Tagajutah - Nahkohe

Tagajutah (Talgahyeetah) se narodil roku 1725 v západním New Yorku v kmeni Kayuga. Kayugové byli součástí konfederace Pěti Národů známé také, jako Liga Irokézů. Když byl Tagajutah ještě mladý, přestěhoval se jeho otec Shikellemus s rodinou do střední Pennsylvanie k řece Susquehanně. Tagajutah je rovněž znám jako Náčelník Logan. To jméno dostal po Jamesi Loganovi, dobrém příteli jeho otce. William Penn pojmenoval po panu Loganovi pennsylvanskou knihovnu Loganian Library. I když byl Tagajutah válečným náčelníkem, do Francouzko indiánské války se nezapojil, přestože v ní bojovali někteří jeho příbuzní. Raději se přestěhoval s dalšími Kayugy do Ohia, kde se připojil k Mingům.

Tagajutah se usadil na Yellow Creek poblíž dnešního města Steubenville, kde vedl pokojný život. Zdali v Ohiu bojoval proti jiným indiánům nevíme, ale proti bílým lidem tomahawk nepozvedl. Když Šavani vstoupili na válečnou stezku s hraničáři, kteří začali pronikat do Ohia a Kentucky, požádal Modrý Kabát Tagajutaha o podporu. Tagajutah byl s Šavany spřízněn, protože si vzal za manželku jednu z jejich žen, přesto jim pomoc ve válce odepřel. Náčelník se spíše snažil urovnat spory mírovou cestou. Před časem pomáhal sjednat mírové podmínky mezi znepřátelenými stranami během Pontiakova povstání. I v tomto případě Šavanům doporučil, aby se snažili urovnat celou záležitost pokojnou cestou a slíbil, že to samé doporučí i bílým lidem. Šavani ho ale varovali, ať si dá pozor, aby mu Matchemenetoo (zlý duch) nezaslepil oči. Jednoho dne totiž můžou běloši ublížit i jemu.

To by ve skutečnosti nikdo nepředpokládal, poněvadž byl Tagajutah laskavý a moudrý člověk, jehož úsudku si vážili nejen indiáni, ale pro radu k němu chodili i mnozí běloši. S jeho rodinou byla dobrota spojena už od času, kdy bydleli v New Yorku u jezera Cayuga. Už tam se o osadníky v nouzi vždycky dobře starali.

Podrobnosti ohledně tragédie, která zničila Tagajutahovi život se poněkud liší. Nic to však nemění na samotné podstatě hrozného zločinu, kterého se na jeho rodině běloši dopustili.

Kdysi bylo na řece Ohio běžnou praxí, že když se na vodě potkaly kánoe, nebo jiné čluny, jejich posádky se sešly na břehu, aby si vyměnily novinky. Když se toho osudného dne potkaly čluny Jamese Greathouse, Billa Grillse a Johna Rafe Mahoneho s šesti kánoemi Michaela Cresapa při Little Beaver Creek, nevedlo to k ničemu dobrému. Cresap se totiž chlubil, že před dvěma dny zabil na Pipe Creek dva Šavany, což ostatní chlapy jaksepatří nadchlo a jen litovali toho, že Cresapovi unikl i třetí divoch. Cresap ale hodlal ve svém tažení dál pokračovat a jediný, kdo se nad tím pohoršoval, byl údajně George Rogers Clark, ze kterého se časem vyklubal věhlasný indiánobijce. Greathouse ho však povzbudil, ať si nad tím neláme hlavu, neb taková činnost je jedině bohulibá. V Pittsburghu totiž lord Dunmore shromažďuje armádu, jejíž úkolem je vyhladit Šavany na Sciotu, takže mu jenom usnadní práci .

Tagajutahův tábor byl malý, žilo v něm všeho všudy asi dvacet indiánů. Zatímco Cresap pokračoval v plavbě do Fort Pitt, Greathouse směřoval k Baker's Bottom, kde zakotvil. Tam se potkal s jistým Tomlinsonem, vousatým chlapem zanedbaného zjevu a jeho tlupou pětadvaceti opilých individuí. Byla to hlučná a sprostá společnost. Tomlinson a Greathouse pak společně vypracovali plán na likvidaci indiánů. Zašli do vesnice Mingů, kde je přátelsky přivítal Tagajutahův otec Shikellemus, nyní už starý a vrásčitý muž, který se z návštěvy bílých upřímně těšil. Greathouse, který plynně mluvil irokézsky, popřál starému náčelníkovi zdraví, štěstí a plné břicho. Pak jej a ostatní Mingy pozval do jeho tábora na protějším břehu, kde mohou soutěžit ve střelbě a bude tam určitě i něco k pití.

Shikellemus s lítosti odmítl, protože se ráno hodlá stěhovat, ale aby bělochy neurazil, poslal s nimi pět střelců, aby v soutěži zastoupili tlupu. Muži si podali ruce a běloši odešli do svého tábora.

