Ottawové - Nahkohe

Poté, co Ottawové odešli společně s Odžibweji a Pottawatomii od pobřeží Atlantského oceánu, usadili se u Hurónského jezera. To bylo někdy kolem  roku 1400. Nejvíc vesnic postavili při ústí French River a na ostrovech jezera Hurón. Během času se však museli často stěhovat, ale ostrov Manitoulin vždy pokládali za svůj domov. Ottawové byli zruční obchodníci a na svých lehkých kánoích cestovali do velkých vzdálenosti. Během třicátých let 17. stol. se někteří Ottawové přestěhovali k Mackinac a v roce 1649 museli kvůli Irokézům opustit Manitoulin. Do Green Bay přišli v roce 1651 a o sedm let později se přestěhovali k jižním břehům Hořejšího jezera. Pak se vrátili na Mackinac (1670) a části Ottawů se podařilo znovu usadit na Manitoulinu (1690), kde zůstali dodnes.

V Mackinacu zůstali Ottawové do roku 1710 a pak odešli k Detroitu a Saginaw. Pak museli odejít do severního Ohia a jednu vesnici měli v Pennsylvanii a některé tlupy se usadily v Dolním Michiganu a u Grand River (jezero Michigan). Další se usadili u Millwaukee. Ottawové byli skutečně rozptýlení po celé oblasti Velkých jezer.

Ottawové patřili mezi středně velké kmeny a před rokem 1600 jich bylo asi 8 000. Ottawové měli celkem štěstí, že se jim vyhýbaly epidemie, přesto jejich populace klesala. V roce 1768 jich bylo asi pět tisíc a v později době je bylo obtížné sečíst, protože byli rozptýlení a ještě promíchání s Odžibweji. Během kanadského sčítaní lidu z roku 1910 bylo Ottawů na Manitoulinu a Cockburnově ostrově asi sedm set a ve stejném roce napočítali Američané sto devadesát sedm Ottawů v Oklahomě a 2 750 Ottawů-Odžibwejů v Michiganu. Necelých sedm set Ottawů žilo různě po celých Spojených státech. V současnosti žije Kanadě 4 000 Ottawů, z toho většina na ostrově Manitoulin, Cockburn a Walpole. Deset tisíc Ottawů žije v USA a ačkoliv s vládou uzavřeli celkem 24 smluv, statut kmene mají jenom tlupy Ottawa Tribe of Oklahoma (400 lidí) a Grand Traverse of Ottawa and Chippewa Indians of Michigan (900 lidí). Zbylých devět tisíc Ottawů je v současnosti největší domorodý kmen, který nemá federální uznání.

Jméno Ottawa je odvozeno z algonkinského slova „adaw“ jehož překlad znamená „obchodovat“, což je pro Ottawy příhodné. Sami si říkají stejně jako Odžibwejové a Pottawatomiové – Anishinabeg (Neshnabek) - Lidé.

Během 17. stol.  se Ottawové dělili na pět podkmenů:  Keinouche, Kiskakon (Medvědi), Nassawaketon, Sable a Sinago (Šedé veverky).

Ottawové sehráli mezi lety 1615-63 v dějinách Severní Ameriky důležitou roli, ale když Američané obsadili Ohio Valley (1775), Ottawové zažívali úpadek. Francouzi je společně s Wyandoty nazývali „Nejstarší děti Ontaria“ a v radě algonkinské aliance měli vždy zásadní slovo. Irokézové se je často snažili získat na svou stranu, ale marně. Ochrannou ruku nad Ottawy držívali Wyandoti.

S Francouzi se Ottawové setkali poprvé v roce 1615 u French River. Bylo to v čase, kdy Champlain cestoval k Wyandotům podél Hurónského jezera. Champlain si všiml, že Ottawové ovládali trh s kožešinami, takže se začal o ně okamžitě zajímat. Kožešiny, kterými Ottawové disponovali, pocházeli ze severu, tudíž byly pěkně husté a lesklé.

Kdysi Ottawové s Wyandoty válčili, ale Francouzi je ze zištných důvodů usmířili a do obchodu zapojili i Nippisingy a později i Odžibweje. Obchodní systém fungoval skvěle a Francouzi si mohli mnout ruce. Kožešiny se dovážely od Sault St. Marie až k řece Sv. Vavřince. Ottawové chtěli obchodovat i s Winnebagy, ale ti nebyli v dobrém rozpoložení, protože do jejich lovišť pronikali Odžibwejové. Když Winnebagy navštívili ottawští vyjednavači, Winnebagové je údajně zabili a snědli. Napjatou atmosféru mezi kmeny měl usmířit Jean Nicolet, a kdyby to nebyl první běloch, kterého kdy Winnebagové spatřili, prý by ho také zbaštili. Tyto historky jsou zřejmě zkreslené, poněvadž mezi Domorodými Američany byl kanibalismus absolutně výjimečný. Ottawové bojovali s Odžibweji proti Assegunům na Mackinacu, odkud je v roce 1640 vyhnali. Assegůnové se s porážkou nesmířili a přepadávali ottawské vesnice, kdykoliv to jen šlo. Ottawové na ně tvrdě udeřili ještě jednou a zahnali je až na území Maskoutenů v jihovýchodním Michiganu.

