Delawarové - Nahkohe

Pradávným domovem Delawarů býval mys Henlopen[1] a západ údolí řeky Hudson[2]. Podle všeho zde žili mnoho set let ještě před příchodem Evropanů, ale dnes je jejich domovem hlavně Oklahoma. V roce 1600 bylo Delawarů kolem 20 000, ale o sto let později jenom 4 000. Mezi lety 1655–70 přijali mezi sebe mnoho příslušníků z vymírajících národů, ale početně na tom byli pořád stejně. Nejkritičtější byl rok 1845, kdy jich bylo pouze 2 000, ale nyní jsou na tom mnohem lépe, protože jich je asi 16 000.

Název kmene není původní. Vznikl tak, že Angličané pojmenovali jeden ze zálivů po lordu De La Warr a začali tak říkat i místním domorodcům. Delawarové si říkali Lenni Lenape - „Původní lidé“, nebo též „Praví lidé.“ Mnozí algonkini považují Delawary za své předky - „Dědečky“ a prokazovali jim velkou úctu. Delawarové často vystupovali v mezikmenových sporech coby smírčí soudci.

Kmen se podle nářečí dělil na tři skupiny: Munsee, Unami a Unalaktigo. Odlišná od ostatních a podobná jazyku Mohykánů, byla řeč Munseeů. V roce 1700 se Unamiové a Unalaktigové smísili. Munseeové – „Lidé drsné země“ žili před rokem 1682 na horním toku řeky Delaware a někdy se jim říkalo Esopové[3]. Munseeové se ještě dělili na Catskilly, Mamekotingy, Waranawonkongy a Wawarsinky.

Unamiové (Wename) – „Lidé dolní řeky“ žili před rokem 1682 na dvou třetinách severního New Jersey, včetně Staten Islandu a malém kousku země ve východní Pennsylvanii.

Unalaktigové – „Lidé od oceánu“ žili před rokem 1682 na obou březích dolního toku řeky Delaware a na území stejnojmenného zálivu.
Delawary si hodně oblíbili Moravští bratři, kteří mezi nimi působili od roku 1740 a všude je doprovázeli. V amerických smlouvách bývali Delawarové někdy označování jako „Křesťanští indiáni.“ V Pennsylvanii bývaly tyto misie: Betlehem, Friedenshuetten, Friedenstadt, Gnadenhutten, Goschgosching, Languntennenk, Lawunakhannek, Meniolagomeka, Nain, Sheshequin  a Wechquetank. V Ohiu pak: Captive's Town, Gnadenhutten, Lichtenau, Salem, Schoenbrunn, v Michiganu New Gnadenhutten a New Salem, v Indianě Woapimintschi a nakonec v Ontariu Moraviantown, Shoenfeldt a Watchtower.

Je docela možné, že v minulosti žili Delawarové společně s Nantikoky, Powhatany a Šavany. Dokazoval by to společný jazykový základ a informace z delawarské kroniky Walam Olum. Před rokem 1600 nebyl kmen nijak organizován a vesnice byly na sobě nezávislé. Jeden náčelník mohl spravovat i tři obce. Základ národa tvořily tři matrilineární rody – Želvy, Vlci a Krocani. Pozdější rady tvořili tři sačemové z rodu Želv. I když bylo náčelnictví dědičné, muselo se potvrdit volbou.

vesnice-delawaru.jpgO Delawarech se říkalo, že to jsou pohostinní a milí lidé, ale když jim někdo ublížil, nebo urazil, dokázali byt velice krutí. Unamiové a Unalaktigové vesnice neopevňovali, ale Munseeové kvůli výbojným Mohawkům museli. Vesnice Delawarů byly poměrně malinké, v letním období mývaly kolem sta obyvatel. Delawarové neznali soukromé vlastnictví a ani pro něj neměli žádný slovní pojem. Akorát v zimě si rodiny rozdělovaly lovecké teritoria. Delawarové stavěli tři typy domů: kulatý s kupolovitou střechou, dlouhý s obloukovou střechou a dlouhý se špičatou střechou. Byli to převážně zemědělci, starající se o dobře zaopatřené pole.

Co se týče módy, muži si nad ušima vyholovali vlasy a ženy si je barvili na červeno. Muži si upravovali skalpovou kadeř, ale staří lidé nosili už jen dlouhé vlasy. Tetovala se obě pohlaví. Sačem míval v čupřině zapletené jedno orlí pero. Oblečení šili z jelenice, zdobili ulitami měkkýšů a dikobrazími ostny. Uměli zpracovávat měď, kterou dováželi od Velkých jezer. Z mědi vyráběli ozdoby a hroty šípů. Od roku 1750 si Delawarové na svém oblečení velmi potrpěli a měli svůj vlastní styl, který doplňovali textiliemi. V nose a uších nosili stříbrné kroužky. V manželství žili povětšinou monogamně a pro svatbu neměli žádný obřad.

