Moses Donaldson - Nahkohe

Náš další příběh se tentokrát týká Mosese Donaldsona z osady Hartslog nedaleko dnešní Alexandrie. Poté, co v roce 1777 podnikli indiáni své první útoky, sešli se chasníky k poradě, jak se bránit. Jednalo se hlavně o stavbu pevnosti, ovšem problém byl kde. Část osadníků chtěla na usedlosti pána Lytleho, ale druhá u stejně vlivného Donaldsona. Nakonec zvítězil Lytle, ne proto, že by jeho místo výhodnější, ale proto, že byl oblíbenější. Takže pevnost byla postavena u něj, navzdory Donaldsonovi, který prohlásil, že do ní nikdy nevstoupí, i kdyby měl přijít o rodinu což bylo smutné prorotství.

Na usedlosti žil do jara 1778, kdy se indiánské nájezdy staly tak častými, že se také raději přestěhoval do Huntingdonu. Když se obavy lidí poněkud uklidnily a většina z nich se vrátila domů, odebral se Donaldson s rodinou také kosit úrodu a seno.

Jednoho dne si všimla dívka ze Shaver's Creeku tábora asi šesti indiánů číhajících v okolí. Jelikož si jí nevšimli, vrátila se rychle zpět a oznámila to sousedům. Osadníci však přítomnost šesti indiánů brali na lehkou váhu a zůstali doma.  

Téhož večera shodou okolností přistály při ústí Shaver's Creek kánoe s nákladem olova, jelikož se milice převážející olověnou rudu do Fort Water Street Landing chtěla v místní krčmě občerstvit. Velitel konvoje byl panem Andersonem přemluven, aby se zdržel alespoň dva dny, dokud „poplach“ neutichne, přičemž mu nešlo tak o indiány, jako o tržbu.

I Donaldson byl varován, a bylo mu doporučeno, aby se neprodleně stáhl k Lytleově pevnosti. On se však rozhodl, že si nalodí nejcennější věci a rodinu do kánoe a vydal se do znovu Huntingdonu. Při ústí Shaver's Creeku přistál, aby vyřídil nějaké záležitosti s krčmářem Andersonem. Na břeh se vydal se svým desetiletým synem a ženu s dvěma nejmladšími dětmi nechal v kánoi.

Když se po půlhodinové nepřítomnosti hoch vracel k řece, spatřil, že jeho matku a sourozence unášejí indiáni. Rychle běžel do krčmy, aby věc ohlásil vojákům, ovšem ti mu to pod vlivem kořalky nevěřili. Donaldson na ně naléhal, aby šli s ním pronásledovat indiány, ale ti byli úplně na mol. Teprve až ráno se pustili do akce, ovšem krom nalezené dětské čepice nebyla v okolí žádná stopa. I když bylo pátrání obnoveno, nic se po pohřešovaných nenašlo.

Teprve po několika letech Thomas Johnston a Peter Crum při lovu na Spruce Creek navštívili spřátelenou indiánskou rodinu a stará žena při vaření javorového cukru řekla, že již dlouho čeká na nějaké bílé lovce, aby jim něco ukázala. Odvedla je asi dva kilometry daleko a ukázala kostry dospělého člověka a dvou dětí. Lovci sdělili zprávu panu Donaldsonovi a ten nechal kostry odvézt k Shaver's Creeku, aby je pohřbil. Jenže pan Eaton byl ve stejné situaci a rovněž přišel o manželku a dvě děti v Kishicoquillas, takže došlo ke sporu o to, komu ostatky patří. Celou záležitost nakonec vyřešil tkadlec, který dosvědčil podle kusu šatů paní Donaldsonové, že ten oděv pro ni šil on.