Čoktawové I. - Nahkohe

Starodávný kmen Čoktawů, kterému se také říkalo Chahta, Chactas, Tchakta, ve své největší slávě obýval rozsáhlé území dnešních států Mississippi, Alabama, Louisiana a Florida. Za svou mateřskou zemi však považovali hlavně Mississippi. Čoktawové patří do jazykové rodiny Muskogean a je možné, že to jsou potomci některého z Hopewellských, či Mississippianských národů z východní části údolí Mississippi. To se ovšem rozchází z jejich národními legendami, jak se ještě dovíme později. Antropolog John Swanton soudí, že název kmene je odvozen od titulu dávných čoktawských náčelníků, ale historik Henry Halbert se domnívá, že název má kořeny ve frázi hacha hatak, což znamená „říční lidé“.

Čoktawové se politicky a zeměpisně dělili na dvě základní skupiny: Imoklashas - Starší lidé a Inhulalatas – Mladší lidé. Každá skupina měla několik Iskas, čili klanů, dohromady nejspíše dvanáct. Vzhledem k tomu, že se jednalo o matriarchální společnost, hráli při výchově dětí významnou roli strýcové z matčiny strany. Kmen se dále dělil na tři divize: Okla-hannalli – Lidé šesti vesnic (jihovýchod), Ahepatokla - Pojídači brambor (jihovýchod) a Okla-fayala – Lidé z roztroušených vesnic (západ). Je zajímavé, že mezi čoktawské klany patřily mimo klasické, jako je Horský lev, Vlk, Medvěd atd., také totemy Vítr, Cesmínový list a Rak. Ačkoliv měly všechny tři skupiny společnou kmenovou radu, jednotliví náčelníci uzavírali s evropskými mocnostmi separátní smlouvy. S Francouzi na Gulf Coast v Louisianě, s Angličany na jihovýchodě a Španěly na Floridě a Louisianě. Během Americké revoluce většina kmene podporovala Američany a národ, jako takový proti Spojeným státům de facto nikdy nebojoval.

V devatenáctém století patřili Čoktawové mezi tzv. „Pět civilizovaných národů“, to znamená, že hospodařili po evropském způsobu, lidé uměli číst a psát, děti chodily do škol atd. S Američany uzavřeli celkem devět smluv, a ta poslední „devátá“ byla příznačně osudová. Čoktawové se museli vzdát mateřské země a byli nuceni se přestěhovat do Indiánského teritoria (Oklahoma). Byl to první kmen, který byl takto přesídlen na základě zákona Removal Indian Act a Čoktawové z toho měli jenom jedinou výhodu, a to, že z indiánských kmenů, které byly přestěhovány, získali v Teritoriu největší kus půdy.

Čoktawové se v Oklahomě snažili zachovat národní identitu, i když se nebránili určitému pokroku. Jenže zákon Dawes Act následně rozpustil domorodé vlády a odvolal kmenové náčelníky. Další zákon Indians Reorganization Act (1934) už byl poněkud prospěšnější, jelikož indiáni opět mohli zakládat kmenové vlády a obnovovat kulturní dědictví, přestože byl na ně stále vyvíjen tlak, aby se přizpůsobili americké kultuře.

A nyní zpět k historii. Zdá se, že Čoktawové sídlili na Jihovýchodě již stovky let. Historik Horatio Cushman podle ústní historie kmene zjistil, že znali mamuty a mastodonty, které lovili v povodí řeky Tombigbee. Přímé důkazy jsou sice skrovné, ale přesto existují archeologické nálezy, které to dokazují.  

Když nastoupila civilizace tzv. „Stavitelů moundů“, byl v Mississippi (Winston County) vybudován mound Nanih Waiya, který měl pocházet ze stejného období, jako moundy Igomar v Mississippi a Pinson v Tennessee, čili někdy z roku nula až tři sta našeho letopočtu. kdysi byl mound obehnán ze tří stran deset stop vysokým valem a kolem něj stálo ještě několik menších moundů.

Podle historičky Patricie Galloway, která vychází z archeologických a kartografických důkazu, nebyli Čoktawové sjednocení dřív, než v sedmnáctém století, kdy se soustředili právě kolem moundu Nanih Waiya, který dodnes pokládají za posvátný. Hranice jejich země tvořili řeky Tombigbee na východě, Pearl River na severozápadě a Pensacola na jihu.

