Arbor Croche - Nahkohe

5. 9. 2016

Ottawové a Odžibwejové z Arbor Croche

Andrew J. Blackbird

  Andrew J. Blackbird byl rodilý Ottawa, syn náčelníka skupiny indiánů Arbor Croche a Middle Village. Narodil se přibližně v roce 1814 a zemřel sedmého září 1907. Jeho indiánské jméno Mack-e-te-be-nessy, které zdědil po otci, znamená Černý Jestřáb, ale byl více známý jako Blackbird, čili „Kos“, jak mu říkali Francouzi. Jeho otec si přál, aby měl tradiční kmenové vzdělání, přesto byl v roce 1825 Andrew pokřtěn katolickou církvi, ale později konvertoval k protestantům. Pracoval jako tlumočník v misii L’Arbre Croche, kde se také vyučil kovářskému řemeslu. Studoval na školách v Twinsburg (Ohio) a Eastern Michigan University v Ypsilanty (Michigan). Za ženu si vzal v roce 1858 Angličanku Elisabeth Margaret Fish, se kterou měl čtyři děti. Později se Blackbird živil jako tlumočník v Traverse City (Michigan), a také jako přednosta poštovního úřadu v Little Traverse. Vrcholem jeho kariery bylo vydání knihy „Historie kmene Odžibwejů a Ottawů.“ Byl přítelem bílých lidí, ale na své soukmenovce nikdy nezanevřel, i když byl během různých indiánských povstání loajální americké vládě. Kvůli tomu se i několikrát dostal do sporu s kmenovou radou. Snažil se přesto, aby indiánské vdovy a sirotci dostaly válečný důchod, za ve válce padlé manžely a otce, většinou však marně.

Andrewa Blackbirda dost ovlivnila neblahá zkušenost jeho otce, kterého jednou nechali bílí obchodníci zcela bez prostředku na opuštěném ostrově. Otec sice přežil, ale později za podivných okolností zemřel v Římě, jeho bratr William, takže, Blackbird zanevřel na katolictví.

Předmluva

Než přišli do Michiganu Ottawové a Odžibwejové, žilo tam mnoho indiánských kmenů, ale většina těchto národů už neexistuje. V této publikaci bude řeč pouze o historií Ottawů a Odžibwejů. O tom, kde původně žili, kdo byli jejich slavní vůdci a s kým válčili, než přišli do Michiganu. Také se pokusím čtenářům popsat historii ostrova Mackinac, a proč se mu říká „Michilimackinac", jenžto tento název nebyl nikdy bílými historiky přesně přeložen. Existoval už dávno předtím, než jsme se dostali do kontaktu s bílými lidmi.

Také jsem zaznamenal některé z našich nejdůležitějších legend, které se podobají biblickým příběhům, jako je třeba zpráva o velké potopě, která se u nás vypráví celá staletí. Anebo legenda o veliké rybě, která spolkla hrdinu Ne-naw-bo-zhoo (Nanabozha), který se z ní vrátil živý a zdravý, což se zase podobá příběhu o Jonášovi.

Vedle osobní a rodinné historie, jsem do knihy přidal i jiné položky, které by mohly zajímat ty, kdo se o naši historii zajímají trochu více.

