Mohykáni - Nahkohe

Země Mohykánů byla na severu ohraničena pohořím Catskill Mountains a na východě Berkshire a Green Mountains. Jižní hranici tvořilo jezero Champlain a západní Schoharie River. Mohykáni byli mocný kmen, o kterém se říká, že měl v roce 1600 asi třiceti pěti tisíc duší. Pak jejich počet dramaticky klesal tak, že v roce 1796 jich bylo pouhých tři sta. Tito „poslední Mohykáni“ žili společně s Oneidy a Brothertony v severní části státu New York. Několik Mohykánů ještě žilo s Wyandoty a Delawary v Ohiu. Podle sčítaní lidu z roku 1910 bylo Mohykánů šest set a žili ve společnosti Stockbridge a Brotherton indiánů. Tři roky po ratifikaci Indian Reorganization Act  (1934) získali Stockbridgeové statut kmene a dnes je těchto indiánů kolem patnácti set a v jejich sousedství žije sedmnáct set Brothertonů, kterým statut přidělen nebyl.

náčelník Etow Oh Koam

Mohykánům se také říká Mahicani, ale ve vlastní řeči si říkali Muhhekunneuw - Lidé veliké řeky. Vhledem k tomu, že tento název byl pro Holanďany příliš složitý, začali těmto indiánům říkat Manhigan, z čehož vznikl dnešní Mohykán. Manhigan znamená v řeči Mohykánů „Vlk“, což je významný kmenový totem. Střídavě se používaly názvy Maeykan, Mahigan, Mahikander, Mahinganak, Maikan a Mawhickon. Francouzi Mohykánům říkali „Loup“ – Vlci, ale tak nazývali i jiné algonkinské kmeny. Mohykáni jsou algonkini hovořící podobně jako Munsee a Unami Delawarové a východní větev kmene měla podobný dialekt jako Wampanoagové, Massašusetsové a Nauseti. Mohykáni se dělili na tyto podkmeny: Mohykány, Mečkentowoony, Wawyačtonokony, Westenhuky a Wiekagjoky.

Když v roce 1826 psal James Fenimore Cooper svého Posledního Mohykána, asi netušil, jaký zmatek tím způsobí. Na jedné straně sice Mohykány proslavil, ale na druhé je i pohřbil. Mnoho lidí si dnes mysli, že tento kmen už neexistuje a ani mnozí Američané nemají tušení, že Mohykáni žijí ve Wisconsinu.

Vesnice Mohykánů byly vedeny dědičnými sačemy, které ale musela schválit rada náčelníku, kteří zastupovali jednotlivé rody. Mohykáni měli tři klany, Medvědy, Vlky a Želvy. Válečníci tvořili jakousi elitu národa a rada sačemů zasedala ve vesnici Shodac[1]. Rozhodnutí rady kmen respektoval a v době války převzal autoritu válečný náčelník. Vesnice stavěli Mohykáni na vyvýšených místech a dobře je opevňovali. Zpravidla je tvořilo dvacet až třicet dlouhých domů. Kolem vesnic byla pole osazená kukuřicí, tykvemi a fazolemi. Ryby měli Mohykáni také rádi a maso si pořizovali lovem. V zimě se kmen rozdělil do loveckých tlup. Mohykáni uměli zpracovávat měď, kterou dováželi obchodníci od Velkých jezer. Vyráběli z mědi ozdoby a hroty šípů. Když začali obchodovat s Holanďany, opustili své tradiční zbraně a rychle si osvojili pušky, se kterými se naučili dobře zacházet.

Když v září roku 1609 plul Henry Hudson proti proudu Hudson River, nejdříve potkal Wappingery, ale ti se chovali nepřátelsky, tak raději plul dál. Nakonec zakotvil poblíž jedné z mohykánských vesnic. Mohykáni byli přátelští a měli chuť obchodovat. Hudson vyprodal skoro všechno zboží a do Holandska se vracel s lodí napěchovanou cennými kožešinami. Chlupaté zboží přilákalo do Ameriky stále více holandských obchodníků. Ti začali připlouvat v roce 1610 a jejich přítomnost měla na místní indiány velký vliv.

