Příšery dávných věků - Nahkohe

25. 02.

Lesy a jezera v zemi Irokézů by byla perfektní, kdyby tam lidi i zvířata neobtěžovaly zlé příšery. Mezi nejhorší obludy patřil Konearahyahneh – „Létající hlava“. Byla to obrovská strašidelná létající hlava, která měla místo vousů a vlasů ohnivé plameny a pohybovala rychlosti meteoru. Nebylo v lidských silách se ji postavit. Jenom šamani ji dokázali svým tajným kouzelnickým uměním zahnat. Buben, chrastítko a kouzla byla efektivnější než šípy a válečné palice. Kouzla ale nefungovala věčně a Konearahyahneh se k lidem stále vracel. Jednoho večera vstoupil do wigvamu staré ženy, která bydlela úplně sama. Ale stařenka se nenechala vyvést z míry. Klidně seděla před ohništěm a ve žhavém popelu pražila kaštany, které jedla k večeři. Když to Konearahyahneh uviděl, zděsil se a uprchl. Příšera si totiž myslela, že se ta dobrá babička živí žhavými uhlíky, a to ji tak vyvedlo z míry, že se už nikdy mezi lidmi neukázala.

Otneayarheh byl národ zlých Kamenných obrů. Byl to silný, velmi divoký a násilnický kmen, který se neštítil praktikovat ani kanibalismus. Obři žili v divočině a často napadali svobodné lidské národy a vraždili krom válečníků, ženy i děti. Irokézové proti nim poslali velkou armádu, ale ta byla poražena. Podle Šavanů to byli kdysi normální lidé, ale jak se odstěhovali na daleký západ, zapomněli na všechny lidské vlastnosti a zesurověli. Nejdříve začali jíst syrové maso a nakonec poklesli ke kanibalismu. Taktéž se tak často váleli v písku, že jim z toho úplně ztvrdla kůže, takže že ji nemohly prostřelit ani šípy. Irokézové se před obry skryli do jeskyní a nepřístupných soutěsek. Když je po čase navštívil  Taryenyawagon  , shledal, že jsou velmi smutní a sklíčení, tudíž se rozhodl, že jim pomůže. Proměnil se proto jednoho z Kamenných obrů a předstíral, že je jejich náčelník. Vzal svou velkou válečnou palicí a vybídl je k tažení proti Irokézům, k čemuž se zloduši nenechali dlouho přemlouvat. Když se obři přiblížili k pevnosti Onondagů, padla na ně z dlouhé cesty únava. To už se začalo stmívat, tak jim náčelník pokynul, aby si na noc ustlali na úpatí hory a dobře se vyspali. Na pevnost zaútočí pak podle dobrého zvyku za svítání. Taryenyawagon počkal, dokud všichni obři neusnuli, a pak je všechny pobil. Zachránit se podařilo jenom jednomu.

Jindy Irokéze obtěžoval Roquaho – „Rychlá ještěrka“. Tento příšerák zabíjel své oběti údery svého mocného ocasu. Jednou přišli čtyři lovci k velkému dutému stromu, na kterém bylo mnoho drápanců, a tak indiáni předpokládali, že se tam bude ukrývat medvěd. Jeden z nich vyšplhal na strom a několikrát do něj mocně udeřil, aby zvíře vypudil ven. Jenže jaká hrůza! Místo medvěda ze stromu vylezl strašlivý Roquaho! Lovci vzali okamžitě nohy na ramena, ale Roquaho je jednoho po druhém chytal a odnášel do svého brlohu. Čtvrtý lovec, který byl stále ještě na stromě, využil příležitosti a rozběhl se na druhou stranu, seč mu síly stačily. Po nějakém čase za sebou uslyšel hlas, a když se otočil, spatřil muže vznešeného zjevu, statné postavy a dlouhých vlasů.