I. Kapitola

Četl jsem řadu spisů, které pojednávaly o indiánech, kteří obývali Straits of Mackinac, Mackinac Island a michiganské okresy Emmet, Cheboygan, Charlevoix, Antrim, Grand Traverse a Thunder Bay na západním břehu Hurónského jezera. V těchto materiálech je však spousta nepřesností ohledně kmene Ottawa a Odžibwe, které povětšinou vznikly neznalosti našich tradic a životního stylu a některé věci byly přímo neznalými informátory značně nadsazené, či dokonce vymyšlené. Jako příklad si uveďme historický záznam o náčelníkovi jménem Bwon-diac, kterého známe spíše jako Pontiaka. Pontiak vedl velkou vzpouru indiánů proti britským koloniím a z počátku způsobil britské koruně značné ztráty na životech i majetku. Indiáni dobili několik pevností, mezi kterými byl i Fort Michilimackinac. Jeden z historiků napsal, že v té době tam nebyli žádní významní Ottawové, ale opak je pravdou. Byli to právě náčelníci Ottawů, kteří zachránili několik anglických zajatců, které posléze odvedli do Montrealu, aby je předali královským úředníkům. Poté, co skončila válka, a začalo se jednat o mírových podmínkách, orodovali tito náčelníci ve prospěch Odžibwejů, kteří se oné rebelie účastnili. Ego-me-nay, mluvčí Ottawů tehdy Angličanům řekl: „Ó naši otcové! Vašeho lidu je jako stromů v lese. Jestli bude jeden z lesních stromů poraněný sekerou, během několika let se jeho zranění úplně zahojí. Otcové! To, co naši bratři udělali vašim lidem v Straits of Mackinac, je jako kdyby poranili ty stromy v lese. Do vašich rukou předáváme ty, kdo přežili. Ó otcové! Mějte slitování s našimi bratry a odpusťte jim. Kdyby je Vaše dlouhé ruce několikrát uhodili, zmizeli by naši bratři z tváře země!"

Britové pak s Ottawy uzavřeli smlouvu a poděkovali jim, za lidský přístup k zajatcům. Britská královna slíbila, že její „dlouhé ruce“ budou Ottawy trvale chránit, a to generaci za generaci, dokud bude slunce svítit. Ottawové dostali mnoho darů v podobě zboží, zásob, střelných zbraní, střeliva a kořalky. Královna také laskavě „uvolnila kohoutek, kterým tekla „živá voda“ - whisky přímo k Ottawům, a to jako „fontána věčného jara!“ A nadto řekla: „Jsem jako hvězda na nebi. Když ráno vstanete, uvidíte mne na východě. Bude to slunce, které je červené, jako můj kabát a připomene vám, proč mně přirovnávají ke Slunci. Moje sliby budou tak věčné jako je věčné Slunce!"

Ego-me-nay (Corn Hanger) byl tenkrát mluvčím Ottawů a právě on promluvil před shromážděním v britské zasedací hale v Montrealu. Hlavní náčelník byl Ne-saw-key (Scházející z kopce), ale on se zasedání neúčastnil. Veškeré jeho názory tlumočil mluvčí kmene, který ho zastupoval. Můj otec byl ještě chlapec a dědeček byl nižším náčelníkem, zato praděda Pun-go-wish, byl válečným náčelníkem. Ottawové měli ještě více náčelníků, ale tohle stačí, jako důkaz, že onen historik neměl pravdu, když tvrdil, že Ottawové náčelníky neměli.

Faktem, ale zůstává, že Ottawů už bylo velmi málo. Kdysi to byl mocný lid, ale největší ztráty utrpěli během Sedmileté války, kdy byla mezi ně úmyslně zavlečena nákaza neštovic. Nemoc pocházela s největší pravděpodobností od Angličanů, kteří žárlili nato, že se Ottawové a Odžibwejové přátelí s Francouzi a jejich králi říkali „Velký Otče.“ Nákaza byla přinesena v cínové krabici, která se měla otevřít, až ve vesnici. Ottawové věřili, že v krabici je velké kouzlo, proto se přesně řídili instrukcemi, které dostali. Když byla krabice otevřena, našla se v ní jiná, menší cínová krabice a v ní byla ještě jedna. V té nejmenší byl jen jakýsi prášek, který naši kouzelníci pečlivě zkoumali, aby zjistili, co to vlastně je. Ale běda!  Pak vypukla ta hrozná nemoc. Lidé umírali jeden po druhém a zemřeli i medicinmani. Každý, kdo onemocněl, věděl, že jistě zemře. Wigvamy byl plné mrtvých. Na celém západním pobřeží Arbor Croche (Waw-gaw-naw-kee-zee), stály v délce třiceti kilometrů indiánské vesnice, ale po epidemii to byl vylidněný kraj.