Mohawkové velmi chtěli s Holanďany obchodovat, aby získali pušky, ale v cestě jim stáli Mohykáni. Mezi oběma kmeny už to skřípalo dřív. Mohly zato staré křivdy, ale hlavně to, že Mohykáni měli kontakty na kmeny, které vyráběly wampumové pásy, což mezi indiány byla velmi ceněna komodita. Mohykáni odmítli Mohawkům přístup k Holanďanům a válka začala.

Holandští obchodníci připlouvali do Ameriky jen na tak dlouho, dokud nenaplnili lodě kožešinami, a pak se vrátili do Evropy. Obchod byl tak výnosný, že v roce 1613 založili Holanďané na Hudsonu obchodní stanici. Kvůli lepšímu obchodu usmířili Mohykány s Mohawky a postavili Fort Nassau[2], kterou mohly navštěvovat oba kmeny. Pevnost však stála na záplavovém území, proto Holanďané v roce 1617 stanici opustili a válka mezi Mohykány a Mohawky začala nanovo. Holanďané inklinovali spíš Mohykánům, ale zároveň nechtěli ztratit přízeň Mohawků, kteří byli jejich prodlouženým mečem ve válce proti Munseeům a Susquehannokům. Holanďané v roce 1618 zahájili nová mírová jednání a postavili nový Fort Nassau. Mohawkové měli do pevnosti neomezený přístup, ale museli platit Mohykánům celkem vysoké mýtné. V roce 1621 začali Nizozemci Ameriku kolonizovat a prvních třicet rodin se usadilo u pevnosti Nassau, na místě, kterému říkali Maeykan - Domov Mohykánů a na západním břehu Hudsonu postavili Fort Orange. Po čtrnácti letech intenzivního lovu, začali bobří v regionu mizet. Loviště byla vyčerpána a Holanďané po Mohykánech chtěli, aby jim zprostředkovali obchod s Algonkiny a Montagnaisy. Mohawkové to tolerovali šest let, než na Mohykány opět zaútočili. Aby Holanďané ochránili byznys, snažili se opět vyjednat příměří, ale marně. Jelikož měli Holanďané s Mohykány dobré vztahy (docházelo i k společným sňatkům), nabídl velitel pevnosti Orange Krieckbeck svým spojencům vojenskou pomoc (1626). V jedné z bitev velitel Krieckbeck a další tři jeho lidé padli. Guvernér Pieter Minuit se mstít nechtěl a nechal vyklidit Fort Orange a Fort Amsterodam. Mohykáni utrpěli od Mohawků v roce 1628 těžkou porážku, a proto opustili své vesnice na západním břehu Hudsonu. Holanďané se přizpůsobili nové situaci a za hlavní spojence si zvolili Mohawky a Mohykáni museli Irokézům odvádět každoroční tribut ve formě wampumů. Holanďané si všimli, že wampumy jsou ceněným platidlem a zaměřili se na to.

Holanďané museli podle vlastních zákonů veškerou půdu od indiánů koupit a ošetřit smlouvou. Mohykáni jim prodali velké pozemky na březích Hudsonu. V oněch časech byly nejlépe vyzbrojené kmeny právě Mohykáni s Mohawky, ale to je neuchránilo před epidemiemi roku 1634 a vzhledem k tomu, že národy utrpěly těžké ztráty, rozhodly se pro spolupráci. Jelikož bojovníci obou kmenů byli velice zkušení, zle soužili Sokokie a Montagnaisy (1642), ale navzdory vojenským úspěchům se jim stále nedostávalo kožešin. Proto Mohawkové válčili s Munsee Delawary a Mohykáni s Wappingery. Během zimy 1642-43 vyrazilo osmdesát silně vyzbrojených Mohykánů proti vesnici Wecquaesgeeků[3] a vymáhali tam tribut. Během útoku padlo sedmnáct wecquaesgeeckých bojovníků a mnoho žen a dětí bylo vzato do zajetí.

