Šošoni - Nahkohe

30.08.2013

Šošoni byli kočovný kmen, který tvořilo mnoho malých tlup, jenž se potulovaly po širém kraji severozápadu. Jsou řazeni do uto-aztecké jazykové rodiny a dělili se na tři základní divize. Východní (Lemhi), jenž obývali západní Wyoming a severní Utah. Severní divize (Bannokové) byla soustředěna v oblasti východního Idaha, západního Wyomingu a severovýchodního Utahu. Tito indiáni žili v típí, chovali koně a lovili bizony. Západní Šošoni (Goshute) stavěli své vesnice u Velkého solného jezera v Utahu a Nevadě.

Východní (Lemhi) Šošoni žili kdysi v Montaně, Wyomingu i severním Coloradu a byli to stateční válečníci, jenž se stali skvělými chovateli koní. Leč měli spoustu nepřátel, jako byli Černonožci, Hidatsové, Lakotové, Šajeni, Vraní indiáni, Arapahové a Gros Ventre, kteří již byli povětšinou vyzbrojeni francouzskými puškami, a ti je vytlačili na západ a jih. Některé tlupy se dostaly až do Texasu, kde se z nich stali Komanči. Lemhiové se usadili se v horách Idaha, Nevady, Utahu a Wyomingu.

Západní Šošoni kdysi žili v Oregonu a západním Idahu, ale časem se přesunuli do středního Idaha, severozápadního Utahu a střední Nevady. Některé tlupy se usadily dokonce v Kalifornii. Šošonům z Idaha se říkalo Tukuaduka – "Pojídači ovcí", zatímco jejich příbuzným z Nevady a Utahu byli Goshute – "Pojídači orobinců". Kalifornská skupina je označována, jako Timbisha a žili po staletí v údolích Death, Saline, Panamit a okolních horách. Dnes jsou federálně uznání a žijí v rezervaci Furmace Creek. Kdysi si stavěli chýše z trávy a živili se lovem ptáků, ryb a králíků.

Původ slova „Šošon” není znám, ale oni sami si říkají „Lidé z údolí”, přesto se jim všeobecně říkalo „Hadí lidé.” V době, kdy se setkali s Lewisem a Clarkem jich mohlo být kolem osmi tisíc a nejvíc jich bylo usazeno podél toku Snake River. V roce 1875 jim vláda zřídila rezervaci Lemhi Valley Shoshone.

Šošoni si v horách stavěli chýše z trávy a živili se lovem lesní zvěře, rybami a sběrem divokých plodů a jedlých kořínků. Lidé Východní divize žili po způsobu prérijních kmenů. V roce 1805 se Východní Šošoni snažili usadit na pláních natrvalo, ale mocnější Lakotové a Šajeni je vypudili. Neustále je napadali, zabíjeli, unášeli, kradli jim koně a ničili stany. Šošoni nutně potřebovali střelné zbraně, ale Španělé, se kterými obvykle obchodovali, jim je nechtěli prodat a jiný potencionální zdroj tehdy neměli.

Šošoni byli známí svým smyslem pro humor a optimismem. Jeden pozorovatel uvádí, že nepropadali trudomyslnosti ani v těch nejtěžších časech. Přesto si ženy, když ztratili někoho blízkého, stříhaly vlasy na krátko, na znamení smutku. Každopádně povahou byli laskaví a pěkně oblékaní lidé.

Když třináctého srpna 1805 sbírali v lese šošonské ženy jedlé plodiny, spatřily čtyři podivné cizince. Byl to cestovatel Lewis s doprovodem. I když se ženy bály, přátelské chování bělochů je zbavilo strachu. Američané jim dali nějaké drobné dárky a natřeli jim tváře rumělkou, což je symbol míru. Zanedlouho se na místo přihnalo asi šedesát válečníků, ale ženy je ubezpečily, že od cizinců nehrozí žádné nebezpečí. Lewis Šošonům slíbil více dárků, včetně americké vlajky. Nato byli Američané přivedeni do vesnice, kde je přivítal náčelník Kameahwait (Ten, který nechodí). Cestovatelé se potřebovali od indiánů dovědět, jak mohou překonat hory, aby se mohli dostat k západnímu moři. Kameahwait vysvětlil, že touto části hor to není možné, protože tudy protékají divoké řeky, nevhodné pro plavbu na člunech. Ani po vlastních to nepůjde, poněvadž právě tyto řeky vyhloubily do již tak prudkých srázů hluboké kaňony. Jediná cesta na západ vede přes Bitteroot Mountains. Kameahwait posléze navštívil americký tábor, kde ke svému překvapení uviděl svou ztracenou sestru Sacagaweu. Sacagawea (Ptačí žena) byla totiž před léty unesena Hidatsy, takže sourozenci byli z nečekaného shledání velice šťastní. Dojatý náčelník slíbil Američanům koně, které oni tak nutně potřebovali. Kameahwait si pak posteskl: „Kdybychom měli nějaké pušky, mohli bychom zase žít v zemi bizonů a dobře jíst. Ale nepřátelé nás drží tady v horách, kde se živíme kořínky a bobulemi, tak jak to dělá medvěd.” Lewis mu slíbil, že žádané zbraně Šošonům dodá.