Náboženské rituály provozovali ve Velkém domě a svatí muži byli rozděleni na dvě skupiny. Jedni se zabývali léčitelstvím a druzí výkladem snů. Mrtvé pohřbívali do mělkých hrobů v různých polohách. Věřili v posmrtný život, ale jinak, než Evropané. Neradi prozrazovali svá pravá jména a raději používali přezdívky. Tak kupříkladu Delawar zvaný Kapitán Pipe se doopravdy jmenoval Konieschquanoheel – „Ten, kdo vyrábí denní světlo“, ale jeho přezdívka byla Hopocan – Kalumet, nebo Dýmka, proto se mu anglicky říkalo Kapitán Pipe.

K prvnímu kontaktu mezi Delawary a „Swannukeny“ – „Lidmi slané vody“[4], došlo roku 1524. Byli to Francouzi, kteří zakotvili na Staten Island a unesli několik přátelských Delawarů. Následujících osmdesát let si pobřežní algonkini dávali na evropské lodě dobrý pozor. Únosy totiž nebyly ojedinělou záležitostí.

Oficiálně navštívil Delawary v roce 1609 Henry Hudson, obchodník v holandských službách hledající západní cestu do Indie. Hudson prozkoumal záliv Delaware a břehy New Jersey až k ústí řeky Hudson. Kvůli otrokářským nájezdům se ale Delawarové chovali k cestovatelům nepřátelsky a jednou je i přímo napadli. Hudson postoupil hlouběji do vnitrozemí, kde ale musel čelit dalším útokům. Ale setkal se i s indiány, kteří byli ochotní obchodovat, a nakoupil od nich velice levně hromadu bobřích kožešin, ze kterých byli jeho zaměstnavatele nadšeni. O pár let později už Holanďané s Indiány, včetně Delawarů  čile obchodovali.

Pak se začalo v regionu kvůli kožešinám válčit. Největšími rivaly byli Mohawkové s Mohykány. Munseeové, kteří se rozhodli podpořit Mohykány na to tvrdě doplatili. V roce 1628 některé jejich severní vesnice dobili Mohawkové a Munseeové jim museli platit tribut. Unamie a Unalktigy zase uzurpovali Susquehannokové, kteří se potřebovali dostat k Holanďanům a nejraději by ovládli celé údolí řeky Delaware. Delawarové se s Susquehannoky už v minulosti občas střetli, ale nyní to bylo mnohem agresivnější. Válčilo se od roku 1630 celých pět let, a to surově a nekompromisně. Holandští i angličtí obchodníci vzpomínali na to, jak kolem dolního toku řeky Delaware nacházeli jenom vypálené vesnice a desítky mrtvol. K všeobecnému neštěstí se ještě přidala epidemie neštovic.

Když přišli do regionu Švédové (1638), byla již válka, kterou vyhráli Susquehannokové u konce. Delawarové, kterých už byla jenom polovina, se přestěhovali na západní břeh stejnojmenné řeky. Nějakou půdu od nich koupili Švédové, se kterými sice vycházeli, ale neměli jim co nabídnout, protože bobři byli v jejich zemi vyhubeni. Se souhlasem Susquehannoků se Munseeové vyzbrojeni švédskými puškami odvážili do lovišť Irokézů. Tak se pomalu z usedlých zemědělců stali komerční lovci.

V roce 1629 koupili od Unalaktigů nějaké pozemky Holanďané, kde se usadilo několik rodin, jenže po dvou uplynulých letech tam někdo z farmářů zabil delawarského náčelníka a Delawarové se za to krutě pomstili zabitím všech tamních osadníků.

