Náčelník a lovec - Nahkohe

10. 06.

Kmen Natchezů byl usazen v jihovýchodní části dnešních Spojených států, zhruba v oblasti dnešního Adams County v Mississippi. Tradičním kmenovým náčelníkům se říkalo Slunce a hlavní náčelník, který byl zároveň i hlavním obřadníkem, byl Velké slunce. Tento náčelník žil ve velkém domě na vrcholku asi deset metrů vysokého moundu a na vedlejším moundu stával posvátný dům, kde Velké slunce opatroval věčný oheň. Podle národní tradice byli prvními „slunečními“ náčelníky muž a žena, kteří sestoupili z horního světa na zem, aby učili lidi dobrým věcem. Od slunce donesli „prajiskru“ věčného posvátného ohně.

Manželky zesnulých velkých náčelníků páchaly rituální sebevraždy a to samé dělali i mnozí další lidé, tak moc si Natchezové svých vůdců vážili. Po smrti náčelníka Tetovaného hada (1725) spáchaly sebevraždu dvě jeho manželky, jedna z jeho sester, jeden z nejvýznamnějších náčelníků a čtyři další významní lidé. Stávalo se, že při těchto rituálech byly obětovány dokonce děti, což žel jeho matce přineslo velkou čest.
Natchezové svedli s Francouzi několik válek, a tento příběh je z roku 1729. Tehdy byl francouzským regionálním velitelem M. de Chopart, a ten chtěl, aby se Natchezové z vesnice Bílé jablko vystěhovali. Důstojník byl kvůli svému drsnému chování indiánům už tak nepříjemný, ale tohle už bylo příliš. Navíc si velitel pozval místního náčelníka, aby mu oznámil: „Tvoje a moje rasa nemá žádné příbuzenské vazby. Nebudeme o ničem diskutovat, a vy uděláte to, co jsem vám nařídil!“ Náčelník sotva stačil skrýt své překvapení, ale klidně odpověděl: „Mí předkové zde žili již dlouhé věky, proto si nemyslíme, že bychom měli někam jít.“ Za to Chopart se neovládl a vztekle náčelníkovi stěhování přikázal a vyhrožoval trestem.

Natchezové se pak sešli k poradě a po vážném a dlouhém rokování došli k závěru, že nebudou mít klid, dokud se Choparta nezbaví. Aby získali čas, požádali velícího důstojníka, aby je nechal ve vesnici do žní, a on s tím souhlasil. Pak Natchezové poslali svým spojencům ze spřátelených vesnic svazky hůlek. Každá hůlka symbolizovala jeden den. Až bude ve svazku poslední hůlka, bude to den, kdy Natchezové zaútočí.
Plán útoku byl mezi indiány držen v přísném utajení. Jenže ačkoli měl náčelník velitele pevnosti ve velké nenávisti, bylo tu několik francouzských lovců, kteří si získali jeho náklonnost. Zvláště si oblíbil Armanda Griffina a jeho rodinu z Natchez. Oba muži se důvěrně přátelili a navzájem se navštěvovali. Slunce seznámil Francouze s veškerými znalostmi indiánského lovu a s místy, kde se nejčastěji zdržuje zvěř, takže se Griffin stal jedním s nejlepších bílých lovců v regionu. Na oplátku Francouz indiána naučil něco ze znalostí bělochů, které se mohli náčelníkovi hodit. To utužilo jejich vzájemné přátelství.
Náčelníka trápila představa, že by jeho francouzský přítel i s rodinou měli přijít o život, proto se rozhodl, že lovce bude varovat, aniž by mu prozradil cokoliv z plánované akce. Griffina navštívil a naznačil mu, aby se v určitou dobu nezdržoval ve stanici, pochopitelně i s rodinou. Jenže Francouz na skryté varování nereagoval, a tak se indián zklamaně vrátil domů, ale když se kritický den přiblížil, nedalo mu to a navštívil přítele ještě jednou. Tentokrát byl konkrétnější a vyzval Griffina, aby se v jistý den vytratil z pevnosti, ale Francouz řekl, že zrovna ten den, musí ve stanici být i s rodinou. Slunci nezbývalo nic jiného, než raději obětovat svého přítele, než ohrozit zájmy kmene.
Den před plánovaným útokem indiánů, šel Slunce s Griffinem na lov. Do vesnice Bílé jablko se vrátili před západem slunce a tam je čekal zástup indiánů, kteří chtěli přivítat svého oblíbeného náčelníka. Dvojice lovců se postavila na malou vyvýšeninu na návsi a Slunce se naposledy pokusil Francouze přesvědčit, aby opustil Natchez, ale Griffin jako obvykle odmítl. Náčelník pak vzal jeho ruce do svých a promluvil: „Bílý muži, jsi můj přítel. Společně jsme jedli, společně tábořili a společně lovili. Můj dům ti byl otevřený, a ty jsi mi to oplácel. Jasný pás přátelství je mezi námi, je čistý a nesmí být pošpiněn. Velký nebeský oheň rychle odchází za obzor a ty se musíš vrátit ke své krásné manželce a dětem. Loučím se!“ Náčelník na chvíli sklonil hlavu, a pak odešel. Griffin se vrátil do Natchez.

Během cesty domů se Griffin konečně pořádně zamyslel nad slovy i gesty indiánského náčelníka a došlo mu, že mu hrozí nějaké nebezpečí. Když se vrátil domů, nařídil manželce a dětem, aby sbalili nejnutnější věci na cestu pryč. Manželka poslechla a ptala se, proč to všechno, ale manžel jí to nedokázal přesně vysvětlit. Griffin se rozhodl, že odejdou do jiné indiánské vesnici, která ležela v opačném směru, než Bílé jablko. Zde měl Francouz také nějaké přátele.
Rodina odešla ještě v noci, aniž by si někdo něčeho všiml a indiáni zaútočili za svítání. Většina Francouzů z pevnosti a okolí byla pobita, ale Griffin s rodinou a několik dalších lovců se zachránilo. Později se prokázalo, že i je Slunce varoval.
Později padl náčelník do francouzského zajetí, když z New Orleans přišla trestná výprava. Během válečného tažení zemřelo velmi mnoho Natchezů. Griffin se údajně snažil náčelníka z žaláře zachránit, ale vojáci o tom nechtěli ani slyšet.
V této válce zemřelo z Francouzů 145 mužů, 36 žen a 56 dětí, uneseno 300 černošských otroků a 50 bílých žen a dětí.  Natchezové byly na tom mnohem hůře, a jako samostatný národ de facto zanikli.