Když vypukly Bobří války, někteří Ottawové už žili na Mackinac. To už Irokézové (1649) napadali Wyandoty a během dvou let urputných bojů se asi dalších tisíc Wyandotů a Tionontatů přestěhovalo na Mackinac a Irokézové je pronásledovali i tam. Nakonec Mackinac opustily všechny kmeny (1651), které se přestěhovaly do Green Bay, ale ani tam nebyly v bezpečí. Ottawové, Wyandoti a Pottawatomiové utvořili spojenectví a usadili se ve velké opevněné vesnici Mitchigami. Irokézové je tam napadli v roce 1653, ale vesnici nedobili. Pevnost obléhali tak dlouho, dokud jim nedošli zásoby. Po dalším útoku (1655) se Ottawové rozhodli, že opustí Green Bay a odejdou do Chequamegon na jihu Hořejšího jezera. Krom toho, že se jim ulevilo od Irokézů, dostali se blíže ke Kríům, od kterých získávali dobré kožešiny. Ano, přes všechny tyto peripetie, dokázali Ottawové stále zosobovat Francouze kožešinami.

Po roce 1653 Francouzi uzavřeli s Irokézy mír, ale řeka Ottawa byla stále v moci Pěti národů. Ottawové za podpory Wyandotů a Odžibwejů posílali Francouzům dobře chráněné konvoje bohatě naplněné kožešinami. Vzdor úřednímu zákazu se na západ vydali dva francouzští obchodníci, Radison a Groselliers, aby tam navštívili Ottawy. Byli to první Evropané, kteří spatřili vody Hořejšího jezera a zimu strávili cestovatelé v Chequamegon. V regionu však panovali špatné časy, Ottawové hladověli a došlo to tak daleko, že jedli i mokasíny.

V roce 1659 se Irokézům nepodařilo zadržet jednu z oněch velkých flotil na řece Ottawě, a proto se rozhodli, že zničí přímo místo, odkud kánoe vyplouvají.  Irokézští zvědové zjistili, že vesnici Ottawů a Wyandotů nebude problém zničit, ale potíž spočívala v tom, že bojovníci budou muset projít odžibwejským územím. Irokézové se o to vskutku pokusili, a to se jim stalo osudným! V roce 1662 byli napadeni alianci Ottawů, Odžibwejů a Nippisingů někde západně od Sault St. Marie. Irokézové byli drtivě poražení a už nikdy se tudy nepokoušeli projít. Ačkoliv se v Chequamegon Ottawům žilo kvůli nedostatku jídla těžko, obchody šli docela dobře.

V roce 1665 navštívili Chequamegon jezuité a založili tam misii pro Ottawy a Wyandoty, kteří přijali katolictví již před rokem 1649. Časem se dostali Ottawové do křížku s Dakoty, ale ti měli dost problému s jinými kmeny a s Ottawy se jim válčit nechtělo. Proto k nim v roce 1669 vyslali emisary s posvátnou dýmkou a dalšími vzácnými předměty. Opět se říká, že vyslanci byli zabiti a snědeni. Každopádně však při jednání k nějakému incidentu došlo, jelikož mír uzavřen nebyl a Dakotové při první příležitosti chytili ottawského náčelníka Sinaga a upálili ho.

Jezuita Marquette Ottawy přemluvil, aby opustili Chequamegon a usadili se v St. Ignace, severně od průlivu Mackinac. To však bylo velmi neopatrné, jelikož v těchto místech operovali Irokézové a v roce 1671 St. Ignace vypálili. Misie byla obnovena a Ottawové zůstali u Michilimackinac a někteří odešli na Manitoulin. Ottawům se přitížilo, když se na scéně objevili Britové a Kríové už nechtěli Ottawům dodávat kůže, protože je prodávali přímo britským agentům. Ottawové nyní nakupovali už jen od Odžibwejů, kteří lovili bobry až na území Assiniboinů. V roce 1687 válčili Ottawové společně s algonkinskou alianci proti Irokézům ve dvou velkých vodních bitvách na jezerech St. Clair a Erie. Irokézové se posléze zkoušeli s Ottawy domluvit, aby jim dělali prostředníky v obchodě s Angličany, ale Ottawové zůstali věrní Francouzům. Těm ale v Kanadě slábl vliv a jejich indiánští spojenci byli špatně zásobování, což vedlo k nespokojenosti a někteří obchodníci byli dokonce zabiti a okradeni.

