Hlavní nabídka:
Před příchodem Evropanů stávaly wigvamy Eriů na jižním břehu jezera Erie. Hranice jejich území se táhly od Buffala, pokračovaly přes stát New York a končili na Sandusky v Ohiu.
Není známo kolik Eriů toto rozsáhlé území obývalo a ani Francouzi, kteří jako první Evropané přišli s Erii do styku, je nestačili spočítat. Odhady se pohybuji od 4 000 do 15 000. Podle toho, že si Eriové troufli vést válku s Irokézy, kteří už vlastnili pušky, se míní, že Eriů muselo být přinejmenším 10 000. Na počátku padesátých let 17. Století Eriové adoptovali mnoho Wyandotů a Neutrálů.
Název Erie, je zkrácená forma irokézského slova „Erielhonan“, což znamená „Dlouhý ocas pumy“. Proto jim Francouzi říkali Nation du Chat – Kočičí národ. Jiná irokézská jména pro Erie jsou Awenrehronon a Rhilerrhonon a mají týž význam. Wyandoti jim říkali Yenresh (Lidé pumy) a Holanďané Black Mingua. Eriové patřili do irokánské jazykové rodiny s dialektem příbuzným Wyandotům. Eriové byli rozděleni do tří základních rodů, Kentaientonga, Honniasont a Rigueronnon.
O Eriích se toho vlastně moc neví, protože si od Evropanů drželi odstup. V podstatě, jako jediní s nimi přišli do styku Francouzi. Holanďané a Švédové o nich měli zprávy od Susquehannoků, ale osobně je nikdy nespatřili. Všechny informace, které se o Eriích dochovaly, pocházejí z per jezuitů, a ti je zase získali z vyprávění Wyandotů.
Eriové žili ve stálých, palisádami opevněných vesnicích a živili se zemědělstvím a lovem. Mezi jejich hlavní nepřátelé patřili Irokézové, se kterými válčili už před příchodem Evropanů. Irokézové k nim měli úctu a respektovali je, jako velké válečníky. Eriové v boji užívali otrávené šípy.
V roce 1615 se s Erii setkal u Niagarských vodopádů Etienne Brulé. Tou dobou byla aliance Eriů, Neutralů a Wenrů ve válce s Irokézy. Ačkoliv to není jistě, mohli být Eriové spříznění se Susquehannoky, kteří jim od Evropanů dodávali kovové nástroje i zbraně, nikoliv však pušky. Eriové platili za zboží bobřími kožešinami, které získávali i na území jiných kmenů. Kvůli tomu jim pro nás neznámý národ vyhlásil válku (1635). Eriové nejspíše prohráli, neboť museli opustit některé ze svých západních vesnic. V roce 1639 opustili alianci Wenrové, což se jim stalo osudným, protože se takto oslabeni stali snadnou kořistí Irokézů. Erie opustili v roce 1648 také Neutralové, ale ani jim se to nevyplatilo. Eriové pak do svých řad přijali uprchlíky z výše zmíněných kmenů, ale moc laskavě s nimi nezacházeli.
Irokézové Erie vyzvali, aby jim utečence vydali, ale byli odmítnuti. Diplomatické vyjednávání se táhlo celé dva roky. Pro západní Irokéze byli uprchlíci potencionální hrozbou, zatímco pro Erie byli cennou posilou. Eriové se sice nenechali zastrašit, přesto nebyli v jednoduché situaci. Krom Susquehannoků neměli žádné spojence, ale ti sami měli dost práce s východními Irokézy. Diplomacie přešla v otevřenou válku a Eriové zaútočili na Seneky (1653). Zabili jejich náčelníka Annencraose. Obě strany se přesto pokusili vyřešit spor mírovou cestou, ale když byl během jednání zabit z neznámých důvodů jeden z Onondagů, roznícení Irokézové pobili všech třicet vyslanců. I když Irokézové věděli, že Eriové nemají pušky, měli z nich respekt, a proto raději uzavřeli s Francouzi příměří, aby měli ve válce s Erii volné ruce.
Irokézové na Erie udeřili a kompletně jim zničili dvě opevněné vesnice (1654), přesto sami utrpěli těžké ztráty. Válka pak nepřetržitě pokračovala do roku 1656, kdy Eriové kapitulovali. Stovky z nich adoptovali Senekové, ale mnoho jich zmizelo neznámo kam. Na francouzských mapách se ale ještě dalších padesát let vyskytovalo místo s označením Nation du Chat. Do roku 1670 však žádný Evropan do údolí Ohia nevkročil, a tam někde měly rozptýlené tlupy Eriů v skrytu žít. Irokézové po nich několik let pátrali, ale marně. Poslední Eriové byli spatřeni v Pennsylvanii v roce 1680, kdy se dobrovolně vzdali Irokézům. Kde se těch čtyřiadvacet let skrývali, nikdo neví.
V roce 1656 (rok kapitulace Eriů) přišel do Virginie neznámý kmen, který se usadil u vodopádu na James River. Tento národ stavěl velké opevněné vesnice a pak terorizoval místní Powhatany. Powhatani nově příchozím říkali Ricahecrian a společně s Angličany se snažili vetřelce vypudit. Avšak dříve, než válečná společnost Powhatanů a Angličanů přišla k nepřátelským vesnicím, neznámí indiáni zmizeli. Ricahecrian v řeči virginských algonkinů znamená „Ti, zpoza hor“, poněvadž Powhatani věřili, že cizinci přišli ze západní strany Appalačských hor, což by odpovídalo teorii o Eriích. Kam odešli Ricahecriani potom? Odpovědí může být několik. Buď se odstěhovali k Meherrinům a Tuskarorům, anebo se spojili v Jižní Karolíně s Westy (mimochodem další záhadný kmen). Westové žili taktéž ve velkých opevněných vesnicích, zcela odděleně od evropských přistěhovalců. Okolní kmeny z nich měly strach a Evropanům napovídali, že to jsou kanibalové. Angličané vyzbrojili Šavany, kteří tehdy žili v Karolíně puškami, a ti Westy zničili (1680).
Možné zmínky o Eriích pocházejí z roku 1662, kdy Susquehannokové oznámili Holanďanům, že očekávají příchod osmi stovek Honniasontů, kteří jim měli pomoci ve válce s Irokézy. Honniasont je irokánské slovo znamenající „nosit něco kolem krku“, což by odpovídalo zvyku Black Mingů -