Kterak komáři vznikli - Nahkohe

Když se sourozenci Sagastao a Minnehaha vrátili domů, nadšeně vyprávěli, co se jim přihodilo. Rodiče vyzvídali, zdalipak se jim nic zlého nestalo, a když se dozvěděli, že je všecko v naprostém pořádku, ulevilo se jim. Akorát jejich indiánská služebná a chůva jménem Mary byla znepokojena. Hrozně jí vadilo, jak jsou děti špinavé, mastné a unavené.

Byla to žena pocházející z kmene Krí, a bývala to pokorná a pracovitá bytost, dokud se jí nestala ta hrozná a nepříjemná věc. Byla totiž kdysi manželkou dobrého lovce, ale krutého muže, jenž byl znám pod evropským jménem Robinson. Ona byla sice drobného vzrůstu, přesto se však nebála tvrdě práce, ale muž chtěl po ní častokrát to, co bylo nad její síly a ještě byl na ní hodně zlý. Když cestovali nebo šli z lovu, on se staral jenom o své zbraně a ona pak o zbytek zavazadel.

Jednou, když byli manžele spolu daleko od domova na dlouhém lovu, Robinson střelil pěkného jelena. On jako obvykle nesl své zbraně, zatímco ona pokorně vláčela dlouhou cestu desítky kilo zvěřiny. Lovec byl vysoký a silný chlap a po indiánském způsobu šel rychlým krokem, takže byl ve vesnici mnohem dříve, než jeho žena.

Tou dobou byli ve vsi nějací bílí obchodníci na volné noze a pro lepší vyjednávací podmínky měli sebou soudek kořalky. Robinson jim prodal všechny své kožešiny a ještě sliboval, že žena brzo donese čerstvé maso na hostinu a mezitím se hodně pilo. Robinson, který byl na indiána nepřirozeně vznětlivý, byl ještě mnohem horší, když byl opilý. A nešťastní obchodníci tomu dali korunu, když si z něj dělali legraci. Jestli vůbec něco ulovil, a kdepak se mu vůbec toulá žena, a to horkokrevného indiána pořádně rozvzteklilo.

Když se Mary konečně vrátila domů i s úlovkem, shodila ze zad těžký náklad a třebaže unavená, chystala se zvěřinu stáhnout a naporcovat. V tu chvíli k ní přistoupil smyslů zbavený manžel a začal po ní řvát. Vyzuřil se takovým způsobem, že tu nebožačku nakonec udeřil sekerou do zad a těžce jí poranil páteř.

Vesnicí prolétl srdce drásající výkřik poraněné ženy, který ihned vyburcoval všechny vesničany, a ti vybíhali ze svých wigvamů, aby zjistili, co se stalo. Indiáni jsou poměrně otrlí lidé a mají velké sebeovládání, ale tahle věc je vážně šokovala. Ženy začaly bědovat a muži se dívali po zbraních.

Kaministiquia River

Když Robinson shledal, že je zle, rázem vystřízlivěl a dostal strach. Měl však štěstí, neboť lidé viděli, že Mary ještě žije, tak se jí začali věnovat. Násilník toho okamžitě využil, vykradl se z vesnice a zmizel v lese. Od té doby už ho nikdo neviděl. Časem se o něm donesly zvěsti, že se usadil daleko na řece Kaministiquia (Ontario), která se vlévá do Hořejšího jezera. Žil tam sám a říká se, že nakonec zahynul ve vodopádech Kakabeka, o kterých se vypráví mnoho napínavých příběhů.

Chudák Mary byla tak vážně zraněná, že trvalo sedm let, než se uzdravila, nicméně se již nikdy nenarovnala, takže vypadala jako hrbáč. Jelikož bylo neslýchané, aby někdo přežil tak strašlivé poranění páteře, lidé z ní dostali strach, poněvadž si mysleli, že za tím stojí kdovíjaký duch. A není divu, od té doby, co byla zraněná, byla často protivná a dokonce na ženu mimořádně hašteřivá. Zůstala tedy sama a chudá, neschopná lovit ani rybařit. Jediné v čem vynikala, byla její skvělá zručnost v šití indiánských krojů. Nakonec se jí ujali nově příchozí bílí osadníci, kteří potřebovali hospodyni a chůvu pro děti. Ano byli to rodiče Sagastaa a Minnehahy. Mary byla ráda, že má konečně nějaké místo ve společnosti a oplátkou dělala, co mohla, aby tuto laskavost oplatila. Problém byl však stále s její komplikovanou povahou. K dětem se chovala dobře a oddaně, to ano, ale občasné potíže měla s paní domu. Někdy se to vyhrotilo až tak, že se uražená Mary sebrala a zmizela na několik dnů. Paní domů to kupodivu moc neřešila, snad proto, že v jiných ohledech bylo na Mary spoleh. Věděla, že když Mary vychladne, vrátí se. A bylo humorné pozorovat, jak vykukuje zpoza stromů a snaží se na sebe upoutat pozornost dětí. To pak paní domu řekla: „Dobře Mary, pojď dál“ a Mary odpověděla indiánským pozdravem: „wat cheer!“

