Kraj pod Smutným Měsícem - XII. - Trosečník - Nahkohe

Šavani měli kvůli americkému útoku těžkou zimu. Sužoval je nedostatek kukuřice, zeleniny a zvěře také moc nebylo. Jejich nový domov byl rovinatý a během zimy daleko chladnější. S rostoucím strádáním byla nenávist Šavanů vůči Dlouhým nožům čím dál větší. Útoky na hraničářské osady byly během zimy sporadické ovšem s příchodem teplejšího počasí se toho hodně změnilo. Šavani udeřili novým způsobem, a to na přistěhovalce připlouvající po řece Ohio. Bojovníci vyráželi na kánoích z úkrytů malých zátok a doráželi na pramice přistěhovalců. Lodě přistěhovalců se stávaly i terčem odstřelovačů. Kolem ústí Limestone často proplouvala rozbitá plavidla a někdy i mrtvoly, nicméně příval dalších průkopníků to nezastavilo.

Na základě těchto vyprávění sebral Kenton osmičlennou skupinu mužů a vydal se proti proudu řeky hlídat. Podařilo se jim zachránit asi třicetiletého muže, který se na břeh řeky dostal díky plovoucí kládě. Chlapík utrpěl těžkou ránu tomahawkem do zad a čepel sekery mu prošla až do plíce. Byl na tom hodně zle, přesto ještě vydržel několik hodin a něco vypověděl. Řekl, že se společníky pluli na dvou lodích z Wheelingu. Posádku tvořilo šestnáct mužů, dvanáct žen, osm dětí a tři kojenci. Když minuli tři velké ostrovy, vyrazilo za nimi kolem osmi kánoí s půl stovkou ječících indiánů. Pak už si toho moc nepamatoval. S urputnou bolesti v zádech doplaval ke břehu a pak ztratil vědomí.

Kenton se svým oddílem odjel na místo přepadení, na pláž, kterou nazval „Trosečník.“  Koně uvázali půl míle od místa a dál opatrně postupoval pěšky. Pak před sebou spatřil podivný zjev. Strašlivou změť těl, před kterou vzpřímeně seděl indián. Hlavu měl skloněnou, jako by spal a pušku měl položenou v klíně a přes ramena měl přehozenou deku. Vše vypadalo nepřirozeně a podezřele. Hraničáři tu scénu dlouze pozorovali, než se rozhodli postoupit dál. Sluneční paprsky ozařovaly palouk, avšak scéna byla strašná. Ta těla byla znetvořena a skalpovaná až na kojence. Sedící indián nebyl indián, nýbrž další zavražděný běloch maskovaný coby indián s nepoužitelnou flintou v klíně. Hraničáři všechna těla důstojně pohřbili. „Mám špatný pocit, že tohle je teprve začátek“ prohodil Kenton.

Kenton odložil plány na návrat domů. Jelikož do teritoria přišlo dalších tři tisíce přistěhovalců a Šavani byli stále hrozbou. Hraničář dál ochraňoval přistěhovalce a doprovázel na místa jejich destinací. Přitom si nárokoval další půdu a pouštěl do ojedinělých bojů s indiány. Ve volných chvílích navštěvoval přátelé či se zastavoval po krčmách. Svůj starý srub na Lawrence Creek dále pokládal za domovskou základnu, i když uvažoval o založení vlastní osady. Když byl vyslán se vzkazem od plukovníka Trigga, který nahradil plukovníka Bowmana ke Clarkovi, nyní už brigádnímu generálovi, začal uplatňovat své nároky. První byl u rozvodí Clear Creek. O něco později vedl skupinu nováčků z Limestone do Danville, kde postavil srub u Quick's Runu.

 Poté začal stále více uvažovat o návštěvě rodičů. Chtěl jim nabídnout nový domov v Kentucky výměnou za farmu v Bull Run Mountain. Tam by měli desetkrát tolik půdy a daleko lepší kvality. Písemně je oslovil a otec John to uznal za dobrý nápad. Přesto existovaly překážky, které jejich stěhování zdržovaly.

Mezitím náčelník pokřtěných indiánů Moravských bratří Abraham mlčky naslouchal slovům vyslanců. Promlouval k němu sačem Thayendaneg z kmene Mohawků, Delawarové Pimoacan a Pipe, a nakonec britský kapitán Elliot. Chtěl tohoto zbožného indiána přesvědčit, aby svých tři sta stoupenců odvedl na Horní Sandusky. „Dobře víš,“ řekl Thayendanega, „že sem přišel bílý náčelník Brodhead a vyvraždil téměř všechny obyvatele Goschachgunku. Jejich sousedé utekli a zachránili se. Taková je odměněna za důvěru v bílého muže. To se může stát i vám. Dokonce i náčelníka Bílé očí zavraždili ve chvíli, kdy se mluvilo o míru!“

Abraham však váhal. Věřil, že bílí muži je už nepovažují za Delawary, ale za křesťany. A k věřili, že Bůh je ochrání. Kapitán Matthew Elliott to už nevydržel a rozzlobeně mávl rukou: „Co ty víš o Bohu? Opravdu věříš, že takový ignorant, jako ty bude ochráněn? Jenom proto, že ses obrátil a změnil sis jméno z Netawatweese na Abrahama? Kvůli tomu ti Bůh poskytne ochranu? Říkám vám, že Bůh vám tady nepomůže. Jakmile na Pennsylvanii zaútočíme, budou se Američani mstít. Zemřete! Copak nechápeš, že chceme abyste odešli kvůli vaší ochraně? Doufali jsme, že budeš natolik moudrý, abys tak učinil, aniž bychom tě nutili. Místo toho tady jednám se starým hloupým a tvrdohlavým starcem. Tady náčelník Brant má před vesnicí tři sta bojovníků. Znovu ti říkám, že se musíš usadit na řece Sandusky. Nemáš na vybranou! Jděte, nebo zničíme vaše domovy my!“

„Ale co náš majetek a úroda?“ bránil se náčelník.

Elliott zavrtěl hlavou a ujistil ho, že si nemusí dělat starosti. Že se osobně postará o dostatek potravin na celou zimu. Abraham si stále nebyl jist. Nevěřil, že by jeho komunitě mohl někdo ublížit. Dalo jim tolik úsilí založit tři křesťanské misie na řece Tuscarawas: Salem, Gnadenhutten a Schoenbrun. Nakonec si přece jen řekl, že se po zimě budou moci vrátit a prohlásil: „Půjdeme.“

Přišel den, kdy se i Kentucky začala šířit úžasná zpráva. Anglický generál Cornwallis se devatenáctého října v Yorktownu vzdal. Oficiálně boje skončily. Alespoň na východě. Na západě to bylo ještě jiné.

A to vše shora pozoroval Smutný Měsíc