Legenda o Hiawathovi - Nahkohe

Taryenyawagon – „Pán nebes“, se rozhodl, že se zřekne své duchovní podstaty a bude žít mezi lidmi, aby jim pomáhal a učil je. Svůj wigvam si postavil na krásném místě u jižního břehu jezera Cross Lake v New Yorku. Taryenyawagon si vzal za manželku dívku z kmene Onondaga a měl s ní jedinou dceru. Taryenyawagon svou rodinu něžně miloval a dobře se o ni staral. Stejně dobře pečoval také o lid, kterému dával prozíravé rady, takže k němu indiáni začali zbožně vzhlížet. Pro jeho moudrost mu začali říkat „Moudrý Muž“ – Hiawatha. Kvůli laskavosti a velkorysosti, kterou tak štědře oplýval, nebyl nikdy jeho wigvam prázdný. Hiawatha se stal prvním náčelníkem a kdokoliv se stal jeho přítelem, získal autoritu, jako sačem svého kmene. I když se všichni radovali, že mají tak moudrého a laskavého patrona, nebyly irokézské kmeny jednotné a často mezi sebou válčily.

Hiawatha vlastnil pozoruhodnou kouzelnou Bílou kánoi. Po dobu, co bydlel na Cross Lake, ji používal jenom pro mimořádné účely, jako byly například kmenové rady. V takovém případě byla Bílá kánoe opatrně vynesena z veliké chaty a po skončení zasedání, byla zase uložena zpět. Ten, kdo jí nesl, byl nesmírně poctěn.

Uběhlo mnoho let a kmeny početně sílily a rostly. I když je měl Hiawatha všechny rád, nejvíc mu k srdci přirostli Onondagové. Snad to bylo kvůli tomu, že ze všech kmenů měli největší úctu k zákonům Pána nebes. Onondagové se také proslavili tím, že zabili Velkého hada.

Jednoho dne přišla ze severu poplašná zpráva, že od Velkých jezer přichází silný a krutý národ, který v zabíjení nešetři ani ženy s dětmi. Lidé v panice opouštěli vesnice a nenašel se nikdo, kdo by se nepříteli postavil. Jediný, kdo mohl pomoci, byl jistě moudrý Hiawatha. Ten, když si vyslechl všechny ty smutné zprávy, poslal k náčelníkům všech kmenů posly se zprávou, aby se všichni dostavili k Velké radě. Mimo jiné jim vzkázal: „Naše síla nespočívá ve válečných palicích a šípech, nýbrž v moudrosti." Zasedání se mělo konat na břehu jezera Onondaga, kde se shromáždili sačemové, významní bojovníci a jejich rodiny. Kánoe se na místo sjížděly z širého okolí ve velkém počtu. Všichni už byli na místě, ale ten, na koho se úzkostlivě čekalo, tam nepřišel. Když se Hiawatha neukázal ani po třech dnech, poslali za ním posla, který se vrátil se zarážející zprávou: „Hiawatha je sklíčený a drží smutek!“

„Copak se mu stalo?“ ptali se lidé ve zvědavém očekávání.

Bylo to tak, že Hiawatha společně s dcerou cestoval na shromáždění, ale v hloubi duše byl nějak neklidný. Věděl, že by měl Pánu nebes předložit nějakou oběť, ale pořád nevěděl jakou. Ani v nejdivočejších představách by ho nenapadlo, že tou obětí bude jeho milovaná dcera. Byl krásný slunečný a teplý den. Na obloze nebyl ani mráček a hladina jezera byla klidná. Pak se z dálky ozval tlumený zvuk připomínající hukot vichřice. Oči dvou cestovatelů se upřely k nebi, kde se objevil malinký temný mrak. Ten byl stále větší a větší a s velkou rychlostí se blížil k Bílé kánoi. Hiawatha na něj mával svými ozdobami a wampumovým pásem, zatímco jeho dcera klidně čekala. Hiawatha pak řekl: „Je nemožné uniknou síle Pána nebes! Jestli nás chce zničit, nic s tím neuděláme.“ Ten temný oblak byl ve skutečnosti ohromný pták, který se jako bouře přihnal k dívce, uchopil jí do svých mocných spárů a odletěl s ní neznámo kam. Byl to velkolepý pohled, ale Hiawatha byl ztrátou své dcery nesmírně sklíčený a upadl do trudomyslnosti. Hiawatha nemluvil, nejedl a nic ho nedokázalo utěšit.