Bylo to zrovna onoho dne, kdy pro děti přišli Souwanas a Jakoos, kdy jim Mary věnovala nové indiánské kroje z bílé jelenice a bohatě vyšívané korálky. Když pak indiáni děti odnesli, ona o tom nevěděla, poněvadž byla ve vedlejší místnosti. Když se druhého dne dozvěděla, co se stalo, byla vzteky bez sebe a nezlepšilo se to ani, když se indiáni s dětmi vrátili. Naopak, když viděla, jak jsou nové oblečky zašpiněné a mastné, řádila ještě více. Naštěstí indiáni znali její smutný příběh, takže snesli její ostrá slova a výbuchy hněvu. Se vznešenou zdvořilostí trpělivě vyslechli, co jim Mary musela říct, a když bouře pominula, tiše odešli.

Kakabeka Falls

Matka pak Mary naznačila, aby děti umyla a uložila ke spánku. Jenže dítka byla na základě denních události stále rozverná, takže po chůvě vyžadovala převyprávění nějakého indiánského příběhu. Když to chůva odmítla, začaly děti vyhrožovat, že je jistě Souwanas lepší vyprávěč, takže zítra za ním odejdou samy, a on jim bude zase říkat mnoho krásných věcí.

Uražená Mary začala Souwanase pomlouvat, že je to jenom podřadný vyprávěč, který toho ve skutečnosti ani moc neví. Děti se okamžitě začaly starého indiána zastávat, jakože zná mnohé věci, zvláště o Nanabozhovi. Mary odfrkla: „Nanabozho je pouhý špinavec a za své triky by se mněl stydět.“

„Dobře chůvo“ odpověděl Sagastao, „jestli tedy znáš lepší příběhy, než Souwanas, budeme rádi poslouchat. Chceme slyšet více o Nanabozhovi!“

„Vskutku?“ děla Mary opovržlivě, „je mnoho zajímavějších příběhů, než o starém Nanabozhovi“ a jelikož nechtěla přijít o lásku dětí, podvolila se, že bude vyprávět, a tak se zeptala o čem.

„Chtěly bychom vědět, proč jsou komáři? Proč existují tak malé obtížné věci? Je o nich nějaký příběh?“

„Ano, existuje. To Wakonda, cizí duch, je na nás poslal. Bylo to kvůli jedné líné ženě, která se nedokázala postarat o to, aby šaty jejího muže a dětí byly pěkné a čisté. To kdysi dávno, kdy lidé ještě chodili v jelenicových oblecích, žil muž jménem Pug-ah-kon. Byl to pracovitý a houževnatý lovec, který se na svých cestách často dostával do špinavých a bahnitých míst, a přestože měl několik šatů, nikdy nechodil v čistém.

Byla to vina jeho ženy, místo toho, aby jeho šaty čistila a ošetřovala je v kouři, raději chodila po sousedkách a klábosila s nimi. Manžel to celkem trpělivě snášel, ale když se rozneslo, že má do vesnice přijít Wakonda, aby se podíval, jak žijí lidé u jezer a nechtěl, aby ho ten cizinec viděl ve špinavých věcech. Obrátil se tedy na manželku a vyzval jí, aby se postarala nejen o oblečení celé rodiny. Žena měla strach, že bude ztrestána, takže se pustila do práce. Jelikož však pro svou mimořádnou lenost nebyla znalá pečlivého čištění šatů, značně to odbyla.

Pak nastal den, kdy do vesnice přišel Wakonda, takže Pug-ah-kon požádal ženu o čisté slavnostní šaty. Jaké pak bylo jeho zděšení, když shledal, jak jsou ostudně mastné a špinavé. Zatímco rozhněvaný manžel plísnil ženu, zjevil se u jejich wigvamu Wakonda. Sám oblečen v zářivě bílé a báječně zdobené jelenici konstatoval: „Líná a ještě klevetivá manželka, je hanbou pro svého muže. Je otravná pro všechny!“ Pak vzal bahno, které lpělo na Pug-ah-koneho šatech a hodil ho na ženu. Z každé částečky hlíny a špíny se pak stal komár a od té doby, zvláště za teplých dnů a noci nám tito malí potížisté bzučí do uší a píchají do kůže, abychom si byli vědomi, jaká je lenost hanebná věc."

Nedivme se tedy nešťastné Mary, proč tak mimo jiné úzkostlivě střežila čistotu dětských oblečků.