„Co se si děje?“ zeptal se bohatýr. „Sestoupil jsem z nebe a vidím, že mojí lidé mají potíže. Nuž ničeho se neboj a spolehni se na mne! Jsem Taryenyawagon! Váš ochránce.“ Taryenyawagon se proměnil ve velikého bílého medvěda a pustil se s Roquahem do bitvy a společně s indiánským lovcem tu nestvůru zabili.

Jindy se na pobřeží objevil děsný Mamutí medvěd, který kolem sebe zuřivě rozhazoval veliké balvany a vůbec strašně řádil. S medvědem se pustila do bitky Obří kočka a dala mu pořádný výprask. Možná, že ta kočka byl proměněný Taryenyawagon.

Další z děsných potvor byl Rotayo – „Obří komár“, který řádil podél řeky Neuse. Když komár letěl v povětří, dělal křídly strašný hluk, a když někoho bodl svým dlouhým žihadlem, naráz z něj vysál všechnu krev. Tímto způsobem zemřelo mnoho válečníků a všechny pokusy ho zneškodnit vždycky selhaly. Když se komár objevil u pevnosti Onondagů, oblíbenců Taryenyawagona, byly jeho dny sečteny. Sotva se komár objevil nad vesnicí, Taryenyawagon na něj zaútočil a honil komára podél pobřeží Velkých jezer, a pak kolem celé zeměkoule, až ho dohonil u Genandoa (jezero Onondaga) a tam mu poslal do srdce silný šíp. Z mrtvoly velkého komára se vylíhli dnešní klasičtí komáři.

V těch starých časech žil muž, jménem Quara – „Králík“. Byl to vážně nemocný člověk, který trpěl všemi možnými bolestmi, neduhy a boláky, jaké se jen na zemi vyskytovaly. Nemocný stařec chodil od klanu ke klanu a hledal někoho, kdo by se o něj postaral. Lidé z totemů Úhořů, Sluk, Bobrů, Želv, Vlků a Jelenů se ho však štítili a nechtěli s ním nic mít. Nikdo mu nemusel ani nic říkat, protože on dokázal číst a rozpoznat lidské myšlenky. Za to o něm nikdo nic nevěděl. Poslední klan, který navštívil, byli Medvědi. Tam se ho konečně ujala laskavá žena, která mu nabídla to nejlepší, co měla a dobře se o něj postarala. Quara ji pak ukázal, jak pomocí léčivých rostlin a kořenů potlačovat lidské neduhy. Byl to totiž posel samotného Taryenyawagona, který měl lidi naučit léčitelské umění.

Quara byl nejen učitel, ale také prorok. Dříve než zemřel, sdělil ženě toto varování: „Daleko na východě. Daleko za velkou vodou žijí bytosti bledých obličejů. Nejsou to dobří tvorové, poněvadž rádi ubližují druhým a mají potěšeni v konání zla. Oni také zabili Rahwahneyeho , kterého nejenže zabili, ale před smrtí ho ještě zesměšnili a dělali mu samé špatné věci. Nakonec ho připevnili ke kůlu a nechali ho tam pomalu zemřít. Ale Rahwahneyeho nezemřel, nýbrž znovu povstal a odešel do světa nahoře, kde jsou dobrá loviště a Oquahowani (indiáni).

Ty bledé bytosti sem připlují a přinesou sebou jed, který když se pije, tak zabijí ducha i tělo. Oni budou zabíjet indiánské muže, ženy i děti, a ty co přežijí, vyženou z jejich domovů. Ó, dobrá ženo, to bude zkáza tvého velkého lidu. A co se Tebe týče, ó matko, už nemám nic, co bych řekl. Děkuji Ti za tvou péči z celé své duše. Víc ti dát nemohu, ale mé požehnání Tě neopustí. Ve svém klanu Medvědů budeš vyvýšená. Staneš se vznešenou, věčně zelenou borovicí, která převýší všechny ostatní stromy. Takový bude i tvůj klan. Toto je vše, co Ti musím říct. Už odcházím k Pánu Nebes tam nahoře.“