Midewiwin II. - Nahkohe

Vstup do čtvrté, a tím pádem nejvyšší úrovně Společnosti velké medicíny, je pro uchazeče zřejmě nejnáročnější a „nejdražší.“ Musí totiž uspořádat daleko více hostin, než doposud. Dělá to mimo jiné proto, aby se zalíbil Medvědímu duchu, který je hlavním strážcem této úrovně. Uchazeč sedí s posvátným bubnem před Medvědem, zpívá a modlí se. Děkuje Dzhe Manidovi za jeho dobrotu a laskavost. Vchod do čtvrté úrovně je hlídán ještě dalšími manidy, kteří mají poslední šanci zastavit postup kandidáta. Tady jsou hlavními oponenty Panteři hlídající východní vchod a dva Medvědi střežící západní bránu. Jiní zlovolní manidové se k nim přidávají a snaží se ze všech sil bránit uchazeči v cestě. Jejich náčelníkem je Medvěd a dalšími mocnými duchy jsou Horský lev, Rys a jiní, jejíž jména byla zapomenuta. Většinou jsou to hadi. Je nabíledni, že pro tyto uchazeče nestačilo pořádat jen „večírky“, ale určitě museli prokázat své schopnosti a znalosti, o kterých jak jinak než že informátoři mlčí.

Sílu lidského ducha znázorňuje obrys lidské postavy s mnoha puntíky, které jsou symboly mbgis a místa, kde byla medicína „vstřelena.“

U příslušníků čtvrté třídy se očekávají ty nejlepší schopnosti v oblasti čtení myšlenek, jak je to nakresleno na temeni hlavy postavičky. Mají schopnost pevně ovládat stíny (duše). Bez okolků narušují práci Jessakidů, kteří spolupracují se zlými, konkurenčními manidy. Deset malých koleček na horní části březovky jsou osobní značky majitele svitku.

Na konci čtvrté úrovně je stezka, která určuje kandidátovi směr, kterým se má ubírat. Je to cesta plná nebezpečí a pokušení, jak to znázorňuje její zaklikacení. Aby byl cestující ochráněn, je pevně vytyčená, aby nesešel z cesty. Vejčitá figura na konci cesty je Waiekmayok – „Ten, kdo stojí na konci stezky.“ Je to symbol konce životní dráhy budoucího obřadníka, a také symbol konce světa. Vertikální body uvnitř těla označují počet let obřadníkova „funkčního období“, což je v tomto případě čtrnáct.

Znázornění Midewiganu určuje umístění posvátného místa a kámen proti kterému bývá usazen ten, kdo je nemocný a potřebuje vyléčit. V této části záznamu hned nad čtvrtým stupněm je obrys Midewigan s cestou vedoucí na západ a uvnitř je další podobná struktura v pravých úhlech a vstupem na sever. Uvnitř kruhu jsou body, které jsou uspořádány do písmene V a označují místa obsazená duchy, kteří jsou podřízení Dzibai Manidovi – „Stínovému duchovi“, kterého personifikuje Kokokoo – Sova. Ta prochází Midewiganem směrem na západ, kde je Stínová země – „To je cesta mrtvých.“

Na zadní straně svitku jsou „osobní poznámky“ majitele. Ty představují čtyři úrovně Midewiwin,do které byl přijat. Je to „Cesta, kterou prošel.“ Má tam nakresleného Medvěda – Makwa Manida.

Druhý svitek je záznam nalezený mezi věcmi zesnulého obřadníka Mide z Leech Lake. Tento záznam společně z několika dalšími, jsou ve vlastnictví pána Jamese A. Gilifillana z White Earth a někteří obřadníci z Leech Lake k nim poskytli nějaké informace.

Piktogram znázorňuje majitele a obřadníka Mide druhého stupně, jak to symbolizují dva hlavní rysy příslušných struktur. Jsou tam obřadníci držící medicínové váčky a kotouče jsou symboly posvátných bubnů, které jsou používaný během uvedení. Je tam cesta pokušení stejně jako u předcházejícího svitku.

Další záznamy, které byly u zesnulého nalezeny, jsou zmenšeniny pořízené Odžibwejem, který se jmenoval Sikassig. Byl to obřadník druhého stupně z Milk Lacs, který se později přestěhoval do rezervace Earth River. Jsou to kopie záznamu obřadů vykonaných na Milk Lacs v roce 1830, kdy bylo Sikassigovi deset let. Během let byl tento Odžibwe dále školen svým otcem Baiedzhekem, který byl sice Midem druhého stupně, ale jeho žena už byla ve čtvrté. Během jejího uvedení byl přítomen i její manžel, takže se ledasčemu mohl přiučit. Od přestěhování na White Earth byl Sikassig jedním z místních obřadníků.

