Loučení - Nahkohe

29. 10.

V roce 1922 začal ředitel minnesotské historické společnosti Solon J. Buck, řešit závažný problém, který se týkal záchrany historických památek na Grand Portage. Ředitel poslal na místo odborníky ze svého úřadu a zástupce tisku, aby pomohli vyburcovat veřejný zájem o tuto historickou památku. Najal rovněž archeologa Dewey Albinsona, aby prozkoumal danou lokalitu a učinil nějaké doporučení. Albinson shledal, že stará portáž byla sice plná pokácených stromů, ale samotná cesta byla ještě jakž takž průchodná. Tu a tam byly stále viditelné stopy po nákladních vozech. Když došel až k bývalé Fort Charlotte, našel tam zarostlou díru po sklepení, palisádní val a u řeky zbytky mola.

Následně několik jednotlivců i organizaci začalo o Grand Portage jevit zájem. Byl to historik Grace Lee Nute, jenž usiloval o to, aby nepřišla v zapomnění kultura dávných voyagerů, lodních dopravců a obchodníků. Ochránci přírody zase lobovali o zachování ekosystému pohraničních jezer. Nu a ředitel Buck chtěl, aby lokalita Fort Charlotte byla uznána, jako národní park, jenže nejasnost ohledně vlastnictví pozemků tomu zabránily.  

I přes finanční recesi třicátých let poskytla v únoru roku 1936 agentura Civilian Conservation Corps 6 200 dolarů alespoň na částečnou rekonstrukci areálu North West Company v Grande Portage. Úřad pro indiánské záležitosti pak apeloval na minnesotskou historickou společnost, aby dál podporovala archeologický průzkum. Úkolu se s pomoci Odžibwejů ujal archeolog Ralf D. Brown.

V areálu se našly pozůstatky srubu, dvou rybích skladišť a dvou stodol. Ze samotné hlavní budovy toho zbylo pramálo. Viditelné ještě byly náspy od palisád a hromady kamenů po zhroucených komínech. Našly se ještě zbytky víc jak tuctů palisádních kůlů a pozůstatky brány.  
Pátrání následujícího roku bylo poněkud zajímavější. Byly odhaleny kamenné základy Great Hall, hlavní budovy, typického obchodního domu se dvěma krby. Na východě se našel sklep s kompletními prkennými dveřmi a zlomky zdí zkonstruovaných ve francouzském stylu s ručně tesanými prkny uloženými do svislých sloupů. Byly tam sudy z osmnáctého století, cedrové šindele, dřevěné vědro a „španělská hněď“, barva jež se používala na natírání staveb. Během dvou sezon archeologové lokalizovali kompletní základy palisády, včetně dvou, které rozdělovaly interiér areálu. Pak už to byly stovky artefaktů, jako hliněné dýmky, střepy láhví, hrnčířské zboží, cín, čepy, knoflíky, nože, olověné kulky, části pušek, obchodní prsteny, dláta, panty a hřebíky.

Rekonstrukce areálu začala roku 1938, kdy byly obnoveny palisády na původních náspech a samotná Great Hall. Část nalezených věcí byla k vidění v obchodu s upomínkovými předměty, zatímco další byly uloženy v muzejní části obnovené budovy. Bylo to jediné stavení dokončené před Druhou světovou válkou. Pak byl příliv státních peněz zastaven a Grand Portage bylo opět opuštěno, ovšem až na Odžibweje.

V padesátých létech byl na stanici žalostný pohled. Palisáda shnila a spadla a do Great Hall zatékalo. Odžibwejům se nedostávalo peněz a turismus stagnoval, proto se indiáni obrátili na úřady se žádostí o pomoc. V roce 1951 Ministerstvo vnitra vyhlásilo Grand Portage za národní historickou památku, což Odžibwejům zajistilo alespoň „technickou pomoc s omezeným financováním.“ A věru federální podpora byla liknavá, takže rezervační rada dospěla k dalšímu rozhodnutí. Odžibwejové nabídli federální vládě rezervační pozemky výměnou za to, že se z Grand Portage stane Národní park. Návrh byl akceptován a realizován roku 1960.

O rok později se pod záštitou minnesotské historické společnosti pokračovalo ve vykopávkách pod vedením archeologa Alana R. Woolwortha, kterého podporovala manželka Nancy a dvě dcery. Mnohé z vykopávek prováděných v šedesátých a sedmdesátých létech byly zároveň i rekonstrukční práce. V roce 1961 na vykopávkách pracovaly tři týmy a našly mimo jiné zbytky kanceláře Úřadu pro indiánské záležitosti a staré odžibwejské obydlí. Na místě, kde se počítalo se stavbou návštěvnického střediska, se našly čtyři odžibwejské hroby, takže budova musela být postavena jinde. Dohromady se v areálu našlo 14 500 artefaktů.

A pátralo se i jinde. V roce 1972 archeolog Douglas Birk zorganizoval expedici, která měla prozkoumat bývalé přístaviště na řece Pigeon. S těžkým vybavením potápěči pátrali na dně řeky a přitom je soužily agresivní pijavice, které lezly i do skafandrů. V bahně se našly staré francouzské artefakty i odpadky po moderních turistech. V anaerobním blátě se perfektně zachovaly zbytky kánoí, zátky od soudků, kožené boty atd.

Když se patnáctého července 1969 přihnala na Grand Portage silná bouřka, jeden z blesků uhodil rovnou do Great Hall. Ačkoliv se lidé snažili ze všech sil požár uhasit, budova lehla popelem. Společně s budovou byly ztraceny mnohé odžibwejské artefakty a originál obrazu Deweye Albinsona, Witch Tree. Zpráva parku rozhodla, že se budova postaví znovu, a tak se stalo roku 1974. O čtyři roky později byla zrekonstruovaná i kuchyň.

Odžibwejská Reservation Business Committee se snažila iniciovat rozvoj domorodých řemesel. První pokus o komerční výrobu javorového sirupu selhal, kvůli problémům s dopravou a cenami. Pak se přikročilo k zcela modernějším projektům. Za několik milionů vládních dolarů, byl v roce 1975 postaven hotelový komplex Grand Portage Lodge, v roce 1980 přístav a o deset let později, kasino.

A tímto se loučíme s putováním historii jednoho z mnoha legendárních míst západu, s Grand Portage.