Já jsem vyrůstal v Arbor Croche a mé vzpomínky na mládí jsou krásné. Kdysi na tom pobřeží rostla spousta ovocných stromů a keřů, které plodily znamenité ovoce a louky byly plné jahod. V létě to vždycky nádherně vonělo a v korunách stromů se to hemžilo hejny ptáků, kteří tam vesele štěbetali a živili se zralým ovocem. V jezeře nebyla nouze o ryby, které jsme chytali do sítí a vždycky jsme měli bohatý úlovek. Tenkrát jsme neměli vůbec žádnou nouzi o jídlo. Je to můj osobní názor, ale myslím si, že mojí lidé byli šťastní, alespoň my děti ano. Denně jsme si hrávali pod korunami stromů a malými luky lovili drobnou zvěř. Větší chlapci hrávali míčovou hru zvanou paw-kaw-do-way, nebo závodili v běhu, či mezi sebou zápasili, anebo soutěžili ve střelbě z luků.  

Název Arbor Croche je odvozen z francouzštiny. „Arbre“ je strom a „croche“ je výraz pro „zakřivení“ nebo „hák“. Tradice říká, že když Ottawové přišli na toto pobřeží, stála poblíž Middle Village obrovská borovice, která měla vrchol zakřivený, jako nějaký hák. Tak proto Ottawové pojmenovali to místo Waw-gaw-naw-ke-zee, čili „Křivý Strom.“

Brzo ráno, sotva na obzoru vykouklo slunce, začal v korunách lípy zpívat drozd hnědý a já jako bych v jeho hlase slyšel slova: „Dobrý den! Dobrý den! Vstávat! Vstávat! Pojďte! Pojďte!“ Drozd každé to slovo opakoval dvakrát. V mé dětské mysli jsem si představoval, že drozd má dar komunikovat s jinými tvory od Boha nebo Velkého ducha. Drozd jakoby vybízel všechny ostatní tvory, ať se radují z léta, dobrého jídla a jsou šťastní.

Za mých mladých let neexistovalo, že by Ottawové nebo Odžibwejové mluvili sprostě. V našem původním jazyce ani neexistovaly vulgární výrazy. Tenkrát se ani moc nepil alkohol. Během nějakých slavností se opili staří lidé, ale u mladých to nebylo zvykem. Na noc jsme ulehali v bezpečí našich wigvamů, jejíž vchody byly kryty jemnými rohožemi nebo přikrývkami. Do wigvamů mohl vstoupit sice kdokoliv, ale my jsme se ničeho nebáli, protože jsme věděli, že každý indián se řídí dobrými zásadami našich předků. Mládež byla vychována tak, že po setmění mladíci a panny ze svých příbytků sami nevycházeli.

Tyto mravní zásady byly pro Ottawy a Odžibweje něco, jako deset božích přikázání, která dostal na hoře Sinaj prorok Mojžíš, akorát našich zákonů bylo dvacet, ale něco jako neděli jsme nesvětili. Lidé věřili, že před zrakem Všemohoucího Stvořitele není nic skryto, ať už bychom se před ním snažili ukrýt kdekoliv. Jakýkoliv živý, či neživý předmět bude proti našim zlým skutkům svědčit a v budoucnu se to jistě provalí a provinilec si utrhne ostudu. Mravní zásady byly vštěpovány každému od útlého dětství lidmi, kteří byli strážci našich tradic. Tímto jednoduchým, ale poctivým způsobem se indiáni stávali čestnými lidmi. Pronesený slib měl stejnou hodnotu jako dlužní úpis, a když indián něco slíbil, také to vyplnil. Kalendáře jsme neměli, ale řídili jsme se podle pohybu slunce. Takhle tedy žili Ottawové a Odžibwejové v Michiganu. Ale dnes je to žel jinak. Lidé jsou neklidní, zmatení a nejenže jsou podváděni, ale sami podvádějí druhé a mezi sebou navzájem páchají násilí. Vesnice se staly skládkami smetí a z wigvamů se často ozývá klení a to i z úst malých dětí.

Ottawové a Odžibwejové věřili ve Stvořitele všech věcí, Velkého ducha, kterého uctívali a obětovali mu. Každé jaro se konalo velké náboženské shromáždění, kdy lidé chtěli obměkčit tvář Stvořitele, aby se i nadále díval laskavě na své rudé děti. Ottawové s Odžibweji věří v mnoho jiných duchů, dobrých či zlých, kteří obývají, řeky, jezera, hory, údolí atd., a vždy si dávali pozor, aby tyto duchy něčím neurazili.