Sacagawea byla unesena v jedenácti letech, během nájezdu, při kterém zemřelo hodně lidí. Jediný, kdo z její rodiny přežil, byl právě Kameahwait. Sacagawea byla následně prodána Mandanům, kteří jí v prohráli při sázkové hře s francouzským obchodníkem Toussaintem Charbonneau. Dívka se se stala v šestnácti letech obchodníkovou ženou a manželé pak žili ve vesnici Mandanů. Charbonneau byl následně najat Lewisem a Clarkem, jako kormidelník a společně s manželkou s nimi cestoval přes Skalisté hory. Sacagawea se pro Američany prokázala být znamenitým průvodcem, i když se jí v roce 1805 během cesty narodil syn Jean-Baptiste. Lidé, kteří tuto ženu osobně znali, chválili její povahu, jenž se vyznačovala přirozenou moudrostí a mírnosti. Bez jejích zkušeností by výprava v horách možná skončila nešťastně. Osobně totiž zachránila životy několika lidí a rovněž cenný materiál během silné bouře, která je překvapila na řece. Lewis vzpomíná, že se chovala mnohem duchaplněji, než její zpanikařený manžel. Sacagawea patřila mezi Východní Lemhi Šošony a narodila se patrně roku 1788.

Kolem roku 1840 začali území Šošonů na Great Basin a Snake River osídlovat Američané. V té době bylo Východních Šošonů asi dva tisíce a jejich náčelníkem byl Wašaki. Wašaki jednou řekl: „Vláda bílého muže nám slíbila, že nám dá malou rezervaci a bude se o nás start. Žádný běloch by pak nesměl chodit po naších lovištích, ale bílý muž své slovo nedodržel. Američané lovili naši zvěř, brali nám kožešiny a chovali svá stáda na naších loukách. A ta vaše velká a mocná vláda? Ó pane! Váhám, protože toho moc nevím. Ale jedno vím, naše práva vláda nechrání. Nemáme žádné osivo ani nástroje na těžbu dřeva nebo pěstování plodin. Vaše hospodářská zvířata jsou lepší než naše. Bez jídla nemůžeme žít. Bez nástrojů nemůžeme pracovat. Bez škol nebudou naše děti chytré. Opakuji! Vláda nedodržela své slovo!” Přesto byl Wašaki (1804-1900) přítel Američanů a jeho lidé jim pomáhali, jako nájemní honáci a armádní zvědové.

Mezi náčelníky Západních Šošonů patřili Malý bojovník (zvaný také Weber Ute) a Pocatello (Lovec medvědů), nebojácný a sveřepý válečník, který často přepadával americké karavany na Oregon Trail ve Wyomingu.

Šošoni byli houževnatí lidé, kteří dokázali přežít v téměř jakémkoliv prostředí. Hodně jim ale později škodili mormoni, kteří jim ve velkém zabírali půdu a podvodníci z Kalifornie je zase okrádali o státní dodávky. V roce 1862 se našlo v Montaně zlato, což způsobilo značný příliv prospektorů. Mladí muži s tlupy Lovce medvědů je pak často napadali a kradli mormonům dobytek, což vedlo k tomu, že proti ním vytáhl plukovník Connor s dvěma stovkami kalifornských dobrovolníků. Milice dvacátého ledna 1863 napadla šošonské tábor na Beaver Creek a z celkového počtu čtyři sta padesát indiánů, jich bylo dvě stě padesát zabito. Američanů padlo dvacet tři. Bitva, která trvala asi čtyři hodiny, vešla do dějin jako Masakr na Beaver Creek. Mezi padlými byl i náčelník Lovec medvědů a jeho nástupce Sagwitch byl přinucen podepsat kapitulaci.

Severní Šošoni zase vytáhli proti osadníkům v Idahu, ale v roce 1860 byli zmasakrování na Bear River. V roce 1878 proti Američanům povstal šošonský podkmen Bannoků, ale jednalo se jen o nepatrný konflikt. Bannokové se nakonec přidali k Američanů ve Válce Lakotů bojovali proti Šílenému koni v bitvě na Rosebudu. O mnoho let později (1911) malá tlupa Bannoků vedena Soshone Mikem zabila čtyři rančery ve Washoe County (Nevada). Dvacátého šestého února je dopadla milice a osm Bannoků bylo zabito. V šarvátce padl i jeden milicionář a tři šošonské děti a jedna žena byly zajati. Zbytek odešel do Fort Hall v Idahu.

V roce 1879 se zhruba tři sta Západních Šošonů zapojilo do malého konfliktu, který je známy, jako Válka Pojídačů ovcí. Byl to poslední indiánský vzdor v severozápadní oblasti.

Ačkoli to Šošoni během staletí neměli vůbec lehké, přesto, jak bylo pro ně typické, nevzdávali se a podle sčítání lidu z roku 2 000 jich bylo dvanáct tisíc.