Gaustrauyea - Nahkohe

01. 03.

Před dávnými lety stála v západním New Yorku na velmi nepřístupném místě skalní pevnost, které se říkalo Kienuka, ale v originále to byla Gaustrauyea, což v překladu znamená „Naopak otočená kůra“, což znamenalo, že pevnost je tak nepřístupná, jako by chtěl někdo k ní kráčet po naopak otočené, čerstvě naloupané kluzké jilmové kůře. Pevnost stála asi šest kilometrů severně od niagarských vodopádů, na místě dnešního města Lewiston. Byla umístěna na přírodním srázu jednoho z horských hřebenu nynější tuskarorské rezervace. Té lokalitě se říká Old Saw Mill.

K pevnosti Gaustrauyea se váže tento příběh:

V čase založení Ligy Irokézů, bývala v pevnosti náčelnici vždycky panna, která byla vybírána z kmene Squawkihaws (vzdálení příbuzní Seneků). Náčelníci se říkalo Gekeahsawsa a byla to v podstatě smírčí soudkyně ve všech sporech mezi irokánsky mluvícími národy.

Pevnost Gaustrauyea kdysi postavili Senekové s pomoci Squawkihawsů na těžko přístupné třímetrové skále, kolem které ještě vyhloubili příkop. Pevnost měla dva vchody – východní a západní, které spojovala ulice vedoucí středem vesnice. Cesta byla uprostřed přerušena domem, ve kterém sídlila náčelnice, a po stranách stály ostatní domy.

Ve vesnici žili elitní válečníci Squawkihawsů, jenžto byli dobře znalí v umění války. Byla to v podstatě náčelnická garda, vykonávající právo a příkazy náčelnice Gekeahsawsy. V pevnosti se řešily mezikmenové spory i přestupky jednotlivců. Bylo to neutrální posvátné území, kde nesměla být prolitá žádná krev, proto se všechny rozsudky vykonávaly mimo palisády.  

V náčelnickém domě vždycky vysel nad ohništěm kotlík s kukuřičnou kaší, ze kterého si nabral každý, kdo potřeboval pomoc. Takový člověk nebo i celá skupina se posadila do místnosti vedle náčelnického sedadla. Na opačné straně seděl nebo seděli odpůrci. Pokud dopadl proces dobře a lidé se usmířili a společně pojedli. Kdo by ceremoniál porušil, byl ztrestán smrtí. Pokud obviněný s rozsudkem nesouhlasil, byla jeho lidu vyhlášena válka.

Léta fungoval systém bezvadně až do dnů, kdy Seneky k lakrosovému zápasu vyzvali Kahkwahsové, mocný kmen blízce spřízněný se Squawkihawsy, jejichž vesnice stály na východním břehu řeky Genesee. Senekové výzvu přijali a zápas vyhráli. Kahkwahsové porážku nesli s těžkým srdcem, takže vyzvali Seneky ještě k závodu v běhu, ale i tentokrát prohráli. Zklamaní Kahkwahsové chtěli napotřetí už souboj na život a na smrt. V duelu s válečnými palicemi se utkali elitní bojovníci a Senekové opět slavili vítězství. Náčelnice Gekeahsawsa, jenž byla příbuzná Kahkwahsů pod vlivem emoci ztratila soudnost a na Seneky zanevřela.

Za nějakou dobu šli zvědové Seneků na výzvědy do země Mississaugů. Během návratu je Mississaugové pronásledovali, tak se Senekové uchýlili do pevnosti Gaustrauyea. Znepřátelené strany zasedly po stranách náčelnického sedadla a předložily náčelnici svůj problém. V noci ji tajně navštívili Mississaugové a svěřili se ji, že chtějí všechny Seneky pozabíjet. Náčelnice, kterou stále ovládala zloba z prohraných zápasů, zapomněla na posvátnost svého postavení, takže souhlasila. Posvátná a neutrální půda pevnosti Gaustrauyea byla poprvé poskvrněna lidskou krví.

Squawkihawsové povzbuzení úspěchem naplánovali velké válečné tažení s cílem vyhladit všechny Seneky z tváře země. Naštěstí mezi nimi žil jeden ze Seneků, kterého zprávy o válce rozrušily. Naoko se vydal na lov ryb a rychle pádloval na své kánoi do Tahnyhyea, kde byla vesnice hlavního sačema Seneků Oneagahretahwa. Válečník ho informoval o spiknutí a zrádném jednání náčelnice, a pak se rychle vrátil domů, aby nevzbudil podezření.

Druhý den vyšel Oneagahretahwa před svůj dům a vydal mocný válečný pokřik Seneků. Sotva se před ním shromáždil všechen lid, pověděl jim, co se večer dozvěděl a vyzval je, aby se připravili na válku. Poté pověřil čtyři zkušené válečníky, aby šli do pevnosti na výzvědy.

Když zvědové vstoupili do Gaustrauyea, viděli tam jen staré ženy a muže a děti. Senekové se zeptali jednoho z chlapců, kde je jeho otec a klučina s nadšením řekl, že odešel na válečnou stezku. Jeden ze zvědů ihned spěchal se zprávou k náčelníkovi. Oneagahretahwa pak vyslal běžce k ostatním irokézským národům, aby zvěděly, co se chystá proti jejich otcům Senekům.

Mezitím zvědové obcházeli ostatní vesnice aliance Squawkihawsů a zjistili to samé, co v pevnosti. Nakonec vyhledali shromáždiště nepřátelských bojovníků a vstoupili do jejich řad. Nápadní nebyli, neboť všichni mluvili irokánským jazykem a měli podobné oblečení. Stovky bojovníků se věnovali velkému válečnému tanci, v jehož středu byl tanečník s medvědí hlavou a mocně zpíval: „Brzy budeme na tyči nosit hlavu velkého Oneagahretahwy! Za tři dny budeme mít jeho hlavu!“ To už druhý zvěd běžel s novinkou za náčelníkem a ostatní dva špioni, zůstali a tvářili se, jako by nic.

