Náčelníci III. - Nahkohe

Greenwood LeFlore

Narodil se třetího června 1800 v LeFleur‘s Bluff do smíšené domácnosti. Matka se jmenovala Rebecca Cravatt a byla to dcera náčelníka Pushmatahy. Otec Louis LeFleur byl francouzský obchodník s kožešinami a průzkumník pocházející z francouzské Kanady. Na jihu pracoval pro společnost Panton, Leslie & Co. se sídlem ve španělské Floridě. Čoktawové míšencům říkali Itibapishi Toba (Ti, co se stali bratrem a sestrou), nebo také Issish Iklanna (Poloviční příbuzní). Le Flore měl nárok na dědičné náčelnictví.

Když mu bylo dvanáct, poslal jej otec do Nashville za vzděláním. Woodman se už sedmnácti zakoukal do Rosy Donly z Nashville a tam se také vzali. Roku 1817 se mladý pár odstěhoval do Mississippi. Po Rosině smrti si LeFlore vzal za ženu Priscillu, s níž měl deset dětí.

Ačkoli mezi čistokrevnými Čoktawy nebyl LeFlore příliš oblíbený, přesto si již v raném věku vydobyl značný respekt a vliv. Velkou měrou zato vděčil vlivu mocného matčina klanu, strýcově pozici, ale především díky jeho vlastní schopnosti. I když se nebránil pokroku, přesto vzdoroval americké snaze Čoktawy úplně přizpůsobit. Ve dvaadvaceti letech se stal náčelníkem západní divize a mezi jeho zásadnímy počiny bylo zrušení zákona „krevní msty.“ Náčelník podporoval „civilizační“ program, který vymyslel president George Washington a ministr války Henry Knox. Po volbě Andrewa Jacksona prezidentem (1828) Le Flore povzbuzoval lidi k tomu, aby si budovali trvalá bydliště, farmy, přijali křesťanství a posílali děti do amerických škol, a to vše v naději, že prezident upustí od nuceného vystěhování.

Místo toho však Kongres schválil zákon Indian Removal Act (1830) a náčelníci západní a východní divize rezignovali. Patnáctého března 1830 kmenová rada zvolila LeFloreho hlavním náčelníkem, což bylo poprvé v historii kmene, aby byla moc takto centralizována na jednoho muže. LeFlore sice nucenému vystěhování zabránit nedokázal, přesto alespoň pro kmen zabezpečil největší a nejlepší kus půdy v jihovýchodním zalesněném  a úrodném cípu Indiánského teritoria. Mylně se ale domníval, že kmenu zůstanou pozemky i v Mississippi. Tam však mohli získat půdu jenom indiáni, kteří přijali americké občanství. Jelikož se tohle náčelníkvi nepodařilo, pokládali ho tradicionalisté za zrádce a neúspěšného člověka. Mnozí Čoktawové mu ztrátu dědičné půdy nedokázali odpustit. LeFlore byl sice vlastenec, ale jeho vizí bylo z Čoktawů vybudovat nový, moderní a silný národ, těžící z bavlníkového hospodářství ve stylu „Starého jihu.“

Kmenová rada nakonec LeFloreho odvolala a místo něj zvolila do funkce hlavního náčelníka synovce George Harkinse. Ani u Jacksona neměl LeFlore zastání, jelikož prezident si míšenců vážil ještě méně, než indiánů. Nevěřil, že by dokázali s pochopením hájit práva indiánů. LeFlore se následně stal americkým občanem a v Mississippi získal tisíce akrů půdy. Zastával i některé vlivné státní funkce a byl osobním přítelem Jeffersona Davise. Stal se bohatým plantážníkem a nashromáždil obrovský majetek. Z toho důvodu si chtěl pořídit sídlo hodné jeho postavení. Jako velký fanoušek Napoleona Bonaparte a Josephiny, chtěl něco ve francouzském stylu. Jednalo se konkrétně o zámeček Malmaison, který Bonaparte vlastnil šestnáct kilometrů západně od Paříže. Náčelník nechal sídlo vybavit francouzským nábytkem zhotoveným na objednávku. Stříbrné příbory, sklenice a porcelán pořídil v dvanácti kusových sadách. V přijímacím pokoji bylo třicet kusů mahagonového nábytku, zdobeného zlatě a čalouněným hedvábným damaškem. Dům byl vůbec tak přepychově vybaven, že se z něj nakonec stala vyhledávaná turistická atrakce. Ročně se na něj chodili dívat stovky zvědavců ze všech koutů Spojených států.

LeFlore žil v zámečku, až do smrti v roce 1865. Náčelník byl pohřben na rodinném pozemku zabalen do americké vlajky. Jeho tělo bylo později rozhněvanými členy kmene exhumováno a znovu pohřbeno na neznámem místě na znamení hanby obličejem dolů. Sídlo Malmaison bylo užíváno náčelníkovými potomky až do roku 1942, kdy podlehlo požáru.

***
George W. Harkin

George Washington Harkin se narodil roku 1810 do významné čoktawské rodiny. Matka Louisa „Lusony“ byla sestrou náčelníka Greenwooda LeFlore a jeho otec byl běloch John Harkin. O výchovu chlapce se postaral nejstarší matčin bratr, právě náčelník LeFlore. Harkin studoval na Centre College v Danville (Kentucky) a posléze práva na Cumberland Univerzity. Harkin měl dohromady tři ženy: Lilly Spring, Mary Wilson a Lily Folsom s nimiž měl několik dětí.

V říjnu roku 1830 kmenová rada sesadila hlavního náčelníka LeFloreho na jeho místo povolala George Harkina, poněvadž byl členem stejného klanu. Prezident Jackson ho však jako autoritu neuznával, v kmeni však náčelníkova pozice posilovala. V roce 1834 byl zvolen vrchním soudcem okrsku Red River, a jako hlavní náčelník sloužil od roku 1850 do 1857. Harkin se proslavil, jako řečník, který si nebral servítky a šel rovnou na věc.

Harkin před nuceným stěhováním (1831) napsal „americkému lidu rozlučkový list“, který byl zveřejněn v mnoha amerických novinách a dodnes je považován za jeden z nejdůležitějších dokumentů domorodé historie. Náčelník si v dopise stýská, že jeho národ si musel vybrat mezi dvěma zly, a že oni si vybrali to lepší zlo. V Mississippi totiž bylo s Čoktawy bezprávně zacházeno a zákony nebraly na ně ohled. Skrz horu zaujatosti byl zahrazen pro Čoktawy proud spravedlnosti, která měla mít prospěšný vlivu pro krajany. Čoktawové si spíše vybrali cestu utrpení, ale svobody. Nechtěli žít pod ponižujícími zákony státu Mississippi, který Čoktawům nenaslouchal a křivdil jim.  Náčelník ještě doufal, že indiánském teritoriu najdou Čoktawové konečně klid a opět se postaví na nohy. Měl naději, že další generace zažijí klid a mír a nepoznají melancholii a hrůzy nuceného vystěhování. A snad, že již nezažijí ze strany vlády žádnou zradu a budou svobodní. „Třebaže vaši předkové (Američané) vyhráli svobodu na poli nebezpečí a slávy, naši předkové vlastnili tuto zemi právem prvorozenství, a my jsme si jí museli od vás koupit, jako nejponíženější otroci.“