David Zeisberger XII. - Nahkohe

09. 08.

Loveckou společnost indiánů vede buď nejstarší, nebo nejzkušenější válečník, nejlépe člen kmenové rady. Není slušné, aby někdo z mužů opustil společnost, dříve než je lov u konce. Jestliže válečník zraní jelena a druhý ho dorazí, kůže připadne prvnímu střelci, zatímco o maso se spravedlivě rozdělí. Jestliže bylo zvíře skoleno několika ranami a není jasné, čí střela byla první, kůži si nechá nejstarší ze střelců a maso se dělí rovným dílem mezi ostatní. Někteří starší muži nejsou v lovu už tak šikovní jako zamlada, a třeba nic nezastřeli, v tom případě jim darují maso a kůže mladší lovci. Není zvykem, aby se staří muži vraceli z lovu s prázdnou. Unami Delawarové mají takový zvyk, že když lovec zastřelí jelena v přítomnosti jiného muže, tak mu úlovek daruje.

Jestliže dlužník není schopen splatit své pohledávky, požádá o pomoc přátelé, a ti ho zpravidla neodmítnou a prokazatelný dluh splatí i po smrti dlužníka.

Člověk, který není spokojený se zbožím, které si koupil, má právo na vrácení ceny, pokud zboží v pořádku vrátí.

Ten, kdo poraní vepře, kuře či jiné domácí zvíře, měl by ztrátu nahradit. Pokud to odmítne, postarají se o to jeho přátelé, ale oni mu jeho neochotu vyčtou.

Ve válkách evropských mocností a Američanů, byly de facto zapojeny všechny indiánské kmeny. I když byl nějaký kmen formálně neutrální, někteří jeho bojovníci do války šli, i když si to náčelníci nepřáli. Tak to bylo třeba u Delawarů, kteří byli v poslední válce neutrální, ale mnozí jejich bojovníci na válečnou stezku odešli, mají na to právo.
 
Ačkoli jsou indiáni svobodní lidé a neřídí se žádným zákonem, přesto má každý kmen určitá pravidla. Východní národy jsou většinou rozděleny do tří rodů, Packoango – Želvy, Blem – Krocani a Ptucksit – Vlci. Každému z těchto rodů předsedá náčelník a jeho poradci (podnáčelníci). Hlavním rodem jsou Želvy a jejich náčelník je rovněž hlavním sagamorem. On společně s náčelníky ostatních rodů rozhoduje o národních záležitostech, jako je třeba uzavíraní mírových, či obchodních smluv.

Sačem jako takový není nikomu nadřazen, ale jeho autorita vychází z jeho povahy a chování. Diktátor a špatný člověk dlouho v úřadě nevydrží, neb je odvolán. Správný náčelník si přízeň lidu získá svým přátelským jednáním, štědrostí, moudrostí a pohostinností. Jeho wigvam je vždy otevřen hostům, cizincům a obchodníkům.

Vyslanci jiných kmenů, nebo mocností předkládají smlouvy a wampumy, přímo do rukou hlavního sačema. Když navštíví kmen delegace třeba dvaceti delegátů, dostanou ubytování ve zvláštním wigvamu pro hosty a o jejich potřeby se stará náčelník a jeho poradci. Manželkám náčelníků, na kterých rovněž leží břímě pohostinství, mohou pomáhat jejích přítelkyně. Pokud je náčelník mladý a statný lovec, stará se o maso sám. Letitému pohlavárovi ochotně pomohou přátelé.

Poradní dům (může patřit náčelníkovi) je velký a prostorný. Zde se jedná o kmenových a mezikmenových záležitostech. Poselství jsou nahlas prezentovány a každý z přítomných válečníků se k nim může vyjádřit. O delikátních záležitostech (pravděpodobně prodej půdy apod.) jednají pouze náčelníci a poradci.

Jedním z respektovaných sačemů je stařičký Netawatwes (asi Delaware). Indiáni ho mají pro jeho moudrost v takové úctě, že nikdy neučiní žádná rozhodnutí bez jeho souhlasu.

Sačem má v opatrovnictví kmenový archív, který obsahuje všechny smlouvy a wampumy, které jsou uchovány ve speciálním vaku. Jsou tam i pečlivě střeženy psané dokumenty, třebaže indiáni neumějí číst.

Pokud v radě promlouvá vyslanec jiného kmene, předá po svém proslovu hlavnímu náčelníkovi wampumový pás s oním poselstvím. Když jej sačem převezme a předá jej dalším kolegům, znamená to, že je návrh přijat. Pokud jej nepřevezme, nikdo jiný se ho nedotkne, a to znamená odmítnutí.

Wampumy jsou zhotoveny z mořských ulit a jsou bílé, nebo černé. Pro indiány mají hodnotu jako platidlo. Dva wampumy mají cenu jelení kůže nebo španělského dolaru, a také mohou, jak jsme si řekli obsahovat poselství, nebo důležité dohody. Tmavší jsou o něco cennější než světlé. Z jednotlivých wampumů se dá udělat celý pás, který je obvykle metr a půl dlouhý. Poselství je na pasech zaznamenáno pomoci značek, které umí číst tomu zasvěcení lidé. Pomoci těchto značek může mít řečník dlouhý a souvislý proslov.

