Indián a farmář - Nahkohe

29. 5.

Mezi mnohými přistěhovalci, kteří odešli hledat štěstí do Ameriky, byli i chudí skotští manželé M'Dougallovi. Tito lidé si koupili nejlevnější pozemek v pohraničí a vybudovali malou, jakž takž prosperující farmu. Časem se manželům narodilo dítě a jediné, co hraničářům malinko znepříjemňovalo život, byla přílišná vzdálenost od nejbližšího mlýna, trhu a kostela.

Jednou musel farmář s obilím do mlýna, což byla cesta, která zabrala víc, než jeden den. Manželku zanechal sebou a na rozloučenou jí připomněl, aby se postarala o krávy. Tenkrát nechávali farmáři dobytek volně pobíhat po venku, takže se stávalo, že se zvířata zatoulala i do lesů. Tentokrát se milé kravky zašly tak daleko, že je paní M’Dougallová nemohla najít, a když se pak setmělo, sama v lese zabloudila. Žena však měla štěstí, protože se potkala s jistým indiánským lovcem, který jí odvedl do svého wigvamu, a tam se o ní postarala jeho manželka.

Ráno indián zavedl ženu ke stádu, a potom jí ještě doprovodil domů. Pan M'Dougall, který se mezitím vrátil domů s moukou, našel ve srubu pouze děvečku s dítětem. Když se dozvěděl, že se manželka nevrátila na noc domů, měl upřímný strach, že se jí něco stalo. Jakou pak měl radost, když svou choť uviděl, i když ve společnosti podivného průvodce. Když si následně vyposlech příběh své ženy, daroval indiánovi košili a řekl mu, ať se kdykoli staví na návštěvu, když půjde kolem.

Indián se vrátil už za tři dny a napůl posunky a napůl špatnou angličtinou Skota vyzíval, aby jej někam následoval. Ten ale odmítl, protože dával přednost práci, před nejistým výletem kdoví za čím. Zklamaný indián vypadal sklíčeně, ale pak ho něco napadlo. Všiml si totiž, že na terase srubu stojí kolébka s malým dítětem. Lovec k ní přistoupil, popadl dítě a uháněl s ním směrem k lesu. Farmář se za ním rozběhl a volal, ať se vrátí, ale nic to nepomohlo. Indián se jenom občas ohlédl, usmál se a udržoval rychlost tak, aby jej Skot měl stále na očích.

Po nějakém čase doběhl na kraj lesa, od kterého se do kraje táhla krásná prérie. Indián se zastavil, a když přiběhl i rozčílený otec, předal mu dítě. Zatímco se Skot tvářil zamračeně a zasypával lovce výčitkami, ten se jenom spokojeně usmíval, a pak promluvil: „Ty si asi myslíš, že indián je zrádce. Myslíš si o něm, že krade děti. Ne, mám své vlastní. Indián tě viděl před dávnou dobou. Viděl tě, ale ty jsi mne neviděl. On viděl, jak tvrdě pracuješ. Někteří běloši jsou špatní a ubližují chudým indiánům. Ty jsi dobrý. Pracuješ tvrdě pro svou manželku a dítě. Ale vybral sis špatné místo. Tam nikdy nezbohatneš. Indián viděl tvůj dobytek daleko v lese. Myslel si, že přijdeš a chytíš ho, ale přišla tvá žena. Indián jí našel ztracenou a unavenou. Vzal jí k sobě domů. Ona se bála. Myslela si, že jí indián zabije. Ne, ne! Indián jí zavedl zpět, aby se s tebou setkala. Byl si moc smutný, a pak si byl rád. Jsi dobrý k indiánovi. Dal jsi mu maso a pití a lepší košili, než máš ty. Indián je vděčný, proto tě chtěl přivést sem. Ty jsi nechtěl. Bylo mi to líto, proto jsem vzal dítě a ty jsi mě následoval. Tady to je indiánská země. Je to dobrá země a málo stromů. Přijď sem za méně než polovinu měsíce a indián ti pomůže. Indiáni jsou tví přátelé. Můžeš tu žít.“

M'Dougall okamžitě poznal kvalitu kraje a uposlechl indiánovu radu. Přestěhoval svůj srub a všechen majetek, a jak indián slíbil, pomohl mu s přáteli založit farmu.