Pomsta - Nahkohe

Lehký vítr vane z jihu
Nad vlnícími se vodami
Proti proudu klikaté řeky
Neplují Francouzi sami
Za nimi je Tamdóka
Na tekoucí klikaté stezce Wákpa Wakán
Skrz háje a louky
Francouzi zdatní vodáci
Za nimi mrštní válečníci Tamdóky
Pevná a jistá jsou vesla bílých mužů
Deset odhodlaných pronásledovatelů za nimi
Šest silných je francouzských paží
Vzadu Du Luth



Deset je šlachovitých dakotských paží
Vzadu je Tamdóka
Oba svorně popohánějí své muže
Závod o život
Přes klidné Pláně
Rákosím lemovanou řeku
Dva letící šípy
Modrá volavka vylétá z rákosí
Sotva předstihne vodáky
Stále napínají své silné paže



A lesy jsou tak hluboké
Do daleka se táhne prérie
Šero vlaží kraj rosou
Zastavily se kánoe na temném toku řeky
K odpočinku tak kýženému
Uprostřed ponurého lesa dva táborové ohně
Kolem nich ozářené unavené tváře
Tam Francouzi, onde Dakotové
Zchmuřené mlčenlivé tváře
Málo důvodu úsměvu u skromné večeře
V kruhu sedí
A tichý šepot listí
A šumění větru ve větvích
V dálce táhlé vytí osamělého vlka
Houkání sovy v korunách borovic
Oči šelem jsou pohledy mlčenlivých Dakotů
V mihotavé září plamenů
Připravení prolít krev
Francouzi jsou připraveni utkat se smrtí
Cvičení uměním lstí mazaných Algonkinů
Po jejích boku léta prožitá nahoře u Jezer
Poznají nebezpečí plížící se noční tmou
Předstírají spánek, ale oheň bude hořet do rána
Se zbraní po boku pod přikrývkou
Je půlnoc a Luna vychází
Je podivná, tichá a soumračná
Skrz ponurý les svítí
Na lukách se mihotá její zář
Dláždí cestu mihotavou temné řece
Vítr usnul v jeskyni srdci vzdálených hor
Bludičky číhají nad močály
Mlha se plíží mezi stromy
Tiše, tichými kroky smrti
Kráčej tiše, kráčej tiše ó Měsíčku
Skrz šedé a rozbité mraky
Neboť země spí a ulehčuje unavené duši
I potok zapomněl zurčet
Hle v povětří však cizí zvuk!
Jako dech chladu letního podvečera
Nízko se krčí stínové tvary
Tiché kroky šedého rána
Plíží se obezřetně coby had
Ve stínech borových kmenů se plíží
Panteří oči se lesknou
Zří spící bílé muže v snědé pravici bojovou palici
V levici ostrý nůž
Blíž a blíž duchové bitevních polích
Blíž ke spáčům
„Leverais!“ Vstávejte!“
Zazněl varovný výkřik tmou
Zaduněly výstřely
Z vrcholků borovic křičela kvíčala
Tmou prchají přeživší Dakotové
Jeden z nich je Tamdóka
„Vy synové Unktéheeo! Vraťte se ke svým matkám!“
Zní Francouzův hlas