Francouzi se pokusili obnovit starý řád založením Detroitu a Fort Ponchartain, ale z tohoto projektu sešlo. V té době chtěli Ottawové zaútočit na Dakoty a Francouzi jim v tom chtěli zabránit tím, že na Ottawy tajně poštvali Miamie, ale Ottawové byli varování Potawatomii, takže mohli udeřit jako první. Konflikt měl za následek 50 mrtvých Miamiů, 30 Ottawů, zemřel taktéž jeden jezuita a dva francouzští vojáci. Kmeny se ještě několikrát střetly u Detroitu.

Po roce 1715 založili Francouzi ještě několik stanic, ale celkovému úpadku už zabránit nedokázali. Někteří Ottawové proto začali obchodovat s Angličany ve Fort Oswego. V té době byli Ottawové rozptýleni od západní Pennsylvanie (Beaver Creek), přes Manitoulin, Mackinac, až po Wisconsin, a přes malý počet se stali dominantním kmenem regionu. Za ta léta odloučení se některé tlupy od sebe odcizili a žili nezávisle. Ottawové z Mackinac inklinovali k Odžibwejům a v roce 1741 se s nimi přeplavili do Dolního Michiganu a usadili se v L’Arbre Croche.

Během Francouzsko indiánské války většina Ottawů bojovala po boku Francouzů a v oněch velkých bitvách, jako byla porážka generála Braddocka, se prosadil mladý ottawský válečný náčelník Pontiak. Válku vyhráli Angličané a indiáni doufali, že se alespoň obnoví skomírající obchod, ale opak byl pravdou. Jak už bylo uvedeno na jiných místech, rok 1762 byl neúrodný a v zimě panoval hlad a nemoci. V těch nelehkých časech povstal delawarský prorok Neolin a nabádal indiány, aby se vrátili k tradičnímu životu. Angličané ho nazývali podvodníkem, ale mezi indiány měl Neolin úspěch. Pontiak vycítil příležitost a využil náboženského nadšení k založení velké proti anglické vzpoury. Vzhledem k tomu, že Pontiakova matka byla Odžibwejka, náčelník získal podporu i tohoto mocného severního kmene a navíc byl členem náboženské společnosti Metai[1], což byla ottawská obdoba odžibwejského Midewiwin, což jeho prestiž ještě posílilo. Celou zimu pak celým údolím Ohia běhali poslové s černými válečnými wampumy války. Vrchní velitel Amherst nebral varování svých agentů příliš vážně, takže vojenské posádky nebyly ani v pohotovosti. Dvacátého sedmého dubna 1763 se na řece Ecorses sešla velká válečná rada, která probrala veškeré válečné plány.

Po válce byl Amherst odvolán z pozice vrchního velitele a na jeho místo nastoupil Thomas Gage, který obnovil indiánům dodávky zboží a navýšil výkupní ceny za kožešiny, ale Ottawům už se nedařilo, jako dříve. Britové jim neodpustili, jakou porážku jim způsobil Pontiak a bojkotovali jejich obchodní aktivity. Ottawové z L’Arbre Croche, kteří byli během povstání neutrální a dokonce zachránili několik anglických zajatců, byli záměrně nakaženi neštovicemi. Angličané jim darovali cínovou krabici se slovy, že ji mají otevřít až ve své vesnici, protože v ní je mocné kouzlo. Zanedlouho ve vesnici vypukla epidemie.

Ottawové se zapojili i do války o Ohio a bojovali, jak proti Angličanům, tak proti Američanům. Se Spojenými státy podepsali první smlouvu ve Fort Macintosh (leden 1785), ale ta neměla žádnou cenu. Anthonyho Waynea, který posléze dělal v Ohiu „pořádek“, nazývali Ottawové „Chenoden“ - Vichr. Po Fallen Timbers (1794) navštívil Ottawy v roce 1808 Tenskwatawa a mnozí mu se zájmem naslouchali. Poměrně velká skupina Ottawů a Odžibwejů navštívila Tippecanoe, ale zažili tam zklamání, poněvadž tam v zimě panoval hlad a nemoci, na které několik Ottawů podlehlo. Ve Válce 1812 bojovali Detroitští Ottawové společně s Wyandoty až do Tekumsehovi smrti.

Od té doby uzavřeli jednotlivé ottawské tlupy s Američany mnoho smluv. Přišli o většinu svých pozemků a mnozí lidé se smísili s jinými kmeny.   

[1] Společnost velké medicíny