Bílý wampum přináší dobrou zprávu. Jeho základem jsou dvě řady černých pruhů s bílou řadou uprostřed, což znamená, že cesta je volna a bez překážek. Nejsou na ní stromy ani kameny. Na konci wampumu, který obsahuje smlouvu mezi dvěma národy, jsou dva malé černé body, a to jsou symboly oněch kmenů. Válečný wampum je černý s červenými symboly, uprostřed kterého je na bílém podkladě mužská postava držící tomahawk. Mírový pás je docela bílý. Je jeden sáh dlouhý, dlaň široký a je velmi cenný. V poradním domě je pokladnice s wampumy, platidly, kterými dobrovolně přispívá celý kmen. Bohatí válečníci mohou svými wampumy „finančně“ podporovat náčelníky.

Sagamore v radě osobně nemluví, ale má svého mluvčího, zkušeného řečníka, který náčelníkovy myšlenky převede obřadní řeči v pečlivě promyšleném proslovu. Řeč musí být všem srozumitelná a jasná. Poradní jazyk se liší od obecné řeči, asi tak jako řeč bílých právníků od mluvy obyčejných lidí. Zprávu jiným kmenům předávají dva nebo víc poslů. Ti v radě přednesou poselství jeden po druhém, aby si všichni mohli ověřit zdali zpráva není zkreslena nebo neúplná. Poslové jsou rozumní, spolehliví a vytrvalí mladí muži, jež jsou na svůj důležitý úřad patřičně hrdi. Poselství předají za jakéhokoliv počasí a to velmi rychle, zvláště v době války. V tomhle je Evropané nepředčí. Jsou členy rady, kde se od zkušených mužů naučí mnoha zkušenostem.

Samotné zasedání rady probíhá v důstojné atmosféře. Nikdo během proslovů nemluví, nehlučí a nesměje se, i když jsou přítomní mladí lidé. Veškerá pozornost je upřena na mluvčího. Náčelníci a poradci se navzájem vítají srdečným třesením rukou. Každý má sebou vak, kalumet a tabák s drcenými listy škumpy. Ženy sice nejsou členkami rady, ale smí při jednáních, které se týkají veřejných zájmu naslouchat. Také mají tu čest starat se o oheň a jídlo, kterého musí být vždy dostatek. Střídavě se totiž diskutuje a jí.

Hlavní sagamore nebo mluvčí radě oznámí, co bude předmětem porady a každý s přítomných má právo se k problému vyjádřit a říct svůj názor. Řečník vždy povstane, promluví, a pak si zase sedne. Proslovy jsou vznešené a plynulé, jako kdyby byly čteny. Je to pro cizince opravdu působívá podívaná. Každá záležitost se pomalu a pečlivě prodiskutuje, předkládají se návrhy, a pak to někdo s přítomných rekapituluje. Před radou kolují mezi přítomnými wampumy a pak jsou umístěny na viditelné místo. Bez toho nemá rada efekt a úspěch. Je zvykem, že řečníci vždycky mají něco v ruce, wampum, dýmku, prostě cokoliv. Když na to přijde, jsou moudří sagamorové zkušení diplomaté. Když totiž  nechtějí na nějaký návrh přistoupit, a přitom neurazit navrhovatele, odpoví dvojsmyslně. Navrhovatel se pak stydí zeptat, co to má vlastně znamenat, aby nevypadal hloupě, jelikož náčelník musí přece rozumět všemu.

Mírová smlouva by měla trvat, jak indiáni říkají „dokud bude slunce svítit, na nebi, budou zářit hvězdy, stromy a tráva bude růst a v řekách voda poteče.“ Při takové příležitosti se kouří dýmka, která je vždy pečlivě opatrována a v radě ji zapaluje sagamore nebo válečný náčelník. Potom koluje mezi přítomnými. Hlavička dýmky je zpravidla z kamene a troubel z krouceného dřeva zdobeného stuhou a bílými korály. V pozdějším období je mohly vyrábět i ženy.

Mírová jednání má v kompetenci hlavní sagamore – mírový náčelník. Pokud veškeré prostředky, jak zachovat mír selžou, vezmou záležitost do rukou váleční náčelníci. Jedině z jejich jednohlasým souhlasem může hlavní náčelník přijmout nebo předat válečný wampum.
 
Hlavního sačema může zvolit vlivný válečný náčelník. Pokud je slabý, nebo jedná v rozporu s dobrými kmenovými mravy, jeho poradci jej nerespektují a může být odvolán. Váleční náčelníci na jejichž straně jsou většinou i bojovníci, mohou veřejně nesouhlasit s názory sačema a ten v takovém případě ztrácí veřejnou podporu. Náčelník může předsedat jen svému rodu, jinému ne. Proto není náčelnictví dědičné, protože formálně je syn členem matčina rodu. Děti totiž „patří“ matce. Muži pohlížejí na své manželky, jako na cizince. Toto je jejich běžné rčení: „Moje žena není můj přítel", to znamená, že není příbuznou. Tento pohanský zvyk se nedá z života indiánů vykořenit.

Vraťme se znovu k volbě náčelníka. Syn tedy titul náčelníka dědit nemůže, ale dceřin vnuk anebo syn sestry ano. To proto, že to jsou potomci žen, které jsou členkami rodu.

Sačemové jsou strážci míru. V kmeni se rovněž starají o pořádek a uklidňují spory. Indiáni jsou kolem nich soustředění jako včely kolem královny. Pokud je to respektovaný muž, jsou indiáni obvykle jeho radám přístupní a respektují je. Ale samozřejmě se najdou tvrdohlaví jedinci, kteří se nebojí lidí ani boha.