Mír s Američany - Nahkohe

01. 10. 2013

Vzhledem k tomu, že jsme byli stále válečnými spojencemi Britů, začali jsme druhého dne Američany pronásledovat. Pluli jsme na kánoích a já doufal, že nám Velký duch projeví laskavost a vydá nám nepřítele do rukou. Chtěl jsem dostat některou z nepřátelských lodí na mělčinu, kde by se dalo s vojáky bojovat. Asi v polovině cesty k peřejím jsem měl přehled o všech lodích. Jedna z nich byla dost neobratně řízena a silný vítr jí pořád unášel ke břehu. Vojáci přistáli na tvrdé mělčině a začali kasat plachty, zatímco ostatní čluny pluly dál. Tak se Velký duch přece jenom slitoval a požehnal nám. S válečníky jsme se nepozorovaně rozmístili po břehu a v příhodný okamžik spustili palbu. Vojáci z lodě odpověděli, ale jejich střely létaly bez efektu. Povzbuzoval jsem bojovníky, aby nepřestávali střílet. Sám jsem si připravil zápalné šípy a několikrát vypálil na plachtu. Po dvou nebo třech pokusech se mi podařilo loď zapálit.

Vojákům pak připlula na pomoc jedna z lodí. Když zpustila kotvu, muži z hořícího člunu se snažili přemístit a při té příležitosti jsme jich několik dostali. Pak Američané přestali střílet a my si mysleli, že se buď bojí, anebo jich zůstalo na boj málo. Nařídil jsem tedy přímý útok, ale oni na nás přichystali léčku. Když jsme se přiblížili moc blízko, spustili palbu a dva naše bojovníky zabili. Náčelník této lodě byl chytrý a já bych si s ním rád potřásl rukou.

Když člun s vojáky odplul, uhasili jsme ten hořící, abychom zachránili alespoň nějakou kořist. Našli jsme několik sudů s whisky, ale tuto zlou medicínu jsme hodili do řeky. Byla tam i krabice s lahvemi, a to jsme také hodili do řeky. Dále jsme našli nějaké zbraně, oblečení a stanové látky. To jsme si rozdělili a vrátili se na Rock Island, kde jsme vztyčili britskou vlajku. Hodně Sauků pak chodilo ve stejných šatech, takže to ve vesnici vypadalo, jako ve vojenském táboře. Večer jsme slavili a tancovali.

Brzy po řece pluly další lodě a jedna z nich měla na palubě kanóny. Naši mladí muži je kus cesty sledovali, ale nemohli nic udělat. Bylo jasné, že pevnost Prairie du Chien je nyní dobře posílena. Během dne k nám v malém člunu připlulo několik Britů. Chtěli v peřejích přepadnout tu velkou loď a její posádku vyzvali ke kapitulaci, jenže Američané to odmítli. Britové nám přivezli kanón a tři vojáky, kteří jej měli obsluhovat. Také nás pochválili za statečnost při útoku na loď. Dali nám soudek rumu a připojili se k našim tancům a hodování. Dali jsme jim některé věci, které jsme na člunu našli, hlavně knihy a papíry. Ráno Britové odešli a slíbili, že se brzy vrátí s dalšími vojáky. Těm co zůstali, jsme pomohli zakopat tu velkou pušku, aby byla připravena k boji. Poslali jsme zvědy dolů po řece, aby zjistili jaká je situace. Běžec následně doručil zprávu, že se po řece blíží několik lodí. Připravili jsme se na boj. Čluny připluly k večeru a přistály u ostrova Willow, který stál přímo naproti naši vesnici. Ráno, sotva se rozednilo, spustili jsme do nich palbu z velké pušky. Britové jsou dobří střelci, což nás těšilo. Když jsme se připravili k útoku, lodě k našemu zklamání odpluly. Naši je sledovali, ale čluny už nezastavily a odpluly k Des Moines Rapids, kde Američané začali stavět pevnost. To se mi vůbec nelíbilo, jelikož tam jsou skvělá podzimní loviště.  Vypravili jsme se do boje a v noci se přesunuli k vysokému útesu u Des Moines. Mladí muži byli na hlídce, zatímco ostatní si šli lehnout. Jelikož jsem byl hodně unavený, rychle jsem usnul. Ve snu mi Velký duch oznámil, abych nazítří sestoupil dolu k Bluff Creek, kde najdu dutý strom. V jeho koruně bude velký hlad, jehož hlava bude vztyčena směrem, odkud přijde nepřítel. Ráno jsme to řekl bojovníkům a s jedním z nich jsem odešel do rokle, která vedla k potoku Bluff Creek. Došli jsme na místo, odkud bylo vidět staveniště pevnosti. Byla tam spoustu lidí. Plížili jsme se po kolenou k potoku a tam jsme uviděli ten dutý strom. V koruně byl skutečně had, který hleděl směrem přes potok. Opatrně jsem vyhlédl a spatřil, jak k nám přicházejí neozbrojení Američané. Vhledem k tomu, že nebyli na dostřel, jsme je nechali být. Později jsem dovedl do rokle zbytek válečníků, aby si také mohli prohlédnout staveniště. Jednomu z bojovníků se potom podařilo zastřelit strážného.                                                                                                                                                                                                                                                                                                  V pevnosti vypukl zmatek a my se raději vrátili na Rock River.

