Anpetu Sapa - Nahkohe

Anpetu Sapa (Oblačný den) bylo jméno dakotské matky, která dle legendy spáchala sebevraždu kvůli nevěře manžela skokem do vodopádů St. Anthony. Samozřejmě existuje několik verzí takovéto legendy a všechny se shodují v jednom, že nešťastná láska vede až k tragédii. Slyšte jednu z nich:

Na Ostrově duchů sedím pod půlnočním měsícem
Hle, vidím duchy poletovat nad vodami.
Anpetu Sapa mezi nimi spočíval
Své smutky v písních vylévaly
Kdysi tam hnízdili váleční orli
Avšak příchod bělochů je vypudil
Dřímota zahaluje toto tiché místo
Vše oněmělo
Jen osamělá sova naléhavou písní volá svého druha
Smutně hučí mohutná řeka
Velký Unktèhee (Pán vod) už nepozvedá svou pyšnou hlavu.
Je snad mrtev?
Slyšte!
Vody utichají a jen hlas sovy zní skrze měsíční mlhu
A soumračné stíny
Skrze kouzlo a šero přichází duch mrtvých
Smutek na čele má vyrytý
Slyšte!
Zpívá slavnostní příběh
Legendu smutnou a starou
Řeka zahalená do slávy mu naslouchá
***
Tento Dakota byl vysoký a mladý a silnější než Heyóka
Byl to Wanata
Smál se bolesti, ohni i hladu a čelil nejkrutějšímu mrazu i bouři
Když Wakínyan blýskal a hřměl. Když Unktéhee řádil a řval
Všichni i duchové se strachem chvěli
V bitevní vřavě rychlý a lstivý byl
V očích se mu blýskalo
Chytil bobra, zabil medvěda, dohonil srnce a vylekal pantera
Milovala ho nejedna panna a nejedno temné oko marně doufalo
Mnohé srdce vzdychalo neopětovanou láskou
A nejkrásnější byla tichá Anpétu-Sâpa
Ta si získala srdce lovce
Láska a radost se usadila v jejich týpí
Jídla i kožešin bylo v hojnosti
Černookého statného chlapce porodila
A Wanatu si vybrali coby Itâncana
U poradního ohně seděl coby milovaný náčelník
Pyšná na něj byla krásná Anpétu-Sâpa
A velmi šťastná
Se svým náčelníkem a jejich chlapcem
Avšak i nejkrásnější sluneční zář může zastřít temný mrak
***
Na břehu řeky Minnesoty kráčela Šarlatový lístek
Mladá a rovněž nesmírně krásná Apè-dúta
Vznešeně kráčela s čarovně vlajícími vlasy
Do té své sítě z vlasů ho chytila
Chytila Wanatu svými lstmi
A marně jeho žena bránila své týpí
Marně bránila svou lásku
Apè-dúta ovládla její domov
Anpétu-Sâpa zkoušela a trpělivá byla
Marnivá krása jí však rozesmutnila
Nicméně stále se starala a pečovala o kůže a vařila
Nereptala
Ale mnoho chmurných dnů i snaživého udolá
V měsíci Magâ-o-Kâda po rozvodněné spěchající řece
Ve zlatých barvách západu slunce
Z lovu medvědů a bobrů vrátila se tlupa na rychlých kánoích
Na královně pohádkových ostrovů, na břehu Wita-Wâstè
Wanata tábořil na vysočině a s ním mnoho statečných
V tu chvíli
Smutná Anpetu – Sápa uklidila domov s obvyklou péčí
Nad prérií vyskočil měsíc
Duchové a víly se procházely po stezce
Rychle a tiše v šeru na pustině modrých vod
Rychle se řítí dolů březová kánoe
A v ní stála Anpétu-Sâpa a v náručí spící dítě
Její zpěv smrti zněl podivně