V publikaci Histoire de La Louisiane (Paříž, 1758) francouzský průzkumník Antoine Simon Le Page du Pratz uvedl: „…když jsem se ptal odkud Chat-kas (Čoktawové) pochází, odpověděli mi, že vyšli ‚z podzemí‘“ Je zajímavé, že jejich indiánští sousedé tradují, že se Čoktawové v oblasti objevili tak náhle, jakoby vyskočili odněkud z podzemí, takže tím byli úplně překvapeni. A sami Čoktawové podle jedné legendy tvrdí, že kdysi žili v podzemí, než byli vyzvání, aby vyšli na povrch zemský.

Čoktawové měli s Čikasawy poněkud odlišné zvyky od sousedních jihovýchodních kmenů a říkalo se jim také Ploskohlaví indiáni, poněvadž podobně, jako stejnojmenný kmen na severozápadě, měli ve zvyku miminkům deformovat pomoci prkének hlavičky. Další legenda, už více pravděpodobná popisuje příchod Čikasawů z dalekých Skalistých hor, a to je možné, vezmeme-li v úvahu, že na severu Skalistých hor žijí právě Ploskohlaví indiáni, se kterými měli společný módní zvyk. Legenda popisuje jejich cestu, jak byli vedení posvátnou červenou tyčí ze země hor a sněhu. Pod dohledem velkého kouzelníka putovali celé roky, a kdykoliv se utábořili na noc, kouzelník zabodl červenou tyč do země, a když byla ráno nakloněna k východu, museli pokračovat v cestě, tak dlouho, dokud nezůstala tyč rovně vzpřímená. Podobnou legendu mají také Čikasawové. Oba kmeny původně tvořily pravděpodobně jeden národ.

Když se do Severní Ameriky pustil španělský dobyvatel Hernando de Soto (1540–1543), prošel Floridou, Georgií, Alabamou, až se dostal do Mississippi, do země Čoktawů. Soto, coby jeden z nejbohatších Španělů (bohatství získal loupením v peruánské říši Inků), měl dobře vyzbrojené a vycvičené mužstvo, které se žel prosazovalo nenormální brutalitou. Čoktawové se však Španělům postavili na odpor a v bitvě u Mobile (18. října 1540) dali Evropanům pořádně za vyučenou. Náčelníkem bojovníků byl Tuskaloosa.

V roce 1682 přišel ze severu francouzský průzkumník La Salle a postavil na řece Arkansas malou pevnost, čímž podráždil Angličany. Čoktawové začali s Francouzi ochotně spolupracovat a přátelské kontakty nejprve navázali s La Salleho bratrem, Pierre Le Moyne Iberville v roce 1699. Iberville měl sen, že na jihu položí základy velké francouzské kolonie. Před Sedmiletou válkou byli Francouzi pro Čoktawy hlavními obchodními partnery, i když tu a tam k nim přicházeli i britští obchodníci. Mezi lety 1763 až 1781 Francouze vystřídali Angličané a se Španěly začali obchodovat v New Orleans, když hispánská velmoc ovládla bývalé francouzské teritorium na západ od Mississippi (1766).

Během Americké revoluce podporovali Čoktawové hlavně Američany, i když někteří válečníci pomáhali Britům bránit Mobile a Pensacolu a náčelník Franchimastabe vedl své bojovníky proti Američanům v Natchez a na několik týdnů ho obsadil. Ostatní již bojovali pod velením generálů Washingtona, Morgana, Waynea a Sullivana. Nu a nakonec asi tisícovka Čoktawů pomáhala Britům proti Španělům na Gulf Coast a zároveň část kmene podporovala Španělsko. Byl to pěkný zmatek, který vycházel z toho, jak které čoktawské skupiny s kým uzavřeny dohody.

Po vyhrané válce novopečený prezident George Washington a ministr války Henry Knox chtěli prosadit tzv. kulturní transformaci indiánů a Thomas Jefferson v tom pokračoval. Tito političtí vůdci předpokládali, že jakmile indiáni přijmou praxi soukromého majetku, budou stavět domy evropského typu, budou farmařit po evropském způsobu, jejich děti budou chodit do škol a přijmou křesťanství, mohli by se začlenit do americké společnosti. Washington pro indiány plánoval údajnou nestrannou spravedlnost a zároveň regulovaný nákup indiánských zemí. Dále měla být věnována pozornost obchodu a potrestán měl být každý, kdo by porušil indická práva. Za tímto účelem vláda jmenovala agenty, jako byl Benjamin Hawkins, který žil mezi indiány a učil je podle vládních instrukcí americkým manýrům. Hawkins mezi Čoktawy pobýval téměř třicet let a oženil se s místní ženou, Laviniou Downs.

