Krvavý chlapec - Nahkohe

14. 02.

Kut-o-yis je mytický hrdina Černonožců, který cestoval z místa na místo, pomáhal lidem a chránil je před nepřáteli.

Před dávnými časy žil na soutoku řek Two Medicine a Badger, starý muž s ženou a třemi dcerami. Jednou přišel k jejich ho táboru mladík, který byl nejen hezký, ale také byl dobrý lovec a odvážný válečník. Zůstal v táboře několik dní a pokaždé, když šel na lov, donesl spoustu masa.

Starý muž si řekl, že by to byl ideální manžel pro jeho dcery a jelikož neměl žádného syna, zeť by se o něj i jeho ženu dobře postaral. Mladý muž s návrhem souhlasil a jeho tchán mu věnoval všechny své psy i majetek. Pro sebe a manželku si nechal jen malý stan. Novomanželky vyčinily několik bizoních kůží a ušily z nich pro manžela velký a pěkný stan.

Mladý zeť se zpočátku o své nové rodiče dobře staral. Vždy jim donesl hodně masa a taky kůže na šaty. Jenže jak šel čas, zeť zlakoměl a byl zlý. Staral se jen o sebe a rodičů si nevšímal. Bizony chodil lovit k piskunu dole na řece, a vždycky sebou bral tchána, aby mu pomáhal. Starý muž mu plašil bizony a zeť je střílel, jenže za tuto pomoc nic nedal. Rodiče celé dny hladověli a velmi chřadli.

Jednoho rána zeť opět tchána povolal na lov. Jako obvykle šli k piskunu a mladý muž zastřelil pěknou a tučnou krávu. Potom řekl tchánovi „Pospěš, zajdi do tábora a zavolej mé ženy, ať se postarají o maso. Potom dám i něco tobě.“ Starý muž se těšil, že se zeť slitoval a dá mu něco k jídlu. Když se s dcerami vrátil, ženy naporcovaly maso a společně to odnesly domů. Tam zeť tchána propustil a jako obvykle mu nic nedal. Navíc ženám zakázal, aby rodičům cokoliv ze zásob daly. Dvě nejstarší byly stejně necitelné, jako jejich manžel, ale nejmladší byla hodná a tajně rodiče podporovala. Bez jejich pomoci by staří lidé jistě zemřeli hlady. Po nějakém čase se mladý muž opět postavil před stan rodičů a zvolal „Vstávej a pojď mi pomoc! Chci, abys mi pomohl lovit bizony!"

Tentokrát však nebyl dobře připravený, a když tchán vyplašil bizony, nic netrefil. Podařilo se mu akorát jedno zvíře zranit, takže se museli dát do pronásledování. Stařec po chvilce zakopl, upadl a přitom se mu z toulce vysypaly šípy. Když je začal sbírat, našel na zemi krevní sraženinu, kterou po sobě zanechal poraněný bizon a tajně si ji uložil do toulce.

„Co jsi to sebral se země?" zeptal se zeť.

„Ale nic, jenom jsem sbíral rozsypané šípy."

„Ach, ty jsi jen starý, líný a zbytečný muž! Už mi dál nepomáhej! Vrať se domů a pošli sem své dcery, aby se postaraly o maso!"

Stařík to udělal a šel rovnou do svého stanu, kde řekl manželce „Honem, zavěs nad oheň kotlík s vodou! Něco jsem donesl."

„Ó" zvolala stařenka „Náš zeť byl tentokrát velkorysý a poslal něco k jídlu?"

„To nedal, ale rychle zavěs nad oheň ten kotlík!"

Jakmile se voda zavařila, muž hodil krevní sraženinu do kotlíku a z něj se brzy k velkému překvapení manželů ozval dětský pláč. Rychle ho sundali a uviděli v něm malé dítě. Muž a žena byli zmateni, protože netušili, odkud se to dítě vzalo, přesto se něj postarali. Manželé přemýšleli, co budou dělat, poněvadž měli strach, že když zeť zjistí, že mají chlapce, zabije ho. Rozhodli se, že ho budou vydávat za dívku a pro sebe jej pojmenovali Kut-o-yis – Krvavý chlapec.

Když se vrátil zeť s manželkami domů, zaslechl z rodičovského stanu dětský pláč, proto řekl nejmladší „Zajdi se podívat do matčina stanu a zjisti, jestli je to dítě chlapec nebo dívka. Když to bude chlapec, řekni jim, ať ho zabijí!“ Dívka se hned vrátila s odpovědí „Je to děvče. Budeš mít další manželku."

