Úvod - Nahkohe

Dopis náčelníka Černého jestřába adresován brigádnímu generálu Henrymu Atkinsonovi:

„Sire,
vrtkavá štěstěna války tomu chtěla, že jste se stal nade mnou vítězem. Kvůli každodenním pochodům byli naši válečníci vyčerpáni, a proto jsme se vzdali a já se stal Vašim vězněm.
Rozhodl jsem se, že příběh mého života i historii mého lidu vylíčím na těchto stránkách. Jsem už starý muž a vím, že mi nezbývá mnoho měsíců. Ale ještě dříve než se vydám na stezku do země mých otců, chtěl bych všem říci, proč jsem se rozhodl bojovat proti Spojeným státům.
Vzhledem k tomu, jak jste se ke mně během mého zajetí choval, mám k Vám důvěru, že nic z mých slov nezatajíte a uchováte tak, jak jsem je vyřknul.
Jsem chudý muž a můj národ byl kdysi vážený a respektovány. Cesta ke slávě je trnitá a člověk musí projít dlouhou cestu temnotou. Prosím Velkého ducha, aby Vám žehnal. Abyste nikdy nemusel okusit takové porobení, jaké mi způsobila síla americké vlády. Přejí Vám, abyste byl stále silný, jak jste býval.

                                                                        Černý jestřáb 10 října 1833

Počátek

Narodil jsem se v roce 1767 ve vesnici Saukenuk na Rock River (Rock Island v Illinois). Nyní je mi 67 let. Mým dědečkem byl slavný Nanameskee – Hrom. Dědeček se narodil blízko Montrealu, kde z vůle Velkého ducha kdysi Saukové žili. Dědeček měl vidění, ve kterém spatřil, že se setká s bělochem. Když nastal ten předpověděný čas, dědeček vyšel se svými bratry Namahem (Jeseterem) a Paukahummawahou (Okounkem) směrem na východ.

Po pěti dnech poslal dědeček své bratry napřed, aby pátrali, zdali někde něco neuslyší něco zvláštního. Kdyby ano, mají na tom místě zarazit do země tyč a umístit na její vrchol chuchvalec trávy. Bratři se z průzkumu vrátili druhý den ráno a hlásili, že ten podivný zvuk slyšeli a učinili, jak jim řekl. Společně šli na označené místo a dědeček odtud pokračoval dál jenom sám. Šel za tím zvukem, dokud neuviděl tábor bělochů. Jeden z nich seděl před stanem, a když spatřil Nanameskeeho, povstal a vyšel mu vstříc. Podal mu ruku a pozval ho do stanu. Řekl mu, že přichází z pověření mocného krále Francie, který si přeje, aby se indiáni stali jeho dětmi a dětmi jeho vyslance (možná, že se jednalo o průzkumníka a objevitele Samuela de Champlain). Dědeček byl přesvědčen, že Velký duch vedl kroky na toto místo.

Bílý muž pověsil dědečkovi na krk medaili, daroval mu košili, přikrývku a kapesník. Když Nanameskee tomu Francouzi oznámil, že na něj nedaleko čekají bratři, bílý muž ho poslal, aby je přivedl. Když dědeček přišel za bratry ve svém novém oblečení, pověsil svou medaili na krk staršímu Namahemovi, jako projev úcty a oběma vysvětlil, že se setkal s bělochem, který se chce s nimi mluvit. Šli tedy.  

Francouz si všiml, že Nanameskee daroval svou medaili bratrovi, a tak mu vysvětlil, že má medaile pro všechny, ale ta, kterou dal dědečkovi, je určena pro náčelníka, a ty další pro jeho zástupce. Dědeček se měl stát vůdcem a rádcem svého lidu, kterému Francouzi budou ochotně pomáhat. Měl se také stát velkým válečným vůdcem, kdyby byl národ v nebezpečenství. Velký duch ho učiní mocným válečníkem.

Bratři pobyli v táboře Francouzů čtyři dny. Dostali darem pušky a střelivo a běloši je naučili, jak s těmito zbraněmi zacházet. Vysvětlili Saukům, jak jsou takové zbraně užitečné ve válce nebo při lovu jelenů, či bizonů. Dostali navíc ještě kovové nástroje a další dárky. Poté je Francouzi poslali domů se slovy, že se opět vrátí za dvanáct měsíců.

Po návratu domů, se k bratrům seběhli všichni vesničané, poněvadž byli zvědavi na novinky. Náčelník uspořádal na jejich počest hostinu z psího masa. Nanameskee Saukům vyprávěl světlil s kým se setkal, a jaké bylo cizincovo přání. Ukázal jim medaili a vysvětlil, že je to vůle Velkého ducha a on se jí nechce příčit.  

Starý náčelník vzal velký medicínový vak a předal jej dědečkovi se slovy: „To je duše našeho lidu. Ještě nikdy to nebylo ztraceno a očekávám, že ani nebude!“ Tímto se stal Nanameskee náčelníkem, ale někteří lidé namítali, že je na to příliš mladý. Nanameskee pak způsobil velké hromobití a blesky, jaké Saukové dosud ještě neviděli. Vystřelil totiž z pušky. Poté rozdělal oheň, ke kterému si sedli jeho bratři. Nanameskee povstal a promluvil: „Je pravda, že jsem mladý, ale je to vůle Velkého ducha. Sám jsem nikdy netoužil po ničem, co mi nenáleží. Nejsem pyšný. Dostal jsem od Velkého ducha vidění, že se setkám s těmi cizinci. Je i jeho vůli, abych stál v čele tohoto lidu a náčelník mi to místo přenechal. Viděli jste moc, jakou mě Velký duch obdaroval. Mohu dělat hromy a blesky. Mojí dva zástupci budou mezi vámi dohlížet na mír a budou pomáhat potřebným. V případě, že budeme napadeni, půjdu v čele našich statečných bojovníků.“

Když Nanameskee dokončil řeč, všichni souhlasně kývali hlavami. Byli rádi, že se vše děje podle přání Velkého ducha a Nanameskeeho už z ničeho nepodezírali.

Henry Atkinson (1782 – 1842)

Byl rodák ze Severní Karolíny a do armády vstoupil v roce 1808, a jako kapitán sloužil v několika pohraničních základnách. Když se přestěhoval do New Yorku, byl povýšen na plukovníka řádové armády. Do větších bojů se zapojil za Války 1812 a v roce 1815 se stal velitelem Šestého pěšího pluku.

Po válce vedl plukovník dvě výpravy na Yellowstone River (1819 a 1825) a roku 1825 byl jmenován indiánským komisařem. S oddílem 476 mužů opustil šestnáctého května 1825 Fort Atkinson a postupoval proti proudu Missouri, kde měl uzavřít smlouvy s kmeny Arikarů, Šajenů, Vraních indiánů, Mandanů, Ponků a Lakotů. V té době měli na Horní Missouri ještě dost velký vliv Britové, takže smlouvy, které měl Atkinson s indiány uzavřít, měly trvat na věčné časy. Indiáni souhlasili, že zapomenou na předcházející křivdy a sami slíbili, že odškodní majitelé, kterým ukradli koně. Snahy o kontakt s Černonožci a Assiniboiny selhaly, a tak se expedice vrátila do Fort Atkinson (Council Bluff v Nebrasce). Po válce s Černým jestřábem byl plukovník povýšen na brigádního generála a později ještě založil pevnost Fort Leavenworth. Svou vojenskou kariéru zakončil v městě Jefferson.