Sikassigův záznam

Druhý vyobrazený svitek obsahuje správu, že na počátku Dzhe Manido vytvořil Mide Manido. Vytvořil čtyři lidi, dva muže a dvě ženy, ale byli to bytosti bez síly a rozumu. Proto raději udělal jiné tvory, chytré a přemýšlející. Vzal si je tudíž do náruče a rozmnožil je, a tak vznikli Anishinabeg. Umístil je na Zemi, ale ono se jim špatně vedlo, churavěli a umírali. Pokud by zavčas nedostali Posvátnou medicínu, jistě by vyhynuli.

Mezi Dzhe Manidem a Zemi žili čtyři malí větrní duchové se kterými Dzhe Manido promluvil a sdělil jim tajemství, která by mohla pomoci lidem. Tito manidové se sešli k poradě a shodli se, že bude nejlepší, když Dzhe Manido lidem Posvátnou Medicínu daruje.

Stvoření Anishinabeg

Dzhe Manido zašel za Slunečním duchem a požádal ho, aby to byl on, kdo by lidi poučil. Sluneční duch poslal na zem Sluneční dítě, kterého se ujala rodina, která už jednoho malého chlapce měla. Když nastal podzim, odešla rodinka na sezonní lov, ale během nadcházející zimy vlastní chlapec rodičů zemřel. Zoufalý otec s matkou se chtěli vrátit do vesnice, aby mohli dítě řádně pohřbít. Jak se na zpáteční cestě utábořili na noc, postavili posmrtné lešení, aby se k mrtvému chlapci nedostala litá zvěř. Když za nimi přišel Sluneční chlapec, aby je utěšil, dal jim naději, že zemřelého dokáže přivést opět k životu, nad čímž užasli a byli zvědaví, jak to udělá, proto nazítří spěchali pět do vesnice.

Tam Sluneční chlapec požádal ženy, aby postavily wigvam z březové kůry, do kterého umístili mrtvé tělo a přikryly ho březovou kůrou. Na druhý den se sešli všichni příbuzní a posadili se u chlapcova těla. Lidé trpělivě a tiše čekali, dokud do stanu nepřišel Medvěd. Ten se také posadil a po chvíli promluvil, „hu hu hu“, a zleva obtančil nebožtíka a třásl se po těle. Jak se tak třásl, začalo se pod kůrou třást i tělo. Jak bylo Medvědovo třesení intenzivnější, začal chlapec pomalu vstávat, a když Medvěd obtančil čtvrté kolo, byl chlapec už zcela živ.

Medvěd nakonec promluvil k chlapcovu otci:

Nos ka-wi-na ni-shi-na-bi wi-si a-ya-wi-an man-i-do nin-gi. Be-mai-a-min-ik ni-dzhi man-i-do mi-a-zhi-gwa tshi-gi-a-we-an. Nos az-hi-gwa a-se-ma tshi-a-toy-ek. A-mi-kun-dem mi-e-ta a-wi-dink dzhi-gosh-kwi-tot wen-dzhi-bi-ma-di-zid-o-ma a-ga-wa bi-ma-di-zid-mi-o-ma ni-dzhi man-i-do mi-a-zhi-gwa tshi-gi-we-an.

Mým otcem není člověk, a ty nejsi duch. Přesto jsi můj duchovní přítel. Otče, nyní můžeš obětovat tabák. On to řekne jen jednou, že je schopen udělat to, proč tu přišel.   Proč žije. Má to těžké můj duchovní příteli. Nyní jdu domů.

Malý Medvědí chlapec

Byl to malý Medvědí chlapec, kdo to udělal a zůstal na čas mezi Odžibweji, aby je učil posvátným tajemstvím Velké medicíny. Poté, co své poslání završil, obrátil se ke svému adoptivnímu otci řka, že se vrací ke svým příbuzným. Odžibwejové se nyní už nemusí nemocí bát, protože poznali tajemství, a to jim umožní žít. Malý chlapec se rozloučil a vrátil se ke Slunci. Kwi-wi-sens we-di-shi-tshi-qe-wi-nip – „Je to práce, kterou vykonal malý chlapec.“

Další informace poukazují na čáry, které jsou symbolem Země a schody, ke čtyřem úrovním Midewiwin. Schody znázorňují i dary, které musí uchazeč předložit obřadníkům Mide, ještě než jsou vykonány obřady. Některé obřadní postupy jsou stejné, jako u předešlého svitku, ale v ledasčem se liší, protože jak sám Sikassig přiznává, mnohé zapomněl. Záznam z Mille Lacs z roku 1800, který vlastnil Baiedzhek byl kopii, kterou vlastnil jeho učitel z La Pointe.