Čoktawové praktikovali matriarchální společnost rodů i vlastnictví majetku. Když koncem osmnáctého a na počátku devatenáctého století přicházeli k Čoktawům původem skotští a irští obchodníci, neměli problém brát si za manželky významné ženy kmene. Tak náčelníci posilovali své pozice a budovali silnější vztahy s Američany. To zároveň ovlivnilo jejich názory na kapitál a majetek. Děti z takovýchto sňatků měly většinou americké vzdělání a v dospělosti zaujímaly v kmeni významné postavení. Stávali se z nich náčelníci, tlumočníci a vyjednavači.

V roce 1785 kmenový prorok Taboca odvedl sto pětadvacet lidí do Keowee, což je nyní Hopewell v Jižní Karolíně. Zde se setkal s americkými inspektory Benjaminem Hawkinsem, Andrewem Pickensem a Josephem Martinem. Setkání proběhlo v přátelské atmosféře. Kouřilo se, tancovalo a Američanům byl předveden Orlí tanec. Čoktawové Američanům vysvětlili, že orel má přímý kontakt s horním světem, kde je Slunce, pán všehomíra. Ženy komisaře pomalovali na bílo, jako symbol toho, že jsou považování za kmenové příbuzné. Taboca třetího ledna 1786 navštívil Washington, kde byla potvrzena a podepsána smlouva z Hopewell. V článku jedenáct bylo mimo jiné uvedeno: „…sekera války bude navždy zahrabaná a mezi Spojeným státy a Čoktawy nastane mír. Smluvní strany se zavazují, že vynaloží krajní úsilí, aby tento mír a přátelství zachovaly…“ Čoktawové byli smluvně zavázání, aby vydali otroky, kteří k nim uprchli z bývalých britských kolonií a rovněž měli vydat ty Čoktawy, kteří byli usvědčeni ze zločinu proti Spojeným státům. Dále měli vrátit všechen majetek, který sebrali bílým během revoluční války a nakonec byly vytýčeny nové hranice.

„…slyšel jsem, že váš národ je početný a vaši lidé jsou klidní a přátelští. Toto je první návštěva, kterou jsme od vás měli v budově naší vlády. Já vás vítám a jsem rád, že si s vámi mohu potřást rukou, a že vás mohu ujistit, že jsme přátelé. Narodili jsme se ve stejné zemi, takže bychom měli žít, jako bratři. Nebudeme naslouchat hlasu špatných mužů, kteří by nás chtěli znepřátelit. Reaguji na vaši žádost, kterou jste mi poslali v září, a kterou podepsali Puckshanublee a další náčelníci. Vyslechnu vaši záležitost ohledně prodeje země. Říkáte, že máte velký dluh u vašich obchodníků a nemáte čím zaplatit. Suma, kterou bratři potřebujete je veliká. Ještě nikdy jsme nezaplatili tolik peněz naším rudým bratřím za nákup země…“ President Thomas Jefferson - Brothers of the Choctaw Nation – 1803.

Po revoluční válce byli Čoktawové Američanům absolutně věrní, a když je navštívil Tekumseh (1811) a vyzval je, aby se připojili k proti americké koalici, odmítli ho. Náčelník Pushmataha mu řekl: „Tito bílí Američané s námi poctivě obchodují. Jejich látka, jejich zbraně, jejich nástroje a další věci, které tak potřebujeme, nám nemůžete dát. Oni léči naše nemocné, oblékají nás a krmí naše hladové. To je v kontrastu se zkušenostmi, jaké máme s Šavany. Věz, že bílí a indiáni v této části zemi žijí v přátelství.“ Tekumseh zareagoval: „Kde jsou dnes Pequotové, kde jsou Narragansetti, kde Mohykáni, Pokaneti a jiné silné kmeny našich lidí? Zmizeli kvůli lakotě a útisku bělochů, jako sníh na letním slunci. Nespěte déle? Kosti našich mrtvých vyhrabaly pluhy a jejich hroby se změnily na pole…“ Pushmataha ale Tekumseha ujistil, že Čoktawové a Čikasawové budou žít s Američany v míru, a budou se od nich učit a vzájemně obchodovat. Rada Čoktawů a Čikasawů hlasovala proti Tekumsehovu návrhu. Když Tekumseh opouštěl Šest Měst (čikasawské sídliště), Pushmataha mu ještě vyčetl, že se k Šavanům a jejich spojencům chová tyransky a varoval ho, že se asi utkají na bitevním poli.