Když jsem byl doma, odložil jsem svou pušku, medicínový vak a ostatní zbraně. Rozhodl jsem se, že do války s Američany už nepůjdu, leda by mě k tomu vyprovokovali. Pak nastalo období zimních lovů, a když jsem se pak vrátil na Rock Island, dozvěděl jsem se, že Američané uzavřeli s Brity mír. Při té příležitosti jsme byli pozvání do Portage des Sioux k poradě. Někdo říkal, abychom tam šli, jiní byli proti. Hlavní náčelník Nomite rozhodl, že půjdeme, pokud půjdou i Liščí indiáni. Liščí indiáni do Portage des Sioux šli a my se k nim přidali. Cestou však Nomite onemocněl, tak jsme se zastavili na Henderson River. Liščí indiáni pokračovali v cestě. Náčelník nakonec zemřel, tak se stal našim vůdcem jeho bratr. Ten odmítl jít dolů, jelikož věřil, že smrt jeho bratra způsobila právě tato cesta, což znělo rozumně.

Když se Liščí indiáni vrátili, pověděli nám, že s Američany kouřili dýmku míru a varovali nás, že pokud nebudeme s nimi jednat, pošlou na nás vojáky. To mi nedělalo velké starosti, jelikož Američané s námi vždycky prohráli. La Gutrie a jiní britští obchodníci přišli na podzim a také nám radili, abychom s Američany uzavřeli mír, jelikož si to přeje také anglický otec. Řekl, abychom tento rok přezimovali více na jihu, že je tam hodně zvěře, protože tam několik let nikdo nelovil. Rozhodli jsme se, že navštívíme vojáky v Des Moines a vysvětlíme jim, proč jsme nepřišli na jednání. Sotva jsme se objevili před branami pevnosti, obchodníci se raději schovali a zůstali tam jenom vojáci. Navštívili jsme jejich náčelníka a řekli mu, co jsme měli a vykouřili s ním dýmku. Ten rok jsme přezimovali na jihu a skutečně jsme měli dobrý lov. Dobře jsme prodali kožešiny a vrátili se na Rock River.

Za nějakou dobu mě navštívil Gomo, náčelník Pottawatomiů a vyprávěl mi následující příběh: „V pevnosti Peoria je náčelníkem velmi dobrý člověk. Je pravdomluvný a s našimi lidmi zachází dobře. Tento náčelník mě pozval k sobě a navrhnul mi, aby naši mladí lidé pro něj lovili. Já proti tomu nic neměl a naši mladí ochotně souhlasili. Byla to dobrá spolupráce a obě strany byly spokojeny. Když jsem se ptal vojenského náčelníka, jestli je všechno v pořádku, sdělil, že ano a dal mi nějaký prach a olovo. Matatah, jeden z mých válečných náčelníků, řekl, že půjde přes Illinois, kde je na den cesty spousta zvěře. Vzal sebou osm lovců, svou manželku a několik žen. Když byli na cestě asi půl dne, potkali se v prérii s bělochy, kteří vedli dobytek. Naši se jich nebáli, jelikož jsme nebyli ve válce. Matatah jim jel naproti a snažil se jim vysvětlit, že je přítel a že loví pro velitele v Peorii. Ti běloši ale nebyli dobří a na Matataha vystřelili a zranili jej. Matatah s nimi začal bojovat, ale byl ještě několikrát střelen a zalitý krví spadl z koně. Ti běloši skoro všechny naše lidi zabili. Zachránil se akorát můj nejmladší bratr, který byl sice zraněný, ale ještě té noci se dostal do tábora a pověděl mi to. Zbytek noci jsme truchlili pro naše zavražděné přátele. Druhý den jsem jel za velitelem, a když jsem ho potkal hned u brány, řekl jsem všechno, co se stalo. Jeho tvář se změnila a já jsem poznal, že je smutný, přesto mi nechtěl věřit. Když jsem ho nakonec přesvědčil, ujistil mě, že ty zbabělce potrestá. Řekl jsem mu, že se musíme pomstít sami, a abychom neublížili nikomu z jeho vojáků, odjeli naši mladí na Wabash. Druhý den jsem donesl veliteli několik jelenů.“ Gomo mi dovyprávěl svůj příběh, ale žel, takových jsem slyšel ještě mnoho a žádné z nich se mi nelíbili.