Sikassigův výklad se liší v bodě, kdy Nanabozho mluvil s Vydrou – Nigik. Když Nanabozho postavil Midewigan, posadila se na čtyři dny před jeho vchod Vydra. Dva špatní duchové hlídali vchod, ale Nanabozho je vyhnal. Když Vydra vstoupila do chýše, spatřila kámen léčení, před kterým sedávali nemocní a kůl – symbol první úrovně. Nanabozho „střelil“ do těla Vydry mbgis a osm manidů hlídalo Midewigan. Život plný pokušení je symbolizován linkou, a když člověk dosáhne středního věku, zbytek života prožije bez nějakých zvláštních změn. Krátké linky směřující ke kulatým bodům jsou připomínky toho, kdy obřadník selhal nebo zakolísal ve víře. Aby znovu získal svou předešlou sílu, musí pro své kolegy uspořádat hostinu. Jeho srdce musí být očištěno a jazyk střežen.

Když Vydra vyšla ven z Midewiganu, posadila se u západního vchodu, vstřelil do ní Nanabozho mbgis, který měl v mediánovém váčku a řekl jí, že „To je její dům, který bude užívat navždy.“

Když Vydra pokračovala v cestě do dalších úrovní, scénář se až na některé detaily opakuje, a zvyšuje se počet zloduchů a ochranných duchů a některé symboly se mění. A u čtvrté úrovně je Midewigan podepřen čtyřmi cedrovými kůly, které jsou symboly medvědích noh Makwa Manida.

Makwa Manido

Když je kandidát připraven na vstup do třetí úrovně, představuje v tu chvíli Makwa Manida - patrona této úrovně. Všichni asistenti obřadu jsou vně Midewiganu, kde bubnují a tančí. Jsou tam tři posvátné kůly. První je černý a patří Kokokoo – Sově. Druhý je pomalován bílým jílem a na jeho vrcholu je obraz sovy, zatímco třetí je rumělkový a jeho vyobrazení znázorňují člověka – indiána. Malou vyřezávanou lidskou figuru používají kněží Mide pro zkoušky nefalšovanosti a posvátnost víry. O tom, jak se to dělá, bude zmínka později. Horizontální tyč znázorňuje přikrývky a jiné dary.
Strážcem čtvrté úrovně je Makano – Želva, která stojí u vstupu. Zde jsou umístěny čtyři posvátné kůly. První je na horní polovině bílý a zespodu zelený. Druhý je podobný. Třetí má kolem obvodu černou spirálu a je na něm umístěná Kokokoo – Sova. Čtvrtý je bílý s červenými skvrnami, které označují mbgis – medicínu. Na horizontální tyči visí dary.

Nyní následují další ukázky obličejové výzdoby:
- První stupeň - jeden rumělkový pruh vedený od ucha k uchu.
- Druhý stupeň – stejný rumělkový pruh, ale tentokrát vedený napříč očními víčky a přes kořen nosu.
- Třetí stupeň - horní polovina tváře je namalovaná na zeleno, zatímco ta spodní na červeno.
- Čtvrtý stupeň - čelo a levá strana tváře je zešikma pomalována na zeleno. Na čele jsou konečky prstů vytvořeny čtyři rumělkové body, a stejné body jsou i na levé líci.

V tomto bodě muže být zajímavá zmínka o tradici, která se vztahuje k stěhování lidu Anishinabeg, jak je obdržel pan Warren ještě před rokem 1853. Pan Warren měl být přítomen proslovu jednoho z celebrujících obřadníků, který „hlasitým a duchaplný způsobem“ pronesl slova asi tohoto znění: „Naši otcové žili u ohromné vody směrem k východu slunce. Jednoho dne se nad vodami zjevila veliká Megis – Lastura, od jejíchž lesklých zad se silně odrážely sluneční paprsky. Díky tomu proudilo k lidu Anishinabeg teplo a světlo. Jenže stejně jak se Megis na hladině vod objevila, stejně záhadně pod hladinou zase zmizela a naši předkové pozbyli požehnaní jejího svitu. Megis se opět objevila na veliké řece nad Velkými jezery (St. Lawrence) a znovu dala život našim předkům, když přijímali odraz slunečních paprsků z jejich zad. Situace se pak opakovala, když Megis zmizela a opět se objevila na břehu prvního velkého jezera (tím by mělo být jezero Huron). Když se tady Megis potopila, smrt byla denním hostem ve wigwamech našich předků. Tak to bylo, dokud se Megis neukázala u Boweting (Sault Ste. Marie), kde zůstala na hladině dost dlouho. Když po čase zase zmizela, prožívali Odžibwejové čas temnoty a mizérie, dokud se Megis konečně neukázala ještě jednou na Moningwunakauning (La Pointe Island), odkud už navždy žehnala našim lidem odrazem slunečních paprsků, které dávaly život a požehnání. Velká ulita Megis je v podstatě posvátná medicína mbgis. Odraz slunečních paprsků dosáhne až do nejvzdálenějších vesnic Odžibwejů – to je požehnání.“ Zhruba takhle zakončil ten starý muž svůj proslov a pak všem ukázal skořápku mbgis - medicínu o které celou tu dobu mluvil.