Když se Holanďané dozvěděli, že vesnici Metoaků navštívil náčelník Narragansettů Miontonimo, který domlouval tažení proti Mohykánům, guvernér Kieft dal preventivně zničit vesnici Wecquaesgeeků. V noci 25. února 1643 napadli spící vesnici a nikoho nešetřili. Krveprolití dostalo název Pavonijský masakr a o život v něm přišlo kolem sta indiánů. Útok měl pro Holanďany kontraproduktivní výsledek, jelikož tímto proti sobě poštvali další kmeny. Vypukla Válka Wappingerů[4] (1642-45) a nebýt Mohykánů s Mohawky, vedlo by se Nizozemcům věru zle. Kieft také najal za 25 000 holandských stříbrných padesát anglických žoldnéřů a výsledek následného tažení byl dva a půl tisíce mrtvých indiánů. Wappingerové nakonec požádali Mohykány, aby jim vyjednali s Holanďany mír. Mohykáni přikývli, načež si nechali vyplácet tribut ve formě wampumů. Společně s Mohawky se tak stali pány nad obchodem s tímto ceněným zbožím.

Spojenectví mezi Mohykány a Mohawky začalo drhnout, když Mohawkové začali žádat po Mohykánech jakousi „daň ze zisku“. Vzájemné hádky vyústily ve válku, kdy Mohykáni napadli vesnice Mohawků a Oneidů. Vzhledem k tomu, že Holanďané oba kmeny potřebovali k hájení vlastních zájmů, opět je usmířili. Během První Války Esopů (1659-60) byli prostředkovatelé míru a ručitelé, jenže jak mohli ručit za jiné, když nezvládli sami sebe. Mohawkové se totiž nechtěli smířit s faktem, že Mohykáni uzavřeli obchodní spolupráci s Algonkiny, Montagnaisy a Sokokii a bojovníci opět zkřížili tomahawky. Mohawkové udeřili roku 1662 a Mohykány museli vyklidit hlavní vesnici Shodac. Bojovalo se pak ještě deset let. Mohykáni zapálili nový poradní oheň ve vesnici Westenhuck na horním toku Housatonic River v západním Massachusetts.

V září 1664 ovládli region Angličané a po Holanďanech převzali spolupráci s Mohykány. Mohykáni ale na Angličany neudělali příliš velký dojem a kvůli tlaku Mohawků museli uzavřít koalici s Pokumtuky, Pennakuky a Sokokii, ale moc to nepomohlo. Výše zmíněné kmeny samy musely před Irokézy prchnout z Nové Anglie. V roce 1669 se Mohykáni usadili v údolí Housatonic (západní Massachusetts) a přijali mezi sebe Wappingery a Mattabeseky.  

cthistmach2.jpgMír mezi Mohykány a Mohawky sjednali v roce 1672 Britové a Mohykáni se stali prvním členem smlouvy Covenant Chain. Mohykáni pak ve prospěch Ligy Irokézů bojovali proti národům ve Virginii a Karolinách a díky svým válečným úspěchům získali u Irokézů docela slušnou reputaci. V roce 1692 vzali pod svou ochranu Šavany z Jižní Karoliny, kteří se nastěhovali k Munsee Delawarům v Pennsylvanii, i když jim to Irokézové otloukali o hlavu. Během zimy 1676 Mohykáni adoptovali uprchlíky z Schaghticook a jejich počet vzrostl.  

Mohykáni pak měli starosti s anglickými osadníky, kterých na Housatonic začalo po Válce Wampanoagů valem přibývat. Mohykáni prodali mnoho pozemků a v roce 1690 kvůli neštovicím klesl jejich počet velmi klesl. Během Války krále Williama proti Mohykánům opět vytáhli Mohawkové (1693). Guvernér New Yorku verboval Mohykány, Wappingery a Munsee Delawary do války proti Francouzům. Z bojů se domů nevrátili dvě třetiny bojovníků.