Dostali jsme další zprávu, že velký náčelník ze St. Louis chce s námi jednat, uzavřít  smlouvu a vykouřit dýmku. Tentokrát jsme pozvání přijali a společně zasedli k poradě. Americký náčelník nám vysvětlil jaká je vůle velkého otce z Washingtonu a obvinil nás ze zločinu a násilí, a také že jsme nepřišli na jeho první výzvu. Věděli jsme, že jsme byli americkým otcem oklamání, a proto jsme se připojili ve válce k Britům. Jelikož jsem nebyl mírový náčelník, nemluvil jsem, ale náš jednatel pověděl: „To co říkáš je lež! Otec prezident nás oklamal. Věděl přece jaká je naše situace. To zavinil on!“ (zde se nejspíš jedná o neposkytnutý úvěr, který prezident Saukům přislíbil) Američtí velitelé se vztekali a vyhrožovali, že ukončí jednání a vyhlásí nám válku. Že prý nebudou poslouchat takovéto urážky a lži. Náčelníci jim vysvětlili, že během mírových jednání nemáme ve zvyku někoho urážet, ale jenom chtěli vysvětlit, proč jsme šli do války, „Ty jsi bílý, a proto tomu, co zde říkám nevěříš!“, zakončil náčelník svou řeč. Situace se nakonec uklidnila, v jednáni se pokračovalo a kouřila se dýmka. Tenkrát jsem se poprvé brkem dotknul papíru, ale neměl jsem ponětí, co to znamená. Kdybych to věděl, nikdy bych to neudělal. Američané nám to měli vysvětlit. Co my víme o zákonech a chování bílých lidí. Oni si umějí hrát se slovy tak, že nakonec podepíšete něco, v čemž se zavazujete, že dovolíte, aby vaše vlastní maso sloužilo, jako krmivo pro zvířata. My dokážeme posoudit to, co je správné a špatné, ale naše chápani a zvyky se od bělošských liší. Běloch může jednat špatně klidně celý život a nic se neděje. Když pak zemře, jde prý do nebe. My se musíme snažit jednat dobře celý život. Dělíme se o maso a kukuřici s těmi, kdo jsou v nouzi. Když máme nadbytek, dáme to těm, kdo se ocitli v nouzi.

Než jsme se stačili vrátit domů, začali mezitím vojáci stavět na Rock Island pevnost. To bylo podle našeho mínění v rozporu s mírovou smlouvou. Když je mezi námi mír, tak proč se vojáci připravují na válku? Navíc nám bylo toho ostrova líto. Bylo to jedno z nejkrásnějších míst v našem kraji. Naše mládež tam v létě s oblibou chodila tak, jako bílí lidé chodí do svých parků. Byla to naše krásná zahrada s jahodami, malinami, jablky, ořechy a mnoha jinými dobrými plody. Dole pod peřejemi byla hojnost dobrých ryb. Osobně jsem na tom ostrově prožil mnoho krásných dní. V jeskyni ve skalách žil dobrý duch. Byl to náš strážce a my ho často vídávali. Byl bílý a křídla měl jako labuť, ale mnohem větší. Nikdy jsme ho nerušili hlukem, ale kravál z pevnosti, která stala na skále nad jeskyní, ho vyhnal. Místo něho se tam nastěhoval zloduch.