V předvečer Války 1812 guvernér Louisiany William Claiborne poslal za Čoktawy tlumočníka Simona Favre s doporučením, aby se této válce bělochů vyhnuli. Tak, čí onak Čoktawové neodolali a Pushmataha vedl své muže proti Kríkům náčelníka Červené hole, který s Brity napadl americký Fort Mims. Pushmataha odešel do Mobile, kde své služby nabídl generálu Flournoy, ale ten ho odmítl. Generálův štáb nadřízeného rychle přesvědčil, aby své rozhodnutí změnil, což se stalo a kurýr s touto zprávou zastihl uraženého náčelníka v St. Stephen. Pushmataha se nakonec připojil k vojsku generála Ferdinanda Claiborna a bojoval s ním proti Kríkům v bitvě na Kantachi (23 prosince 1813) a zvítězil. V únoru 1814 už Čoktawům velel generál Andrew Jackson, který s Kríky bojoval u Pensacoly (Florida) a nakonec je definitivně porazil na Horseshoe Bend.

Po válce (říjen 1820) byl Andrew Jackson a Thomas Hids vládou pověřeni, aby s Čoktawy vyjednali odstup jejich země v Mississippi a nabídli jim pozemky na západním břehu stejnojmenné řeky. Vyslanci se sešli s náčelníky, mezi kterými byli Silas Dinsmore a Pushmataha v Doak’s Stand. Jednání začalo desátého října a úvodní slovo si vzal „Ostrý nůž“ Andrew Jackson. Před pěti sty shromážděnými indiány pak Pushmataha Američany obvinil z podvodu: „Znám tu zemi velmi dobře. Tráva je tam krátká, je tam málo zvěře, medu i ovoce.“ Cholerický Jackson následně vybuchl a na náčelníky křičel, že si souhlas vynutí, i kdyby to mělo znamenat válku. Vyhrožoval jim, že ztratí americké přátelství, a že budou zničeni. Pushmataha se nevzdával a snažil se dál jednat. Navrhoval, že hranice by mohla zůstat, tak je, že Čoktawové, kteří se dostatečně „zcivilizovali“, by se mohli stát občany státu s vlastními pozemky a domy. Že by zkrátka žili, jako bílí. Jackson to údajně ocenil, jako velkolepý nápad, který se jistě bude realizovat. Historička Anna Lewis ale uvádí, že generál si vynutil podepsaní smlouvy vydíráním. Smlouva Doak Treaty byla uzavřena osmnáctého října 1820. A podle „článku 4“ bylo Čoktawům umožněno, že pokud budou dostatečně „kulturní“, mohou se stát občany Spojených států.

Náčelníci Puckshunubbee, Pushmataha a Mosholatubbee, vůdci jednotlivých čoktawských divizí posléze cestovali do Washingtonu, aby jednali o pozemkových problémech. Žádali, aby byli z jejich země vyhnání nelegální usedlíci, nebo aby jim bylo za ně vyplaceno odškodné. Mezi indiánskými delegáty byli ještě Mluvící válečník, Red Fort, Nittahkachee, míšenci Robert Cole, David Folsom, kapitán Daniel McCurtain a tlumočník major John Pitchlynn.

Pushmataha mluvil s presidentem Jamesem Monroem a ministrem války Johnem Calhounem a připomínal jim dlouhodobé spojenectví mezi Spojenými státy a Čoktawy: Přesto Čoktawové dvacátého ledna 1825 prodali další půdu. Během této mise žel zemřeli náčelníci Pushmataha a John Pitchlynn, a tak Čoktawové přišli o dva silné vůdce. Jejich mladší následovníci byli většinou vzdělání v amerických školách a vedli politiku přizpůsobování. A tak to bylo, Čoktawové se od Američanů učili a převzali nějaké technologie a přijali mezi sebe misionáře. V roce 1825 byla založena pro čoktawské děti Choctaw Academy. Byl to nápad Petera Pitchlynna, který se stal po smrti otce Johna, náčelníkem. Škola byla postavena v Blue Springs (Kentucky) a zrušena byla kvůli nucenému stěhováni roku 1842. Obnovena byla až o dva roky později v Oklahomě a nesla nový název Spencer Academy.