Dvě pušky - Nahkohe

Dvě pušky se narodil roku 1872 poblíž Fort Benton v Montaně. Pak byl adoptován do rodiny prestižního válečníka a posledního náčelníka svobodných Pikuni Černonožců, Bílého telete. Bílé tele se účastnil mnoha jednání se zástupci americké vlády ohledně prodeje kmenových pozemků atd. Po jeho smrti v roce 1902 se stal náčelníkem Černonožců, Dvě pušky.


Dvě pušky žil na přelomu století v národním parku Glacier, kde se stal reklamní tváří společnosti Northern Pacific Railroad, která se snažila propagovat svůj turistický hotel Glacier Park a samozřejmě i vlastní železnici.  V roce 1913 byl vydán tzv. „bizoní niklák“, na jehož líci bylo vyobrazení prérijního bizona a na rubu vyobrazení indiána. Když Dvě pušky minci spatřil, byl přesvědčen, že vyobrazena tvář patří jemu.

Sochař James Earle Fraser však tvrdil, že inspiraci pro jeho dílo mu byli Šajen Dva měsíce, Lakota Železný ocas a ještě jeden neznámý indián. Fraser pak v dopise, který byl adresován Úřadu pro indiánské záležitosti, popíral, že by vůbec náčelníka Dvě pušky kdy viděl.

Charles Bevard, licitátor jenž měl na starost náčelníkovu pozůstalost a odkaz, došel k přesvědčení, že za snahou zdiskreditovat náčelníka, stála samotná vláda. Z jakého důvodu? Dvě pušky byl totiž mimo jiné hlavou tajného spolku Šílených psů, který chránil kulturní a duchovní dědictví Černonožců, mezi které patřil hlavně obřady Tanec slunce a Tanec duchů, které vláda zakázala. Ty byly opět pořádány v roce 1924, kdy Černonožci dostali státní občanství. Bevard věřil, že vláda měla obavy, aby se z náčelníka nestala ikona pro radikální indiány.

Bevard vypráví: „…on se znal s mnoha vlivnými Američany a dělal mnoho pro svůj lid. Byl to rozený politik. Jestli pro nic jiného, tak proto by na něj mělo být vzpomínáno…“ Dvě pušky skutečně, jako vyslanec kmene mnohokrát jednal s americkými úředníky. Jednou dokonce odcestoval do Washingtonu, aby tam vymáhal peníze, které vláda dlužila za černonožské pozemky. „Kdysi jsme bojovali s jinými indiány. Vybojovali jsme si zemi, kterou jste nám později vzali. Naši válečníci měli luky a dva toulce šípů. Kdysi jsme měli toulce plné šípů, protože jsme bojovali se šípy. Ale nyní nemůžeme bojovat se šípy, protože dnes musíme bojovat s penězi. Jenže nyní můžete jasně vidět, že toulce na peníze jsou prázdné“, řekl náčelník úředníkům a pak si obrátil kapsy, aby demonstroval, že jsou skutečně prázdné, „chcete-li, abych opět bojoval, naplňte mé prázdné toulce. Naplňte mé prázdné toulce penězi, a já pak budu schopen bojovat.“ Ředitel úřadu John Collier ho však poslal domů se slovy, že peníze budou vyplaceny v pravý čas. Náčelník se ovšem nenechal tak snadno odbýt: „Zůstanu zde, dokud nedostanu peníze, které nám patří. I kdybych měl zemřít v privátním prezidentském pokoji, tak jako můj otec Bílé tele v roce 1903, když bojoval za práva kmene. I kdybych měl spát pod starou přikrývkou na ulici, a i kdybych se měl živit odpadky. Celý svět bude vědět, že Dvě pušky zemřel ve Washingtonu během boje za práva svého lidu. Celý svět bude vědět, že starý náčelník Bílé tele a jeho syn zemřeli ve Washingtonu. Udělám to stejně. Raději zemřu, než abych se domů vrátil, jako zpráskaný pes bez peněz.“ John Collier ztratil nervy a druhého dne vypsal šek.

Dvě pušky Bílé tele zemřel ve věku šedesáti tři let (1934) na zápal plic a pohřben byl v Browning v Montaně.

                                                                                                                                                                            Native Haritage Project, Nahkohe