Michilimackinac - Nahkohe

Národy Anishinaabeg (Odžibwe, Ottawa a Pottawatomi) si vždy vážily ostrova Michilimackinac coby svého duchovního dědictví. Proto se ho Ottawové na konci války 1812 snažili udržet. Dokonce navrhovali britským vyjednavačům, aby Američanům nabídli více pevninské půdy výměnou za tento ostrov.

Podle historiků věřily kmeny sdružení Anishinaabeg, že ostrov Michilimackinac je místem stvoření. Vypadá totiž jako obrovská želva plující po vodě, a jako želva nesoucí tíhu světa, když ho Nanabozho stvořil. To později zpochybnil ottawský náčelník Andrew J. Blackbird. Napsal, že podle ottawské tradice byl ostrov domovem národa „Michinemackinawgo“ (Mishinimakinago), jež byl téměř vyhlazen kmenem Naadwe (Irokézy). Přežil pouze jeden pár a ten se po úděsném masakru vyhýbal lidem. Manželé měli děti, které se staly předky nadpřirozených bytostí „Bgoji-nishnaabensag“ (Malí lidé). Ottawové s Odžibweji na jejich počest pojmenovali ostrov Mišinimakinago. Ať je to tak či onak, pro kmeny Anishinaabeg má ostrov velký duchovní význam.

Z materiálního hlediska měl i strategickou polohu pro obchod s kožešinami a byl centrem sociální a politické činnosti. Jako první z Evropanů si zde zřídili pevnost Francouzi a oblíbili si ji Ottawové, Odžibwejové, Winnebagové, Menominiové a Wyandoti. Po francouzském pádu zde podnikali Britové, ale neměli to tak snadné. Teprve po podepsání smlouvy Covenant Chain (1764) a vlivu ottawského sačema Pontiaka uzavřeli Britové smlouvu i se západní domorodou koalicí. Dne jednatřicátého července 1764 sir William Johnson jménem britské koruny prohlásil směrem k západní konfederaci: „Nyní vám tedy předkládám velký pás, kterým spojuje všechny vaše západní národy s Angličany a přeji si, abyste se ho pevně drželi a nikdy ho neupustili. Poté, co jej ukážete všem národům, upevněte jeho konec u Odžibwejů v St Mary's, zatímco druhý konec zůstane v mém domě.“ Náčelník Odžibwejů odpověděl: „Jsem toho názoru, že je nejlepší ponechat Pás řetězu smlouvy v Michilimackinacu, protože je to středisko, kde ho může vidět celý náš lid.“ Na jednání Niagaře byl Michilimackinac zvolen coby kontaktní místo mezi Brity a západní koalicí.

Jednou z podmínek smlouvy byla každoroční dodávka darů ve formě munice, oblečení, přikrývek a rumu. Mezi lety 1764 až 96 fungovala dohoda bez problému a Michilimackinac byl místem, kde se obchodovalo, vyměňovalo, radilo, řešily spory a přijímaly zprávy. Po roce 1796 však Britové museli po prohrané válce s Američany vyklidit všechny pevnosti, včetně Michilimackinacu. Roku 1798 založili na ostrově Svatého Josefa stanici, která byla situovaná severovýchodně od Michilimackinacu, aby alespoň omezeně mohli sledovat aktivity Američanů, a byli v kontaktu se severozápadními kmeny.

Biskup Frederich Baraga ve svém „Slovníku jazyka Otchipwe“ (1853) uvádí: Mishinimakinago jsou nazýváni nějací podivní indiáni (podle vyprávění Otchipwů), kteří veslují po lesích a které někdy slyšíme střílet, ale nikdy je nevidíme. Od tohoto slova je odvozen název vesnice Mackinac nebo Michilimackinac.“