Větší problémy ale měli Munseeové v Esopus Valley, kde se usadilo docela hodně Holanďanů (1652). Mezi Munseey Esopy a Holanďany docházelo k občasným násilnostem, a proto nechal guvernér Peter Stuyvesant postavit v údolí pevnost. V září 1659 se skupinka Esopů, kteří pracovali na polích jednoho z farmářů pořádně opila. Indiáni sice dělali rozruch, ale nebezpeční nebyli, přesto na ně farmář povolal milici, která je všechny postřílela. Tímto začala První válka Esopů (1659-60), kteří pohoršení vražděním příbuzných, pak přepadávali usedlosti v celém údolí Esopové zajatce zaživa upalovali. Holandská kolonie v údolí byla indiány sužována celé tři týdny, než jim přišel na pomoc Stuyvesant s dvě stě muži. Esopové ustoupili do hor, ale v nájezdech nepolevili. Holanďané přešli do protiofenzívy na jaře 1660 a zničili jejich opevněnou vesnici a svedli několik bitev. Zajatce prodávali Holanďané do otroctví. V létě byli Esopové donuceni jednat o míru, poněvadž se proti nim postavili i Senekové, holandští spojenci. Esopové se museli vzdát většiny země, ale s porážkou se ještě nesmířili. V roce 1663 opět zaútočili a zabili 24 lidí a 45 osadníků zajali. To byla Druhá válka Esopů (1663-64). Když Stuyvesant poslal do nebezpečné oblasti milici, Esopové opět ustoupili do hor. Holanďané proti nim podle předešlého vzoru poslali trestnou výpravu, ale ta utrpěla vážné ztráty. Přesto se Stuyvesantovi podařilo zatknout několik indiánských dětí, které použil, jako rukojmí, ale Esopové se ještě nevzdali a ustoupili hluboko do země Minisinků. Nakonec Holanďané povolali na pomoc Irokéze. Mohawkové zničili hlavní vesnici Minisinků a Esopové tlačeni ze všech stran nakonec kapitulovali.

Munseeové s Mohawky bojovali do roku 1676, a pak se také vzdali a museli platiti tribut. Když Angličané vystrnadili z Ameriky Holanďany[5], pro Delawary se toho moc nezměnilo.  Postupem času se Unalaktigové smísili s Unamii, a když Angličané začali kolonizovat New Jersey, nebyli z toho Delawarové nadšeni, i když jim nějakou půdu prodali.

V roce 1737 došlo mezi Delawary a Angličany k realizaci zvláštního obchodu, kterému se říkalo Walking Purchase (Procházkový obchod). Nejdříve se totiž dojednala cena, a pak teprve výměry půdy. Angličané měli dostat tolik půdy, kolik ujde člověk za jeden den. Thomas Penn ml. na tuto práci“ najal tři nejrychlejší běžce z regionu, takže Delawarové přišli skoro o celé Lehigh Valley. Delawarové si na podvod stěžovali u Irokézů, ale ti jim vyčetli, že smlouvu uzavřeli bez jejich souhlasu. Během jednání s pennsylvanským guvernérem pak Irokézové Delawary navíc ponížili, když sačem Irokézů Kanastego řekl delawarskému předákovi Nutimusovi „My jsme si z vás udělali ženy a vy ženy jste. Musíte se té země vzdát. Musíte jít na západ. Jděte!“

Unamiové odešli na horní Susquehannu a adoptovali indiány z vymírajících kmenů. Munseeové byli pod stálým dozorem Oneidů a Kayugů, ale na druhé straně byli zase v bezpečí. Se souhlasem Irokézů prodali velký kus země. Většina Munseeů odešla do Wyoming Valley v Pennsylvanii, kde se o ně začali zajímat Moravští bratři. V roce 1724 se začali do západní Pennsylvanie stěhovat malé skupiny Delawarů a Šavanů, a to bez souhlasu Irokézů a v roce 1751 postoupili až do Ohia. Poradní oheň Delawarů byl zažehnut v Coshocton na Muskingum River.

V roce 1754 opilí Irokézové prodali Angličanům půdu z Wyoming a Susquehanna Valley, kde doposud žili Delawarové a Šavani. Delawarové prohlásili, že zabijí každého bělocha, který tam vkročí. Když pak osadníci z Pennsylvanie oběsili několik delawarských náčelníků, kteří chtěli ohledně podvodného prodeje jednat, vypukla válka. Během roku 1758 zemřeli stovky osadníků. Munseeové od Hudsonu museli utéct na západ, jelikož byli vražděni. Za jejich skalpy totiž začaly pennsylvanské úřady vyplácet odměnu. V září 1755 vypálila milice vesnici Kittaning, ale většina Delawarů i s býlími zajatci uprchla.

Východní Delawarové náčelníka Teedyuskungeye byli válkou unaveni a tak v srpnu 1755 uzavřeli příměří. Ostatní Delawarové z východu bojovali do jara 1758. Munseeové se spojili s indiány Brothertony. Ohijští Delawarové uzavřeli mír v roce 1759 a o dva roky později propustili anglické zajatce, kterých bylo na šest set.

Během Pontiakova povstání Delawarové bojovali proti Fort Pitt a Pennsylvanii, kde zabili několik stovek lidí. Po uzavření míru (1764) propustili Delawarové 200 zajatců. Východní Delawarové začali bojovat proto, že někdo z osadníků zapálil dům sačema Teedyuskungeye, který následně uhořel, protože byl opilý a tvrdě spal. Požár se rozšířil na celou vesnici. Tito Delawarové se připojili k Senekům a válčili v údolí Wyomingu. V říjnu zabili 26 osadníků v Alletownu. Moravští bratři misie z Pennsylvanie přestěhovali do New Yorku. Když Mohawkové vypálili vesnici Kanhanghton, přestěhovali se Delawarové ze Susquehanna Valley do Ohia (1764).

