Velký indián - Nahkohe

29. 6.

V dobách kdy se na území Catskill začali usazovat bílí osadníci, vedli stejně jednoduchý život, jako místní indiáni. Tenkrát se občas stávalo, že si bílí muži brávali za manželky indiánky a naopak. A že o tom existují důkazy, svědčí název hory Utsayantha, jež byla pojmenována po indiánce, která si vzala bílého muže a měla s ním dítě. Celá rodina přišla na hoře předčasně o život. Někdy docházelo k uzavření přátelství za extrémních okolností, jako například v roce 1663, kdy indiáni unesli z Kanady Francouzsku Catherine Duboisovou a její tři děti. Když je válečníci odvedli na horní Walkill, opili se a chtěli zajatce zabít. Jelikož odsouzenci byli oddaní hugenoti, pěli před smrtí náboženské chvalozpěvy. Srdce uchvatitelů bylo zpěvem tak obměkčené, že byli zajatci ušetřeni.

V Esopus Valley žil velmi urostlý Delawar (Munsee) jménem Winnisook (Sněhová bouře), jenž byl vysoký přes dva metry, a proto mu osadníci říkali „Velký indián.“ A právě tento dlouhán se zamiloval do bílé dívky, Gertrudy Molyneux, která mu lásku opětovala. Když jí požádal o ruku, ona ráda svolila, jenže její příbuzní byli silně proti. Ti by byli rádi, kdyby si vzala někoho její rasy, nejlépe Josepha Bundyho. Jenže ona měla ráda Winnisooka a k němu jí to přitahovalo o to více, že Bundy byl znám svou neurvalou povahou. Gertruda věřila, že bude šťastnější mezi „divochy“, než mezi lidmi, kteří byli tak netolerantní. Dívka se rozhodla, že se svým milým raději uteče, a tak se stalo a zamilovaný pár zmizel beze stopy.

Jednou se v údolí objevil indián, kterého bílí farmáři dobře znali. Byl to Winisooka a jelikož na něj byli kvůli „únosu“ jejich soukmenovkyně zlí, začali ho pronásledovat. Jako důvod si vymysleli, že přišel dolů krást dobytek. Mezi nejhorlivějšími pronásledovateli byl Joseph Bundy, a když osadníci válečníka dostihli na místě, kterému se dnes říká „Big Indian“, Bundy zvolal: „Myslím, že nejlepší způsob jak civilizovat žlutého hada, je pustit mu denní světlo rovnou do srdce.“ Pak zacílil svou zbraň a vystřelil. Smrtelně zraněný indián našel útočiště v dutině velké borovice, kde zemřel. Farmáři ho v jeho lesním hrobě nenašli, za to ho našla jeho žena Gertruda a viděla svého urostlého muže sice stále stojícího, ale zcela bez života. Vdova se pak i se svými dětmi na místě utábořila a dožila tam zbytek svých dnů.

Ten strom na místě zvaném „Big Indián“ stál ještě dlouho, do té doby, než byla na místě postavena železnice. Nyní je Big Indian čtvrť ve městě Shandaken.

***

Odsouzen k pověšení

Ralf Sutherland se usadil v kamenném domě asi dva kilometry od Leeds v Catskills. Byl to starý mrzout a násilník, v jehož společnosti se nikdo necítil dobře. Za služku měl skotskou dívku, která pro něj doslova otročila, poněvadž za svou službu nedostávala žádný plat. Podle zákona si musela odpracovat cenu za dopravu a povolení k přistěhovalectví, kterou za ní Sutherland zaplatil. Byl to onehdy běžný postup a lidé, kteří byli takto zaměstnání, byli odsouzeni na milost a nemilost svých pánů. A tak se skotská dívka unavená krutostí svého pána rozhodla, že uteče, a to také udělala. Děvče neprchlo ani moc daleko, když jí rozzuřený Sutherland dohonil. Chlap jí svázal ruce na předloktí a provaz připevnil k ohonu svého koně a táhl jí směrem k domovu.

Farmář později přísahal, že dívka klopýtla a spadla na zadní koňské nohy. Zvíře se mělo vyplašit, vyhodit jezdce ze sedla a v šíleném trysku uhánět mezi stromy ve skalách, tahajíc dívku za sebou. Ta šílenou jízdu samozřejmě nepřežila.

Sousedé věřili spíše tomu, že Sutherland koně do trysku popohnal schválně, aby dívku potrestal, ale že se mu to vymklo z rukou. Na základě tohoto podezření byl Sutherland zatčen a odsouzen k smrti pověšením.

Soud ale na základě intervence vlivných příbuzných odsouzeného a díky nepřímým důkazům, rozsudek změnil. Sutherland dostal podmíněný trest vězení tak dlouhý, že by z chládku vyšel až devadesátém devátém roku svého věku. Musel však zaplatit kauci, plus příkaz se každým rokem hlásit u soudu Catskill. A v neposlední řadě musel na krku nosit znamení hanby, aby si stále připomínal spáchaný zločin. Byla to hedvábná oprátka

Pamětníci tvrdili, že od té doby se Sutherland velmi změnil. Byl samotářský, sotva s kým kdy promluvil a nechoval se hrubě. Když se ho děti vyptávaly, co znamená šňůrka na jeho krku, on jenom něco zamumlal pod nosem a utekl. Mezi lidmi se začala šířit historka, že po setmění obchází kolem Sutherlandova domu duch. Má ženskou podobu a svázané ruce, za které ho táhne obrovský kůň s ohnivýma očima a kouřícím chřípím a strašně ječí. Pak že další ženské strašidlo vysedává na kamenné zídce domu, nadpozemsky se směje a vydává zář.  
Když o tom lidé pověděli Sutherlandovi, on na to nijak nereagoval a nic ani neříkal. Léta plynula a každým rokem se Sutherlandova osamělost a izolace prohlubovala. Někteří si začali šeptat, že si našel vlastní způsob, jak odejít z tohoto světa, zatímco jiní soudili, že muž, který se narodil pro šibenici, se nemůže utopit.

Pak byla vyhlášena americká nezávislost a změnily se zákony. Byli zvoleni noví soudci, ale již nikdo nikdy se Sutherlandovým případem nezabýval. Tak se muž dožil svých devětadevadesátých narozenin a jeho trest byl u konce. Ralf Sutherland žil ještě rok, než umřel, což se stalo roku 1801. Když našli jeho tělo, měl nebožtík na hrdle konopnou oprátku.