V druhém roce Války královny Anny (1701-13), byl během návštěvy v Albany zraněn čtyřmi svobodnými černochy náčelník Mohykánů Minichque. Rozezlení Mohykáni hrozili, že se přidají k Francouzům, a to Angličany znepokojilo, proto se ze všech sil snažili Minichqueho vyléčili, žel marně. Za normálních okolností si úřady s vraždami domorodých lidí hlavu nedělaly, ale tenkrát měly věci rychlý spád a vrahové byli rychle potrestáni. Mohykány to upokojilo a v roce 1711 se podíleli na tažení proti Quebecku.

V roce 1740 někteří Mohykáni opustili údolí Hudsonu a další odešli v roce 1665 do Ohia. V roce 1680 se dvě tlupy Mohykánů usadily mezi Miamii na horní Kankakee[5]. Tito Mohykáni v roce 1750 zmizeli, protože se smísili s Miamii. Mohykáni z New Yorku žádali Francouze, zdali by se i oni mohli přestěhovat do Ohia, ale vzhledem k tomu, že Mohykáni pomáhali Liščím indiánům, Francouzi jejich žádost odmítli.

fig13b_mahican.jpgNáčelník Mohykánů Konkapot prodal Angličanům další půdu na Housatonic za pouhé tři sudy ovocného vína a nějaký rum. Mohykánům zůstalo trochu pozemků v Massachusetts i na Housatonic, mezi Sheffieldem (vesnice Skatekook) a Stockbridgem (vesnice Wnahkutook). To už většina Mohykánů propadla alkoholu a kmen se začal pomalu rozpadat. Sačem Keepedo (známý jako Mohykán Abraham) opustil se svými lidmi v roce 1730 Massachusetts a odešel do údolí Wyomingu k Unami a Munsee Delawarům. Když pak později museli odejít, odešla jedna tlupa k Wyandotům na horní Sandusky. Tito Mohykáni bojovali proti Angličanům během Pontiakova povstání. Následující rok jejich vesnici vypálil plukovník John Bradstreet. Tato tlupa si zachovala samostatnost až do roku 1793, než se sloučila s Delawary.

Na Housatonic River zůstalo čtyři sta Mohykánů žijících ve vesnici Wnahkutook, která byla posledním oficiální hlavní vesnici Mohykánů. Většina těchto Mohykánů přijala po roce 1707 křesťanství. Hlavní zásluhu na tom měl John Sargeant, který ve Stockbridge pro ně vystavěl misii. V misii společně žili Mohykáni, Potikové, Munseeové, Wappingerové a další. Bylo to společenství, které dostalo název Stockbridge. Tito indiáni zanechali tradičního života, začali chodit do kostela a dětí posílali do britských škol. Časem si plně osvojili způsoby bílých lidí, ale ani to pro ně nebylo ochranou.

Moravské bratry neměli osadníky kdovíjak v oblibě, protože se upřímně snažili indiánům pomáhat. Misionáři po roce 1740 usilovně mezi Mohykány sloužili a v Shekomeko[6] postavili v roce 1749 misii. Ta však musela být uzavřena, jelikož se osadníci domnívali, že tamní lidé spolupracují s Francouzi. Moravští bratři našli lepší podmínky pro misie v Pennsylvanii, kde založili Friedenshuetten a Gnadenhutten. První z konvertitů byl sačem Keepedo. Během Pontiakovy války byly misie uzavřeny a indiáni s misionáři odešli do Ohia, kde založili misie stejných jmen. Indiáni byli v březnu roku 1782 zmasakrováni a zemřel i náčelník Keepedo.

Mezitím Stockbridgeové chránili britskou posádku Fort Dummer a osady v západní Nové Anglii, proti kterým útočili Abenakiové (1724-27). Sloužili jako zvědové během Války krále Jiřího (1744-48), přesto se osadníci chovali k Stockbridgeům nepřátelsky a jednoho z nich dokonce zavraždili. Indiáni zůstali klidní, i když soud vraha odsoudil jen symbolicky (1753). Během Francouzsko-indiánské války čtyřicet pět Stockbridgeů válčilo společně s harcovníky Roberta Rogerse.