Pan Warren pak ještě osobně za tím starým obřadníkem zašel, aby požádal o výklad jeho slov. Když si dědeček rozvážně naplnil dýmku směsí koření a tabáku, zapálil ji a po několika potáhnutích promluvil: „Vnuku, naši otcové žili před mnoha a noha zimami na břehu velké vody na východě. Zde, zatímco oni trpěli nemocemi a smrti, jim Velký duch prostřednictvím Nanabozha, kdo je náš veliký strýček daroval tento obřad, díky němuž je náš život opět dobrý a delší. Předkové opustili břehy velké vody a odešli na západ. Midewigan byl stržen a nebyl postaven, dokud se Odžibwejové nezastavili u velké řeky Moneaung (na St. Lawrence, kde je dnes Montreal). Po čase šli dále až k jezeru Huron, kde se obřady Midewiwin opět vykonávaly. Pak ale bylo vše zapomenuto a Midewigan byl postaven až když se Odžibwejové shromáždili v Boweting (východní břeh Hořejšího jezera), kde strávili mnoho zim. Pak se přestěhovali k La Pointe, postavili Midewigan a provozovali obřady v původní a nejčistější formě. Toto je můj vnuku význam slov, která jsi slyšel, a která si předáváme z generace na generaci.“

Zde jsme si mohli všimnout, jak je vyprávění o Megis – Lastuře, velmi podobné legendě o putování Vydry.
Když dorazili Odžibwejové k Sault St. Marie, některé skupiny a tlupy se oddělily a pokračovaly vlastní cestou. Jedna skupina šla podél severního břehu Hořejšího jezera směrem na západ. Říkalo se jim „Bois Forts“ (snad „Dřevěný lid“ nebo „Lidé dřeva“). Další Odžibwejové se usadili na Pigeon River u Deštivého jezera. K dalšímu dělení došlo u La Pointe. Odtud odešli někteří Odžibwejové k Fond du Lac a k Red Lake, kde jak sami tvrdí, žili kolem tři sta let. Mnoho Odžibwejů se roztrousilo na západ a jihozápad od La Pointe a loviště měli po celém kraji Wood Land.

Na základě tohoto rozdělení došlo k tomu, že se některé původní obřady Midewiwin od sebe liší. Severní Odžibwejové ctí více Vydru, zatímco ti jižní jsou zaměření na Megis – Lasturu. Proto také existují rozdíly i v obrázkové interpretaci kůrových záznamů.

Záznam z White Earth

Tento záznam se čte zleva doprava a představuje Nanabozha, který stoupencům Midewiwin říká, že „jsou jediní, pouze oni, kdo jsou srdcem jeho života.“ V levé ruce drží posvátný váček pinjigosan. 2 a 3 - jsou bubenici. Za tlukotu bubnu povstanou, poněvadž je v Midewiganu přítomen Kitche Manido. 4 - ženy, které mají výsadu být členkami společnosti. Postava držící váček zhotovený z hadí kůže. 5 - Želva, dobrý duch a dárce posvátných předmětů. 6 - Medvěd, rovněž vážený duch, ale ne tak jako Želva. 7 - posvátný váček pinjigosan, který obsahuje život a obřadníci jej mohou použít při léčbě. 8 je pes, který byl darován Nanabozhovi, aby mu dělal společníka.
Podle zkušených obřadníků však není tento výklad až tak přesný. Podle nich v záznamech nebyly nikdy zmínky o ženách, jako o skupině a psa daroval Nanabozho lidem, ne naopak.

Záznam z Red Lake.