Ráno se velký vojenský průvod vydal na pochod. Vpředu kráčeli elitní válečníci, za nimi řádoví bojovníci, chlapci od čtrnácti let nahoru a na konci voje bojové dívky. Na noc se během táboření znovu tančily válečné tance a třetí zvěd odešel oznámit sačemovi, jaká je nyní nepřátelská pozice. Druhý den pochodu se podobal tomu prvnímu, včetně nočních tanců a tábor opustil i poslední, poslední zvěd.

Jakmile si Oneagahretahwa vyslechl poslední raport, povstal ze sedadla a promluvil k Senekům: „Bratři, náčelníci a sačemové našeho národa. Chtěl bych vám něco říci a možná, že mám k tomu poslední příležitost. Kolikrát už jsme společně seděli kolem poradního ohně našeho lidu a společně se radili? Pokaždé jsem rád naslouchal vaším slovům. Vaše moudrost přispěla k tomu, aby se našemu lidu a zvláště ženám i dětem dařilo dobře. Vaše rady respektuje dokonce Rada velkého poradního ohně Irokézů. Ale nyní nás čeká těžká zkouška a možná i soumrak našeho lidu. Pokud je to vůle Velkého ducha, nic s tím neuděláme. Jsme všichni v jeho rukou. Ale přesto je v naši jednotě i naše síla! I naše vlastní ruce mohou ovlivnit budoucnost! Nyní vězte, že jsme ve velkém nebezpečí a naše náčelnice selhala. Jak už jsem řekl, nemůžeme před tím utéct. Pokud je Velký duch při nás, tak vyvázneme. Jedině on může dát sílu našim lukům a směr naším šípům. Dá nám sílu do rukou a nasměruje údery válečných palic. Jedině on zase nastolí mír, pokud v něj budeme doufat. Nyní se mí drazí příbuzní a přátelé shromážděme, abychom prolili krev za naše domovy. Vstoupíme na cestu války a utkáme se s nepřítelem. Bratři, nesmíme jim ukázat záda, i kdybychom tam měli padnout všichni. Prolijeme společně krev na ňadrech naši drahé matky země. Slunce na nebi nám dosvědčí, že jsme statečně zemřeli na obranu manželek, dětí a domovů!“

Velká bitva začala někdy odpoledne a mračna šípů s pazourkovými hroty létala ze strany na stranu v hustých mračnech. Byla skoro tma, když náčelníci přerušili boj a sačemové bojujících stran se sešli, aby společně domluvili podmínky odpočinku. Během noci se zachová klid zbraní a v bitvě se bude pokračovat až za svítání. Tak zněla domluva.

Druhého dne se bojovalo znovu až do setmění a ještě urputněji než předešle. Oneagahretahwa náčelníkům Squawkihawsů navrhl, aby po čas odpočinku mezi sebou zápasili vybraní válečníci pouze s válečnými palicemi.  Squawkihawsové návrh přijali a Senekové v těch několika duelech jednoznačně zvítězili a zabili několik elitních nepřátelských válečníků.

Bitva pokračovala třetí den a Senekové pomalu získávali převahu, takže už začali ze stromů řezat lýko, aby měli čím svazovat zajatce. Bitva nabrala vrcholu a došlo k boji na válečné palice. Squawkihawsové povolali zálohy, bojové dívky, které se s palicemi vrhly na Seneky jako dračice. Senekové zakolísali a ztratili převahu. Dokonce se zdálo, že nakonec i podlehnou, ale z posledních sil učinili zoufalý protiútok a prorazili nepřátelské řady. Znovu tak ovládli bitevní pole a už se nedali zatlačit. Squawkihawsové začali ustupovat a Senekové brali zajatce a přivazovali je ke stromům. Bitva skončila v momentě, kdy se nepřátelští bojovníci rozutekli do lesa.

Pronásledovaní ale pokračovalo ještě několik dnů, dokud nebyli všichni nepřátelé zneškodněni. Pevnost Gaustrauyea byla vylidněna a vesnice na Gill Creek nad Niagarskými vodopády rovněž. Senekové také udeřili na Kahkwasy a pronásledovali je až k jezeru Erie. Bylo to pro Seneky velké vítězství, které se oslavilo velkolepým tancem.

Od těch dob o Squawkihawsech už nikdo nikdy neslyšel, a ti kdo přežili, pravděpodobně utekli daleko na západ a jistě si změnili jméno. Zajatci se většinou usadili v rezervaci Cattaraugus a Senekové získali ohromné území od Genesee řeky, podél jezera Ontario, řeky Niagary a jezera Erie až k pennsylvanským hranicím.

Úřad náčelnice Gekeahsawsa Irokézové neobnovili až do roku 1878, kdy byla z tlupy Tonawanda (Senekové) vybrána jako nová náčelnice mladá panna. Byla to sestra Hasanoandy Elyho Parkera, který dosáhl vysoké vojenské hodnosti v americké armádě a stal se i nakrátko komisařem v Úřadu pro indiánské záležitosti za vlády presidenta Granta. Dívka se později provdala za sačema Tuskarorů Johna Mount Pleasanta. Její sídlo stálo asi dvacet kilometrů od starobylé pevnosti Gaustrauyea v rezervaci Tuskarorů. Nad krbem královny byl stále zavěšen symbolicky kotlík.