V roce 1756 většina Stockbridgeů přijala pozvání od Oneidů a nastěhovali se k nim do severního New Yorku. Konkapot a několik rodin ještě v Massachusetts zůstalo. Stockbridgeové v New Yorku se smísili z posledními Wappingery a Munseei z dolního Hudsonu. Po pádu Quebecku (září 1759) se do západního Massachusetts začalo stěhovat mnoho osadníků a Konkapot byl nucen prodat další půdu. Během Americké revoluce vlastnili Mohykáni v Massachusetts ještě 1 200 akrů půdy, plus pozemek který jim poskytli Oneidové.

Střetu mezi samozvanými osadníky na území Mohykánů a Wappingerů v údolí Hudsonu zabránila na poslední chvíli armáda, ale vetřelce přesto nechala na zabraných pozemcích. Náčelník Wappingerů Daniel Nimham dokonce navštívil Velkou Británii, kde proti bezpráví vznesl stížnost a kupodivu byl vyslyšen. Jenže než stačilo dojít k reálné nápravě, vypukla Americká revoluce.

Zprvu Mohykáni a Wappingerové volili neutralitu, ale nakonec se přidali k Američanům a Stockbridgeové se zachovali stejně. Bojovali u Bostonu, na Bunker Hill a White Plains. Mnozí sloužili jako zvědové v armádě Horatia Gatese u Saratogy. Bojovali ještě v bitvě u Benningtonu a na Barren Hill. Nimham padl v bitvě u Kingsbridge v srpnu 1778. Za svou službu dostali Stockbridgeové půdu u Vermontu, ale zaplatili příliš vysokou cenu. Více než polovina bojovníků se z války nevrátila.

Zbylí Stockbridgeové opustili Massachusetts a odešli v roce 1786 do New Yorku a v roce 1802 Stockbridgeové mezi sebe přijali několik stovek křesťanských Brothertonů z Connecticut. Jenom několik mohykánských rodin zůstalo u Hudsonu. Stockbridgeové se v roce 1793 nabídli, že zprostředkují mír mezi ohijskými indiány a Američany. Stockbridgeové dovedli k odbojným indiánům vyjednavače Hendricka Aupamuta a zase ho přivedli zpět (srpen 1793). Stockbridgeové měli výhodu, že mezi Miamii a Delawary měli příbuzné. Stockbridgeové a Brothertoni sloužili Američanům i během Války 1812.

Vzhledem k tomu, že indiáni neměli klid od pozemkových spekulantů, rozhodla se třetina Stockbridgeů, že pod vedením Johna Metoxina odstěhují k Miamiům a Delawarům. Učinili tak v roce 1818, kdy se chtěli usadit na White River v Indianě, ale to neměli vůbec tušení, že Delawarové museli sami svou rezervaci prodat a odejít za Mississippi. Proto Stockbridgeové pokračovali v cestě do Wisconsinu, ale někteří se připojili k Munsee Delawarům. Zbývající Stockbridgeové v New York prodali poslední půdu v roce 1822 s Brothertony a Oneidy odešli do Wisconsinu.

Po smlouvě podepsané v roce 1831 se Stockbridgeové a Brothertoni usadili na východním břehu jezera Winnebago. Potom je vláda nutila, aby odešli do Oklahomy a Kansasu a jedna tlupa se tam v roce 1839 vydala, jenže po mnoha útrapách a strastech na jižních prériích se raději vrátila zpět do Wisconsinu. Stockbridgeové se pevně rozhodli, že se už dál stěhovat nebudou a Wisconsin přijali za svůj domov. Stockbridgeové, Brothertoni a Munseeové získali 40 000 akrů rezervační půdy na západ od Green Bay, ale vláda rezervaci okleštila o 24 000 akrů půdy výměnou za americké občanství. S reorganizovanou kmenovou vládou žijí Mohykáni ve Wisconsinu do dnes.

[1] Vesnice stála východně od dnešního Albany.
[2] Castle Island 1614.
[3] Dnešní Yonkers.
[4] Válka guvernéra Kiefta.
[5] Severní Indiana.
[6] Pine Plains, New Yorku.