Naše vesnice stála na hrotu země mezi Rock River a Mississippi. Nachází se tam vysoký bluff (Black Hawk Watchtower) ze kterého je krásný výhled na hodně kilometrů daleko. Pod ním se nacházela naše kukuřičná pole, která měla dohromady asi 800 akrů. Další pole jsme měli na Rock Island. Naproti přes řeku v dálce asi pěti kilometrů měli vesnici Liščí indiáni. Jelikož v okolí naši vesnice rostla modrá tráva, byla to dobrá pastva pro koně. Zemi zavlažovaly mnohé sladkovodní prameny. Krom kukuřice jsme také pěstovali fazole, dýně a melouny. Skoro vždy jsme měli všeho dost, takže naše děti nemusely plakat a staří lidé byli zabezpečeni. Žili jsme zde více než sto let, a i když jsme přišli z východu, nyní už jsme byli vlastníky této země. Vše tu bylo dobré.

Ale jak přišli bílí lidé, začali nám přikazovat, co máme dělat. Už jsme nemohli chodit, tam kam jsme chtěli a dokonce jsme měli zakázáno navštěvovat hroby předků, a to není vůbec dobré. Navštěvovat hroby je posvátná věc. Patří to k našim odvěkým tradicím a nyní nemůže matka plakat na hrobě svého dítěte. Válečník nemůže přijít ke hrobu otce, aby mu povyprávěl, jak se mu daří v lovu nebo válce. Pohřebiště jsme měli v úctě, poněvadž tam leží naši příbuzní a přátelé. Bývali jsme šťastní, ale nyní jsme chudáci a hladovíme. Byli jsme jako bizoni vypasení, ale nyní chodíme jako hladoví vlci.

Přišla další zima a my se ještě věnovali lovu. Měli jsme dobré kůže, které jsme z jara nabídli obchodníkům, a ti se o naše úlovky hádali, jak byly kvalitní. Poté se rozdal rum. Ten by měl v hlavě dělat dobrou náladu a ne myšlenky na válku. Mladí kdysi nepili vůbec. Dělali to¨jen starší lidé, ale dnes pijí všichni. Naší zvláštní slavností byl Svátek medicíny. To se rozdávají přátelům různé dárky, abychom Velkému duchu ukázali, že umíme být skromní. Někdo rozdal úplně vše, takže sám zůstal na mizině, ale nám to nevadilo.

Z jara ženy opravovaly pole a ohrady a my muži se po lovecké sezóně věnovali vzájemným návštěvám a povídání. Jedli jsme přitom sušené jelení a medvědí maso, a také jiné dobroty. Když jsou ženy s polními pracemi hotovy, zasejí semena a pořádá se při této příležitosti velká hostina a slaví se Jeřábí tanec. Tanečníci na sobě mají, co nejkřiklavější oblečení a mnoho peří. Mladící si v tom čase vybírají nevěsty a jejich matky zařídí svatbu.

***

Fort Armstrong (1816 – 1836) byla ona pevnost postavena na Rock Island. Pevnost byla součásti řetězce amerických opevnění postavených po Válce 1812. Během války Černého jestřába zde měla americká armáda hlavní velitelství. Již v roce 1805 pověřil prezident Thomas Jefferson cestovatelé Lewise a Clarka, aby na horní Missouri zmapovali oblast a vyhodnotili, kde by bylo nejlépe postavit pevnosti. Podobné instrukce dostali důstojníci Zebulon Pike a Stephan Long pro oblast horní Mississippi. Byl to právě Rock Island, který už tehdy padl Zebulonu Pikemu do oka.

Navržena pevnost pak byla postavena, jako opěrný post mezi St. Louis a Prairie du Chien. Opevnění zde bylo postaveno navzdory tomu, že se jednalo o posvátné místo Sauků. Místní posádka měla odrazovat francouzské a anglické obchodníky, aby neobchodovali s indiánskými kmeny v oblasti. Spojené státy zde rovněž chtěly posílit svou autoritu po potupné ztrátě pevností Fort Madison, Fort Shelby a Fort Johanson. Další záměr vládních úředníků byl takový, že pevnost měla chránit příchozí osadní-ky a zároveň vypudit místní indiány. Během realizace stavby bylo na místě šest set řádových vojáků a sto padesát dělníků, jinak měla posádka vždy nejméně dvě stě mužů. Vojáci do kraje zavlekli nákazu cholery, která zabíjela nejen je, ale i indiány.