V roce 1774 zabili osadníci náčelníka Amerického orla, skalpovali ho a v sedící poloze jej poslali v kánoi do delawarské vesnice, ale Delawarové se ani přesto do války Lorda Dunmoreho nezapojili. Válčit začali, až když jim byly vypáleny dvě vesnice. Mezi jinýma tenkrát zahynul bratr a matka Kapitána Pipea. Američané také zabili jim přátelského náčelníka Bílé oči a jeho rodině řekli, že umřel na neštovice. Mnoho Delawarů se soustředilo kolem Kapitána Pipea, který Američany neměl rád. Náčelník Killbuck chtěl být neutrální, ale i jemu zabili Američané několik lidí a vypálili mu vesnici Coshocton. Munseeové raději odešli do kanadského Ontaria, kde zůstali navždy. V roce 1781 byli neutrální už jenom moravští konvertité. Poté, co byl spáchán masakr na Delawary v Gnadenhutten se se ohijští pustili do boje s velkou zuřivostí.

Po válce se někteří Delawarové odstěhovali na mys Girardeau v Missouri 1784, kde vydrželi do roku 1807. Potom museli odejít do Texasu a stali z nich tzv. Absentee Delawarové. V Texasu bojovali proti Komančům. Munseeové se smísili Stockbridgey a Brothertony a v roce 1822 se společně s Oneidy přestěhovali do Green Bay ve Wisconsinu. Zbyli Moravští Delawaři odešli k příbuzným do Ontaria (1792) a založili Moraviantown, který v roce 1813 vypálili Američané.

Po podepsání smlouvy v Greenville odešli Delawarové na White River v Indianě. Tekumsehovi Delawarové moc nefandili, zvláště poté, co Tenskwatawa obvinil z čarodějnictví několik a nechal je dokonce upálit. Náčelník Kecklawhemund bratry doslova nenáviděl. V roce 1816 to už z kdysi tak hrdého lidu zbývalo už jen torzo věčně opilých indiánů, které Američané přiměli k odchodu do Kansasu. Stovka Delawarů se udržela v malé rezervaci Pipestown v Ohiu. V Kansasu se lidem nevedlo o nic lépe, neboť je stále obtěžovali Osedžové. Aby přežili, museli se spojit s Kikapy, kteří na tom byli obdobně. V srpnu 1829 se ohijská tlupa připojila k hlavnímu jádru kmene. Kmen se během let dal do kupy a začalo se mu dařit lépe, krom občasných střetů s Poníi. Z Delawarů se nakonec stali profesionální lovci bizonů a proto se občas střetli s Lakoty Dakoty a Šajeny. V roce 1841 to bylo se Santee Dakoty v Iowě. V roce 1845 s Dakoty a Šajeny. V roce 1837 se Munseeové přestěhovali z Ontaria do Kansasu. Mezitím Absentee Delawarové sdíleli v Texasu malou rezervaci společně s Kaddy a Tonkawy. Místním Rangerům sloužili jako zvědové, dokud nebyli v roce 1859, vystěhováni do Oklahomy. Tam měli Kaddy, Tonkawy, Kitsai a Wičity rezervaci Anadarko.

Kansaští Delawarové se kromě lovu živili jako zvědové a průvodci karavanám směřujícím na západ. Spolupracovali s armádou během Války Seminolů a podíleli se na Freemontových výpravách. Delawarové bojovali i v Mexické válce. Během Občanské války sympatizovali se Severem a 200 sloužilo v armádě.

občanská válka

Poté byl na Delawary vyvíjen tlak, aby opustili Kansas. Zůstat mohli jedině ti, kdo přijali americké občanství. Tisíc sto šedesát jich zůstalo a do Oklahomy odešlo 985 lidí. Munseeové, kteří nepřijali občanství, se vrátili do Kanady. V dubnu 1867 se Delawarové dohodli s Čerokís, že budou sdílet společnou rezervaci, ale to nedělalo dobrotu. Jejich vzájemné třenice nakonec skončili u soudu, ale jako součást národa Čerokí se Delawarové alespoň vyhnuli přerozdělovaní půdy. V roce 1895 byla vládou rozpuštěna kmenová vláda. Každé delawarské rodině bylo přiděleno 160 akrů půdy a v roce 1979 zrušil Úřad pro indiánské záležitosti Delawarům statut kmene. Delawarové se s USA soudili celých 20 let, než si vysoudili opět kmenové uznání.

[1] Delaware
[2] New York
[3] Espačony
[4] Evropany
[5] 1664