanta Rodolfa, zatímco Maryn Andriansen dostal na „starost“ Corlear’s Hook.

 Andriansen splnil rozkaz doslovně, ale Rodolf zabil každého, kdo mu přišel pod ruku bez rozdílu pohlaví. Bylo to nemilosrdné a kruté zabíjení, při kterém byli týrány a mučeny děti a těhotné ženy. Někteří Wappingerové udělali tu chybu, že se chtěli zachránit útěkem do Fort Amsterodam, ale tam však byli chladnokrevně pobiti hned u bran a jejich těla byla naházena do Hudsonu. V Pavonii zemřelo osmdesát indiánů a nebyli žádní zajatci. V Corlear’s Hook zahynulo třicet jedna lidí a třicet jich bylo prodáno do otroctví. Kolik bylo mrtvých u Fort Amsterodam, se neví. Z hlavami Wappingerů prý tenkrát Holanďané hráli hry.

Kieft se připravil na odvetu, a proto Metoakům na Long Islandu vyplenil pole, aby získal zásoby. Přitom Holanďané cestou zabili ještě tři Kanarsie. Wappingerové pak skutečně na kolonii zaútočili. K jejich povstání se přidalo na dvacet menších kmenů a Kieft se dočkal své války - Války Wappingerů. Říkalo se ji také Kieftová válka a guvernér byl překvapen, s jakou prudkostí indiáni zaútočili. Napadány byly dokonce i holandské koráby na pobřeží.

I když se situace pro Holanďany nevyvíjela vůbec dobře, dokázal si nakonec Kieft poradit. Uzavřel s Mohawky a Mohykány spojenectví, a to stačilo, aby některé kmeny přestali bojovat. Kieft rovněž najal za 25 000 holandských stříbrných sto padesát anglických žoldáků, kterým velel John Underhill, zvaný „Bič na indiány.“ Underhill byl přesvědčen, že jej k tomuto úkolu pověřil sám bůh.

Vojsko zamířilo na Staten Island, kde žoldáci našli jen prázdné vesnice, ale za to tam byly kukuřičné pole. To se Holanďanům náramně hodilo, protože ve Fort Amsterodamu došli zásoby.

Druhá výprava proti Wappingerům - Wecquaesgeekům dopadla podobně. Při útoku na Wappingery – Siwanoye už padlo několik lidí. Pak Underhill napadl Metoaky. V bitvě padlo sto dvacet válečníků. V únoru zaútočili vojáci na Siwanoye a Tonkiteky. Zemřelo asi sedm set lidí. V dubnu 1645 už všechny kmeny kapitulovali. Ve válce padlo dohromady asi šestnáct set indiánů. Byl to krvavý a nemilosrdný boj a Wappingerové byli následně nuceni platit tribut. Někteří z nich se rozhodli, že odejdou na sever k Delawarům Unamiům a Munseeům. Jiní se smísili s Mohykány. Ostatní zůstali ve svých domovech a starali se o výrobu wampumů pro tribut.
 
I když se pak Wappingerové snažili s Holanďany vycházet, co nejlépe, problémům s nimi se nevyhnuli. V září 1655 zastřelil jeden farmář wappingerskou ženu, jenom proto, že sbírala na jeho pozemku broskve. Netrvalo dlouho a k farmě připlulo na kánoích dvě stě válečníků a farmáře zabili. Pak zaútočili na osadu, ve které žili vysloužilí vojáci. V tzv. Broskvové válce zemřelo asi šedesát Holanďanů.

V záři 1664 obsadili holandské kolonie Angličané a Wappingerové jim mezi lety 1683-85 prodali na 100 000 akrů půdy. Pomáhali Angličanům ve Válce krále Williama, ale za tuto službu draze zaplatili. Třetina bojovníků se už domů nikdy nevrátila.

Poté se začali Wappingerové jako národ zanikat. Několik rodin zůstalo v Hudson Valley a těmto malým rodinným tlupám se povětšinou věnovali Moravští bratří. Jiní odešli k Irokézům a Mohykánům do Stockbridge a ostatní odešli do Ohia k Delawarům.

Wappingerové ve Stockbridge se krom náboženství učili i evropskému právu, protože se museli soudit o své pozemky. Zároveň čelili samozvaným osadníkům a krveprolití zabránila na poslední chvíli armáda. Poslední velký sačem Wappingerů Daniel Nimhan navštívil dokonce Londýn, aby tam hájil práva svého lidu. Náčelník uspěl a vrátil se do Ameriky (1762), ale místní úřady rozsudek stejně ignorovali.

Během Americké války o nezávislost, podporoval Daniel Nimhan Američany. Byla to poslední válečná stezka Wappingerů. Bojovali v několika bitvách a Nimhan padl u Kingsbridge. Po válce zůstal zbytek Wappingerů spojen se Stockbridgey se kterými pak sdíleli dobré i zlé.