Hnědá lasička - Nahkohe

Hnědá lasička byla nejznámější ženou v historii Černonožců a proslavila se tím, že místo, aby se jako dívka provdala a starala se o domácnost, stala se z ní válečnice. Jelikož zemřela kolem roku 1850, bylo pro historiky těžké oddělit fakta od legend. Všechny příběhy se však shodují na jednom, a to, že byla úspěšná ve všem, co podnikala a byla lidmi velmi milována a respektována. Všichni věřili, že má mocného ducha, takže ji bylo, coby ženě umožněno podílet se na Tanci Slunce. Říká se, že se na základě vize zasvětila svůj život slunci.

ilustrační foto

Lasička vyrůstala se dvěma bratry a dvěma sestrami. Když dospěla do věku patnácti let, požádala otce, aby jí vyrobil luk a šípy. On jí i přes nesouhlas matky vyhověl a vzal jí sebou i na lov bizonů. Dívka se velmi brzy naučila obratně střílet a poprvé se vyznamenala, když jejich loveckou výpravu napadli nedaleko od tábora nepřátelští indiáni. Během ústupu padl pod jejím otcem kůň. Hnědá Lasička nezaváhala, okamžitě se otočila poníka, a pro otce se vrátila. Tento čin vzbudil mezi Černonožci velkou pozornost, ale zároveň i obavy. Lidé se báli, aby se nestala příkladem pro jiné dívky a nevznikl tak zmatek. Ona však na své povinnosti nezapomínala. Když onemocněla její matka, dělala za ní všechnu domácí práci, jak se na nejstarší dceru sluší.

K úplné změně v jejím životě došlo po smrti otce, který padl na válečné stezce. Zpráva o jeho smrti velice zdrtila její matku, která málem žalem umřela. Tehdy se mladá žena rozhodla, že se stane bojovníci, protože měla takovou vizi, a proto že se chtěla pomstít. Vzala si do opatrovnictví otcovu pušku a stala se hlavou domácnosti. Brzy poté sledovala s několika bojovníky stopu Vraních indiánů, kteří ukradli ve vesnici několik koní. Vůdce výpravy jí vyzval, aby se vrátila domů, ale ona odmítla „Pokud mne nenecháš, abych šla s tebou, půjdu za tebou.“

Černonožcům se nakonec podařilo během zdařilé noční akce získat ukořistěné koně zpět a další si odvedli navíc. Hnědá lasička jich ukořistila jedenáct. Během zpáteční cesty Černonožci několikrát tábořili. Když měla Hnědá lasička hlídku, zpozorovala, že se jim dva Vraní indiáni snaží odvést koně. Během okamžiku se rozhodla, co udělá. Řekla si, že buzením válečníků, může nepřátele vyplašit, tak zakročila sama. Jednoho muže rovnou zastřelila a druhého odehnala. Byla hrdinkou, poněvadž ochránila nejen koně, ale navíc získala skalp a pušku. Byl to úspěch.

Přesto byli někteří lidé přesvědčení, že to není dobré a náčelníci by jí to měli zatrhnout. Ti jí ale poradili, ať odejde do pustiny a prosí o vizi, která by jí potvrdila, zdali se má skutečně vydat cestou válečníka. Po čtyřdenním půstu vizi i potvrzení dostala.

Hnědá lasička začala nosit klasický oděv válečníka, čili legíny, košili a štít z bizoní kůže. Na druhé válečné stezce, kterou podnikla na západ Skalistých hor, do tábora Kallispelů, byla postřelena.

Při každoročním výročním válečnickém obřadu byla vyzvána, aby vyprávěla o svých bojových zážitcích, jak to dělávají muži a lidé byli z jejich příběhů nadšeni. Osamělý Chodec, hlavní náčelník Jižních Pieganů jí udělil poctu, jaké se do té doby nedostalo žádné ženě. Po krátké modlitbě a tanci jí dal nové jméno – Běžící Orel. Bylo to starobylé jméno, které před ní nosilo několik slavných černonožských válečníků. Byla také přijata do spolku Statečných. Běžící Orel se nakonec stala válečným náčelníkem a o jejích hrdinských činech vypráví mnoho legend. Sama pak zemřela v boji, když vedla trestnou výpravu proti Plochým hlavám, kteří zabili několik Černonožců, když byli na lovu bizonů.

Podle vyprávění byla Hnědá lasička (Běžící orel) velice pěkná žena, takže měla i dost hodně nápadníků. Ona se však nikdy neprovdala.

Lifeways of Montana’s First People - Nahkohe