Zeť tomu moc nevěřil, tak tam raději poslal nejstarší manželku a ona tu informaci potvrdila. Nyní už věřil a těšil se, že bude mít novou manželku. Řekl proto nejmladší „Vezmi nějaké hřbetní sádlo a pemikan a zanes to matce. Ona teď musí dobře jíst, aby se mohla starat o dítě."

Čtvrtý den po narození oslovil Kut-o-yis matku „Vyzvedni mne a podrž mě chvíli před každou stanovou tyčí, abych mohl rychle vyrůst.“ Žena udělala, jak řekl a skutečně, před poslední stanovou tyčí už stál urostlý mladý muž. Kut-o-yis se porozhlédl po stanu, podíval se také ven a pak se zeptal „Jak to, že tady nemáte nic jídlu, zatímco naproti u toho stanu visí zásoby jídla?“

„Tiše! To je stan našeho zetě, ale ten nám k jídlu nic nedává.“

„Dobře a kde je váš piskun? Kde lovíte bizony?“

„Dole u řeky."

Pak rodiče vyprávěli, jak s nimi zeť ničemně zachází. Stařec k tomu ještě dodal „Vzal si také můj luk, šípy i všechny psy, a pak se o nás přestal starat. Kdyby nebylo naši nejmladší dcery, dávno bychom zemřeli hladem.“

„Otče, ty nemáš žádné šípy?" zeptal se Kut-o-yis.

„Ne, můj synu. Mám jenom tyto čtyři s kamennými hroty."

„Zajdi tedy pro nějaké dřevo. Uděláme si luk a šípy a ráno půjdeme dolů k řece na lov.“

Brzy ráno vzbudil Kut-o-yis otce a šli na bizony. U piskunu vyplašili stádo a mladík zastřelil pěknou bizoní krávu.

Mezitím přišel ke tchánovu stanu zeť a bušil na tyč, aby ho vzbudil a vzal na lov. Žena odpověděla „Tvůj tchán šel na lov už brzy ráno.“ Zeť se rozzuřil a začal tchýni zle nadávat a vyhrožovat násilím. Pak odešel k piskunu, kde uviděl tchána, jak porcuje zabitou bizoní krávu. Kut-o-yise neviděl, protože ten byl schován za poraženým zvířetem.

„Starý muži, postav se! Rozhlédni se kolem sebe, neboť to bude to poslední, co v životě uvidíš!“ zvolal zeť.

Kut-o-yis zašeptal z úkrytu „Řekni mu, ať se rozhlédne kolem sebe on, neboť to budeš ty, kdo ho zabije.“, což stařík to udělal.

„Ó, to říkáš ty mně? Nyní jsem ještě rozzlobenější", zvolal zeť a nasadil šíp do tětivy. Vystřelil z luku, ale tchána netrefil. Kut-o-yis opět řekl „Vezmi ten šíp a střel po něm.“ Ale ani starý muž se netrefil. Oba pak po sobě vystřelili celkem čtyřikrát, ale nic se nestalo.

„Obávám se, že pokud mi nepomůžeš, asi nyní zemřu.“ řekl stařec. Kut-o-yis se tedy postavil a zvolal „Co tady děláš? Myslím, že si s tím starcem zacházel špatně až příliš dlouho. Proč to děláš?"

„Ó! To ne." řekl zeť s falešným úsměvem, protože se toho cizího mládence bál. „Ó ne, nikdo pro toho starého muže nedělá víc než já. Byl jsem k němu vždy velmi dobrý."

„Ne, to není pravda a já tě nyní zabiji." řekl Kut-o-yis a střelil do zetě čtyři šípy. Pak řekl otci, aby zavolal dcery, které se k němu chovaly stejně špatně, jako zeť. Kut-o-yis je potrestal a zašel do stanu, kde byla nejmladší dcera. „Měla jsi ráda svého manžela?“ zeptal se ji. „Ano, milovala jsem ho.“ odpověděla. Kut-o-yis ji také potrestal, ale ne tak moc, protože přece jen byla k rodičům laskavá. Staří lidé se pak nestěhovali do zeťova stanu, kde bylo mnoho zásob a Kut-o-yis jim slíbil, že se o ně bude starat.