Hned nato za nimi připlula lehká březová kánoe s pěti válečníky a těhotnou Tagajutahovu sestrou. Ona a její muž Tay-la-nee alkohol nepili, ale ostatní se řádně namazali. Pak se soutěžilo ve střelbě. Opilí indiáni se chovali úplně bezstarostně, aniž by tušili, že je na ně připravená léčka. V momentě, kdy si šli zkontrolovat zásahy, Tagajutahova sestra poplašně vykřikla. Překvapení bojovníci se otočili a ke svému ohromení zjistili, že místo terčů míří běloši na ně. Indiáni odhodili vyprázdněné pušky a chopili se tomahawků. Bylo však příliš pozdě. Běloši vystřelili a indiány zabili. Hraničář Rafe pak střelil i Tagajutahovu sestru. Tomlinsonova hlídka pár minut po masakru hlásila příchod dalších Mingů, takže běloši zaujali střelecké postavení podél břehu. Třicet jedna pušek zahřmělo skoro naráz a většina válečníků na kánoích padla do vody. Zachránili se jen tři, ale Shikellemus mezi nimi nebyl.

Běloši se vrátili do tábora, aby skalpovali mrtvé a tam zjistili, že Tagajutahova sestra, jenž byla střelena do zad, je stále naživu. Lovci ji tudíž vzali a pověsili za zápěstí mezi dvě tyče, jako nějaké zvíře připravené na vyvrhnutí. Strhli ji šaty a tomahawkem ji rozpárali břicho. Jeho hrozivý obsah pak pověsili na keř u řeky. Celou tu strašlivou scénu sledoval v skrytu lesa Bill Grills, který z místa činu utekl.

Když se Tagajutah dostal na místo vraždění, sundal tělo znetvořené setry a položil ho k jejímu manželovi. Beze slov jednoho po druhem pohladil po rtech. Jak to před šesti týdny říkali Šavani? Dej si pozor aby ti Matchemenetoo nezaslepil zrak. Ano nedbal varovných signálů! Vždyť před několika dny tu hraničáři zabili dva Šavany. Vždyť ho přece Modrý Kabát varoval, že se krajem pohybují nepřátelští běloši. Tagajutahovo srdce v tu chvíli zčernalo a jeho láska k bělochům už byla věci minulosti. Náčelník odešel s přáteli do šavanské vesnice Kispoko na Sciotu, a tam přísahal, že jeho sekera bude pít krev bělochů, dokud jich za každého mrtvého příbuzného nezabije deset. A tak se stalo. Tagajutah se stal postrachem pohraničí.

Po Válce lorda Dunmore vyhledali náčelníka v jeho malém táboře na Horse Creek zvědové Simon Girty, Simon Kenton a John Gibson. Žádali jej, aby se zúčastnil velkého mírového jednání pod velkými sykomorami. Tagajutah se postavil před Simona Kentona a upřeně se na něj zadíval. Měl na sobě legíny a vysoké mokasíny. Vlasy měl upravené po vzoru Irokézů s jedním zapleteným orlím perem. Na levém zápěstí měl náramek z tepaného stříbra a na krku náhrdelník z korálku a stříbra. I v tomto prostém odění válečníka lesů působil královsky. Jeho tvář však byla smutná a v jeho hlubokých tmavých očích se utápěla vnitřní bolest. S nezměněným výrazem v obličeji podal bělochům ruku a požádal je, aby za něj na shromáždění přednesli, táto slova:

„Když přišel někdo z bílých lidí do Tagajutahova wigvamu, postaral jsem se o něj. Kdo to může popřít? Kdo byl hladový, dostal k jídlu maso. Kdo byl promrzlý a nahý, zahřál jsem ho a dál mu nové šaty. Během té dlouhé války mezi Francouzi a Angličany zůstal Tagajutah ve svém wigvamu a čekal na mír. O mé lásce k bílým lidem se všeobecně vědělo. Indiáni mi indiáni říkali ‚Tagajutah, přítel bělochů'. Myslel jsem, že to tak bude navěky. Ale jeden muž, plukovník Cresap začal minulé jaro chladnokrevně vraždit Tagajutahovy příbuzné a neušetřil ani ženy s dětmi. Nemám už žádnou krev. Musel jsem se pomstít a udělal jsem to. Zabil jsem jich mnoho, ale má pomsta už je naplněna.
Jsem rád, že je mír. Ale nemyslete si, že se Tagajutah bojí. Tagajutah nikdy necítil strach, ale jeho život už nikdo nezachrání. Je někdo, kdo bude pro Tagajutaha plakat? Ani jeden!“

Tento proslov se stal známý, jako ‚Tagajutahův žal‘ a lidé o něm ještě dlouho mluvili. Dotkl se srdcí indiánů i bělochů. Muži seděli kolem táborových ohňů a neustále opakovali: „Kdo bude plakat pro Tagajutaha? Ani jeden!“

Zbytek života strávil Tagajutah v trudomyslnosti. Jeho rodina a přátelé byli mrtvi a jeho tlupa rozprášena. Náčelník se toulal od vesnice k vesnici, jako ztracený duch - sklíčený, citově zlomený a osamělý muž. Tagajutah hrozně pil, což zanechalo následky na jeho chování. Jak sám říkal, měl dvě duše. Jednu dobrou a druhou zlou. Když ho ovládlo dobro, byl laskavý a jemný, jako za starých časů. Sotva ho však posedl démon zla, byl divoký a násilnický.

Jednoho dne roku 1781 seděl Tagajutah v jakési Detroitské krčmě, a když ho číšník odmítl obsloužit, náčelník prohodil nějakou sarkastickou poznámku a odešel. O několik minut později byl Tagajutah mrtvý. Někdo neznámý ho zezadu udeřil tomahawkem do hlavy.

Tak odešel Tagajutah – přítel bělochů.