Oba vyobrazené záznamy jsou téměř identické. Nejspíše se v jednom případě jedná o kopii. Toto je záznam z roku 1887 a jedná se o mnemonické písně vztahující se k Nanabozhovi, který je zde nazýván dobrý strýček Eshgiboga.

1 – Eshgiboga – dobrý strýček Odžibwejů
2 – buben a paličky, které Eshgiboga používá.
3 – linka značící časové dělení písně.
4 – pinjigosan vyrobený z vydří kůže
5 – obřadník držící mbgis.
6 – wigvam řádu Jessakidi
7 – ženy, které se mohou stát členy společnosti.
8 – pauza v písni
9 – pinjigosan z hadí kůže, který obsahuje síly života.
10 – žena
11 – Mgis
12 – žena léčitelka rostlinami
13 - Mide obřadník

Red Lake Reservation

Red Lake je indiánská rezervace v Minnesotě, která se nachází v okresech Beltrami a Clearwater. Je rozdělená na čtyři sekce – Red Lake, Redby, Ponemah a Little Rock.
Během období, kdy oblast kontrolovali francouzští obchodníci, zde žili Dakotové a v Red Lake měli významnou vesnici. Kolem roku 1796 sem přišli Odžibwejové společně s North West Company, která zde ustanovila v roce 1806 obchodní stanici.
V roce 1863 zde byla pro tlupu Odžibwejů Red Lake ustanovena smluvní rezervace. Ta i přes mnohé snahy státních orgánů o její rozdrobení, odolala všem těmto aktivitám. Celková rozloha rezervace je 564 426 akrů, což je velikost ostrova Rhode Island.
Celá rezervace má vlastní samosprávu, jurisdikci a vše, co má mít samostatný stát a rezervace v podstatě takovým státem ve státě je. Domorodá vláda má plnou svrchovanost a má právo určovat, kdo v rezervaci mimo Odžibwejů smí žít a dokonce jí i navštívit.
Rezervace má základní školu, střední školu, moderní nemocnici, policii, hasičský sbor, fitness, nezbytné kasino, banku a rekreační zařízení, obchody atd. Je to první indiánská rezervace v Minnesotě, která má knihovnu a archív.
Problém je trochu nezaměstnanost, proto se na tento problém klade velký důraz. Hodně lidí je zaměstnáno v rezervačních službách. Další pracovní místa poskytuje dřevařský, rybolovecký a zemědělský průmysl zaměřený na pěstovaní indiánské rýže a od roku 1997 to zkoušejí s brusinkami.
V březnu roku 2005 se rezervace nechvalně proslavila tzv. masakrem z Red Lake. Tehdy teprve šestnáctiletý Odžibwe Jeff Weise, zavraždil svého dědečka a dědečka jeho dívky, jednoho hlídače, učitele, pět studentů a nakonec sám sebe.

Midewigan

Už jsme si mohli všimnout, že základním prvkem obřadů Midewiwin je posvátná chýše Midewigan. V tomto díle si povíme něco o jeho technické podstatě.

Uváděni kandidátů do společnosti Midewiwin probíhá zpravidla na konci léta. K tomuto účelu postavený Midewigan vypadá v podstatě jako vysoká ohrada. Je to obdélníková pravoúhlá stavba, jejíž základ tvoří kůly, jež jsou důkladně propletené olistěnými větvemi. Midewigan je bez střechy, ale je dost vysoký na to, aby byli účastníci chránění před slunečním žárem.

Midewigan je obvykle postaven v otevřeném hájí nebo na vyčištěném prostoru. Stavba je 25 metrů dlouhá a 6 metrů široká. Na výšku má 3 metry. Dovnitř vedou dva vchody široké jeden metr – východní a západní. Styčné kůly jsou bytelně upevněny a větvemi dobře propleteny.
Asi tři metry od hlavního, tedy východního vchodu leží kámen, který se používá při léčbě nemocných. U západního vchodu je dvoumetrový kůl z cedrového dřeva. Je pomalován na červeno se zelným pruhem v horní části. Na vrcholku sedí vycpaná sova. Mezi kůlem a kamenem jsou rozprostřeny pokrývky, na které se pokládají dárky. V každém rohu Midewiganu stojí cedr nebo borovice.

Venku, nedaleko od hlavního vchodu stojí potní chýše, nedílná součást obřadu. Uvnitř je kandidát poučován svým učitelem. Potní chýše je kupolovitá v průměru třímetrová stavba. Konstrukce je z prutů, které jsou zpravidla pokryte kůrou. Cesta mezi potní chýší a Midewiganem musí být bez překážek.