Po několika dnech čekání v Radě, se jeden z náčelníků, který se jmenoval Veselé srdce, nabídl, že Hiawathu vyhledá, utěší ho. Náčelník měl skutečně na Hiawathu dobrý vliv a pomocí obřadů ho obveselil a on začal znovu jíst. Pak se slavnostně oblékl, vzal si čelenku a šel na shromáždění. Tam vstoupil vznešeným krokem a posadil se na čestné sedadlo. Pak započala Rada a jednotliví náčelníci předkládali návrhy, jak invazi cizích lidí zastavit. Hiawatha v tichosti naslouchal, a když domluvil poslední řečník, povstal a řekl: „Bratři, vyslechl jsem slova moudrých mužů a odvážných náčelníků, kteří zde promluvili. Nesluší se, abych se k tomu v tak krátkém čase vyjadřoval. Je třeba všechno si pečlivě promyslet. Odložme rozhodnutí na další den. Zatím budeme o těch slovech přemýšlet. Jestli uznáme, že jsou dobrá, schválíme je.“

Druhý den, když Hiawatha vstoupit do shromáždění, všichni napjatě čekali, co jim řekne. A Velký rádce k nim promluvil takto: „Přátelé a bratři! Vy všichni, jak tady sedíte, jste příslušníci mnoha kmenů a někteří z vás přišli z veliké dálky. To hlas války vás vyburcoval. Bojíte se o své domovy, ženy a děti. Věřte, já jsem s vámi! Mé srdce tluče společně s vašimi srdci. My jsme zajedno a naše starosti, jsou společné starosti. Abychom odolali těm divokým hordám ze severu jako jednotlivci, je nemožné! My se musíme spojit jako bratři a musíme mít jeden hlas. Mnoho hlasů dělá zmatek. Musíme mít jeden oheň, jednu dýmku a jednu válečnou palici. V tom bude naše síla. Jedině společnou silou vyženeme nepřítele z naší země. Jedině jako celek se budeme moci cítit bezpečně.

Onondagové! Jste lidé, kteří sedí ve stínu Ohromného stromu, jehož větve se rozpínají široko daleko a jeho kořeny jsou zaryty hluboko do země. Vy budete první, protože jste mocní válečníci.

Oneidové! Vy budete druzí, protože jste moudří a máte dobré rady. Věčná skála nemůže být přemístěna.

Senekové! Jste lidé, kteří bydlí na úpatí Ohromné hory. Jste třetí, protože jste dobří řečníci.

Kayugové! Vy, kteří bydlíte v Temném hvozdu. Jste čtvrtí, protože jste dobří lovci.

Mohawkové! Vy žijete na otevřených prostorách země. Jste pátí, protože znáte umění pěstování kukuřice, fazolí a dýní, a umíte stavět dobré domy.

Jste pět silných kmenů, ale když budete zajedno, nikdo vás nepřemůže. Národy z jihu a západu můžete vzít pod svou ochranu. Přejeme si, aby nás spojovalo pouto přátelství. Když budeme jednotní, Pán nebes se na nás bude usmívat a my budeme šťastní, svobodní a úspěšní. V opačném případě nám hrozí katastrofa a všichni se staneme otroky nebo budeme zničení navždy. To říká Hiawatha. Nechte má slova klesnout hluboko do svých srdcí. Já jsem to udělal!"

Po těchto slovech zavládlo dlouhé a hluboké ticho. Rada se opět sešla dalšího dne a Hiawathův návrh jednohlasně přijala. Tak vznikl svaz národů, který si začal říkat Akoneshune, ale dnes ho známe spíše jako Haudenosaunee (Lidé dlouhého domu), neboli Irokézové.

Ohromný nebeský pták pak indiánům přinesl vzácný dar. Každý válečník dostal jedno bílé pero, které mělo být součásti každé čelenky. Tak se Velký nebeský pták stal symbolem válečníkovy slávy a další generace si zdobily čelenky z per bílé volavky. Vznikl také spolek náčelníků Atotarho, kterému předsedal velký sačem. Onondagové mají tento spolek dodnes.

Hiawatha nyní věděl, že jeho mise skončila a vůle Pána nebes byla naplněna, a proto se připravil na odchod. Ještě jednou shromáždil všechny náčelníky a naposledy k nim promluvil:

„Přátelé a bratři! Moje mise je u konce. Naučil jsem vás vše, co budete potřebovat, abyste žili šťastný život. Taková byla vůle Pána nebes. Poslední, co jsem udělal, bylo, že jsem vás sjednotil v přátelství a míru. Přátelé a bratři! Toto jsou poslední slova, která uslyšíte ze rtů Hiawathy. Pán nebes mně volá a já půjdu. Jsem připravený jít. Mějte se dobře!“

Jak dozněl Hiawathův hlas, ozval se ve vzduchu zvuk krásné hudby. Zatímco všichni se zbožnou bázni naslouchali kouzelné melodii, Hiawatha nasedl do své Bílé kánoe a vystoupal do nebes. Velký Mírotvorce a Rádce zmizel v oblacích.